Článek
Cvičitelka aerobiku ve výrazném žlutozeleném trikotu na kameru nahrává svůj trénink a nevědomky přitom zaznamenává i zlověstný příjezd vojenských vozidel a začátek armádního puče v Myanmaru. Od vzniku bizarního virálního videa uplynuly už dva roky.
Svět se nad násilným svržením demokratického vítěze voleb a ikony Su Ťij nejdřív pohoršoval a odsuzoval jej. Slovo si násilím vzala vojenská junta pod vedením generála Min Aun Hlaina a demokratického na něm není zhola nic.
Příběhy z Myanmaru
Redakce Seznam Zpráv od převratu sleduje život obyčejných lidí v Myanmaru. Místní popisovali střílení do civilistů, noční zatýkání, špehování či útoky na děti, nemocnice i svatostánky.
Vojenská junta se neptá, kdo je kdo. Nepřátele vidí na každém rohu, v každém studentovi, dítěti i náhodném kolemjdoucím, říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Aung Mjo Min, myanmarský exilový ministr pro lidská práva.
Po dvou letech mezinárodní izolace by teoreticky měla být vojenská junta bez příjmu a podpory na lopatkách. Ukrajina však není jedinou zemí, kde Rusko rozdmýchává agresi a podporuje zabíjení civilistů. „Rusko a vojenská junta, to jsou dva subjekty, jejichž lídři používají tentýž armádní koncept. Používat armádu k agresivní válce proti obyčejným lidem,“ dodává Aung Mjo Min.
Jsou to přesně dva roky od vojenského převratu a nezdá se, že by se situace v Myanmaru jakkoli zlepšila. Můžete pro představu popsat aktuální dění?
Lidskoprávní situace v zemi je stále jednoduše hrozná. Lidská práva jsou neustále porušována, a to i na veřejných místech. Armáda stále bere politické vězně. V současné době je ve vězeních asi 400 politických vězňů. Vojáci zabili asi 300 lidí, desetitisíce dalších přišly o střechu nad hlavou. Miliony lidí opustily své rodiny a zařadily se mezi vnitřně vysídlené osoby. Je to hrozná situace.
Na druhou stranu lidé jsou stále silně odhodlaní proti armádě bojovat. Touží po spravedlnosti i za ty, kteří přišli o život a stali se oběťmi řádění vojenské junty.
Vojenská junta tvrdila, že si bere slovo, dokud v zemi nezjedná pořádek. Nezdá se, že by se jí to povedlo nebo že by aspoň přesvědčila lidi, aby jejich vládu přijali…
Nepřesvědčili. Konec vojenské nadvlády je tím nejlepším řešením. Zde v Myanmaru má dlouhou historii a lidé s ní nemají dobré zkušenosti, naopak, vytrpěli si kvůli ní dost. Lidé jsou velmi, velmi odhodlaní. Ať už jde o studenty, či dělníky, do boje proti ní se zapojují všechny vrstvy.
A to, že lidé bojují s armádou, znamená konkrétně co? Protestují? Probíhají nějaké undergroundové operace?
O protestech se už sice tolik nepíše, stále ale probíhají na denní bázi. Zejména v oblastech, které se armádě nepovedlo dostat pod kontrolu. Stejně tak rostou odbojové síly. Odhadoval bych, že tak 52 procent území už armáda nekontroluje, řídí je občanská samospráva. A to je důvod, proč junta zintenzivňuje útoky na tato území. Ze vzduchu i z moře, primárně ale útočí ze vzduchu.
Jak je možné, že má junta stále peníze na financování zbraní a zásob? Stále ji zásobuje Rusko?
Poslední rok se snažíme burcovat mezinárodní společenství, aby na juntu uvalilo ekonomické sankce a upozornilo, že jsou zde takoví, kteří armádu podporují. Mnohé země už učinily prohlášení a takové chování odsoudily.
Jenže ne Rusko. To je nejbližší spojenec junty. Nedávno Rusko pozvalo na návštěvu i myanmarského armádního generála. Poskytují jim zbraně, armádní trénink, sofistikované vojenské špehovací technologie, software.
