Vědci čekali v místech zničené Kachovky poušť, příroda je překvapila

Přehradu Nova Kachovka na dolním toku Dněpru vyhodili Rusové do povětří začátkem června 2023.

„Po proudu se valila obrovská a ničivá masa vody a sedimentů, která zničila prakticky vše živé ve vodě. To, co zůstalo na dně, následně zahynulo. Těžce zasažena byla i okolní krajina, již zaplavily masy vody,“ popisuje rozsah tehdejší destrukce ukrajinský environmentalista Oleksij Vasyljuk.

Hovořilo se nejen o humanitární, ale především o ekologické katastrofě. O dva a půl roku později se ale ukazuje, že příroda na tuto extrémní změnu zareagovala překvapivou schopností obnovy.

V místech, kde se ještě nedávno rozkládala vodní nádrž, dnes spontánně vzniká rozsáhlý lužní les tvořený výhradně původními druhy dřevin. Tento proces připomíná přirozenou dynamiku krajiny, která byla po desetiletí potlačena existencí přehrady.

Vasyljuk v rozhovoru pro Seznam Zprávy přibližuje, jaké proměny dnes krajina dolního Dněpru zažívá, jak se obnovují fauna i flóra a jaká rizika nadále představuje kontaminace prostředí těžkými kovy.

Jak byste popsal nejvýznamnější změny v krajině dolního Dněpru od zničení přehrady?

Když Rusové v roce 2023 vyhodili přehradu Nova Kachovka do povětří, považovali jsme to za naprostou katastrofu.

Po proudu se valila obrovská masa vody a sedimentů, která zničila prakticky vše živé ve vodě. To, co zůstalo na dně, následně zahynulo. Těžce postižena byla i okolní krajina, již zaplavily masy vody.

Událost navíc zasáhla do plného vegetačního i reprodukčního období, a to jak ve vodním prostředí, tak na souši. Proti proudu řeky v té době migrovalo mnoho mořských živočichů, což mělo vážné následky jak pro místní ekosystém, tak pro mořské prostředí.

Musíme si ale uvědomit, že ještě před dokončením přehrady docházelo každoročně k zaplavování rozsáhlých území, příroda tak měla přirozené mechanismy, díky nimž se dokázala opakovaně obnovovat. O těchto procesech jsme sice věděli, ale jen stěží jsme si je dokázali představit, protože skutečnou obnovu krajiny po takových záplavách nikdo z nás nezažil.

Co vás na spontánní regeneraci překvapilo nejvíce?

V době, kdy došlo ke zničení přehrady, kvetly vrby a topoly. Nedokázali jsme si tehdy představit, že jejich semena dokáží pokrýt tak rozsáhlé území. Během pouhých dvou let zde ale vyrostly až sedmimetrové topoly.

Máte vysvětlení, proč tam semena tak dobře klíčí a stromy dosahují takové výšky?

V bahenním substrátu, který zůstal na dně, bylo velké množství živin. V obdobných situacích, kdy dojde k záplavám a následnému opadnutí vody, se na těchto místech pravidelně začínají uchycovat rychle rostoucí dřeviny, zejména topoly a vrby. A právě v tom se projevuje pozoruhodná schopnost přírody reagovat na náhlé změny prostředí.

Je však nutné zdůraznit, že ačkoli hovoříme o neočekávaném působení přírody, nijak tím nezlehčuji katastrofu, kterou způsobilo zničení Kachovské přehrady. I když dnes evidujeme přibližně 2000 kilometrů čtverečních nově vzniklého lesa, pro místní i širší region šlo ve všech ohledech o událost s devastujícími důsledky.

Proč je vznikající lužní les v evropském kontextu tak unikátní?

Je sice mladý, ale svým složením odpovídá stavu, který zde existoval přibližně před 70 lety, tedy před vybudováním přehrady. Jeho výjimečnost spočívá také v tom, že se v něm nevyskytují žádné cizorodé rostliny, keře ani stromy. Jde o výhradně původní vegetaci, což představuje vzácný a mimořádně cenný přírodní úkaz.

Jedná se o stabilní a odolný lesní ekosystém, který je schopen přizpůsobovat se a regenerovat v reakci na různé přírodní změny či katastrofy - od požárů po záplavy.

Bavili jsme se o flóře, ale jak zareagovala fauna? Které živočišné druhy se do oblasti vrátily nejrychleji?

Zničení přehrady umožnilo některým druhům ryb opětovnou migraci proti proudu řeky a jejich rozmnožování až do vzdálenosti přibližně 250 kilometrů. Na území se nachází řada lokalit, které jsou pro tyto účely mimořádně vhodné, z hlediska rybí populace lze proto současný stav hodnotit jako příznivý.

