Tusk v křeči. Sebejistý Kaczyński má znovu nakročeno k moci

Mluvili o žluté kartě, o ponaučení, reflexi a nutnosti splnit sliby. Po červnové „ťafce“ od voličů, kteří vybrali do prezidentského úřadu konzervativce Karola Nawrockého, avizovala centristická vláda Donalda Tuska restart, konec půtek a jasnější komunikaci.

Došlo sice – nepochopitelně až po roce a půl u moci – k výběru vládního tiskového mluvčího, jinak ale problémy Tuskově vládě spíš přibyly a úspěšnému restartu nic nenasvědčuje.

Koalice středové Občanské koalice, Levice a konzervativnějších lidovců a Polska 2050 totiž zabředla do vnitřních rozepří. Čelí přitom několika aktuálním politickým pokušením a také výzvám – přinejmenším v jedné navíc zaspala a dala prostor pro mobilizaci krajní pravice.

Ale popořadě. Hlavním průlomem po otřesu, který znamenaly pro koalici prezidentské volby, se zdá být ztráta důvěry mezi partnery.

„Před lídry koalice 15. října stojí těžká zkouška. Vím, že v tom ústavním chaosu po PiS není snadné najít legální a účinné cesty. Když si nejste jistí, co dělat, jednejte aspoň čestně. A nedejme se rozdělit,“ napsal trochu záhadně premiér Tusk na svých sítích.

Vzkaz byl z 26. června a k jeho objasnění byly potřebné další dva týdny.

Až teď je jasné, že šlo o vzkaz koaličnímu hnutí Polsko 2050, v jehož čele stojí předseda sněmovny Szymon Hołownia. Maršálek Sejmu, jak zní Hołowniův titul, totiž už v té době měl za sebou oběd s předsedou nejsilnější opoziční strany Právo a spravedlnost (PiS) Jarosławem Kaczyńským a také vlivnou postavou konzervativní scény, europoslancem Adamem Bielanem.

Podle Bielana se Tusk o obědě dozvěděl. Navzdory tomu se Hołownia s Kaczyńským a Bielanem sešel znovu.

Ke schůzce došlo 3. července v noci v Bielanově soukromém bytě ve varšavském rezidenčním komplexu Bílý Kámen. Limuzína s maršálkem zajela do podzemních garáží. V bytě už tehdy čekali Kaczyński s Bielanem a na místě byl i politik koaličních lidovců a místopředseda Senátu Michał Kamiński.

Večer se protáhl: Kaczyński odjel až krátce před druhou ráno. Kdy odjela limuzína s Hołowniou, není jasné. Časově je však večer zmapovaný docela dobře, protože si politiků všimli (pravděpodobně po upozornění) fotoreportéři bulvárního deníku Fakt.

Na schůzku pak druhý den upozornili novináři a spustila se lavina reakcí a spekulací, kterou podporovalo Hołowniovo mlčení.

Liberální servery přišly s teorií, že maršálek Sejmu mohl s Kaczyńským řešit možnost úřednické vlády nebo nové koalice, která by svrhla Tuskovu vládu.

Psalo se i o ambicích Hołowni stát se premiérem, což podtrhuje i fakt, že podle koaliční smlouvy má být ve funkci maršálka jen do letošního listopadu. Pak ho má vystřídat politik Levice.

Mezi dalšími teoriemi byl pokus o posílení pozice Hołowniova hnutí v rámci současné koalice a demonstrace jeho politického manévrovacího prostoru. Polsko 2050 má v Sejmu 33 poslanců, bez nichž by měla současná koalice sílu jen 215 mandátů. K udržení jich potřebuje 231 ze 460.

Sám maršálek tvrdil, že se schůzky týkaly inaugurace nového prezidenta Karola Nawrockého a dalších témat ukončení „polsko-polské války“, jak se říká sporům mezi dvěma takřka nesmiřitelnými tábory v politice sousední země. Na jedné straně stojí Tusk a jeho spojenci, na druhé Kaczyńského tábor.

„Politici z různých táborů spolu mají mluvit,“ obhajoval se Hołownia a vysvětloval, že noční hodina setkání byla důsledkem nabitého programu maršálka Sejmu.

