Článek
„Ok, takže spolu randíme… Teď se pojďme znovu vzít,“ stojí na transparentech zastánců britského návratu do Evropské unie, kteří se opakovaně vracejí protestovat k Westminsterskému paláci.
Od referenda, které vyústilo v „drahý rozvod“ Velké Británie s Evropskou unií, uběhlo deset let. Příběh to ale stále není uzavřený.
Brexit odstartoval období politické nestability a hospodářských otřesů, jejichž dopady země pociťuje dodnes.
V pondělí na svůj post rezignoval stávající premiér Keir Starmer a zařadil se tak na seznam svých čtyř pobrexitových předchůdců, kteří v čele země nevydrželi ani jedno volební období.
Příznivé nejsou ani závěry ekonomických expertů. Ti upozorňují, že nejpesimističtější scénář v podobě okamžité recese nebo kolapsu trhu s nemovitostmi se sice nenaplnil, obecně se ovšem shodují, že Britové jsou chudší, než by mohli být, kdyby zůstali v Unii.
Návrat už není tabu
Zatímco negativní důsledky a nenaplněné sliby, které brexit přinesl, se sčítají a přetrvávají i po deseti letech, frustrace obyvatel narůstá.
Průzkumy veřejného mínění ukazují, že šest z deseti Britů považuje s odstupem času brexit za selhání. Podstatná část z nich by si přitom přála, aby se země opět vrátila do Evropské unie.
Z nedávno zveřejněného šetření agentury Ipsos vyplývá, že pokud by se nyní konalo referendum, 58 % Britů by hlasovalo pro návrat do Evropské unie. Celkem 49 % tamní populace by chtělo, aby se hlasování konalo po příštích parlamentních volbách.
O možném návratu se čím dál otevřeněji mluví i v nejvyšších patrech britské politiky, kde ještě nedávno bylo toto téma tabu.
„Odchod z Evropské unie byl katastrofální chybou. Jsme kvůli tomu chudší, slabší a máme méně kontroly než kdykoli před průmyslovou revolucí,“ prohlásil například exministr zdravotnictví Wes Streeting, který byl až do pondělí považován za jednoho z možných nástupců Starmera. Po jeho rezignaci ale oznámil, že se do souboje o nejvyšší post v zemi nezapojí.
Spencer Livermore z ministerstva financí dokonce návrat označil za nevyhnutelný. „Británie samozřejmě znovu vstoupí do Evropské unie, protože je to jednoznačně v jejím národním ekonomickém zájmu,“ vzkázal nedávno ve Sněmovně lordů, jejímž je členem.
I když proevropský sentiment v momentálně průzkumech převládá, není jasné, zda by v případném referendu o návratu nakonec zvítězil.
„Lidem se sice v abstraktní rovině myšlenka návratu do EU poměrně zamlouvá, ale když jsou konfrontováni s kompromisy a důsledky, které by takový krok obnášel, jejich nadšení výrazně opadá,“ říká pro Seznam Zprávy Catherine Barnardová, profesorka evropského práva na Cambridgeské univerzitě.
Podle ředitele Evropského výzkumného institutu na Univerzitě v Birminghamu Ananda Menona by výsledek případného plebiscitu výrazně ovlivnilo to, v jaké se zrovna Británie nachází ekonomické situaci - s ohledem na to, že právě tento faktor obvykle formuje britský postoj k EU.
„Kdyby se Británie ocitla v hluboké recesi a v té době se konalo referendum, věřil bych, že většina voličů podpoří návrat do EU. Jestliže by ale ekonomika rostla, životní úroveň se zlepšovala a voliči se cítili spokojeněji, pravděpodobně by dali přednost tomu zůstat mimo Unii,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy.
Jak to bylo s průzkumy před brexitem
Ani před deseti lety nebyl výsledek referenda dopředu jasný. Poměr mezi hlasy pro odchod a setrvání se do poslední chvíle měnil. Šetření stanice BBC, provedené krátce před hlasováním, dokonce dávalo mírný náskok hlasům za setrvání.
V samotném referendu nicméně nakonec zvítězily hlasy požadující odchod z Unie, a to v poměru 51,9 ku 48,1 %.
Vládní labouristé i opoziční konzervativci se výzvám k návratu většinově vyhýbají v obavách, že by příliš vřelým přístupem odlákali část svých voličů.
Odcházející premiér Starmer v předvolební kampani ujišťoval, že Británie se pod jeho vedením nevrátí ani do EU, ani na jednotný trh.
