Středozemní moře vře. Dopady už cítíme i v Česku

Už před koncem června se letos průměrná teplota Středozemního moře vyhoupla přes 26 °C. V některých oblastech byla tehdy povrchová teplota vody podle satelitních měření dokonce o 8 °C nad dlouhodobým normálem. V červenci už průměrná teplota největšího vnitřního moře Evropy přesáhla 28 °C a lokálně šla i přes 30 °C. Na začátku srpna u Mallorky naměřili 33 °C, což je kandidát na nový rekord pro celé Středozemní moře.

Nejde přitom o náhodný extrém jediného roku. Velmi podobně na tom Středozemní moře bylo i v posledních letech a v budoucnu bude ještě teplejší, protože hlavní příčina vysokých teplot je změna klimatu.

Moře se obecně oteplují pomaleji než pevnina. Ve Středozemním moři se průměrná teplota začala výrazněji zvyšovat až v 80. letech a od té doby roste přibližně o 0,3 až 0,4 °C za desetiletí. Mezi lety 1982 a 2019 se tak v průměru ohřálo asi o 1,3 °C.

Může se to zdát málo, ale ve skutečnosti je to opravdu hodně.

Středozemní moře se otepluje dvakrát rychleji než světové oceány. Způsobuje to řada faktorů, ale ve zkratce řečeno je to dáno hlavně tím, že jde o moře s malou výměnou vody s vnějším oceánem, které je navíc vsazené do kontinentu, který se otepluje nejrychleji ze všech.

Rozměry změny jsou dobře vidět na vývoji nárůstu intenzity a výskytu tzv. mořských vln veder (anglicky marine heatwave). O těch se mluví, když povrchová teplota moře výrazně přesáhne dlouhodobý průměr referenčního období po dobu alespoň pěti po sobě jdoucích dní.

Dříve byly vyšší stupně intenzity tohoto jevu ve Středozemním moři poměrně vzácné. Nastávaly maximálně několikrát do roka, navíc jen na malých částech z celkové rozlohy moře, a v těch nejteplejších oblastech panovaly kolem 10 až 20 dní ročně. Změna průměrné teploty povrchu moře o „pouhých“ 1,3 °C nicméně stačila k tomu, že silné mořské vlny veder v poslední době postihují pravidelně dokonce většinu regionu a v nejteplejších částech moře mohou panovat i 40 dní ročně.

Graf nad předchozím odstavcem ukazuje přehled nejvyšších zaznamenaných stupňů intenzity mořských vln veder a podíl jimi zasažené plochy Středozemního moře od roku 1993. Doplnit ho můžeme ještě o závěry studie, která se zabývala frekvencí a trváním jevů mezi lety 1982 a 2020. Výsledkem je, že víc než polovina mořských vln veder ve 40letém období se vyskytla až v poslední hodnocené dekádě, a že průměrně přibývá 28 dní s mořskými vlnami veder za 10 let.

Jaké má ale změna klimatu na Středozemní moře dopady kromě toho, že voda v moři je tak teplá?

Pusťme se rovnou do toho, co se týká i Česka. Aktuálně jde ostatně možná o vůbec nejdiskutovanější dopad – extrémní lijáky, bouře a povodně.

Není divu, že se téma v posledních letech intenzivně řeší. V březnu se ve Středozemním moři zformovala silná bouře, která se nápadně podobala tropickým cyklonám či hurikánům. Tomuto typu bouře se vzhledem ke geografickému ukotvení říká „medikán“ a ten se v Evropě objevil například i v roce 2023 (bouře Daniel) a 2020 (bouře Ianos).

V čerstvé paměti mají Evropané i katastrofální povodně ve Valencii z října 2024 a například i Česko jen o měsíc dřív zažilo povodně způsobené tlakovou níží Boris. O rok dřív zase extrémní lijáky řádily na severu Itálie a v Řecku.

U všech zmíněných katastrof (a bylo jich v poslední době ještě víc) se mluvilo o tom, že k nim přispěla výjimečně teplá voda ve Středozemním moři. Například pro medikán Daniel vědci vypracovali i případovou studii, kde detailně zrekonstruovali, jak k němu došlo. Jedním ze závěrů bylo, že k extrémní intenzitě bouře přispěl i výjimečně silný odpar vody ze Středozemního a Černého moře, které byly v té době mimořádně teplé.