Vrána k vráně
Myanmar sice zažil exodus mezinárodních společností z tamního ropného a plynárenského sektoru, našla se ale výhodná náhrada. Hlavním dodavatelem energií pro Myanmar by se mělo stát Rusko. Těžit ze spolupráce však bude junta.
Vidíte v tom paralely s válkou na Ukrajině nebo aspoň její vliv?
Rusko a vojenská junta, tyto dva subjekty a dva lídři, používají stejný armádní koncept. Používají armádu k agresivní válce proti obyčejným lidem. Rusko napadlo Ukrajinu a zabíjí civilisty. V Myanmaru je to velice podobné. Vojáci útočí na administrativní centra, snaží se udržet moc zabíjením lidí, ničením komunit. Rusko a Myanmar si mohou podat ruce.
Ale víte, jak to je. Svět věnuje větší pozornost situaci na Ukrajině a v boji proti Rusku ji podporuje. Myanmar takovou mezinárodní pozornost nemá. Ani boj myanmarských lidí za demokracii.
Když jsme u války na Ukrajině, co další její dopady na Myanmar? Jak je na tom ekonomika země?
Země je v katastrofálním stavu. Lidé zde prožívají krizi lidských práv, ale hlavně humanitární krizi. Mnohdy jim nezbývá než prostě odejít, utéct za hranice a začít život coby uprchlíci. Spousta lidí zde pracovala v zemědělství, to tu ale už prakticky nefunguje. Na ekonomiku to má negativní dopady. Silně negativní.
Armáda kontroluje vše. Lidé přišli o práci, nemají se jak uživit. Ekonomika se nemůže zvednout, když vojáci útočí na vlastní zemi a každou chvíli někde probíhá nějaká vojenská akce. Je hrozné to sledovat. Myanmar si prožívá řádné trauma. Vše, v co jsme doufali, je pryč, ekonomika je mrtvá. Je to traumatizující.
Kdo je Aung Mjo Min?
- Myanmarský ministr pro lidská práva Aung Mjo Min má na svém kontě mnoho prvenství. Před třemi desetiletími se stal prvním přiznaným homosexuálem, který se zapojil do myanmarského prodemokratického hnutí.
- Jeho práce na obranu lidských práv a ochranu LGBTQ komunity před předsudky mu vynesla několik mezinárodních ocenění, včetně ceny Felipa de Souza v roce 1999 a Schumanovy ceny v roce 2017.
- Aung Mjo Min pravidelně navštěvuje Prahu a českou neformální Parlamentní skupinu přátel demokratické Barmy/Myanmy, kde ve středu 1. února promluví i na dvouleté výročí vojenského puče.
Ministr Aung Mjo Min
Mluvili jsme o Rusku, ale co tichá podpora Číny? Dlouho se spekulovalo o tom, že Čína vojenskou juntu podporuje také.
Pokud jde o vojenskou podporu, Rusko neváhá s veřejnými prohlášeními, netají se tím, že dodává zbraně a vojenskou techniku. V tomto je Čína opatrnější a vojenskou podporu armádě neprojevuje. Ale Čína je tady královna obchodu. Má zájem o podnikání v zemi, takže se snažíme oslovit i ji a naléháme, aby nepodporovala násilí a nedodávala v tichosti zbraně. Aby pomohla zastavit násilí.
Jak armáda trestá ty, kteří s ní nesouhlasí?
Násilí je zbraň. A ve zbrojení Myanmaru pomáhá Rusko, takže našim lidem ubližují ruské zbraně. Pro vojenskou juntu jsou tu nepřátelé všichni, páchají na nich hotová zvěrstva. To je její nástroj, jak potlačovat hnutí. Spousta mladých lidí končí ve vězeních, kde je během výslechu umučí k smrti. Žije tu mnoho civilistů, kteří se konfliktu ani účastnit nechtějí. Ale i tak na ně junta cílí.
Do západních médií se dostávají primárně zprávy o útocích na děti, školy…
Ano, armáda útočí ze vzduchu na civilní cíle záměrně a je jim jedno, že jde o děti. Tady žádné ženevské konvence neplatí. Útočí se na školy i nemocnice.
Útok na školu
Nejméně jedenáct dětí zahynulo, když armáda z vrtulníků zaútočila na školu v Myanmaru. Dětský fond OSN (UNICEF) informoval, že se minimálně 15 dětí stále pohřešuje, a vyzval k jejich okamžitému propuštění.
