Hlavní obsah

Protesty v Dublinu neodrážejí náladu ve společnosti, tvrdí irská socioložka

Foto: Brian Lawless/PA Images, Getty Images

Divoká noc na dublinské ulici O'Connell Street. Zapálený autobus na snímku z 23. listopadu 2023.

Reklama

Zatímco leckde jinde politickou debatu ovládli lídři, kteří brojí proti uprchlíkům, kampaním v Irsku se podobné slogany vyhýbají. „Každá rodina je rodinou migrantů,“ vysvětluje toleranci pro Seznam Zprávy socioložka z Dublinu.

Článek

Agresivní protesty z minulého týdne, kdy dav nebývalým násilím zareagoval na ozbrojený útok v centru Dublinu, připomněly, že ani země s bohatou zkušeností s přistěhovalectvím, jako je Irsko, není imunní vůči protiimigračním náladám, které prostoupily řadu západních společností.

Po tom, co padesátiletý muž napadl nožem děti nedaleko školy v centru města, se antiimigračními a krajně pravicovými skupinami na sociálních sítích začaly rychle šířit ještě nepotvrzené zprávy o alžírském původu útočníka. Zafungovaly jako rozbuška.

„Všichni se zvedněte a připravte si nástroje. A každého zas***ého cikána, cizince, kohokoli, prostě zabijte,“ svolávala k protestům hlasová zpráva zveřejněná profilem Zabijte všechny migranty. Za nedlouho už ulicemi Dublinu kráčel několikasethlavý dav demonstrantů, který raboval obchody a zapaloval auta.

Podle docentky sociologie z dublinské Trinity College Anne Holohanové byly protesty dílem malé skupiny krajně pravicových aktivistů, kteří šíří všeobecnou nenávist, a rozhodně nejsou odrazem nálad, které převládají v irské společnosti. Ta podle ní zůstává i nadále věrná svému tolerantnímu přístupu k přistěhovalcům.

„Když se konají protesty vedené krajní pravicí, téměř vždy se objeví protesty místních obyvatel, kteří chtějí poukázat na to, že s protiimigrantským postojem nesouhlasí. A tyto protesty bývají mnohem větší než protesty krajní pravice,“ vysvětlila v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Svědectví z rozbouřeného Dublinu

Tu noc pracoval Daranijoh Sanni v baru v centru Dublinu. „Jen jsem vyšel na ulici a uviděl hořící autobus,“ popisuje pro Seznam Zprávy. Líčí násilnosti, jichž byl svědkem, i to, jaký strach teď prožívají přistěhovalci v Irsku.

„Každá rodina je rodinou migrantů“

Irsko, které je podle stanice BBC známé svým pořekadlem céad míle fáilte neboli sto tisíc přivítání, platí dlouhodobě za zemi, která k přistěhovalcům zastává velmi přívětivý přístup. V poslední době je však podroben řadě zkoušek.

K tomu, abychom pochopili, odkud pramení irský postoj, je třeba zamířit do historie. Příběh Irska coby země silně spjaté s migrací se začal psát před téměř dvěma sty lety, kdy ostrov kvůli chudobě opouštěly miliony Irů. Mnozí z nich se rozhodli jít za „americkým snem“, další zamířili do Británie či do Austrálie.

V poslední dvaceti letech, kdy došlo k výraznému rozšiřování Evropské unie, pak do Irska začaly proudit davy přistěhovalců ze všech koutů světa. Příliv migrantů pak přiživila válka na Ukrajině, která do Irska přivedla zhruba 90 tisíc uprchlíků.

„Zkušenost s migrací se prolíná irskou historií. Každá rodina je rodinou migrantů, ať už kvůli migraci směrem dovnitř či ven ze země,“ popisuje socioložka Holohanová.

Ze statistik irské Centrální statistické kanceláře z roku 2022 vyplývá, že zhruba jedna pětina irských obyvatel se narodila v zahraničí. Počet těch, kteří se narodili na území Irska, se v porovnání s rokem 2016 snížil.