Oblast má význam také pro ptactvo. Nachází se zde klíčová migrační trasa ve směru ze severu na jih. Pro některé druhy představuje Chersonská oblast důležitou zastávku na jejich cestě do Afriky. V důsledku zániku vodní plochy a vzniku rozsáhlého lesa bez lidského osídlení zde ptáci nacházejí prostor k zastavení a odpočinku, případně zde některé druhy zůstávají.

Je třeba si uvědomit, že migračních tras směrem na jih není mnoho a Ukrajina, respektive řeka Dněpr, patří mezi nejvýznamnější migrační koridory, které ptáci využívají také jako důležitý orientační bod při tahu do Afriky.

Až les postupně dospěje, začnou se ve stárnoucích stromech vytvářet dutiny nebo budou jednotlivé stromy odumírat a padat, čímž vzniknou ideální podmínky pro výskyt dalších živočišných druhů.

Jak závažná je kontaminace sedimentů v bývalé přehradě těžkými kovy?

V Záporoží, Nikopolu i dalších městech se dlouhodobě soustřeďoval těžký průmysl a z minulosti existují doložené případy vypouštění průmyslových nečistot do řeky.

Těžké kovy se dnes nacházejí jak v mořském prostředí, tak i v půdě na územích, která byla zaplavena. Jejich největší množství zůstalo na místě bývalé přehradní nádrže, kde dnes roste mladý les. Tato oblast je tak z hlediska prakticky nevyužitelná.

A co dopad?

Pro drobné vodní živočichy, jako jsou raci a další korýši, to mělo katastrofální následky. Jaký dopad bude mít kontaminace na rybí populace a ptactvo, zatím nelze s jistotou vyhodnotit.

Důsledky bude mít tento stav nepochybně i pro člověka, zejména proto, že část těžkých kovů byla splavena do moře. Konzumace ryb z těchto oblastí tak může představovat zvýšené zdravotní riziko.

Týká se to i zemědělství v místech, která byla zatopena? Hrozí, že by se těžké kovy mohly skrze půdu dostat do lidského těla?

Měli jsme možnost odebrat několik vzorků půdy, přičemž analýzy ukázaly, že koncentrace šesti těžkých kovů překročila přípustné limity až 40násobně. V případě obnovení zemědělské činnosti by zde existovalo vysoké riziko přenosu těchto látek do lidského organismu prostřednictvím pěstovaných rostlin a plodin.

Znovu je však třeba zdůraznit, že ačkoliv mluvíme o neočekávaném pozitivním působení přírody a vzniku pozoruhodného lesa, pro člověka mají zničení přehrady a jeho následky mnohem širší a závažnější dopady.

Dají se vůbec v oblasti spolehlivě monitorovat toxické látky, nebo je to kvůli válce stále nemožné?

Bohužel to nejde spolehlivě měřit.

Můžete se vrátit do minulosti a přiblížit okolnosti vzniku Kachovské přehrady?

Tyto přehrady vznikaly převážně po konci druhé světové války. Stalin se obával dalšího válečného konfliktu a předpokládal, že by ho Sovětský svaz nemusel vyhrát. Usiloval proto o zajištění dostatečné výroby střelného prachu, jehož klíčovou složkou je mimo jiné střelná bavlna (nitrocelulóza). Řada přehrad v bývalém SSSR vznikla právě s cílem zajistit dostatek vody pro pěstování bavlny, ostatně Kachovka původně spadala pod ministerstvo bavlny.

Výstavba těchto vodních děl zároveň vedla k masivní regulaci říčních toků v celé zemi. Krátce poté, co byly přehrady dokončeny a napuštěny, Stalin zemřel a Sovětský svaz si následně zajistil dodávky bavlny dohodou s Egyptem. Nikita Chruščov rozhodl, že již vybudovaná vodní infrastruktura bude využita k pěstování plodin náročných na zavlažování.

Myslíte, že bude Kachovská přehrada po válce obnovena?

Nelze opomenout politický rozměr celé události. Zničení Kachovky představuje jeden z největších zásahů do ukrajinské infrastruktury, k nimž ze strany Ruska došlo. Stát v rámci své politické strategie může slibovat snahu o její obnovu, společnost by si nicméně měla položit otázku, zda by to mělo skutečný ekonomický i společenský přínos.

Rozvedete to?

Je třeba zdůraznit dva zásadní momenty. Do roku 1956 na Ukrajině fungovalo jak zemědělství, tak průmysl bez využití Kachovské nádrže. Názor, že by přehrada nemusela být obnovena, je tedy zcela legitimní a opodstatněný.

