Sídlili tam „esenbáci“ a ovoce–zelenina. Teď Hoffmaňák láká i zájezdy z Vídně

Vydejte se z Třebíče na Jihlavu, v malé obci Brtnice, asi v polovině trasy, cesta půlí dlážděné náměstí.

Zastavte se. Po pravé straně na začátku náměstí stojí žlutý barokní dům číslo 263, poklad za červenými dřevěnými vraty plný historie. A doklad toho, jak lze citlivě historii propojit se současností, oživit a opečovat odkaz rodáka, který tu žil asi před 150 lety.

Vstupte a žasněte. V tomhle domě se narodil jeden z nejvšestrannějších umělců pozdní secese, zakladatel Wiener Werstätte Josef Hoffmann. Architekt, designér, autor návrhů nábytku, látek, stříbrných a kovových předmětů, šperků, skla a keramiky. Umělec se snad nejširším záběrem, který je na poli užitého umění možný. Od smrti této zásadní postavy geometrické secese uplyne ve čtvrtek 7. května kulatých 70 let.

Není to přitom tak dávno, co málokdo z místních věděl, jak cenný tento dům na náměstí v Brtnici vlastně je. Slavný architekt se v něm nejen narodil, ale také jej částečně upravil.

Když se řekne secese, představíte si zřejmě zdobné ornamenty a květinové vzory. Jenomže secese je mnohem širší pojem. Její pozdní fáze charakterizují geometrické vzory, důraz na čisté linky a střídmost a uměřenost.

A právě Josef Hoffmann stál u zrodu téhle tendence, jeho návrhy mají k ornamentální zdobnosti na míle daleko. Čtverce, úsečky, jasné hrany, černá a bílá. Ostatně pro svoji zálibu ve čtvercích se slavnému brtnickému rodákovi přezdívalo Quadratl-Hoffmann, tedy „čtverečkový Hoffmann“. V Brtnici si to vzali za své a v dílně v expozici jeho rodného domu je dokonce možné si na památku natisknout Hoffmannovu hlavu tiskátkem ve tvaru čtverce.

„Tady se tomu vždycky říkalo Hoffmaňák,“ vítá mě v Brtnici jedna z průvodkyň Eva Koudelová, která ví o rodném domě Josefa Hoffmanna první poslední. Za komunismu se o Hoffmannovi v Brtnici mluvit nemohlo, natož aby se o něm třeba místní děti učily ve škole jako o slavném rodákovi.

V domě sídlila knihovna, v Hoffmannově původní pracovně pobočka SNB a v místě, kde je dnes pokladna, byla prodejna ovoce a zeleniny. Asi nikdo nemohl tušit, že sem jednou budou jezdit výpravy z Rakouska. Dnes přitom místní expozice odpovídá právě standardům, na které jsme zvyklí z výstavních síní ve Vídni. Je interaktivní, objevná a nenudí.

Vstupujeme do průjezdu, který zdobí originální současná instalace italsko-rakouské umělkyně Esther Stocker. Těžko si představit citlivější a přitom trefnější odkaz k Hoffmannovi – zase černá a bílá a zase čtverce, napříč domem, pokaždé jinak a pokaždé to funguje. S odkazem na nejoblíbenější Hoffmannův tvar se tady pracuje napříč celým stavením.

Stálá expozice týkající se Hoffmannovy tvorby se nachází v prvním patře. Ale celá stavba má kouzelnou atmosféru – zahradní altán dole na dvoře, ochoz v patře s výhledem na zahradu, podivuhodné dvojdveře z chodby do jednoho ze sálů expozice. I dobové fotografie v místnostech, které dokumentují, jak to v domě vypadalo, když sem Hoffmann s rodinou jezdil na letní pobyty.

Josef Hoffmann se narodil 15. prosince 1870 v Brtnici, kde začal i školní docházku. Na gymnázium chodil do Jihlavy, kde měl problémy s prospěchem. V autobiografii vzpomíná, že „propadl ve třech předmětech, což pro jeho rodinu bylo zděšením, a následně musel opakovat ročník“.

Nakonec odešel do Brna, kde se učil stavitelství. A byl to šťastný krok pro dějiny umění. Z brněnské průmyslovky ho s ohledem na jeho výrazné tvůrčí schopnosti a po maturitě s vyznamenáním přijali na vídeňskou akademii. Na ní byl tak úspěšný, že za svoji diplomovou práci získal stipendium v Římě.

Itálie mu učarovala, stejně jako vídeňská secese, obojí ho ovlivnilo v tvorbě. Pak ale objevil ještě něco dalšího – britskou geometrickou uměřenost.

V roce 1903 společně s designérem Kolomanem Moserem a průmyslníkem Fritzem Waerndorferem založil Wiener Werkstätte. Tedy Vídeňské dílny inspirované britskými dílnami, produkujícími užité předměty na nejvyšší estetické i řemeslné úrovni. Ve světě designu se staly opravdovým pojmem.

Hoffmann stál i za sepsáním manifestu, který odkazuje k propojení umění a každodenního života prostřednictvím vysoce kvalitní řemeslné produkce.

Přesně to je v expozici jeho rodného domu v Brtnici k vidění: pohovky, křesla, koberce, čajové a kávové servisy, látky s přísně jasnými linkami, pruhy a puntíky, z nich ušité polštáře nebo potahy pohovek.

