Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Hned mě začali mučit. Bili mě paralyzéry, kovovými tyčemi, bylo to velmi bolestivé. Viděl jsem, jak kluci kolem potom začali umírat. Jejich srdce to už prostě nemohla vydržet,“ vyprávěl po návratu z ruského zajetí Volodymyr Ševčenko.
V rukou nepřátelských vojsk strávil dva roky, během kterých zažil jak fyzické, tak psychické týrání. Ke své rodině se vrátil během jedné z hrstky výměn zajatců, k nimž od začátku války mezi Ruskem a Ukrajinou docházelo.
Teď se chystají výměny dalších stovek zajatců. Z výpovědí dříve propuštěných mužů a žen, potažmo i zprávy Organizace spojených národů, plyne ale jedno - v ruském zajetí čelili vojáci traumatizujícím podmínkám.
Bývalí vězni hovoří o neustálém bití, elektrošocích, znásilňování a předstíraných popravách.
Mnoho zadržených upozornilo na přetrvávající následky tohoto týrání, jako jsou výpadky paměti a mdloby, které jsou důsledkem opakovaných úderů do hlavy, jež byly natolik silné, že způsobily otřes mozku.
Příběhy z ruského zajetí
„Nebyl jediný okamžik, kdy bych nevěřil, že se dostanu ven,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy ukrajinský bojovník za lidská práva, který strávil přes dva roky v ruském zajetí. Zažil vyslýchání, bití i lekce ruské propagandy.
Vedle fyzických následků se ale vypořádávají rovněž s duševními traumaty. Jeden z veteránů s přezdívkou Smiley, který prožil devět měsíců fyzického a psychického mučení jako ruský válečný zajatec, měl několik měsíců po návratu problémy - a to ve chvíli, kdy se vrátil na frontu.
„Začal jsem mít flashbacky a noční můry. Spal jsem jen dvě hodiny a probouzel jsem se s propoceným spacákem,“ řekl voják novinářům z deníku The New York Times. Později mu lékaři diagnostikovali posttraumatickou stresovou poruchu (PTSD), předepsali mu pravidelnou psychologickou péči a stále se léčí.
Člověk může při PTSD pociťovat úzkost, problémy se spánkem, změny nálad, potíže s ovládáním emocí nebo pocit, že musí být neustále v pozoru a případně se bránit. Můžou se mu také vracet vzpomínky na nepříjemnou událost nebo se vyhýbat čemukoli, co mu trauma připomíná. Je to, jako by se jeho tělo vrátilo tam, kde se událost stala.
Někteří najdou způsoby, jak se vyrovnat s traumatickými událostmi a zotavit se z nich bez specifické léčby, ale někteří ne. To může vést k pocitu beznaděje a bezmoci, jako by s PTSD museli žít po zbytek života.
Video z dřívější výměny zajatců, které vítali na Ukrajině jejich blízcí.Video: SBU, Youtube.com
Duševní zdraví ve válce už není tabu
Na rozdíl od jiných konfliktů v historii, dnes je povědomí o mentálním zdraví mnohem rozšířenější. Na Ukrajině se péči o něj věnuje celá řada organizací a dokonce i první dáma Olena Zelenská.
„Boj s bolestí, minulou traumatickou zkušeností, je neviditelná fronta, kde musíme také vyhrát,“ prohlásila před časem a dodala, že více než 90 procent lidí má alespoň jeden příznak úzkostné poruchy, ale jen málo z nich vyhledalo pomoc.
„Po druhé světové válce se lidé tvářili, že se nic neděje. Když měl někdo problémy, nechával si je pro sebe – trauma zůstávalo skryté, což vedlo k závislostem a vysoké míře sebevražd,“ připomíná pro Seznam Zprávy Oksana Gryščenko, ředitelka organizace Heal Ukraine Trauma, která v zemi působí.
„Dnes je svět jiný: máme informace, internet, větší míru tolerance a tyhle věci už nejde jen tak zamést pod koberec. Ukrajina zatím úplně neví, jak s tím naložit, ale jsem si jistá, že až přijde čas na přestavbu, bude se muset soustředit i na duševní zdraví. Protože trauma nezmizí – a je otázka, jak ho léčit: zavřít člověka do vězení, nadopovat ho, nebo ho opravdu rozvíjet?“ dodala.
Podpora pro péči z vysokých pater
Úkolem Ukrajiny je podle její první dámy Oleny Zelenské změnit přístup k mentálnímu zdraví a dokázat, že „psychické problémy nejsou projev slabosti, jak se desetiletí v naší společnosti věřilo“. Během návštěvy Zelenských v Praze Ukrajina uzavřela memorandum s českým Národním ústavem duševního zdraví.
