Hlavní obsah

„Všichni byli v šoku, když zůstal.“ Zelenskyj prý v začátcích postrádal obdiv

Foto: Leon Neal/Pool, Reuters

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj při nedávné návštěvě albánské Tirany.

Z komika se stal politikem a posléze světovým hrdinou. Proměna Volodymyra Zelenského za posledních šest let nemá obdoby a je – slovy jeho blízkého poradce Serhije Leščenka – „skutečnou ukázkou odvahy a vůdcovství“.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Tento týden vstoupil Volodymyr Zelenskyj do sedmého roku, kdy sedí v křesle prezidenta Ukrajiny.

Během svého mandátu – který se kvůli ruské agresi a stannému právu prodloužil o dva roky nad běžné volební období – čelil většímu tlaku než většina jeho předchůdců dohromady. Z politického nováčka se během několika let stal schopný válečný lídr a symbol odporu proti Rusku.

„Podporoval jsem ho už od prosince 2018 – ještě dřív než vůbec oznámil kandidaturu. Mnozí ho tehdy kritizovali, ale já říkal, že se mýlí. Věřil jsem mu a dodnes věřím. Nikdy neměl špatné úmysly,“ říká o Zelenském jeho blízký poradce Serhij Leščenko, se kterým Seznam Zprávy mluvily v Kyjevě.

Těžce nesl kritiku

Zelenského vstup do politiky byl však velmi náročný, jak popsal ve své knize a hned v několika rozhovorech jeho znalec, novinář a blízký přítel Simon Shuster. Podle něj měl Zelenskyj na začátku problém s tím, že jako herec a bavič byl zvyklý na obdiv a přízeň publika – což se v politice rychle vytrácí. Těžce nesl kritiku, která na něj mířila ze strany běžných lidí na sociálních sítích a od novinářů.

„Trvalo mu nějakou dobu, než si vybudoval odolnost, takzvanou „hroší kůži“, kterou každý politický lídr nezbytně potřebuje. No a když pak nastala válka, všichni jsme byli v šoku, když zůstal,“ říká pro Seznam Zprávy Shuster, který po Zelenského boku strávil hned několik měsíců, a to bezprostředně v začátcích plnohodnotné ruské invaze.

Rozhovor se Serhijem Leščenkem:

Jenže tlak, kterému Zelenskyj čelil jako nováček v politice, byl nesrovnatelný s tím, co následovalo po 24. únoru 2022. Den ze dne se z prezidenta mírového období stal vrchní velitel v zemi čelící plnohodnotné ruské invazi.

Zůstal v Kyjevě, přestože ještě tentýž večer dostal nabídky na evakuaci. Krátké video, ve kterém spolu se svými nejbližšími spolupracovníky oznamuje: „Jsme tady. Bráníme Ukrajinu“, se stalo symbolem odporu.

„Zelenskyj nepochybně překvapil i Rusy, všude se šířily zvěsti, že během prvního dne invaze opustil zemi, že utekl do Rumunska, Bulharska, a tak dále. No a neustále psát, že to je lež, že je v Kyjevě, je propaganda proti propagandě, není to prezidentův styl. Tak jsme se raději rozhodli natočit video,“ vysvětlil okolnosti prvních dnů invaze prezidentův poradce Mychajlo Podoljak pro videosérii LINIE.

Výraz, řeč těla i styl se změnily, říká novinář

Zelenskyj od té chvíle začal plnit i roli hlavního komunikačního kanálu mezi Ukrajinou a světem – s každodenními projevy na sociálních sítích, pravidelnými videovystoupeními v parlamentech desítek zemí a desítkami bilaterálních jednání.

Vedle řízení státu a armády musel zajišťovat vojenskou i finanční podporu ze Západu, vyjednávat o dodávkách zbraní, humanitární pomoci i politické podpoře Ukrajiny v institucích jako OSN nebo EU.

Stejně tak jako Shuster vedle něj v posledních letech často stával i James Waterhouse, zpravodaj BBC pro Ukrajinu, který Zelenského zkoumal z bezprostřední blízkosti během tiskových konferencí, veřejných vystoupení i v krizových chvílích během invaze.

„Dnes působí mnohem autoritativněji než na začátku. Jeho výraz, řeč těla i styl komunikace se změnily – jako by ho ta válka nejen zocelila, ale i izolovala,“ popsal novinář.

Vývoj vztahu Putin-Zelenskyj

Mezi ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským a ruským vůdcem Vladimirem Putinem panuje tak silná nedůvěra, že Ukrajinci nevěří, že by jejich setkání mohlo přinést průlom, tvrdí novinářka. Naposledy se viděli v roce 2019.

Podle něj už Zelenskyj není tím otevřeným, občas nejistým politikem, který na jaře 2019 vstupoval do úřadu. Místo toho je z něj dnes lídr, který nese tíhu očekávání nejen vlastní země, ale i celého západního světa.