K tomu modely slavných Hoffmannových domů, které jako architekt navrhl, například Sanatorium v Purkersdorfu, palác Stoclet v Bruselu a vilu Primavesi ve Vídni. Nebo vídeňský kabaret Fledermaus, který měl sice pestrobarevný bar, ale jeviště Hoffmann vymyslel opět ve střídání černé a bílé, navrhl také veškerý nábytek a výmalbu. A všechno jako podle pravítka, čisté čáry, geometrie, samý pravý úhel.

Samotný rodný dům Josefa Hoffmanna v Brtnici má pohnutý osud – v roce 1945 o něj rodina na základě Benešových dekretů přišla, nábytek byl rozkraden a dům chátral.

V části domu sídlila knihovna, ta je tu dodnes, a právě s ní je záchrana domu úzce spojena. Kdysi zde totiž pracovala i knihovnice Eliška Nosálová, podle pamětníků houževnatá a cílevědomá žena, která Hoffmannovu tvorbu milovala a odmítala se smířit s tím, že architektův rodný dům je ve zuboženém stavu.

„O Hoffmannovi začala shromažďovat informace, to bylo v době, kdy se o něm v Brtnici ani nemohlo mluvit, komunisté to netrpěli. V devadesátých letech Eliška Nosálová spoluzaložila Společnost přátel Josefa Hoffmanna,“ dodává Eva Koudelová. Nosálová dostala za svoje zásluhy o obnovení domu čestný kříž za vědu od rakouského prezidenta.

Architekt svůj rodný dům sice opustil, když odešel na studia, pravidelně se sem ale po mnoho let hlavně na prázdniny vracel.

„Po smrti rodičů, v období po roce 1907, upravil barokní měšťanský dům na brtnickém náměstí na letní sídlo pro sebe a své sestry. Nově uspořádal vybavení domácnosti svých rodičů z doby pozdního biedermeieru, stěny nechal vymalovat šablonovou technikou a vybavil obytné prostory dřevěnými dekoracemi a nábytkem vyrobeným podle svých návrhů pro Wiener Werkstätte. Rodičovský dům byl pro Hoffmanna místem tvůrčí inspirace, které pokud možno chránil před zraky veřejnosti,“ vysvětluje Rostislav Koryčánek, jeden z kurátorů místní stálé expozice, která byla nově promyšlena a přeinstalována před čtyřmi lety.

Při letních pobytech do domu přijížděl Hoffmann se svou ženou a synem. Jezdily sem ale také jeho tři sestry s rodinami, takže bylo třeba uzpůsobit dům tak, aby se o prázdninách všichni vešli do ložnic. Hoffmann vytvořil pánské ložnice a další pro ženy a děti, sám spal ve své pracovně v přízemí.

V devadesátých letech už bylo jasné, že se o slavném rodákovi zase může nahlas mluvit. Společnost přátel Josefa Hoffmanna začala promýšlet, jak ho obci i zájemcům mimo ni představit. Tehdy přijela do Brtnice na pozvání radnice Hoffmannova vnučka.

Jako památku na dědečka přivezla i fotografie a dokumenty a darovala je obci. Z fotografií bylo možné odečíst hodně důležitých informací pro následnou rekonstrukci domu, k níž došlo v roce 2003.

Jenomže fotografie jsou černobílé, a i když je na nich jasně vidět, jak vypadaly třeba geometrické výmalby jednotlivých pokojů, nebylo restaurátorům jasné, jaké barvy Hoffmann před sto lety na zdi zvolil. Kromě černé a bílé používal totiž i zelenou, modrou nebo odstíny červené a růžové.

V době rekonstrukce byly zdi v domě prostě bílé, přetřené několika vrstvami vápna, jímž po konfiskaci domu a následně zejména po únorovém převratu v roce 1948 noví „majitelé“ nešetřili. Původní tupované vzory byly pro ně až příliš buržoazní (tupování je malířská technika, která pomocí drobných teček dokáže vytvořit jemné přechody – pozn. red.).

Restaurátoři nejprve odkryli nové nátěry, dostali se do spodnějších vrstev, v nichž byly odstíny rozpoznatelné. Určili barvy a následně podle fotografií na zdech znovu vytvořili vzory – přesné repliky původní výmalby. Dnes patří vzory na stěnách k nejcharakterističtějším rysům Hoffmannova domu.

A další ze zvláštností, která dělá brtnický Hoffmaňák přitažlivým – v zahradě za domem Hoffmann navrhl rohový krytý altán.

Rodný dům Josefa Hoffmanna žije nejenom stálou expozicí nazvanou Posel krásy, ale i sezónními výstavami nebo letními týdenními výtvarnými campy pro děti a mládež.

Celý rok je tady k vidění výstava Fenomén Poldi, Hoffmann je totiž autorem návrhů nábytku a dalších předmětů pro rodinu továrníků na Kladně. Moravské galerie se podařilo získat cenný jedinečný soubor původního nábytku z takzvaného Poldihausu, neboli Domu hostí Poldiny hutě na Kladně, dokončeného v roce 1903 podle Hoffmannových návrhů.

V roce 2022 byla u příležitosti patnáctiletého výročí znovuotevření zrekonstruovaného domu otevřena nová stálá expozice, která je velmi interaktivní, živá a myslí i na děti. V její herně najdete jednoduché dřevěné stavebnice, možnost vytvořit vzory podle Hoffmanna nebo si zahrát interaktivní hru na tabletu ve stylu Wiener Werkstätte.

Expozice má i další moderní prvek. Je opatřená QR kódy, přes které je možné dostat se k mnoha podrobnostem v aplikaci SmartGuide o jednotlivých vystavených předmětech i modelech a také o samotném muzeu.