Hlavní obsah

Němci zpytují svědomí kvůli Rusku. Viníka hledají v Merkelové

Foto: Profimedia.cz

Putin a Merkelová, která v srpnu 2021 přijela do Moskvy naposledy ve funkci kancléřky.

Reklama

24. 3. 14:40

Němci stále řeší, proč jejich politici dlouhá léta podceňovali režim Vladimira Putina. Kriticky rozebírají kroky bývalé kancléřky, která to zkoušela s Moskvou po dobrém.

Článek

Od začátku války na Ukrajině prochází německá politika už druhou vlnou pokání za svoji dřívější vstřícnost vůči Vladimiru Putinovi a za naivitu, s níž v uplynulých letech prohloubila energetickou závislost na Rusku.

Už samotný útok ruských vojsk vyvolal v Berlíně šokující procitnutí. To se projevilo nelítostnou kritikou ze strany komentátorů a sebezpytujícími projevy politiků.

Druhá fáze kritického přehodnocování přístupu k Moskvě vyeskalovala po video-projevu ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského ve Spolkovém sněmu, který posílil dojem, že Německo je vůči Rusku stále příliš zdrženlivé.

V debatách o tom, kdy a jak se mělo Německo chovat v minulosti obezřetněji či odvážněji, se do centra pozornosti nevyhnutelně vrátila Angela Merkelová. Ta je od prosince na odpočinku a na veřejnosti téměř nevystupuje, přesto se její jméno v souvislosti s válkou na Ukrajině často skloňuje.

Žádný jiný evropský politik se totiž s Putinem nepotýkal tak dlouho a intenzivně jako bývalá spolková kancléřka. Merkelová byla v úřadu celých 16 let a sekundovala Putinovi po větší část jeho dosavadního vládnutí. Současně byla považována za někoho, kdo Rusům a jejich prezidentovi dokáže porozumět.

„Proč nebyla Ukrajina během kancléřství Merkelové tak úzce svázána se Západem, aby se Putin vzdal útoku na tuto zemi? Proč Merkelová dovolila Německu, aby bylo natolik závislé na dovozu energie z Ruska? Klást takové otázky až po vypuknutí katastrofy může působit lacině. Přesto je třeba je klást, abychom pochopili, proč je situace taková, jaká je,“ napsal ve své analýze týdeník Der Spiegel.

Rusofilka s obrázkem carevny na stole

Připomněl, že si Merkelová už jako školačka oblíbila ruštinu, kterou v bývalém komunistickém východním Německu slyšela od sovětských vojáků. Ráda prý četla Lva Tolstého nebo Fjodora Dostojevského a na svém psacím stole v kancléřském úřadě měla obrázek ruské carevny Kateřiny Veliké, která pocházela z německého šlechtického rodu.

Své rusofilství však Merkelová podle kritiků nedokázala dostatečně využít k tomu, aby Putina včas zabrzdila. Její zdrženlivost v některých okamžicích naopak mohla přispět k tomu, že se Rusku uvolnil prostor k expanzi.

Například když se na summitu NATO v Bukurešti v dubnu 2008 vyslovila proti přijetí Gruzie a Ukrajiny do Aliance. O několik měsíců později vtáhla do Gruzie ruská vojska, aby tak podpořila separatisty v Jižní Osetii a Abcházii.

V roce 2014 Rusko připojilo poloostrov Krym a podpořilo boje proruských povstalců ve východoukrajinském Donbasu. Merkelová sice spolu s bývalým francouzským prezidentem Francoisem Hollandem pomohla k uzavření příměří, to se však nedodržovalo. Sankce, které západní země přijaly proti Rusku kvůli anexi Krymu, se ukázaly jako slabé.

Putin se mezitím chystal na invazi. Během loňského roku, když byla ještě Merkelová ve funkci, Rusko vyeskalovalo napětí a začalo shromažďovat u ukrajinských hranic své jednotky. Letos v únoru pak vládce Kremlu uznal tamní separatistické republiky a zavelel k útoku na Ukrajinu.

Rád ji trápil

Putin měl přitom k Merkelové blíže než k leckterému jinému státníkovi. V mládí sloužil jako důstojník sovětské tajné služby KGB v Drážďanech, znal tamní mentalitu a mluvil německy. Přesto se nezdráhal kancléřku opakovaně potrápit.