Hołownia zároveň tvrdí, že mu šlo o stabilizaci politické situace. Část vládního tábora se totiž nesmířila s červnovou prohrou Rafała Trzaskowského a zpochybňovala legitimitu volebního výsledku.

Do takové rétoriky se zapojil i premiér Tusk, později však své výroky pozměnil, a když nejvyšší soud stvrdil vítězství Karola Nawrockého, uznal ho také. Hołownia přesto čelil výzvám, aby jako předseda sněmovny sabotoval společnou parlamentní schůzi, na které má Nawrocki 6. srpna složit přísahu.

Koalice se začala veřejně hádat o to, zda je Hołownia zrádce a zda by měl z druhé nejvyšší ústavní funkce odstoupit. Posílil tak dojem praní špinavého koaličního prádla, který se táhne už od prohraných prezidentských voleb.

Tehdy totiž začala přetahovaná o to, jak bude avizovaná rekonstrukce vlády vypadat a na koho dopadne. Vláda má zeštíhlit, ale termín „restartu“ se už několikrát přesunul a v současnosti se s jednáními vyčkává na konec Hołowniovy dovolené.

Pevnou pozici však nemá ani Donald Tusk. V médiích se otevřeně píše o možné změně předsedy vlády, například příští rok, tedy rok před parlamentními volbami. Napsal o tom například deník Rzeczpospolita.

Na burze možných nástupců Tuska se skloňuje mimo jiné jméno ministra zahraničních věcí Radosława Sikorského nebo šéfa resortu vnitra Tomasze Siemoniaka.

Schůzkou s Hołowniou Jarosław Kaczyński demonstroval, že jeho strana PiS možná není v případě volební výhry závislá jen na krajní pravici. Zapadá to i do jeho rétoriky o potřebě „technického kabinetu“ a předčasných voleb.

Stranou navíc neotřásají žádné spory – naopak. Politici PiS jsou viditelně povzbuzení výhrou Nawrockého, jsou aktivní na sítích a šestasedmdesátiletý Kaczyński působí po delší době jako někdo, kdo si hodlá politiku znovu užívat – a začít torpédovat Tuskovu vládu prostřednictvím nového prezidenta.

Straně pomáhá i čas a prach, který padá na velké aféry z doby její vlády v letech 2015 až 2023 – nepotismus, tunelování i zneužívání moci a ohýbání ústavních pravidel. Parlamentní vyšetřovací komise se ukázaly jako bezzubé a slibované „zúčtování“ s PiS už u voličů současné koalice netáhne.

Současnou slabou kondici vlády Donalda Tuska ukazuje i nádech krajní pravice, a to včetně extremistů známých pouličními bitkami nebo popíráním holokaustu.

Daří se například radikálovi Robertu Bąkiewiczovi, který na hranicích s Německem zorganizoval „občanské“ pohraniční hlídky. Skupiny mladých mužů svévolně zastavovaly na hranicích auta a údajně hlídaly, zda Německo nevrací do Polska odmítnuté žadatele o azyl.

To vše Bąkiewiczovo prostředí – známé radikální nacionalistickou rétorikou, antisemitismem, homofobií i fyzickými útoky na odpůrce – rámovalo hoaxy a polopravdami.

Tuskova vláda reagovala až po několika týdnech, kdy se situace vyostřila. Na hranicích s Německem zavedla dočasné kontroly.

Sám Bąkiewicz v roce 2023 neúspěšně kandidoval do parlamentu za PiS. Tento týden navíc od končícího prezidenta Andrzeje Dudy dostal milost, když mu hlava státu odpustila trest za shození aktivistky ze schodů.

Velký prostor a rostoucí podporu má dál i antisemita a homofob Grzegorz Braun. Europoslanec, jehož v prvním kole prezidentských voleb volilo přes šest procent lidí, na sebe upozornil popíráním holokaustu.

Nedávno uvedl, že neexistují dostatečné důkazy o vraždění Židů v plynových komorách v koncentračním táboře Auschwitz u Osvětimi. Zároveň spekuloval, že projekt výstavby polského centrálního letiště může být záminkou pro budování „tajného židovského bunkru“ a „tajné infrastruktury řízené z Izraele“.