Vztahy USA a Ruska se za 100 dní změnily víc než za 30 let, říká expertka

Pohár trpělivosti amerického prezidenta Donalda Trumpa začíná přetékat. Minimálně on sám to v souvislosti s mírovými jednáními mezi Ukrajinou a Ruskem tvrdí. Ze snah o rychlé urovnání konfliktu se staly už několik měsíců se táhnoucí setkání, během kterých se tváří v tvář doposud nepotkali dva nejdůležitější muži.

V Istanbulu by k tomuto setkání nicméně mohlo ve čtvrtek dojít. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj vyzval svého ruského protějška Vladimira Putina, aby se v největším tureckém městě setkali.

Rusko zatím okolo jmen lidí, které tam vyšle, mlží, ale Trump dal mezitím najevo, že jestli bude v Istanbulu Putin, bude tam i on. Americký prezident je teď na Blízkém východě –⁠⁠⁠ postupně má navštívit Saúdskou Arábii, Katar a Spojené arabské emiráty.

Někteří evropští lídři a Ukrajina napětí před Istanbulem rámují tak, že pokud Putin nedorazí, definitivně se ukáže, že Kreml nemá o mír zájem. Jak to vnímá Trump a jeho trpělivost, se teprve ukáže.

Role šéfa Bílého domu ve vyjednávání je ale stále značná, jeho vztahy s oběma lídry prošly v poslední době turbulentním vývojem. Zatímco vazby se Zelenským pošramotila zejména roztržka v Bílém domě a vyhrožování přerušením americké pomoci, je očividné, že Trumpův přístup k ruskému lídrovi je výrazně vstřícnější.

Po Trumpově návratu do Bílého domu se zdálo, že udělá pro nápravu amerických vztahů s Moskvou hodně. Mezi politiky proběhly telefonáty, došlo i na první jednání na vysoké úrovni mezi USA a Ruskem od začátku války.

V jednu chvíli Washington hlasoval s Moskvou proti rezoluci Organizace spojených národů, která označovala Rusko za „agresora“ ve válce na Ukrajině. Kdykoliv pak Trumpova administrativa vyvíjela tlak, většinou to bylo na Kyjev, jen jemně směrem vůči Kremlu.

„Říkají: Zkusili jsme všechno. Ale to není pravda. Jaký skutečný tlak byl na Rusko zatím vyvinut? Žádný, který by stál za řeč,“ komentoval pro Seznam Zprávy americké snahy dostat obě strany k jednacímu stolu zpravodaj listu Financial Times v Kyjevě Christopher Miller.

Trump dokonce několikrát zopakoval tvrzení ruské propagandy, například že za rozpoutání války může Kyjev, nebo že ukrajinský prezident není ve své pozici legitimně. Také představený americký plán příměří naskakuje spíše na ruské podmínky, Ukrajina by se podle něj mimo jiné měla vzdát svých nároků na okupovaný Krym.

„Vztahy mezi USA a Ruskem se za posledních 100 dní změnily více než za předchozích 30 let. Všechny tyto změny přišly ze strany Trumpovy administrativy, na ruské straně nedošlo k žádné změně,“ popsala pro Seznam Zprávy expertka na ruskou politiku Ruth Deyermondová z King’s College London.

„Hlavním vysvětlením se zdá být to, že lidé s mocí a vlivem v Trumpově administrativě upřednostňují dobré vztahy s Ruskem. Mají zájem na „mírové dohodě“ mezi Ruskem a USA, nikoliv mezi Ruskem a Ukrajinou. V rámci toho si zjevně chtějí rozdělit Ukrajinu tak, aby si Rusko ponechalo ukrajinskou půdu a USA získaly cenná ukrajinská aktiva,“ dodala s odkazem na dohodu o sdílení ukrajinských cenných kovů a americký záměr o kontrolu Záporožské jaderné elektrárny.

Ale i tyto projevy náklonnosti měly své meze. Po ruském bombardování civilních cílů v Kyjevě a dalších ukrajinských městech napsal Trump na svou sociální síť „Vladimire, PŘESTAŇ“. Doposud také odmítal ruské žádosti o stažení sankcí a naopak dal na stůl i vyhrožování zavedením dalších postihů.

V posledních týdnech je totiž očividná rostoucí frustrace na americké straně, protože se nezdá, že by Moskva měla v plánu jakkoliv ustupovat ze svých požadavků.

Vztah obou lídrů se přitom vyvíjí už dlouho a příliš se nemění. Trump se nikdy – na rozdíl od demokratického prezidenta Joea Bidena i své soupeřky z volebního klání Kamaly Harrisové – neotočil k Moskvě zády. A to ani přes ruskou agresi vůči Ukrajině, kterou se Trump zdráhal odsoudit.

Naopak opakovaně vyjádřil obdiv k Putinovi i dalším autoritářským vůdcům, jako je čínský lídr Si Ťin-pching a severokorejský diktátor Kim Čong-un.

Putin pak začátkem roku prohlásil, že s Trumpem vždy měl „pragmatické a důvěryhodné“ vztahy, a vyjádřil podporu jeho falešnému tvrzení, že skutečným vítězem amerických prezidentských voleb v roce 2020 byl on, a nikoli Joe Biden. Řekl, že s Trumpem mají o čem mluvit, od Ukrajiny až po ceny energií.

Ruský lídr také s obdivem hovořil o Trumpově odvaze, když se ho loni pokusil zastřelit atentátník, a řekl, že se choval jako „skutečný muž“.

Oba dva politici sdílí také některé světonázory. Hlásí se ke konzervativním, „tradičním“ hodnotám a pěstují si image tvrdých a rozhodných vůdců. Ruské instituce dekriminalizovaly domácí násilí, zakázaly „globální hnutí LGBTQ“ jako extremistické a snaží se o omezení interrupcí, což může vyvolávat sympatie u části amerických republikánů.

A Trump v očích ruského lídra stoupl i vybočením z trajektorie amerických vztahů se spojenci. Kremlu prospívá, pokud důvěra mezi členskými státy NATO oslabuje, jako se to stalo už v počátku Trumpova mandátu.

Trump si během svého prvního mandátu vybudoval s Putinem osobní vztah a zůstal s ním v kontaktu i po něm, jak popsala kniha respektovaného amerického novináře Boba Woodwarda.

Během kampaně toto republikánský kandidát nicméně popíral, také Kreml odmítl, že by se mezi nimi udržovala přímá linka.

Kontakt s ruským prezidentem ale nebyl už před volbami přítěží u lidí, kteří jsou Trumpovi blízcí. Tucker Carlson, bývalý moderátor americké konzervativní stanice Fox News, který patří k nejbližšímu okruhu budoucího prezidenta, odletěl loni do Moskvy, aby udělal rozhovor s Putinem.

Nyní do Moskvy opakovaně zamířil i Trumpův poradce Steve Witkoff, jehož setkávání s vysoce postavenými muži Kremlu probíhala v přátelské atmosféře. Na oplátku pak do Washingtonu přicestoval i šéf ruského investičního fondu Kirill Dmitrijev, kvůli jehož návštěvě musely Spojené státy pozastavit na něj uvalené sankce.