Druhým zásadním aspektem je půdní charakteristika jižní Ukrajiny, včetně Chersonské oblasti, která byla zásobována vodou z Kachovské přehrady. Toto území bylo v minulosti mořským dnem, pod vrstvou černozemě se nachází slaný substrát. Při nadměrném zavlažování dochází k prosakování vody skrze úrodnou půdu až k tomuto slanému podloží. Následným odpařováním se sůl dostává zpět do půdy a rostlin, což vede k postupnému zasolení.

Právě proto není dlouhodobé přelévání půdy v těchto oblastech vhodné. K tomuto procesu sice docházelo už po roce 1956, pokud by to pokračovalo dalších deset až patnáct let, půda by se stala natolik zasolenou, že by přestala být zemědělsky využitelná.

Dlouhodobě je proto výhodnější území nadměrně nezavlažovat a co nejdéle zachovat jeho úrodný potenciál.

A jiná hlediska?

Z našeho vědeckého pohledu nemá obnova přehrady jednoznačný přínos ve všech ohledech. Mladý les, který zde v poslední době vznikl, patří k nejrozsáhlejším nově vzniklým lesním celkům v Evropě. Představuje mimořádnou příležitost pro jedinečný ekologický projekt.

Přestože se v Evropě běžně vysazují nové stromy, často se tak děje v oblastech, kde dochází zároveň k rozsáhlému kácení, a lesní plochy se zde ve skutečnosti plošně nerozšiřují. Vznik takto rozsáhlého, souvislého lesa je proto v evropském kontextu zcela výjimečný.

Může oblast sloužit jako vzor pro obnovu krajiny a řek ve světě?

Již sovětští ekologové upozorňovali, že výstavba přehrad probíhala často bez dostatečného promyšlení dlouhodobých ekologických dopadů. V současnosti zde vznikl fenomén, který může sloužit jako inspirace nejen pro Evropu, ale i pro celý svět. Z ekologického hlediska může u některých přehrad nastat situace, kdy přestanou plnit svůj původní účel. Tato oblast může být příkladem toho, že neobnovení přehrady vedlo ke vzniku unikátního ekosystému.

Ačkoli jsem se osobně na místě nenacházel, koordinoval jsem celkem sedm terénních výprav, jejichž cílem bylo odebrat vzorky a zahájit základní analýzy. Veškeré práce musely proběhnout ve velmi krátkém časovém úseku, mimo jiné i kvůli rychlému výskytu dronů v oblasti. Po skončení války a za podmínek umožňujících podrobnější výzkum však může dojít k odhalení dalších pozitivních aspektů tohoto vývoje.

Za zmínku stojí také pojem ekocida. Tu první způsobili Sověti samotnou výstavbou přehrady, druhou pak Rusové jejím zničením.

Lze jen doufat, že třetí ekocidu nezpůsobíme my sami tím, že bychom přistoupili k její obnově bez důkladného zvážení ekologických důsledků.

Nestálo by tedy za to po válce oblast prohlásit za chráněnou?

Už v roce 1932 se v oblasti, kde dnes vyrůstá nový les, nacházel přírodní chráněný park. Na tento koncept nyní navazujeme. Z politického hlediska není v současnosti tento přístup snadno prosaditelný, neboť panuje přesvědčení, že se musí obnovit veškerá infrastruktura, kterou Rusko zničilo.

Lze však doufat, že samotný les bude dále růst a rozšíří se do takového rozsahu, že jeho vykácení už nebude společensky ani politicky přijatelné. Negativní zkušenost spojená se zničením přehrady by se tak mohla proměnit v pozitivní výsledek – vznik jedinečného a mimořádně cenného přírodního území.

Jaké jsou možné scénáře vývoje oblasti v příštích pěti až deseti letech?

Kdybyste se mě ptal tři dny po zničení přehrady, řekl bych, že oblast bude připomínat poušť a vítr bude roznášet toxické látky do okolí. Nelze přesně předpovědět, jaký bude dlouhodobý vývoj, s napětím ale očekávám, co se zde podaří vytvořit během následujících pěti až deseti let.

Na počátku se na ploše jednoho čtverečního metru vyskytovalo až 90 stromů. Následně proběhla redukce, která snížila jejich počet na 20 stromů na metr čtvereční. Aby se mladý les vyvinul ve zdravý a stabilní ekosystém, z původních 200 stromů musí přežít pouze jeden. Je nezbytné sledovat tento proces jak z hlediska vývoje jednotlivých stromů, tak kvality půdy.

Poslední terénní výprava přinesla první indicie možného vývoje lesa. Kolegové, kteří se účastnili prvních expedic, zasílali fotografie, na nichž jsou patrné rostoucí stromy i ty, které odumírají. Mezi odumřelými stromy vznikají přirozené „sítě“, do nichž padá opadané listí. Na jaře se očekávají povodně, které přinesou další živiny a umožní postupnou tvorbu nové půdy. Tento proces vytváří podmínky pro stabilizaci a rozvoj mladého ekosystému.