„Na začátku byl veřejnou osobností bez kontaktů v institucionálním prostředí. Ale rychle se to změnilo,“ popisuje Leščenko, který se stal jeho poradcem v roce 2019, když sám neuspěl ve volbách do ukrajinského parlamentu. Tehdy měl něco, co Zelenskyj ne - kontakty na mezinárodní komunitu a zkušenosti z boje proti korupci.

„Jako člen parlamentního protikorupčního výboru jsem měl už navázané kontakty s diplomatickým světem – MMF, G7, ambasádami. Pomáhal jsem jeho týmu navázat dialog s těmito institucemi, které si tehdy nebyly jisté, kdo vlastně Zelenskyj je a jaké má úmysly,“ vysvětluje Leščenko.

Právě on stál u prvních setkání tehdy čerstvého kandidáta s klíčovými mezinárodními hráči. „První schůzku s Mezinárodním měnovým fondem jsme zařídili my, stejně tak tu s americkou ambasadorkou Marií Yovanovitch. Zpočátku byli diplomaté skeptičtí, ale po osobních setkáních změnili názor. Viděli, že to myslí vážně, a začali ho brát jako seriózního partnera,“ dodává.

Zelenskyj, známý do té doby především jako komik a televizní hvězda, postupně přesvědčoval i skeptiky. „Věděl jsem od začátku, že se v něm lidé mýlí. Četl jsem ho – věřil jsem, že překvapí celou Ukrajinu pozitivně,“ říká Leščenko a připomíná, že jeho podpora přišla dávno před invazí, kdy se k Zelenskému začali obracet i ti, kdo ho dříve zpochybňovali.

Podpora skoro jako na začátku války

Podle průzkumu Kyjevského sociologického institutu z letošního května Zelenského podpora překračuje 70 procent, což je skoro jako v prvních měsících ruské invaze.

K nárůstu přispěl především napjatý únorový rozhovor mezi Zelenským a americkým prezidentem Donaldem Trumpem v Oválné pracovně. Zatímco ještě v únoru Zelenskému věřilo 57 % obyvatel a 37 % mu nedůvěřovalo, začátkem března už podíl důvěřujících stoupl na 68 %, zatímco nedůvěra klesla na 29 %. Celkově se tak jeho obraz v očích veřejnosti výrazně zlepšil.

Právě proto ukrajinští představitelé k roztržce v Bílém domě přistupovali s klidem a nevnímali ji nijak dramaticky. Věděli totiž, že domácí veřejnost ocení, že Zelenskyj neuhnul pod tlakem a postavil se za zájmy země. Právě tato pevnost a rozhodnost mu pak pomohly posílit jeho popularitu a důvěru mezi Ukrajinci.

„Nikdo to nevnímal jako konec něčeho,“ říká zástupce šéfa prezidentské kanceláře Ihor Brusylo, který tehdy Zelenského doprovázel do Bílého domu. „Bavili jsme se o tom, jak pokračovat dál. Nebyla to žádná katastrofa.“

Když jim tehdejší americký poradce pro národní bezpečnost Mike Waltz oznámil, že je schůzka u konce, „jen jsme pokrčili rameny a vrátili se do hotelu,“ vzpomíná Brusylo.

Za silou Zelenského stojí mimo jiné jeho úzký tým, tvořený lidmi, kteří ho doprovázeli už v době jeho působení v zábavním průmyslu.

Klíčovým mužem je šéf prezidentské kanceláře Andrij Jermak – právník a producent, který s ním spolupracoval už v časech produkční společnosti Kvartal 95. Podobně jako další blízcí spolupracovníci, například poradci Mychajlo Podoljak, patří k okruhu osob, s nimiž Zelenskyj sdílí osobní i pracovní důvěru dlouhodobě.

Podle údajů Komise voličů Ukrajiny bylo do jednoho roku od nástupu Zelenského do funkce jmenováno více než 30 osob spojených s Kvartalem 95 nebo jejich známých do různých veřejných funkcí, včetně vysokých postů v prezidentské kanceláři, bezpečnostních složkách a státních agenturách.

Kdo je Andrij Jermak?

Z filmového producenta až do samotné špičky ukrajinské válečné politiky. Šéf kanceláře prezidenta Andrij Jermak se stal jedním z nejmocnějších mužů Ukrajiny.

„Do určité míry je Zelenskyj produktem lidí, které si kolem sebe vybral, tedy nás. Všichni jsme se víceméně znali už dřív, mnozí jsme působili v médiích nebo v kulturní sféře, což nám pomohlo rychle se zorientovat i na politické scéně. Věděli jsme, jak komunikovat, jak zaujmout a co od nás veřejnost čeká,“ říká Leščenko.

Právě tato soudržnost a rychlé rozhodovací procesy v týmu se staly výhodou během krizových momentů, například v prvních hodinách a dnech po ruské invazi v únoru 2022.

Zároveň ale prezident a jeho okolí čelí kritice za přílišnou centralizaci moci a uzavřenost vůči vnějšímu vlivu, což někteří analytici označují za slabinu současného systému řízení státu.

Doporučované