Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Už dříve se o Krymu mluvilo jako o poloostrově strachu, teď je to ale ještě mnohem horší,“ líčí Marija Suljalina. Do ruské anexe na Krymu žila, teď situaci na místě monitoruje v rámci lidskoprávní a edukační organizace Almenda.
Na jaře tomu bylo jedenáct let, co se na ukrajinském poloostrově objevili takzvaní zelení mužíčci, tedy neoznačení ruští vojáci.
Brzy na to se tamní obyvatelstvo ocitlo pod okupací a započala zásadní proměna poloostrova, která ještě zrychlila po tom, co Rusko v únoru 2022 zahájilo plnohodnotnou invazi na Ukrajinu.
Místní obyvatelé i zahraniční pozorovatelé tvrdí, že současný Krym se od toho, jak si ho pamatují před rokem 2014, liší k nepoznání.
Výkladní skříň
Zatímco dříve byl známý jako místo, kde se mísila řada kultur, dnes je izolovaný, silně militarizovaný a plný strachu.
„Krym se v podstatě proměnil ve vojenskou základnu,“ popisuje Suljalina v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Podle ní je zde nyní vše podřízeno ruskému válečnému úsilí a známky války jsou vidět všude okolo.
„Lidé, kteří tu zůstali, teď musejí žít bok po boku s těmi, kteří k nim vpadli a v jiných částech Ukrajiny zabíjeli jejich národ. Na ulici se potkávají s vojáky a zřejmě i válečnými zločinci, s ohledem na to, jak Rusko vede válku,“ dodává s tím, že Rusko si z poloostrova udělalo sanatorium pro své raněné vojáky.
Moskva začala po anexi usilovat o to, aby se z Krymu stala její „výkladní skříň“. Odstartovala rozsáhlé investice do tamní infrastruktury, dala se do výstavby a opravy budov, silnic, škol, parků i dalších veřejných míst.
Podle exilového politického analytika Nikolaje Petrova, se kterým mluvili novináři The New York Times, tak učinila ze dvou důvodů - aby ukázala, že „život pod moskevským carem je lepší“ a nabídla ruským turistům atraktivní destinaci v době, kdy se výrazně ztenčily jejich možnosti na cestování.
Anexe Krymu
- Kolem roku 2010 začala Ukrajina jednat o asociaci s Evropskou unií, na což Rusko okamžitě reagovalo. Uvalilo na svého souseda ekonomické sankce a zdražilo či dokonce zastavilo dovoz určitého zboží.
- Tehdejší ukrajinský prezident Viktor Janukovyč jednání z obav v roce 2013 ukončil a asociační smlouvu nepodepsal. Rozhodnutí doprovázely krvavé protesty, které vyústily až v sesazení prezidenta.
- Rusko koncem února 2014 poslalo na Krym neoznačené vojenské jednotky (tzv. zelené mužíčky). Vlády se následně chopil proruský poslanec Krymu Sergej Aksjonov, který avizoval záměr připojit se k Ruské federaci. To stvrdilo referendum, které bylo prezentováno jako volba mezi nacismem a Ruskem.
- Spolu s ruskou anexí výrazně klesla životní úroveň Krymu. Část majetku byla znárodněna a mezinárodní společnosti ukončily s republikou spolupráci. Ukrajina přerušila veškerou pozemní dopravu na Krym a jediné zásobování probíhalo z Ruska. Základních potřeb byl nedostatek nebo se zvýšila jejich cena. Stejně tak byla z Ukrajiny přerušena dodávka vody a zemědělství na Krymu nemělo daleko k totálnímu úpadku.
Se začátkem sezony se ruská oficiální místa pochlubila rostoucím zájmem turistů o Krym. Představu ideální dovolené nicméně narušuje celá řada faktorů.
Už jen samotnou cestu na poloostrov komplikují četné ukrajinské údery na Kerčský most. Každá taková akce dokáže spojnici mezi poloostrovem a ruským územím vyřadit z provozu na několik hodin. Výjimkou nejsou ani dronové útoky.
„Žádná svoboda, žádná volba - a k tomu všemu ještě nebezpečí,“ popsala život na Krymu deníku The New Yorks Times pětatřicetiletá Iryna z Jalty.
Ani snížená bezpečnost ovšem návštěvníky neodrazuje. Loni v červnu úlomky ukrajinských raket zabily na pláži pět lidí, dalších 100 zranili, jak tehdy uvedlo ruské ministerstvo obrany. Další den byla opět plná.
Skrývání ukrajinské identity
Rusko vytvořilo řadu pobídek, aby své obyvatele motivovalo k přesídlení na Krym. Nabídlo jim pracovní příležitosti i zvýhodněné hypotéky. Podle některých zpráv dokonce vojákům slíbilo domy, které byly zabaveny Ukrajincům po tom, co odmítli přijmout ruské občanství.
