Trump slibuje světu záplavu vzácných zemin. Otěže ale pořád drží Čína

Snad žádnému novému termínu se svět za rok od zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem nenaučil tak dobře jako slovnímu spojení „prvky vzácných zemin“.

Sedmnáctku prvků najdeme až na konci periodické tabulky a pro jejich velmi specifické využití a v podstatě nesamostatný výskyt nebylo těžké je přehlédnout nebo opomenout. V hodinách chemie či zeměpisu jim byl – když vůbec – věnován spíše okrajový prostor a ani jinde se s nimi běžný člověk v podstatě nesetkal.

Obchodní válka Trumpových Spojených států a Číny prezidenta Si Ťin-pchinga však z prvků vzácných zemin udělala nejdůležitější artikl současných mezinárodních vztahů a obchodní diplomacie po celém světě. Otázka byla důležitým tématem i na vzájemném setkání obou mužů minulý týden v Jižní Koreji. Peking totiž ovládá většinu světové produkce a Trumpa díky tomu drží v šachu.

USA tak nemohou na svého hlavního geopolitického konkurenta uvalit taková cla, jaká by si šéf Bílého domu zřejmě představoval. Na sedmnácti zeminách je totiž závislý takřka celý průmysl moderních technologií. Nejnovější hi-tech zařízení – od produktů každodenního civilního užití, jako jsou telefony nebo baterie, až po vysoce specializované vojenské mechanismy včetně stíhaček F-35, bezpilotních letounů a jaderných ponorek – se totiž bez těchto prvků neobejdou. Nahradit je jinými navíc často nejde – a když, tak jen za cenu neúměrných nákladů.

Trump se pochopitelně velmi snaží o nastavení nových dodavatelských řetězců. Ostatně předtím, než se setkal s čínským protějškem, na své šňůře zahraničních návštěv po asijských zemích podepisoval ohledně této oblasti jednu dohodu za druhou.

Na spolupráci v dodávkách vzácných zemin se domluvil s představiteli Thajska, Malajsie, Kambodži, Vietnamu i s novou premiérkou Japonska. Ještě předtím uzavřel dohodu v hodnotě 8,5 miliardy dolarů s Austrálií. V dokumentu slíbil průmyslovou spolupráci a společné investice do budování kapacit pro zpracování vzácných zemin mimo Čínu. Vedle toho jsou minerály důležitým bodem vzájemného summitu USA a pěti zemí Střední Asie konaného 6. listopadu ve Washingtonu.

Asijsko-pacifický region je bohatý nejen na nerostné zásoby, ale i těžební znalosti, průmyslovou kapacitu a pokročilé zpracovatelské trhy, což z něj činí strategické centrum pro dodavatelské řetězce nerostů.

Jednotlivé dohody se co do obsahu i rozsahu liší a je příliš brzy na posouzení jejich konkrétního dopadu. Každopádně snaha o diverzifikaci přístupu k minerálům je jasně patrná a je na místě zhodnotit, zda první rok od Trumpova zvolení ukázal, jestli je možné se současnou nerovnováhou a dominantním postavením Číny vůbec pohnout.

Sám republikánský prezident dal jasně najevo, že on tomu jistě věří. Během návštěvy australského premiéra Anthonyho Albanese v Bílém domě se sebevědomím sobě vlastním dokonce prohlásil, že „asi za rok budeme mít tolik kritických minerálů a vzácných zemin, že nebudeme vědět, co s nimi“. Dodal, že „budou mít hodnotu dva dolary“, a naznačil tak, že se zvýšenou nabídkou cena prudce klesne.

Dodržení tohoto časového harmonogramu i ceny je extrémně nepravděpodobné a zřejmě jde jen o Trumpovo obvyklé megalomanství a přehánění, nicméně sázka na partnerství s Austrálií se jeví jako správný krok k dosažení cíle.

„Tato země je periodická tabulka, která září jako vánoční stromeček a pyšní se jednou z nejširších a nejbohatších koncentrací nerostných surovin na Zemi,“ glosuje australskou pozici Gracelin Baskaranová z Centra pro strategická a mezinárodní studia, kde je ředitelkou programu zaměřeného právě na kritické minerály.

V zemi nicméně platí přísné environmentální předpisy, a tak i tamní společnost Lynas Rare Earths – největší nečínský dodavatel vzácných zemin na světě – podstatnou část rafinace zajišťuje v Malajsii. I tam však v průběhu posledních let čelila řadě regulačních překážek.

Další dohody podepsané s asijskými ekonomikami pak nejsou dostatečně podrobné. Smlouva s Japonskem o kritických minerálech zahrnuje dohodu o zvýšení dodávek a produkce vzácných zemin – a zahrnuje plány na koordinované investice a skladování, jakož i vytvoření skupiny pro rychlou reakci, která bude řídit šoky v dodávkách. Malajsie, Thajsko, Vietnam a Kambodža se všechny dohodly na zvýšení přístupu USA k vzácným zeminám a na pravidlech vývozu, která budou upřednostňovat americké kupce před čínskými. Zahrnují také sliby, že nebudou blokovat dodávky do USA a budou podporovat místní zpracování a investice nečínských firem.

Smlouvy s Malajsií a Thajskem nicméně vůbec nejsou závazné, jedná se o takzvaná „memoranda o porozumění“ a i ostatní dohody opomíjí některé souvislosti. Zejména se vůbec neřeší otázka regulací, především s ohledem na ochranu životního prostředí, jelikož těžba prvků vzácných zemin je z ekologického hlediska velmi vyčerpávající. Vyprávět by o tom ostatně mohla sama Čína, která své dominantní postavení na trhu vykoupila obrovskými ztrátami na krajině i lidském zdraví.

Ještě výrazně ekologicky a energeticky náročnější než těžba je totiž zpracování. A v tom tkví pravý čínský náskok.

Sedmnáct prvků se téměř vůbec nevyskytuje v čisté formě a jejich separace je technologicky náročná. Vyžaduje použití těžkých chemikálií, které vedou ke vzniku obrovského množství toxického odpadu. Navíc se kovy často nacházejí v nepatrných koncentracích, což znamená, že k výrobě rafinovaného produktu – často ve formě prášku – je třeba zpracovat velké množství horniny. I další zpracování je velmi nákladné a spotřeba zatím zdaleka neodpovídá světovým zásobám.

Ty podle hodnocení americké vědecké vládní agentury United States Geological Survey (USGS) z roku 2024 celosvětově čítají na asi 110 milionů tun. Čína díky své zeměpisné poloze sedí na přibližně 44 milionech tun. Další si zajišťuje uzavíráním strategických dohod a poskytováním investic různě po světě. Jen v asijsko-pacifickém regionu, na nějž se momentálně zaměřil i Trump, za posledních 20 let investovala stovky miliard dolarů.

I vzájemný obchod s druhou největší ekonomikou světa je pro všechny země, které Trump oslovil, včetně Japonska, zásadní. Washington proto nemůže opomíjet vliv, který Čína v pacifickém regionu, zejména v jihovýchodní Asii, má.

Komunistická velmoc tak zajišťuje asi 85 % světové produkce – některé zdroje hovoří i o 90 % – magnetů vzácných zemin, které jsou konečným produktem zpracování rudy. Nikdo jí nedokáže ani konkurovat. Ostatně i USA – které samy těží zhruba 12 procent světové roční produkce vzácných zemin, z toho většinu v Mountain Pass v Kalifornii – vyvážejí přibližně dvě třetiny materiálu do Číny.

Čína viděla potenciál dávno před všemi ostatními, byla prozíravá a do sektoru investovala. Díky desítkám let zkušeností, vyškolenému personálu a průmyslovému ekosystému, který je pro ostatní těžko napodobitelný, si tak udržuje silný náskok.

„Tamní technické znalosti v oblasti zpracování vzácných zemin, zejména v oblasti extrakce rozpouštědly – což je kritický a složitý krok při separaci prvků vzácných zemin – jsou bezkonkurenční,“ soudí Baskaranová. „Západní společnosti se potýkají s problémy kvůli omezeným schopnostem pracovní síly, výzkumu a vývoji a environmentálním předpisům,“ dodala.

Dohnat tuto ztrátu vyžaduje obrovské množství kapitálu, přísné environmentální zákony a technické znalosti. Loužení, termické krakování a rafinování prvků vzácných zemin jsou náročné postupy, které navíc jako odpad produkují obrovské množství škodlivin včetně karcinogenních a dokonce i radioaktivních látek. Vedle toho spotřebovává ohromné množství vody a potenciální budování zázemí by v demokratických zemích mohlo vyvolat odpor místních komunit. Cynicky řečeno má i v tomto totalitní komunistická Čína v efektivním a rychlém přístupu ke zdrojům nad Západem výhodu.

Výstavba jediného zpracovatelského závodu pak může od návrhu až po plnou výrobu trvat roky a cenovka se může vyšplhat na miliardy dolarů. Třeba Austrálie se tak již dlouhou dobu vážně zabývá zvýšením produkce vzácných zemin, ale její závody stále nejsou v provozu.

Přesto jsou investice pro USA i západní země nezbytné, protože potřebují dodavatelské řetězce v oblasti vzácných zemin diverzifikovat a transformovat. Závazky ke spolupráci a investicím jsou slibným začátkem, ale cesta vpřed je dlouhá a složitá.

Peking si je své dominantní pozice vědom a v případě potřeby obratně utahuje šrouby. Tato taktika ani není nová.

Ochota Číny využívat své zásoby vzácných zemin jako páku se jasně projevila už během sporu s Japonskem v roce 2010. Poté, co čínská rybářská loď kolidovala se dvěma plavidly japonské pobřežní stráže poblíž sporných ostrovů ve Východočínském moři, Čína zablokovala vývoz vzácných zemin do Japonska. Tokio reagovalo snížením své závislosti na Číně z 90 procent dodávek vzácných zemin na přibližně 60 procent v roce 2023. Spojené státy a Evropa však za tu dobu pro diverzifikaci svých dodavatelských řetězců neudělaly ani toto málo.

Čína tak v posledním roce již několikrát oznámila nová omezení. Naposledy v říjnu tamní ministerstvo obchodu oznámilo nové předpisy, které vyžadují, aby od něj zahraniční společnosti získaly zvláštní povolení k vývozu výrobků, které obsahují byť i malé stopy vzácných zemin pocházejících z Číny. A to i v případě, že tyto výrobky byly vyrobeny jinde zahraničními společnostmi.

Tím se i partneři USA dostali do čínské regulační sítě a Trump se ocitl v ještě těžší pozici. Na schůzku s prezidentem Si v minulém týdnu tak – i přes nové podepsané dohody v kapse – šel v horší pozici. I díky soustavnému setkávání jejich vyjednávacích týmů v průběhu celého léta se mu ale povedlo nová pravidla eliminovat. Ačkoli pouze na rok.

Administrativa o dohodě s Pekingem nezveřejnila podrobnosti, komentáře obou stran v hodinách po setkání nicméně naznačují spíše odložení válečné sekery stranou než její zakopání. Čína se totiž zavázala o rok odložit platnost pravidel, stejně jako obnovit nákupy americké sóji a zpřísnit prosazování zákazu vývozu prekurzorových chemikálií používaných k výrobě drogy fentanyl, která se šíří v USA.

Americkou cenou bylo snížení některých cel a zejména roční zmrazení nedávno zavedeného pravidla, které rozšířilo seznam čínských společností omezených v přístupu k pokročilým americkým technologiím. Toto pravidlo oznámené teprve před měsícem rozšířilo rozsah takzvaného „seznamu subjektů“ Washingtonu, který cílí na firmy považované za bezpečnostní riziko pro národní zájmy.

Trump novinářům na palubě Air Force One následně řekl, že očekává, že roční dohoda bude „velmi rutině prodloužena“. Krize však zdaleka není zažehnána.

„Pokud rok 2025 něco jasně ukázal, pak to, že čínské využívání vzácných zemin jako zbraně není dočasnou taktikou. Je to opakující se rys moderní čínské ekonomické státnosti. Od dubna Peking podle vlastního uvážení zpřísňoval, uvolňoval a znovu zaváděl vývozní kontroly, přičemž využíval vzácné zeminy jako páku nátlaku ve svém obchodním střetu se Spojenými státy,“ míní ekonomka hornictví Baskaranová. „Zda tato úleva potrvá vůbec celý rok, se teprve ukáže.“

Poslední jednání podle ní neudělala víc, než jen poskytla přestávku v říjnových omezeních, zatímco širší rámec vývozních kontrol, zavedený letos dubnu, zůstává pevně zachován. Čínský úchop nad dodavatelským řetězcem vzácných zemin zůstává strategickou konstantou v čím dál nestabilnějším obchodním prostředí. Jeho případné oslabení bude pro USA stále nesmírně obtížné a nákladné.