Osobně připravil Merkelové těžkou chvilku například v roce 2007 během setkání v Soči. Do jednací místnosti nechal vpustit svého psa, ačkoli dobře věděl, že německá návštěva nemá tato zvířata příliš v lásce.

Foto: Profimedia.cz

V roce 2007 Putin uvedl Merkelovou do rozpaků, když na jednání v Soči nechal vpustit svého psa. Přitom bylo známo, že kancléřka tato zvířata zrovna nemusí.

V roce 2015 hackeři navázaní s velkou pravděpodobností na ruskou vojenskou rozvědku GRU zaútočili na sítě německého parlamentu a napadli také počítač v poslanecké kanceláři Merkelové. Ta se později vyjádřila, že ji tato událost zabolela, protože se vždycky snažila vztahy s Ruskem zlepšovat.

Na začátku následujícího roku rozpoutala ruská média aféru kolem údajného únosu a znásilnění třináctileté dívky rusko-německého původu, které měli spáchat muži s „jižanským“ vzezřením. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov tehdy hovořil o „naší dívce“, která se stala obětí imigrační politiky německé vlády, před spolkovým kancléřstvím v Berlíně se demonstrovalo. Brzy přitom vyšlo najevo, že si dívka únos a znásilnění vymyslela.

Merkelová zpravidla podobné události spíše protrpěla, a i když Rusko kritizovala, nereagovala adekvátními odvetnými kroky.

Neznamená to, že bývalá kancléřka nikdy nic neudělala. V roce 2020 zařídila, aby mohl být v Berlíně ošetřen ruský opoziční vůdce Alexej Navalnyj, který byl otráven jedem a skončil v bezvědomí v ruské nemocnici. „Zločin spáchaný na Alexeji Navalném se příčí základním hodnotám a právům, které zastáváme,“ prohlásila tehdy.

Merkelová má také v Německu stále své zastánce. Například bruselský zpravodaj listu TAZ namítl, že je falešné odsuzovat bývalou kancléřku za „appeasement“. Zdůraznil, že jak v období gruzínské války, tak po zabrání Krymu a rozpoutání bojů v Donbasu se zasloužila o mírová jednání. „Měla autoritu, i u Putina. Kdyby byla stále u moci, možná by nezasáhl,“ napsal korespondent.

V čem ale s Merkelovou nemá slitování téměř nikdo, je její role při stavbě druhého plynovodu Nord Stream mezi Ruskem a Německem. Výstavbu prvního dohodl s Putinem předchůdce Merkelové v kancléřské funkci, sociální demokrat Gerhard Schröder. Ten pak vstoupil do služeb ruského gigantu Gazprom a lobboval za druhé potrubí.

Oba plynovody nejenže obcházely Ukrajinu, ale také zvyšovaly závislost Německa na dodávkách zemního plynu z Ruska. Hlavně Spojené státy nebo Polsko varovaly, že pro Moskvu je plynovod spíše mocenským nástrojem v Evropě. Merkelová prý sice jednou projekt Nord Stream 2 označila za „ďábelský“, přesto jej pomohla prosadit.

„Vzhledem k jejím zkušenostem s Putinem muselo být kancléřce naprosto jasné, že tento muž je schopen všeho. Je snad pochopitelné, že se mu nepostavila více politicky a vojensky. Zůstává ale nepochopitelné, proč Merkelová neudělala nic pro vyřešení ekonomických vazeb mezi Německem a Ruskem, zejména v energetické otázce,“ poznamenal k tomu Der Spiegel.

Spuštění plynovodu Nord Stream 2 zabránila až ruská invaze na Ukrajinu, když současná německá vláda zmrazila povolovací řízení k projektu.

Na obranu Merkelové je třeba připomenout, že pomyslné máslo na hlavě ohledně vztahu k Rusku nemá jen ona, ale téměř celá německá politická elita. V uplynulých měsících se kritika za blahosklonné postoje k Rusku soustředila proti sociální demokracii (SPD), kterou v nynější vládě reprezentuje kancléř Olaf Scholz. Proti vstřícnosti k Rusku a závislosti na ruských surovinách ale v minulosti neprotestovala ani naprostá většina kolegů Merkelové v její Křesťanskodemokratické unii (CDU), která je nyní v opozici.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované