Sýrie se mění a jde volit. Demokracii západního střihu neplánuje

Když minulý týden vyšli do ulic učitelé v provincii Aleppo a žádali vyplacení ušlé mzdy od července, syrská média o protestu obšírně informovala. Drobný detail z posledních dnů jen ukazuje obří změny, k nimž došlo v zemi po pádu diktátora Bašára Asada. Za jeho vlády by něco podobného bylo nemyslitelné.

Sýrie se ale mění i jinak - od pondělka do pátku se v zemi uskuteční vůbec první parlamentní volby po loňské změně režimu.

Ještě v únoru sice prezident Ahmad Šara mluvil o tom, že volby plánuje za čtyři až pět let, nakonec se ale v srpnu rozhodl jinak. Mohl k tomu přispět i výbuch sektářského násilí počátkem prosince v provincii Suvajda a následná snaha o větší legitimitu režimu v očích občanů i zahraničních partnerů.

Volby nicméně nebudou takové, na jaké je Západ zvyklý. O nových poslancích, jejichž počet se zvýší ze 150 na 210, rozhodne zčásti prezident, který jmenuje třetinu zákonodárců, zbylé dvě třetiny pak vyberou vládou jmenované volební komise složené z různých lokálních a náboženských autorit.

Jak v podcastu Debrief podotkl expert na Sýrii Jan Daniel, je vůbec otázkou, zda by mohly volby probíhat jinak. Znalec Sýrie připomněl problémy, kterým země stále čelí, jako jsou tisíce uprchlíků a vnitřně přesídlených lidí, nejistá bezpečnostní situace i část země, kterou centrální vláda nemá pod kontrolou - v už zmíněné provincii Suvajda se volit na rozdíl od zbytku Sýrie nebude.

Nový parlament by měl sice hrát hlavní roli při navrhování a schvalování zákonů, a teoreticky by poslanci mohli přehlasovat vůli prezidenta, reálně ale vzhledem k výše popsanému systému voleb nejspíš demokratická protiváha hlavě státu nevznikne. Jistá opozice a demokratická debata by však v parlamentu vzniknou měla.

Zvláště o části poslanců - konkrétně 70 jménech - jmenovaných prezidentem se v zemi povede diskuze. Rozruch vzbudilo i jeho rozhodnutí jmenovat své dva bratry do vysokých vládních pozic. O Máhirovi, jenž má na starosti ekonomiku, jsme psali zde.

Cestu k demokracii západního střihu od voleb nelze očekávat. Netlačí na ni ostatně ani Evropská unie nebo Spojené státy. Ty se po desetiletích snahy o šíření demokracie pomocí vojenských operací a svrhávání režimů vydaly pod vedením Donalda Trumpa jiným směrem - sám Trump před časem zdůraznil, že politiku takzvaných neokonzervativců odmítá. Když se sešel s Ahmadem Šarou, o lidských právech a demokracii se nemluvilo.

Další schůzka obou státníků je naplánovaná na blížící se Valné shromáždění OSN, kde se v zákulisí sejdou i američtí a syrští diplomaté. Šara na rozdíl od palestinských představitelů problémy se získáním amerického víza neměl.

„Zdá se, že Šara vládne prostřednictvím malé skupiny důvěryhodných spolupracovníků, z nichž většina byla před převzetím moci vrcholnými představiteli Haját Tahrír aš-Šám. Vznikají nové instituce a možná se nakonec dočkáme více institucionální formy vlády. Dosud je však moc silně soustředěna na vrcholu, v prezidentské funkci u Šary,“ řekl Seznam Zprávám znalec Sýrie Aron Lund z think tanku Century International.

V květnu posílil Šara svoji kontrolu nad bezpečnostními složkami, když provedl organizační změny na ministerstvu vnitra.

Nová struktura se skládá ze šesti zástupců pod vedením ministra vnitra Anase Chattába a 14 provinčních velitelů, z nichž každý bude zodpovědný za jeden ze syrských guvernorátů. Většina jmenovaných do nových pozic byla součástí Šarova hnutí HTS nebo s ním úzce spjata, připomněl deník The National News.

Když HTS převzalo loni v prosinci vládu nad Sýrií, řada lidí se bála zavedení tuhého islamistického režimu, ostatně hnutí bylo dříve syrskou pobočkou teroristické sítě al-Káida. Šara nicméně ve svých projevech opakovaně mluví o inkluzivní syrské společnosti a zdůrazňuje rovnost občanů nehledě na vyznání.

V zemi nicméně dochází k sektářskému násilí, ať už to byl březnový masakr Alávitů v pobřežní oblasti, tak i červencové násilí, jehož terčem byli v mnoha případech členové menšiny Drúzů na jihu země.

Šarova vláda jmenovala vyšetřovací komisi a na začátku září oznámila, že byli zatčeni členové ozbrojených složek spadající pod ministerstvo vnitra i obrany, kteří páchali násilí na drúzských civilistech. Syrské úřady ale odmítly prozradit, kolik těchto pachatelů, kteří byli předáni justici, bylo zadrženo.

Připomeňte si červencové střety mezi Drúzy a beduíny v Sýrii:

Nový syrský režim čelí řadě hrozeb, ať už jde o terorismus ze strany Islámského státu nebo Asadových stoupenců, ale také ekonomické krizi.

„Největší hrozbou pro nový řád v Sýrii je pravděpodobně ekonomický a institucionální úpadek a obtížná otázka kontroly všech ozbrojených skupin. Nová vláda je příliš chudá na to, aby mohla jednoduše najmout každého bojovníka a vyplácet mu mzdu,“ upozorňuje Aron Lund.

Šara měl podle něj poměrně úspěšný start, ale v zemi stále trvá řada problémů - zahraniční interference, izraelské bombardování, odpor Kurdů, Drúzů a Alávitů, atd. „Hlavní hrozbou je pravděpodobně to, že tyto konflikty a krize nakonec zabrání efektivnímu budování státu. V takovém případě by se skrze tyto trhliny mohla znovu vkrádat ozbrojená anarchie,“ myslí si analytik.

Počáteční obavy z příliš islamistického režimu se nicméně nenaplňují. Americký expert na Sýrii Aron Zelin nedávno na síti X upozornil na to, že se afghánský Tálibán inspiroval jedním ze syrských vládních dokumentů a vydal ho s prakticky stejnou grafikou. Zelin v této souvislosti připomněl, že po převzetí vlády HTS se mnozí obávali, aby se Sýrie nevydala afghánskou cestou. Pravděpodobnější ale je, že se Tálibán vydá syrskou cestou, domnívá se americký analytik.