Současně se léčba posttraumatické stresové poruchy žene stále dopředu a organizace v napadené zemi spolupracují s psychology z celého světa. Snaží se také o to, aby pomoc byla dostupná i na periferii. Jak přibližuje pro Seznam Zprávy vedoucí Institutu psychosomatiky a traumaterapie IPSI Natalja Pidkaljuk, často při péči o mentální zdraví pomáhá práce v komunitách, které se tvoří.
„Vidíme, že je potřeba, aby byla péče dostupná v různých regionech a zejména také v komunitách a venkovských oblastech. Potřebujeme nějak vybudovat systém podpory na této úrovni, protože práce s traumatem je cesta člověka, která začíná a končí v komunitě. Nyní rozvíjíme vzájemnou podporu k tomu, aby ta dostupnost mohla být opravdu v každé oblasti. A v nějaké formě péče k tomu nebudou potřeba ani specialisté,“ vysvětluje.
Zdůrazňuje, že existují různé druhy psychologické pomoci. A namísto běžného sezení s terapeutem může lidem pomáhat také větší zapojení do společnosti pomocí společenských aktivit.
„Myslím si, že zůstat aktivní a cítit sounáležitost se společností je to, co veteráni opravdu potřebují. Protože vidíme i to, že se lidé vracejí z fronty, ale trvá jim několik let, než se opět sblíží,“ všímá si Natalja Pidkaljuk.
Za důležité považuje také nerozdělovat lidi podle stejných zkušeností. „Když vytvoříme smíšené skupiny lidí, kteří si vypráví, co zažili, mohou v těchto příbězích najít nové smysly. A také jim to pomáhá se neuzavírat, což je velký problém,“ podotýká.
Kromě problémů, které se pojí se stigmatem, má své mezery i přístup vlády. Její rehabilitační program, který obvykle zahrnoval dva měsíce v sanatoriu a měsíc doma, je podle kritiků nedostatečný a traumata ukrajinských zajatců narůstají s délkou a závažností týrání, kterému jsou vystaveni, jak se válka protahuje.
Péče o mentální zdraví bude po válce zásadní
Posttraumatická stresová porucha se ale netýká jen těch, kteří byli na frontě nebo dokonce v zajetí.
Každý pátý Ukrajinec zažil ztrátu známé osoby, 12 procent ztrátu blízké osoby. Další pak přišli kvůli ruským útokům nebo okupaci o své domovy a část z nich zemi dokonce opustila. Mimo to postihl miliony Ukrajinců i strach, neustálá hrozba nebezpečí a nejistoty plynoucí z pokračující války.
V situaci, kdy válka nadále pokračuje, se může stát, že se stane stres chronickým s příznaky, jako je úzkost, deprese, apatie, nespavost, nedostatek soustředění a potíže s pamětí, jak přibližují odbornice.
Dlouhodobě neléčené trauma se může ve výsledku promítat i do společnosti – ve formě nárůstu domácího násilí, kriminality nebo sebevražd. Psychické zdraví populace tak není jen individuální záležitostí, ale i otázkou bezpečnosti a stability země v poválečné obnově.
Rozhovor o práci psychologa na Ukrajině
Duševní zdraví běžných Ukrajinců dostává ve válečném dění nadále zabrat. Pomoc přímo v terénu poskytuje dospělým a dětem i ukrajinský psycholog Oleksandr. V rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje, co všechno musí řešit.
Výzkum a statistiky naznačují, že podíl Ukrajinců, kteří trpí problémy s duševním zdravím, je obrovský a stále roste. Podle dat ukrajinského ministerstva zdravotnictví se počet pacientů stěžujících si na problémy s duševním zdravím jen mezi lety 2023 a 2024 zdvojnásobil.
Z údajů průzkumu trhu pak vyplývá, že prodej antidepresiv od roku 2021 vzrostl téměř o 50 procent, jak napsala stanice BBC.
Studie publikovaná v lékařském časopise The Lancet ukazuje, že 54 procent Ukrajinců (včetně uprchlíků) trpí posttraumatickou stresovou poruchou. Silná úzkost je rozšířená u 21 procent a vysoká úroveň stresu u 18 procent.
Také samotní ukrajinští terapeuti a psychologové často pracují v přetížených podmínkách. Mnoho z nich navíc zažilo válku na vlastní kůži, a tedy pomáhají druhým, zatímco sami čelí nezpracovanému traumatu. Mezinárodní organizace proto organizují i programy podpory pro samotné terapeuty, kteří nesou velké břemeno kolektivního traumatu.
