Tři země NATO už se připravují na sílící hrozbu ruské invaze

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ani Rusko, ani jeho předchůdce Sovětský svaz nikdy nenapadly žádnou členskou zemi NATO od vzniku aliance v roce 1949. Naopak: dobový vtip pravil, že Varšavská smlouva – vojenský pakt zemí komunistického bloku – je pověstný tím, že vojensky útočí pouze na vlastní členy. V roce 1956 v Maďarsku, v roce 1968 v Československu.

S přímým ruským útokem na člena NATO se dříve nepočítalo, ale ruská invaze na Ukrajinu tímto přesvědčením otřásla. Aktuální summit Aliance v Haagu řešil hlavně zvýšení výdajů na obranu na pět procent HDP, ale zejména nad východoevropskými členy se vznáší otázka: Platí stále pátý článek NATO o kolektivní obraně, který předpokládá, že napadené zemi přijdou na pomoc všechny ostatní? A bude tento útok brán za útok na celé NATO, ve smyslu mušketýrského „Jeden za všechny, všichni za jednoho"?

Ruská ekonomika přešla na válečnou, prioritou je armáda a zbrojení. Mnozí ruští představitelé sami říkají, že válka proti Ukrajině je zároveň válkou proti NATO. Aliance je v Rusku považována za příčinu zla a příkoří, které se zemi dějí. Propagandista Vladimir Solovjov a další lidé z televizních obrazovek vyzývají k bombardování Londýna nebo Berlína, Putinův poradce pro zahraničně-politické otázky Sergej Karaganov navrhl „poslat jadernou bombu například na Poznaň“.

Největší obavy z ruského válčení mají země v jeho sousedství. Litva, Lotyšsko a Estonsko. Ruští imperiální ideologové je považují víceméně za součást Ruska, v případě posledních dvou jmenovaných zemí k tomu přispívají také existence početné ruské národnostní menšiny.

„Souzním se zprávou, kterou nedávno zveřejnila dánská rozvědka, respektive částí této zprávy. Předpovídá, že pokud válka na Ukrajině skončí, Rusko následně ještě více zrychlí zbrojní výrobu a investuje zdroje do ohrožení Pobaltí. A to zhruba v intervalu šesti měsíců až tří let od ukončení bojů na Ukrajině,“ řekl Seznam Zprávám důstojník Švédských výsadkových vojsk Niklas Granholm, expert na ruskou armádu a výzbroj.

„Souvisí to také se situací v Baltském moři, které se stalo pro Rusko operačním polem pro sabotážní akce – jeho lodě narušují podmořské kabely. Také musíme vycházet z toho, že Rusko se ve skutečnosti nikdy nesmířilo s nezávislostí Lotyšska a Estonska. Formálně tyto republiky uznalo, ale považuje jejich odtržení z ruského sféry vlivu za něco nepřirozeného,“ dodal Granholm.

Pobaltské republiky počítají s tím, že se Rusko může pokusit otestovat, zda pátý článek smlouvy NATO o kolektivní obraně stále platí. Například vysláním takzvaných „neoznačených zelených mužíčků“ po vzoru invaze na Krym v roce 2014. Nebo vyvoláním provokací, kterými by Kreml zdůvodnil agresi přes hranici s cílem „ochránit“ ruskojazyčné obyvatelstvo, což ostatně udělal už na Ukrajině.

Litevci budují na hranicích s Běloruskem a ruskou Kaliningradskou oblastí minová pole a protitankové okopy, Estonci staví v pevninské části hranice bunkry a cvičí se tam jejich vojáci, včetně dobrovolníků.

Litva, Lotyšsko a Estonsko mají na rozdíl od ostatních členských zemí NATO povinnou základní vojenskou službu, protože ruská hrozba je pro ně příliš reálná. Ne nějaká vzdálená divoká teorie z kanceláří a kabinetů politologů nebo vojenských analytiků. Litva má určitou výhodu v tom, že v hraničním pásmu jsou rozsáhlé bažiny, velkou část estonsko-ruské hranice zase tvoří řeka Narva a Čudské jezero. Relativně nejhorší je tak situace Lotyšska.

Především pokud skončí válka na Ukrajině. Autorovi tohoto textu řekl loni estonský voják a příslušník domobrany Artur Rehi následující: „Z našeho pohledu je situace lepší v tom, že nyní jsou ruské síly vázány na Ukrajině. Blízko estonské hranice leží město Pskov, kde mělo Rusko silnou 76. gardovou výsadkovou divizi. Bylo to obrovské soustředění vojsk. Teď jsou ruští vojáci na Ukrajině, takže armáda, která byla pro Estonsko hrozbou hned za hranicemi, tam není,“ uvedl voják.

Nikdo ovšem neví, co bude poté, až konflikt na Ukrajině skončí. A zkušenost je taková, že se nevyplatí Rusko a jeho úmysly podceňovat. Kdo například čekal, že v únoru 2022 ruská armáda vezme útokem Kyjev?

Niklas Granholm hodnotí střízlivě nedávné zprávy, že Rusko začíná budovat základny podél hranice s Finskem. „Panika není na místě, ale sledujeme, co dělají. Moskva už dříve říkala, že vstup Švédska a Finska do NATO si vyžádá nějakou reakci, takže to není velké překvapení. Rusko má obrovské ztráty techniky a lidí na Ukrajině, zatím nemůže tolik sil přesunout k Finsku,“ uvádí švédský expert.

Známý ruský investigativní reportér Andrej Soldatov, který má své zdroje v ruské armádě a tajných službách, o nichž napsal několik knih, ovšem považuje právě kvůli své znalosti uvažování špiček ruského režimu hrozbu pro Pobaltí na naprosto reálnou.

„Bohužel si myslím, že obavy nejsou přehnané. Část ruského vedení – zejména tajné služby – už současnou válku na Ukrajině považuje za válku se Západem. Vidíme také zcela jasně, že Rusko podniká v Evropě různé sabotáže a diverze. Atentáty, výbuchy, požáry. Nějaký konflikt s Pobaltím považuji za možný,“ řekl Soldatov v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

„Federální a bezpečnostní služba a vojenská rozvědka GRU prezentují konflikt tak, že vedou válku nejen proti Ukrajině, ale proti celému Západu. A že ta může skončit jen vítězstvím, nebo porážkou. Jejich zájem je za každou cenu udržet režim u moci, protože vědí, že s ním padne i jejich moc a jejich kariéry,“ podotkl také ruský reportér.

Další kapitolou je evropská nepřipravenost v protivzdušné obraně. Kdyby konflikt eskaloval a vyústil skutečně v ruskou snahu zasáhnout balistickou raketou nějaký cíl v Evropě, je ochrana nedostatečná.

Například Německo má deset systémů protivzdušné obrany Patriot na celou zemi, Nizozemsko jen tři. „Nemůžeme ochránit veškerou infrastrukturu v Nizozemsku. Kdyby došlo na nejhorší, musíme si stanovit, jaké priority budeme chránit,“ řekl letos na bezpečnostní konferenci v Tallinnu náčelník generálního štábu nizozemské armády generál Onno Eichelsheim.

Česká republika na tom není lépe. 25. protiletadlový raketový pluk dislokovaný ve Strakonicích má staré a značně přesluhující sovětské systémy 2K12 Kub. Čtyři baterie izraelského systému SPYDER začne armáda teprve dostávat postupně v příštím roce.