Mapa anektovaného území Ukrajiny.
Krymský poloostrov si v návaznosti na události, které spustila anexe a později urychlila plnohodnotná invaze, prošel masivní demografickou proměnou. Podle stálé zástupkyně ukrajinského prezidenta pro Krym Olhy Kuryškové ruské orgány od roku 2014 nahradily více než 30 % obyvatelstva na poloostrově.
S odkazem na studii Kyjevského mezinárodního institutu sociologie v prosinci uvedla, že na Krym se za tu dobu přistěhoval zhruba milion nových obyvatel, zatímco „tisíce ukrajinských občanů byly nuceny opustit své domovy kvůli systematickému pronásledování a represím ze strany okupantů“.
Suljalina připomíná, že Rusko v návaznosti na plnohodnotnou invazi zpřísnilo legislativu, kterou na Krymu prosazuje. „Jestli bylo předtím těžké projevit ukrajinskou identitu, teď je to skoro nemožné, jelikož proukrajinské postoje se rovnají přestupkům či trestným činům,“ vysvětluje.
K tomu, aby se místní dostali do problémů, může stačit i jen to, že si pustí ukrajinskou hudbu nebo se u nich objeví národní symboly. „Kontrolují i příspěvky na sociálních sítích nebo pohyby na bankovních účtech. Lidé, kteří darují peníze organizacím pomáhajícím ukrajinské armádě, už dostali pokuty a mohou jim hrozit další postihy,“ popisuje.
Represe se týkají i další sfér života. Ukrajinská média nedávno upozornila na případ ženy z krymského Sevastopolu, které ruské úřady uložily pokutu za to, že na sociálních sítích údajně „propagovala atraktivitu života bez dětí“.
Podle nich porušila zákon zakazující „bezdětnou propagandu“, který loni v listopadu podepsal ruský prezident Vladimir Putin, tím, že na svém profilu sdílela internetový mem se snímkem amerického režiséra Quentina Tarantina a nápisem: „Dělat filmy, ne děti – to je moje motto.“
Podle Suljaliny mezi obyvateli vládne vzájemná nedůvěra. Výjimkou nejsou případy, kdy „domobranci“ pátrají po jakémkoliv projevu proukrajinského postoje. A ty, kteří se jej dopustili, nutí k veřejným omluvám, jak upozornil The New York Times. Zmínil přitom příběh muže, který si příjezdovou cestu zbarvil do modro-žluta, barev ukrajinské vlajky - a následně se na sociálních sítích omlouval.
„Jsou tu různí lidé. Nebudu věci idealizovat a tvrdit, že sto procent Krymu čeká na návrat Ukrajiny nebo s ní soucítí,“ uvedl před časem pro list The Times novinář krymskotatarského původu, který dosud na poloostrově žije. „Jsou tu lidé, kteří podporují ruskou vládu nebo se dokonce na intervenci podíleli,“ dodal.
Bývalí vojáci jako učitelé
Ruské snahy potlačit všechno ukrajinské jsou silně cítit i v krymských školách. Hodiny věnované ukrajinské historii a literatuře z výuky zcela zmizely, změnily se také některé učebnice. Počet dětí, které se učí ukrajinský jazyk, se rapidně snížil a od příštího školního roku bude jeho výuka zřejmě téměř nemožná, upozorňuje Suljalina.
Děti se ve školách setkávají s narativy, že Krym byl vždy ruský a nezákonná anexe byla pouze dlouho očekávaným návrácením.
„Ve škole vládne propaganda. Vzdělávání není zaměřeno na respektování identity dítěte a napomáhání k naplnění jeho potenciálu, využívá se hlavně k přípravě dětí na vstup do ruských ozbrojených složek,“ vysvětluje Suljalina, která v rámci organizace Almenda monitoruje ruskou propagandu v tamním školství.
Podle ní „boj s extremismem“, jak Rusko označuje snahy potlačit cokoliv ukrajinského, proniká i do škol. „Probíhají školení pro učitele, jak identifikovat extremistické chování. S dětmi mluví psychologové a zástupci center pro potírání extremismu s cílem odhalit možné proukrajinské postoje,“ popisuje.
Vzdělávací zařízení na Krymu jsou navíc silně militarizovaná a vyučuje se na nich o patriotismu. „Nutí děti k tomu, aby malovaly obrázky ruských vojáků … nosily ponožky a další oblečení pro armádu,“ popsala ku příležitosti desátého výročí od anexe deníku The Kyiv Independent obyvatelka Krymu Maria.
Suljalina doplňuje, že na Krymu je čím dál běžnější, že na školách vyučují přímo bývalí vojáci. Ti mají podle ní prioritu, co se týče pracovních míst ve vzdělávání. Působí nejen ve školách, ale angažují se také v dětských táborech či zájmových kroužcích.