„Irsko je nyní multikulturní společností a realitou i názorem většiny lidí je, že přistěhovalectví je pro zemi obrovským přínosem, a to jak z ekonomického, tak sociálního hlediska. Irsko je mnohem tolerantnější, otevřenější a spokojenější zemí a imigrace v tom hraje klíčovou roli,“ tvrdí Holohanová.

Více o útoku v Dublinu:

Brazilec Caio Benicio motocyklovou helmou zneškodnil útočníka, který ve čtvrtek u školy v centru irského Dublinu napadl ženu a děti. Na stránce GoFundMe se pro něj nyní vybralo více než 350 tisíc eur (tedy přes 8,5 milionu Kč).

Irsko nemá svou Meloniovou ani Wilderse

Zvyšující počet migrantů na rozdíl od jiných evropských zemí v Irsku nestal jedním z hlavních volebních témat.

Zatímco jinde politickou debatu ovládly politické figury, které z boje proti migraci udělaly jeden z klíčových bodů své kampaně, irské politice i mainstreamovým médiím se protiimigrační slogany dál vyhýbají.

Podle Holohanové tyto rozdíly pramení taktéž z historie. Irsko totiž na rozdíl od Británie a jiných evropských zemí za sebou nemá kolonizátorskou minulost, která by mohla podvědomě živit protiimigrační nálady. „Vzpomínka na to, jak byli (Irové) kolonizováni a zacházelo se s nimi tak, jak chce krajní pravice zacházet s migranty, je stále čerstvá,“ vysvětluje Holohanová.

Irské krajní pravici se v minulých volbách nepodařilo voliče oslovit a získala pouhé jedno procento hlasů. Podle Holohanové je nepravděpodobné, že do budoucna získá silnější postavení a irskou politiku ovládne postava typu Geerta Wilderse, Giorgie Meloniové nebo Marine Le Penové, která k přistěhovalcům bude razit o poznání méně přátelský přístup než současné vedení země.

Irský premiér Leo Varadkar čtvrteční protesty, které se zvrhly v násilnosti, ostře odsoudil a slíbil, že policie bude bojovat proti „vlnám ignorance a kriminality“. Irskou společnost přitom vyzval, aby si připomněla, na jakých základech stojí.

Varadkar k nepokojům:

Irský premiér Leo Varadkar se nechal slyšet, že situace v irské metropoli je bezpečná. „Musíme si vzít Irsko zpět,“ řekl.

„Být Ir znamená víc než jen vzdát hold trikolóře, bít se v prsa a ukazovat na místo, kde jste se narodili. Znamená to žít podle ideálů, které představuje naše vlajka, znamená to být věrný své vlastní historii, znamená to jednat se soucitem s ostatními. Dnes nás všechny vyzývám, abychom si uvědomili, kdo skutečně jsme,“ vzkázal v pátek.

Slíbil také, že vláda zakročí proti krajně pravicovým skupinám, které mají čtvrteční násilnosti na svědomí a jejichž vliv v poslední době roste, částečně i díky sociálním sítím, kde se jejich narativy snadno šíří.

Podle Holohanové se krajní pravici podařilo využít problémů, které trápí irskou společnost a které tamní vláda dostatečně neřeší – jako například dlouhotrvající krize bydlení i zvyšujících se životních nákladů.

„To je ten opravdový problém, který lidi trápí – žadatelé o azyl ho pouze zvýrazňují, nezpůsobují ho,“ tvrdí Holohanová s tím, že pokud chce vláda snížit vliv krajní pravice, nesmí se řešení těchto otázek vyhýbat.

„Vláda by také měla mnohem lépe plánovat komunikaci a integraci žadatelů o azyl do místních komunit. To by rozptýlilo obavy lidí a mnohem víc je zapojilo do přijímacího procesu. A krajní pravici by to nedovolilo přivlastnit si tuto agendu,“ dodává.

Reklama

Doporučované