Atribuční studie vědců z několika španělských institucí publikovaná v prestižním časopise Nature Communications zase uvádí, že nebýt oteplení způsobeného změnou klimatu, byly by deště ve Valencii o 20 % slabší (menší úhrn srážek za hodinu) a oblast, kde spadlo víc než 180 milimetrů deště, by byla o 55 % menší. Atribuční analýza od organizace World Weather Attribution (nevyšla v recenzovaném časopise) zase uvádí, že výskyt silných dešťů při tlakové níži Boris v Česku, je kvůli změně klimatu dvojnásobně pravděpodobný, a že deště byly kvůli ní o sedm procent intenzivnější.

Podobných příkladů bychom mohli vyjmenovat ještě několik a mohlo by se z toho zdát, že vědci už mají perfektní přehled, jakou měrou změna klimatu a vysoké teploty Středozemního moře přispívají k extrémním bouřím a lijákům.

Ve skutečnosti je to ale o dost komplikovanější.

Pro shrnutí celosvětového vědeckého konsenzu v této otázce by nám měla nejlépe posloužit poslední hodnoticí zpráva Mezinárodního panelu OSN pro změnu klimatu (IPCC). Konstatuje, že na jednu stranu panuje shoda, že bude přibývat silných srážek, a že existují i důkazy, že na některé extrémní lijáky ve Středomoří mělo oteplení vliv. Podle zprávy existuje také středně silná jistota, že na severu regionu už přibylo srážkových extrémů, a vysoká jistota, že jich ještě víc přibude při globálním oteplení o 2 °C a více.

Zároveň se ale na druhou stranu dočteme, že například u výskytu přívalových povodní a povodní z rozvodněných řek není ve Středomoří pozorován jasný trend, a že je jen malá jistota, že změna klimatu ho už zvyšuje. Žádný trend také nebyl pozorován u výskytu medikánů, kterých má dokonce v budoucnu ubývat, ale mají být silnější.

Když se podíváme kromě poslední hodnoticí zprávy IPCC i na některé konkrétní studie včetně těch novějších (hodnoticí zpráva IPCC vycházela v letech 2021-2023), všechno se ještě víc zamotá. Zjistíme totiž, že na jednu stranu existuje řada prací a modelových studií, které klimatickou změnu v regionu spojují s různými druhy mokrých extrémů počasí, ale ty na druhou stranu dost často nejsou „podložené“ reálným pozorováním nárůstu výskytu či intenzity daných jevů.

Třeba ve střední Evropě pozorování potvrzuje nárůst extrémních srážek, ale přímo ve Středomoří to platí jen pro malé části regionu.

Co tedy ale vlastně můžeme o dopadu změny klimatu na výše zmiňované extrémy počasí s jistotou říct? Zeptali jsme se na to několika vědců z oboru, jejichž odpovědi mnohé vyjasňují.

Asi nejlepší základní shrnutí nabídl Seznam Zprávám profesor Piero Lionello, přední odborník na klimatické změny ve Středomoří: „Oteplování ve Středomoří zvyšuje potenciál pro výskyt extrémních srážek, pokud nastanou vhodné meteorologické podmínky. Dopady jsou však geograficky nerovnoměrné, a proto nelze očekávat jednoznačný trend pro celý region. Obecně lze říci, že vědecké důkazy jsou robustnější pro zesilování intenzity srážek než pro změny ve výskytu povodní, bouří nebo například rychlosti větru.“

Vědec také dodal, že je důležité nezapomínat, že u povodní nezáleží jen na síle deště, ale i na tom, do jaké krajiny spadnou, jak byla nasycená půda a jaké jsou případně preventivní opatření a tak dále.

Mnohé z vás už jistě napadla i otázka, jak je možné, že dopady stejného mechanismu pozorujeme na různých místech s různou jistotou, a že někde větší odpar z moře zatím ani nemá viditelný vliv na celkový počet extrémních událostí. Zde jsou odpovědi dvě.

