Článek
Ve městě Čagčarán v provincii Ghór se každý den ráno scházejí stovky mužů v naději, že si vydělají na denní obživu.
Práce je však vzácná a hlad se stal každodenní realitou, napsala o aktuální situaci Afghánců britská veřejnoprávní stanice BBC.
V zemi, která čelí prudkému poklesu zahraniční pomoci, suchu a rostoucí chudobě, se miliony lidí ocitají na hranici přežití. Mnohé rodiny už nemají ani na základní jídlo či léky.
„Moje děti šly tři noci po sobě spát hladové. Žena plakala, stejně tak děti. Musel jsem souseda prosit o peníze, abych mohl koupit mouku,“ svěřil se 45letý Juma Khan. „Žiju ve strachu, že moje děti zemřou hlady.“
Za posledních šest týdnů našel práci jen tři dny, přičemž si vždy vydělal nanejvýš 200 afghánských afghání, tedy v přepočtu zhruba 60 korun.
Jeho příběh není podle stanice ojedinělý.
Krůček od hladomoru
Podle Organizace spojených národů si základní životní potřeby nedokážou zajistit tři ze čtyř Afghánců. Nezaměstnanost je masivní, zdravotnictví se potýká s krizí a zahraniční pomoc, která dříve poskytovala základní podporu milionům lidí, se zmenšila jen na zlomek své někdejší úrovně.
Odhaduje se, že 4,7 milionu lidí, tedy více než desetina afghánské populace, je jen kousek od hladomoru. A provincie Ghór patří k těm nejpostiženějším.
Provincie Ghór:
„Vracím se z práce s vyprahlými rty, hladový, žíznivý, zoufalý a zmatený. Moje děti za mnou chodí a říkají: ‚Táto, dej nám chleba.‘ Ale co jim mám dát? Kde je práce?“ ptá se Abdul Rašíd Azimi.
Své dcery, sedmiletá dvojčata Rokiu a Rohilu, je prý ochoten prodat za účelem manželství nebo domácích prací. „Kdybych prodal jednu dceru, mohl bych uživit zbytek svých dětí nejméně čtyři roky,“ vysvětluje. „Láme mi to srdce, ale je to jediný způsob,“ pokračuje se slzami v očích, zatímco objímá Rohilu.
„K jídlu máme jen chléb a horkou vodu, ani ne čaj,“ říká matka dívek Kajhan. Její dva dospívající synové pracují jako leštiči bot v centru města, další sbírá odpadky, jimiž rodina zatápí, aby měla na čem vařit.
BBC poznamenává, že volba prodávat dcery je dána tím, že synové jsou všeobecně vnímaní jako budoucí živitelé rodin. A v Afghánistánu, kde vládnoucí hnutí Tálibán omezuje ženám a dívkám vzdělávání i práci, je to ještě výraznější.
O prodeji vlastního potomka ví své Sajíd Ahmad. Svoji dceru Šaiku prodal poté, co dostala zánět slepého střeva a zjistili jí cystu na játrech. Za získané finance jí mohl zaplatit náročnou operaci za v přepočtu 67 tisíc korun. „Neměl jsem peníze na lékařské výdaje,“ vysvětluje.
Operace byla úspěšná a dívka bude muset za pět let odejít do domácnosti k příbuznému, který Sajídovi doplatí zbytek peněz.
„Kdybych tehdy vzal celou částku, odvedl by si ji hned. Tak jsem mu řekl, ať mi dá jen tolik, kolik potřebuji na její léčbu, a zbytek může doplatit během příštích pěti let, po kterých si ji může vzít,“ líčí otec.
„Kdybych měl peníze, nikdy bych se k tomuto rozhodnutí neuchýlil,“ pokračuje. „Pak jsem si ale řekl: ‚Co když bez operace zemře?‘ Takhle alespoň bude žít.“
Takřka bez pomoci
Islamistické hnutí Tálibán se vlády nad Afghánistánem opět chopilo v srpnu 2021. A humanitární pomoc ze zahraničí od té doby výrazně poklesla.
Například Spojené státy, kdysi největší dárce, loni financování takřka úplně zastavily. Výrazně své příspěvky snížilo i mnoho dalších klíčových aktérů. Podle OSN je humanitární pomoc, kterou Afghánistán letos obdržel, o 70 procent nižší než loni.
Vše ještě zhoršuje sucho, které zemi postihlo.
Současná vláda v Kábulu ze situace viní předchozí administrativu, která byla nucena odejít, když zemi opustily zahraniční síly. „Během 20 let okupace vznikla umělá ekonomika díky přílivu amerických dolarů,“ řekl BBC Hamdulláh Fitrat, zástupce mluvčího kabinetu. „Po ukončení okupace jsme zdědili chudobu, těžkosti, nezaměstnanost a další problémy.“
Jednou z věcí, proč se dárci stahují, je ale politika Tálibánu omezující práva žen. Islamisté v té souvislosti uvedli, že „humanitární pomoc by neměla být politizována“.
Podle Fitrata Tálibán hodlá „snížit chudobu a vytvořit pracovní místa realizací velkých ekonomických projektů“.
Dlouhodobé plány ale nevyřeší akutní problémy, s nimiž se miliony Afghánců potýkají.
Nemocnice bez léků
Neutěšená situace panuje i v afghánském zdravotnictví. Už teď jsou podle zdravotní sestry Fátimy Huseiní dny, kdy umírají třeba tři kojenci denně. „Zpočátku bylo velmi těžké vidět umírat děti, ale teď už je to pro nás skoro normální,“ řekla BBC.
V oblasti neexistují žádné oficiální záznamy o úmrtích. Jediným místem, kde lze vidět důkazy o nárůstu dětských úmrtí, je hřbitov, kde je malých hrobů přibližně dvakrát tolik co velkých.
Muhammad Mosa Oldat, který vede neonatologické oddělení v hlavní provinční nemocnici v Čaghčaránu, uvádí, že úmrtnost dosahuje až 10 %, což je „nepřijatelné“. „Ale kvůli chudobě pacientů neustále přibývá. Zároveň nemáme prostředky, abychom děti řádně léčili.“
