Trump s Grónskem přehlíží základní realitu, upozorňuje znalkyně Arktidy

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Američtí představitelé se teď každý den vyjadřují o nutnosti získat pod svou kontrolu Grónsko, autonomní území spojeneckého Dánska.

„Opravdu ho potřebujeme pro mezinárodní světovou bezpečnost,“ řekl prezident Donald Trump v neděli o největším ostrově světa. „Tak či onak ho dosáhneme,“ tvrdí. Následně přišlo oficiální potvrzení, že Washington zvažuje nabídku na koupi Grónska, ale nevylučuje ani jeho vojenské převzetí.

Ve středu si viceprezident J. D. Vance stěžoval, že Evropa a Dánsko z bezpečnostního hlediska v Grónsku „neodvedly dobrou práci“. V rozhovoru pro Fox News podotkl, že dlouhodobě na zajištění bezpečnosti ostrova nedávaly dost peněz, při čemž Grónsko je „kritické“ pro obranu Spojených států před ruskými i čínskými raketovými útoky.

Zostřila i rétorika ze strany Dánska. Tamní premiérka Mette Frederiksenová mimo jiné varovala, že americký útok by měl dalekosáhlé důsledky pro celou Severoatlantickou alianci, kam patří obě země.

„Ruská a čínská aktivita se odehrává na opačné straně Arktidy, mnohem blíže Aljašce. Dalo by se tedy argumentovat, že by to spíše vyžadovalo výraznější investice do obranné infrastruktury právě na Aljašce,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Gabriella Griciusová, vedoucí norského think tanku The Arctic Institute.

V rozhovoru rozebíráme, jak vážně je třeba v tuto chvíli brát výroky z Washingtonu, proč jsou Trumpova odůvodnění nedostatečná a co může udělat Evropa pro podporu svých spojenců.

Jak vážně bychom podle vás měli brát zájem Donalda Trumpa o získání Grónska? Jde spíše o politickou pózu, nebo to odráží hlubší strategickou agendu některých částí amerického politického establishmentu?

Na jednu stranu to musíme brát vážně, těch výroků nebylo málo. Je ale pravda, že to, co říká, nemá žádný právní precedent a reálně nejde o scénář, který by se dal jednoduše uskutečnit.

Zároveň ale Trump o Grónsku mluví už od let 2019–2020 a znovu se k němu vrací i nyní. Je proto nutné chápat, že od Grónska něco chce, a to nelze podceňovat. Spojené státy mají řadu prostředků, jak to získat. Nemyslím si ale, že by v tuhle chvíli opravdu hrozil vojenský útok nebo anexe Grónska. Přesto se to nedá vyloučit.

Spíš to ale vnímám jako taktiku, jak znovu vyjednat lepší pozici pro americkou armádu v oblasti nebo ze spolupráce s Grónskem získat něco, co Spojené státy zatím nemají.

Ty největší obavy vzbuzuje možný ozbrojený útok, ale jak jste zmínila, Washington má i jiné způsoby k získání Grónska. Jaké jsou podle vás ty nejvíce pravděpodobné?

Existuje několik možných scénářů. Jedním z nich jsou takzvané compacts of free association, tedy dohody o volném přidružení, které mají Spojené státy s některými malými ostrovními státy v Tichomoří. V jejich rámci USA přebírají odpovědnost za obranu dané země, což je ale pro Washington velmi nákladné, protože se zavazuje financovat její bezpečnost.

Na oplátku však získává plný přístup a záruku, že na území nebudou působit žádné jiné cizí armády. To je jedna z cest, o kterou by se USA mohly pokusit.

Další možností by mohl být například tlak prostřednictvím cel vůči Dánsku.

Trump také mluví o tom, že by šlo Grónsko koupit. Problém je ale v tom, že těmito výroky přehlíží úplně základní realitu, tedy že Grónsko není na prodej.

Dánsko ho nechce nikomu prodávat a samotní Gróňané si nepřejí stát se součástí Spojených států. Podle průzkumu z ledna loňského roku je proti tomu 85 procent obyvatel.

S ohledem na silný odpor Gróňanů i dánskou neochotu, jak Grónsko a Dánsko reagují na tlak ze strany USA, a co to může znamenat pro jejich vztahy se Spojenými státy?

Velmi negativně – zejména v Grónsku. Jak už jsem zmínila, drtivá většina obyvatel nechce být součástí Spojených států. Zároveň je ale důležité dodat, že loni v březnu tam proběhly parlamentní volby a zvítězila středopravicová strana, která zaujímá poměrně silně protitrumpovský postoj.

To podle mě jasně ukazuje, že Grónsko je sice do jisté míry populistické, ale jeho obyvatelé chtějí nezávislost – ne však výměnou jedné koloniální mocnosti za jinou. To by totiž nebyla žádná skutečná nezávislost.

A pokud jde o samotné Dánsko: původní Trumpovy výroky z roku 2019 byly spíše zesměšňovány, ale tentokrát jsou brány velmi vážně. Dánská premiérka Mette Frederiksenová dokonce prohlásila, že by to znamenalo konec NATO.

Tím měla na mysli, že ačkoli mezi členskými státy Aliance v minulosti docházelo k neshodám, nikdy se nestalo, aby jeden stát NATO vojensky napadl jiný.

Dá se očekávat, že by to mělo pro Alianci obrovské důsledky. Jak by na něco takového reagovaly evropské státy?

Nikdo si nemyslí, že by Dánsko nebo Evropa mohly vojensky zastavit případný americký zásah. Doufejme ale, že to nedojde tak daleko. Jedním z kroků by mohla být častější vojenská cvičení v Grónsku. Dánsko už významně zvyšuje obranné výdaje, ale mohlo by se zapojit i více evropských států a posílit cvičení a investice.

