Článek
K ruskému soudu se po více než roce vrací jedna z největších tragédií v zemi za poslední roky. Teroristický útok na koncertní halu Crocus z loňského března nepřežilo více než 140 lidí, dalších více než 500 bylo zraněno.
Útok nejenže zpochybnil Kremlem deklarované záruky bezpečnosti pro jeho občany, ale poukázal také na slabiny ve vztazích, které Moskva udržovala se svými dlouholetými spojenci ve Střední Asii.
Čtveřice útočníků totiž podle vyšetřovatelů pochází z Tádžikistánu a také z řad migrantů, kteří v Rusku dlouhodobě tvoří jednu ze zásadních pracovních sil.
Od jejich zatčení čelí středoasijští migranti mnohem více pronásledování a násilí. Jarní zpráva organizace Human Rights Watch (HRW) poukázala na nárůst etnického profilování a svévolných zatýkání středoasijských občanů v Rusku, jakož i na zvýšený výskyt xenofobie a krutosti ze strany krajně pravicových nacionalistických skupin.
Organizace nalezla videozáznamy koordinovaných fyzických útoků mladých mužů slovanského vzhledu na středoasijské muže pracující ve stavebnictví, údržbě a službách. Videa byla natočena útočníky a zveřejněna na internetu. Podobných případů se pak objevilo několik.
Teroristický útok na předměstí Moskvy u soudu
U vojenského soudu v Moskvě v pondělí začal proces s 19 obžalovanými z teroristického útoku v koncertní síni v Krasnogorsku u Moskvy z března 2024, který si vyžádal 149 mrtvých. Informovala o tom státní agentura TASS. Stanice BBC na svém ruskojazyčném webu kauzu označuje za jeden z největších ruských trestních případů týkajících se terorismu.
Stejně tak úřady zpřísnily zákony, které se migrantů týkají. Minulý rok tak získala policie větší pravomoci při vyhošťování migrantů bez soudního příkazu.
Pro migranty ze Střední Asie ale nejde jen o komplikaci v pracovním světě. Zprávy lidskoprávních organizací ukazují, že se je ruské úřady snaží i verbovat do bojů na Ukrajině, a to pomocí výhrůžek.
Ačkoli má Rusko trestní zákon zakazující „podněcování k mezietnické nenávisti“, v souvislosti s xenofobním násilím páchaným na obyvatelích Střední Asie se uplatňuje jen zřídka. Většina případů xenofobního násilí, které se dostanou k soudu, je stíhána na základě obvinění z „chuligánství“ nebo jiných trestních obvinění bez složky „nenávisti“, jak upozornila HRW.
Podle ruského ministerstva vnitra pracuje v Rusku přibližně 10,5 milionu migrantů z Uzbekistánu, Tádžikistánu a Kyrgyzstánu. Mnoho dalších pravděpodobně není registrovaných. Pro obyvatele Střední Asie je Rusko často jednou z mála možností, jak se dostat z chudoby, protože v jejich zemích není dost placených pracovních míst.
„Po roce došlo k významným změnám v migračním klimatu v Rusku. Za prvé, migranti nejen z Tádžikistánu, ale i ze Střední Asie, především z Uzbekistánu a Kyrgyzstánu, čelí velmi tvrdému zacházení. Za druhé, ruská vláda přijala několik usnesení, která ztížila nábor migrantů,“ popsal pro RFE/RL expert na migraci Rahmon Ulmasov.
Čtyři muži podezřelí z útoku se loni na prvním jednání soudu objevili se známkami mučení:
Navzdory tomu, že se k útoku přihlásil Islámský stát provincie Chorásán (ISKP), Kreml opakovaně obviňuje Ukrajinu a Západ.
„Tento nelidský zločin byl naplánován a spáchán v zájmu současného vedení Ukrajiny s cílem destabilizovat politickou situaci v naší zemi,“ uvedli ruští vyšetřovatelé v prohlášení z minulého měsíce. Kyjev označil tato obvinění za neopodstatněná a absurdní.
Klín mezi spojenci?
Přístup ruských úřadů vůči středoasijským migrantům ale není jen individuálním problémem, řeší ho i vlády jednotlivých zemí, které mají s Ruskem zejména od začátku války komplikované vztahy.
Když ruské bezpečnostní síly provedly začátkem dubna razii v moskevském lázeňském komplexu Bodrost a zadržely několik desítek kyrgyzských občanů, kteří se podle nich nacházeli v zemi nelegálně, středoasijská země se ohradila. A v reakci na to předvolala ruského velvyslance na své ministerstvo zahraničí, aby mu předala oficiální protestní nótu.
Přestože ekonomické vazby zůstávají silné, země Střední Asie hledají způsoby, jak snížit svou závislost na Rusku. A vysocí představitelé Moskvy, včetně premiéra Michaila Mišustina, vyjádřili obavy, že se vedoucí představitelé regionu od Kremlu distancují.
Od začátku ruské invaze se vlády středoasijských států snaží vyvažovat svou zahraniční politiku a lavírují mezi Moskvou a Západem. Při jednáních s ruskými partnery zdůrazňují, že čelí riziku sekundárních sankcí kvůli jejich úzkým obchodním vazbám.
Západním představitelům naopak ukazují snahu držet si od Moskvy odstup a žádají o výjimky ze sankcí – například v oblasti energetiky.
Už dlouho tak nejde o bezmezné partnerství, ale spíše ekonomický závazek, který komplikuje právě i migrační situace.
Rusko trvá na tom, že je jediným národem schopným zajistit bezpečnost v regionu, ačkoli v praxi roste vliv Číny. Moskva má stále úzké vazby s místními bezpečnostními silami a schopnost zasahovat do vnitřních záležitostí jiných států prostřednictvím postsovětské Organizace kolektivní bezpečnosti (OSKB), ale Peking rozvíjí bezpečnostní spolupráci, zejména s Tádžikistánem, kde mají čínské síly významnou přítomnost.
To ale představuje pro Moskvu problém – dnes totiž potřebuje Střední Asii víc než kdy dřív. Region jí pomáhá obcházet sankce, přesměrovávat obchodní toky a udržovat dojem, že má stále věrné spojence. Rusko proto ještě víc usiluje o upevnění vazeb, které ho se Střední Asií stále pojí – ať už jde o ropovody, železniční síť, nebo kontakty s místními elitami.