„Primárním hybatelem těchto událostí ve Středomoří je atmosférická cirkulace. Vzduchové masy se totiž nejprve musí nad moře dostat a následně tam určitou dobu setrvat. Teprve poté mohou získat velké množství vlhkosti z výparu, který je ovlivněn rostoucí teplotou vody,“ vysvětlil první důvod oceánograf Romain Bourdalle-Badie z organizace Mercator Ocean International a dodal, že souvislost mezi vyšší teplotou moře a extrémními srážkami „je skutečná, ale ne přímočará“.

Jinými slovy: oteplování Středozemního moře zvyšuje potenciál pro extrémní lijáky, ale k jejich vzniku dochází pouze tehdy, když se sejdou další vhodné meteorologické podmínky. Extrémních srážek proto nepřibývá přímo úměrně s růstem teploty vody, protože jejich výskyt je pořád z velké části dán „náhodou“.

Druhý důvod uvedl fyzikální oceánograf Justino Martínez z katalánského ústavu pro mořský výzkum ITACAMAR a je mnohem prostší – kvůli velké vzácnosti a lokálnosti extrémních jevů je dostupný vzorek dat často jednoduše příliš malý. Při zjišťování míry, v jaké se na jevech podílí oteplování, proto nezbývá než opřít se o modely, které například mohou simulovat meteorologické podmínky vhodné pro vznik bouře v chladnějším a teplejším podnebí a následně výsledky porovnat.

Martínezův kolega ze španělského výzkumného pracoviště Institut de Ciències del Mar (ICM-CSIC) Emilio García-Ladona k tomu dodal, že nejde jen o délku pozorování, ale i o jeho druh. „Pozorování by bylo potřeba mít zaznamenané nejen za dlouhou dobu, ale i stejnými nástroji. Velmi často je to přitom tak, že jedno nebo druhé je nevyhovující,“ řekl vědec.

Oteplování Středozemního moře tedy podle expertů zvyšuje potenciál pro intenzivnější extrémní srážky a známe i reálné případy, kdy to zhoršilo průběh katastrof. Jelikož ale vznik extrémních jevů závisí i na dalších meteorologických podmínkách a protože u vzácných jevů máme často jen krátké pozorovací řady, dokážeme jasný nárůst v dlouhodobých datech prokázat pouze v některých oblastech.

Tam, kde vliv nepozorujeme, byl dosud jednoduše příliš malý na to, aby se to viditelně projevilo. Neznamená to ale, že by tam nebyl žádný. Jen se prostě „ztrácí“ kvůli omezenosti dostupných dat a vysoké míře vlivu přirozené proměnlivosti.

Téma nemůžeme opustit bez alespoň stručné zmínky o dalších dopadech.

Když zůstaneme u mořských vln veder, tak ty jsou ve Středozemním moři už dlouho dost teplé na to, aby mohly způsobit hromadné úhyny různých druhů mořského života. Ohrožuje to desítky druhů organismů včetně korálů, mořských hub a řas.

Pak jsou tu samozřejmě i další negativní změny spojené ne nutně se zvyšující se maximální teplotou moře, ale jednoduše s jeho celkovým postupným oteplením. Sem můžeme zařadit například šíření invazních druhů. V médiích se v posledních letech často objevují články o výskytu člověku nebezpečných živočichů, jako je perutýn, nebo tzv. ohnivý červ. Škodlivých nepůvodních druhů je nicméně nejméně už kolem stovky a velká část z nich jsou dravci. Ohrožená je proto i biodiverzita, což pociťují rybáři, kteří přichází o úlovky.

Podobně život v moři zasahuje i sílící acidifikace vody, kterou způsobuje ukládání CO2 ze vzduchu. A lidi na pevnině ohrožuje i zvyšující se mořská hladina, která stoupá nejen kvůli odtoku vody z tajících ledovců, ale i kvůli růstu objemu vody čistě kvůli teplotě.

Teplejší moře navíc samozřejmě není dobré i čistě proto, že méně ochlazuje pevninu, což znovu ještě víc zhoršuje problémy s vedry i se suchem.