Může ale Evropská unie už teď udělat něco, aby snížila Trumpovy ambice?

Myslím, že už jsme viděli první náznaky toho, jak by taková reakce vypadala. Objevila se prohlášení osmi evropských států a nyní také společné stanovisko severských lídrů – všechna jasně vyjadřují solidaritu s Dánskem a Grónskem.

Donald Trump například tvrdí, že Spojené státy potřebují Grónsko kvůli své národní bezpečnosti. S tímto tvrzením je ale spojená řada problémů.

Nicméně je pravda, že USA Grónsko v určitém smyslu skutečně potřebují – především kvůli jeho strategické poloze. Existují silné důvody, proč mají Američané na Grónsku vojenskou základnu, zejména pro námořní a letecký dohled.

Pokud tedy Trump říká, že USA Grónsko potřebují proto, že Dánsko podle něj nedělá dost pro jeho ochranu před potenciálními bezpečnostními hrozbami ze strany Ruska a Číny, je třeba dodat, že tyto aktivity se neodehrávají primárně v severním Atlantiku, ale spíše v Barentsově a Beringově moři (Barentsovo moře leží mezi Norskem, Špicberky a Ruskem, Beringovo moře mezi Ruskem a Aljaškou, pozn. red.).

Jednou z možností, jak na tyto obavy reagovat, by bylo například posílení vojenských cvičení v Grónsku. Dánsko už nyní výrazně zvyšuje své výdaje na obranu Grónska, ale možná by bylo na místě cvičit intenzivněji a investovat ještě více – a to nejen ze strany Dánska, ale i dalších evropských zemí.

Mohl by se z tohoto tématu stát zdroj napětí mezi USA a jejich evropskými spojenci? Existuje podle vás možnost, že se Unie shodne na sankcích proti Washingtonu?

O sankcích toho příliš nevím, takže se k nim nemohu detailně vyjadřovat, ale myslím si, že už teď jde o jasný zdroj napětí. Je to velké téma ve vztazích mezi Dánskem a Spojenými státy.

Podle mého názoru panuje mezi evropskými lídry značná nejistota ohledně toho, jak postupovat. Postavit se Trumpovi – co to vlastně znamená? Jaký by to mělo dopad na americké bezpečnostní záruky pro Evropu? Existuje riziko, že by Trump mohl nějakým způsobem reagovat odvetou?

A jak mají evropské státy vnímat svůj vztah se Spojenými státy v situaci, kdy Rusko stále útočí na Ukrajinu a zároveň zůstává zásadní bezpečnostní hrozbou pro Evropu? Právě proto podle mě panuje velká nejistota ohledně toho, jak na celou situaci reagovat.

Zmínila jste, že argumenty, které Trump používá ve prospěch získání Grónska, nejsou opravdu dostatečné. Proč?

Podle mého názoru Trump tvrdí, že v okolí Grónska operují ruské a čínské lodě – myslím, že přesně tato slova použil – a že je možné je z Grónska „vidět“.

To ale upřímně řečeno není pravda. Ruská a čínská aktivita se odehrává na opačné straně Arktidy, mnohem blíže Aljašce. Dalo by se tedy argumentovat, že by to spíše vyžadovalo výraznější investice do obranné infrastruktury právě na Aljašce.

Pokud tedy nejde o tento důvod, co jiného stojí za voláním po posílení bezpečnosti? Má to souviset s požadavky na modernizaci vesmírné infrastruktury? I v tomto ohledu už dnes existují jasné důvody i možnosti, jak postupovat v rámci trojstranné obranné dohody mezi Grónskem, Dánskem a Spojenými státy. Z tohoto pohledu nerozumím tomu, proč by Spojené státy vlastnictvím Grónska získaly něco, co už nemohou dosáhnout v rámci současného uspořádání.

A pokud jde o nerostné suroviny, konkrétně o strategické či kritické minerály, je třeba připomenout, že rozvoj těžební kapacity trvá velmi dlouho. Navíc by k tomu byl nutný souhlas obyvatel Dánska a především Grónska.

Pokud tedy Trump usiluje o Grónsko kvůli kritickým surovinám, nejde o něco, co by se dalo změnit ze dne na den. I z tohoto důvodu je pro mě obtížné tyto argumenty pochopit.

Jak je tento návrh vnímán doma ve Spojených státech, a co podle vás vypovídá o postoji americké veřejnosti k zahraničním ambicím své země?

Průzkumy ukazují, že velká část Američanů je proti tomu, aby Spojené státy anektovaly Grónsko. Panuje totiž pocit, že doma je tolik nevyřešených problémů – tak proč bychom měli vynakládat obrovské množství peněz někde jinde?

Může to ale v něčem vzbudit i něco dobrého? Narážím tím na to, jestli náhodou nesledujeme zlepšení dlouhodobě komplikovaných vztahů mezi Kodaní a Nuukem?

Viděla jsem, že premiéři Grónska a Dánska vystoupili společně, takže možná lze říci, že zde sehrál určitou roli vnější aktér, který je paradoxně sblížil. Zároveň ale už dříve existoval značný vzájemný zájem na zlepšení vztahů.

Myslím si, že na jedné straně je možné, že je tato situace – jak už jsem zmínila – ještě více sblíží. Zároveň ale v minulosti existují příklady, kdy Grónsko dokázalo využít amerického zájmu k tomu, aby si na úkor Kodaně vyjednalo více, než by jinak bylo možné.

I tentokrát by to tedy mohlo být vnímáno jako určitá taktika, kterou by Grónsko mohlo využít k posílení své autonomie – tedy k tomu, aby mělo větší slovo v otázkách obrany a zahraniční politiky, než jaké má za běžných okolností.