V otázce brexitu zůstává opatrný i jeho nejpravděpodobnější nástupce Andy Burnham. Ten sice loni vzkázal, že by se rád dožil návratu Británie do EU, během předvolební kampaně, ve které se rozhodovalo o jeho politické budoucnosti, ale téma neprosazoval. „Respektuji rozhodnutí, které padlo v referendu,“ vzkázal.
Magazín Time nicméně píše, že v rámci Labouristické strany začíná v poslední době sílit tlak na to, aby vedení z návratu udělalo jeden z klíčových bodů své agendy.
O potřebě vstupu v tuto chvíli otevřeně mluví Zelení a Liberální demokraté. „Omezení volného pohybu bylo katastrofou,“ nechal se slyšet Zack Polanski, který nedávno převzal vedení Zelených a přispěl k tomu, že strana mezi voliči značně posílila. Vzkázal rovněž, že obnovení by mělo být prvním krokem jakéhokoliv sbližování Británie s Unií.
O úspěchu Zelených
Šéf Liberálních demokratů Ed Davey pak u příležitosti výročí referenda apeloval na vládu, aby upustila od současných „červených linií“ ohledně brexitu a usilovala o návrat Británie na jednotný trh.
Kartami by nicméně mohla zamíchat pravicově populistická Reform UK, která je už delší dobu nejsilnější politickou silou v zemi.
V jejím čele stojí Nigel Farage, který byl před deseti lety jednou z tváří kampaně za odchod a dodnes se o něm mluví jako o jednom ze strůjců brexitu.
Pokud jeho strana do příštích parlamentních voleb neztratí na popularitě, Farage by se mohl stát příštím ministerským předsedou. To by případné snahy o návrat značně zkomplikovalo, jelikož Reform UK je zásadně proti.
„Jsme pořád tady, protože brexit je pořád nesmysl,“ vzkazují zastánci britského návratu do Unie.
Podle politologa Tima Baleho z Queen Mary University of London není s ohledem na současný vývoj opětovný vstup Británie do EU v krátkodobém horizontu reálný. A komplikovaný zůstává i v tom dlouhodobém.
„Ne ani tak proto, že by nebylo možné Brity přesvědčit, aby pro něj hlasovali v referendu. To by se podařit mohlo - za předpokladu, že mladší generace budou postupně nahrazovat starší voliče a že by návrat prosazoval charismatický proevropský lídr,“ říká pro Seznam Zprávy.
Problém podle něj ale spočívá v tom, že země nezačne o návratu vážněji uvažovat, dokud na něm nebude panovat širší politická shoda. „Z ekonomického i diplomatického hlediska by návrat dával smysl, přesto si nedokážu představit, že by k němu došlo během příštích deseti let. Pro dobro mé země bych si ale přál, aby se ukázalo, že se mýlím,“ shrnuje Bale.
Co na to EU?
I kdyby se přeci jen stále rozdělené Británii podařilo najít shodu, klíčovou otázkou zůstává, jak by se zachovala Evropská unie.
„To, že říkáme, že se chceme vrátit do Evropské unie, je jedna věc. Druhá je, že s tím musí souhlasit i samotná EU. A mám podezření, že Unie na něco takového nepřistoupí, dokud nebude mít pocit, že se britská politika stabilizovala,“ říká Barnardová.
Z výroků řady unijních představitelů i zástupců některých členských zemí vyplývá, že uvnitř sedmadvacítky nadále přetrvává hořkost z britského rozhodnutí.
„Nemyslím si, že je možný,“ řekl k návratu pro list Financial Times Jean-Claude Juncker, který byl v době brexitového referenda šéfem Evropské komise. „Nás všechny do jisté míry ranilo, když Britové učinili tento historický krok.“
Britskou cestu zpět do Unie by musely schválit jednomyslně všechny členské země. Některé země, včetně Španělska, sice daly najevo, že by Brity rády přivítaly zpátky, problémy by ale mohla dělat například Francie, které trvalo dlouhou dobu, než strávila brexit.
Barnardová upozorňuje, že přístupová jednání by byla dlouhá, složitá a bolestivá. „Evropská unie by se snažila získat maximum možných ústupků,“ odhaduje.
„Zejména pokud se Unie bude zároveň připravovat na vstup Ukrajiny, který by znamenal značné finanční náklady. Jednou z podmínek případného návratu Británie do EU by proto pravděpodobně byly výrazné příspěvky do unijního rozpočtu,“ dodává.
Podle Menona by také mohla EU požadovat, aby případná přístupová dohoda obsahovala sankční klauzuli pro případ, že se Britové rozhodnou do pár let znovu odejít.
