Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
/Od zvláštního zpravodaje na Kanárských ostrovech/
Když se lidí na ostrovech Tenerife a El Hierro zeptáte na jejich názor na migraci, často odpoví otázkou: „A jakou máte na mysli?“
Na Kanárské ostrovy sice v loni připlulo více než čtyřicet tisíc běženců ze zemí západní Afriky, kromě nich sem ale stále přicházejí i Latinoameričané a také Evropané - podzim života chtějí na prosluněných plážích strávit mnozí Britové nebo Němci.
S migrací mají ostatně Kanářané (raději se označují takto než jako Španělé) staletí zkušeností. Už v dávné minulosti sem přijížděli jak muslimové z Afriky, tak i Evropané a v 19. století dokonce Indové.
Sami Kanářané pak opouštěli ostrovy s cílem usadit se v Uruguayi, Venezuele nebo na Kubě.
Osmý Kanárský ostrov
„Máme tu spoustu lidí z Latinské Ameriky, hlavně Venezuelané dostávají teď kvůli tamní krizi snadno azyl,“ říká mi Miguel Angel, jenž se na ostrově Tenerife živí jako učitel angličtiny.
„Přijíždějí kvůli bezpečnosti, někdy už o Venezuele mluvíme jako o osmém Kanárském ostrově,“ směje se s tím, že Latinoameričané jsou nakonec fyzicky Kanářanům podobnější než obyvatelé pevninské části Španělska.
Co se týče příjezdů Afričanů - zejména z Mali, Senegalu, Gambie, Mauritánie a Guineje -, bylo podle Miguela nejkrizovější období pandemie koronaviru. Stát tehdy platil migrantům pobyt v hotelech a krajní pravice sbírala na odporu proti migraci politické body. „I teď říkají, že nám Afričané berou práci, lidé si je navíc spojují s násilím a kriminalitou, hlavně Maročany. Oni ale nemají školy ani diplomy, aby nám mohli brát práci,“ myslí si.
Podobně jako řadu dalších Kanářanů trápí Miguela spíše imigrace z Evropy, a to kvůli zdejší bytové krizi.
„Evropané si tu kupují nemovitosti, my ale máme nejnižší platy v celém Španělsku a nemůžeme si byt nebo nájem dovolit. Mně je 32 let a stále bydlím s rodiči. Minimální mzda je tu 1200 eur a většina soukromých firem se jí drží. Někde pak po vás chtějí nájem i 1000 eur,“ vysvětluje. Pro něj je tak „evropská“ migrace větším problémem než ta africká.
Jak se žije mladým Španělům
Z průzkumů vyplývá, že Španělé opouštějí rodný dům o čtyři roky později, než je průměrně zvykem napříč Evropou. Měsíční nájem 1200 eur za garsonku se často shoduje s platem mladých.
„Vláda se je nesnaží zastavit“
Opačný názor má například paní Rosa, která se živí pronajímáním nemovitostí ve městě Santa Cruz de Tenerife. Rodačka z Venezuely žila v minulosti i ve Spojených státech nebo Británii, říká tak, že má díky tomu srovnání. „Migrace z Evropy není problém. Problém je spíš to, že se tu 30 nebo 40 let nestaví, proto rostou ceny nemovitostí,“ argumentuje.
Množství lidí přicházejících z Afriky na rozdíl od Miguela za problém považuje. Řada lidí o něm podle ní nemluví jen proto, aby nevypadali jako rasisti.
„Ti lidé přicházejí bez peněz, bez jídla, někteří i cestou umírají, to nechci vidět. Vláda jim dovoluje sem přijet, nijak se je nesnaží zastavit,“ rozčiluje se. Obává se, že Afričané mohou vzít místním lidem práci, zároveň ale připouští, že na Tenerife migranti potíže nedělají, to spíš trápí ostrov Gran Canaria. Stejně jako učitel Miguel zmiňuje i ona Maročany.
Atlantické migrační trasy
„Teď nám centrální vláda dala peníze na nezletilé migranty, kteří by se měli přemístit. Nikdo je ale nechce, zatím to nefunguje. Problém to není dnes, ale bude v budoucnu,“ varuje Rosa. Pokud by ale byly volby, otázka migrace by v jejím rozhodování hlavní roli nehrála.
Spíše než stesky na chybějící regulaci příchozích od některých Kanářanů zaznívá volání po regulaci turistiky na ostrovech. V minulých měsících kvůli tomu obyvatelé ostrovů vyšli do ulic - rychle rostoucí počet lidí jim způsobuje různé problémy.
Kromě zmíněných cen nemovitostí si stěžují i na přetíženost zdravotního systému - na specialistu, například alergologa, může člověk čekat i rok.
Migrační krize na Kanárských ostrovech
V posledních dvou letech se Kanárské ostrovy staly pro migranty jednou z hlavních vstupních bran do Evropské unie. Zatímco na jiných trasách příjezdy loni klesly, tady to bylo naopak.
Reportér Seznam Zpráv Milan Rokos vyrazil na místo, aby zmapoval, jak se tento španělský region se situací vyrovnává, a také přinesl příběhy uprchlíků, kteří tam míří.
Evropané přinášejí peníze
„Pracuji v nemocnici La Candelaria na oddělení interny. Máme tu zejména starší pacienty, to jsou hlavně Španělé. Kolegové, kteří ale pracují na pohotovosti nebo jiných odděleních s mladšími pacienty, se starají o mnoho Maghrebánců, muslimů a Afričanů, kteří nás zaplavují,“ stěžuje si zdravotnice, která si nepřeje uvést své jméno. Tvrdí, že jih ostrova už není tak bezpečný jako dříve, a zmiňuje údajný útok na transgender člověka.
Student Cristian, který s dvěma kamarády popíjí pivo před barem ve vesnici El pinar na ostrově El Hierro, zůstává v klidu. „Evropští přistěhovalci jsou vítaní, mají peníze a ty nám sem přinášejí,“ říká. Co se týče těch afrických, jen mávne rukou: „To také není problém, ti nám práci neseberou.“
Je pravdou, že na maličkém El Hierru, kde žije zhruba 11 tisíc obyvatel, afričtí migranti vidět prakticky nejsou. Rodiny s dětmi tu zůstávají jen v uprchlickém centru do přemístění, muži jsou po krátkém zadržení na tři dny převáženi na ostrovy Gran Canaria a Tenerife. V místě, kde přistávají lodě s desítkami vyčerpaných běženců, tak vesměs panuje prázdninová pohoda.
Poslední statistiky navíc ukazují, že oproti loňskému rekordnímu roku počet příjezdů ze západní Afriky výrazně poklesl - podle údajů ministerstva vnitra připlulo na Kanárské ostrovy během prvních pěti měsíců letošního roku přes 11 tisíc lidí. I tak si ale Atlantická trasa vyžádala v tomto období 1865 lidských životů, jak oznámila nezisková organizace Caminando Fronteras.
Článek vznikl s laskavou pomocí Moniky Srncové, majitelky instagramového účtu suhajka_on_the_road.