Považujete mezinárodní odezvu na dění v Myanmaru za dostatečnou?
Jak jsem zmínil, víme, že mezinárodní společenství věnuje pozornost Ukrajině a na Myanmar jí příliš nezbývá. Přitom ten vzor násilí je nechutně podobný. Zdejší armáda je jedna velká skupina kriminálníků.
Demokratické země se snaží vyvíjet diplomatický nátlak, řeší se sankce a embarga, ale není to dostatečně silné. Byli bychom rádi, kdyby se podařila globální koordinace akcí, uvalovaly by se sankce a demokratické hnutí získalo podporu. Pomohlo by i diplomatické uznání hnutí, poskytnutí kapacit, humanitární pomoc obětem řádění armády…
Jak vypadá práce exilové vlády? Komunikujete s vojenskou juntou?
Během dvou let naše strategie posílila a fungujeme jako legitimní vláda s podporou lidí. Spousta lidí nyní spolupracuje s exilovou vládou a my se snažíme vzkřísit administrativní systém, soudnictví a právní ochranu. Současně se snažíme komunikovat s vládami jiných zemí.
Výraznou osobností prodemokratického hnutí je Su Ťij, která je však ve vězení a svět o ní slyší už jen v souvislosti se stále zvyšujícím se trestem. Věříte stále v její záchranu? Je pro Barmánce stále tak důležitou postavou, nebo jde o symbol?
Su Ťij je stále v srdcích mnoha lidí a zůstává jejich modlou. Ona je ten lídr, kterého lidi milují a jehož role je zásadní. Ale otázka je, co je to za roli. Su Ťij by se měla poučit z lekce, kterou dostala. Lidé v Myanmaru už dnes uvažují spíše o existenci federální unie, která by zastavila vojenskou nadvládu. Měla by rozumět, že lidé venku nebojují za ni, ale sami za své životy. Nebojují jen proti armádě, ale perou se za budoucnost federální demokratické unie.
Su Ťij
Su Ťij je dcerou generála Aun Schana, který je považovaný za nejvýraznější postavu barmské nezávislosti. Po nepokojích v roce 1988 se zapojila do dění a založila Národní ligu pro demokracii.
Su Ťij patřila k ikonám boje za lidská práva a demokracii. S přestávkami kvůli svým disidentským aktivitám strávila přes 15 let za mřížemi nebo v domácím vězení. Stála v čele několika revolucí. V roce 1990 získala Cenu Andreje Sacharova a o rok později i Nobelovu cenu za mír. V roce 2015 Národní liga pro demokracii vyhrála první svobodné parlamentní volby v zemi. Su Ťij se po vyhraných volbách nemohla sama stát prezidentkou kvůli zákonu, podle kterého hlavou státu nesmí být člověk, jehož polovička je cizím státním příslušníkem.
Černou skvrnou na její pověsti je nezvládnutí situace kolem Rohingů. Tu jsme popsali například zde:
Su Ťij si od vojenského soudu v Myanmaru vyslechla další rozsudek, a to sedm let vězení. Dohromady se tak její pobyt ve vězení prodlužuje na 33 let, uvádí britská BBC.
Zdá se tedy, že se ani po dvou letech armádě nedaří z lidí dostat touhu po svobodě. Co se ale musí stát, aby se situace obrátila k lepšímu?
Víte, pevně věřím v odhodlání a odolnost našich lidí. Lidé se nikdy nevzdají a nepřestanou bojovat a snažit se porazit armádu. Ale na to samotní lidé nestačí. Potřebujeme mezinárodní intervenci, podporu, abychom zastavili vojenská zvěrstva a boje.
Co potřebujeme, je prosadit větší mezinárodní tlak. Musíme spolupracovat s mezinárodními komunitami a lidmi uvnitř země, oslovit je a zlepšit koordinaci pomoci a komunikace, včetně etnických organizací. A pokračovat v boji.
Jsme pevně přesvědčeni, že zvítězit musíme. Armáda během dvou let nezvládla kvůli odporu dostat zemi pod kontrolu. Armáda selhává, ale s tím strádá ekonomika i lidé.
