Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Když minulý čtvrtek probíhalo hlasování o nedůvěře Ursule von der Leyenové, hlavní otázka nebyla, jestli jej šéfka Komise ustojí, ale jaké to pro ni bude mít následky.
Důvěru uhájila podle očekávání bez problému. Z přítomných europoslanců jich proti návrhu hlasovalo 360, pro bylo 175. Pro pád Komise jich bylo potřeba 361.
Zprvu se očekávalo, že budou čísla těsnější. Že si von der Leyenová nakonec dokázala zajistit takovou podporu, se dá považovat za úspěch. Na první pohled jasné vítězství ale provází předzvěst složité budoucnosti.
„Pravý začátek druhého funkčního období“
Přední bruselský list Politico čtvrteční událost označil za „pravý politický začátek druhého funkčního období von der Leyenové“. Šéfku Komise, která se druhého mandátu ujala loni v prosinci, totiž nyní čekají těžké časy.
Její oponenti, stejně tak jako spojenci, podle serveru pochopili, že autorita nejmocnější ženy Unie, která je proslulá tím, že nerada dělá kompromisy a o všem nejradši rozhoduje sama, není neochvějná a že jsou způsoby, jak ji obrazně řečeno přitlačit ke zdi.
„Můžeme to brát jako zlomový moment, kdy si (von der Leyenová) musí uvědomit, že její pozice v Evropském parlamentu je ostřelovaná i zleva i zprava. Ta kritika byla i předtím, ale v minulém týdnu v Evropském parlamentu byla opravdu nevybíravá a hlasitá,“ komentuje pozici šéfky Komise pro Seznam Zprávy expertka na evropskou politiku Vendula Kazlauskas z think tanku Europeum.
Pro von der Leyenovou může být v budoucnu problémem už jen to, že hlasování o nedůvěře z minulého týdne nemusí být izolovaná událost, ale mohlo by posloužit jako precedens pro další zkoušky důvěry, které byly doposud v unijním kontextu raritou – naposledy se konalo v roce 2014.
Nahrává tomu i fakt, že je k vyvolání hlasování potřeba 72 podpisů, což je číslo, které se v 720členném Evropském parlamentu nehledá zase tak složitě. I kdyby pokusy ustála, hlasování o nedůvěře lídryni uvrhá do nepříjemné pozice, jelikož se musí hájit před celým Evropským parlamentem a ujišťovat se o podpoře svých spojenců.
Otevřít Pandořinu skříňku
Právě to bylo účelem návrhu, který v minulém týdnu zahýbal celým Bruselem. Jeho autor rumunský europoslanec Gheorghe Piperea ze skupiny Evropských konzervativců a reformistů (ECR) uvedl, že neočekával, že by návrh prošel a Komise padla.
Chtěl jen „otevřít Pandořinu skříňku“, jak sám popsal, a upozornit na to, že šéfka Komise není nedotknutelná, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Dodal, že se má von der Leyenová připravit na další podobné snahy. Podle informací serveru Euronews by se pravicové skupiny v Evropském parlamentu mohly pokusit hlasování zopakovat, až skončí léto.
Že by k podobné situaci mohlo dojít znovu, se domnívá i analytička Kazlauskas. „Radikální skupiny vidí, že je to dobrý způsob, jak vlastně poměrně jednoduše získat hodně velkou viditelnost,“ potvrzuje.
Euroskeptické a populistické hlasy v Evropské unii
Trojice frakcí Evropští konzervativci a reformisté (ECR), Patrioti pro Evropu a Evropa suverénních národů (ESN) je v evropském kontextu spojovaná s euroskepticismem, národním konzervativismem a populismem.
Patrioti pro Evropu a ESN jsou navíc vzhledem k historickým kořenům některých svých členů spojováni s nálepkou krajní pravice. Obě frakce vznikly po loňských červnových volbách do Evropského parlamentu. Do té doby platila za krajní pravici nyní již neexistující frakce Identita a demokracie.
Zatímco ESN, kde zasedá například německá strana Alternativa pro Německo, je v evropském kontextu marginální, Patrioti pro Evropu jsou po skupině Evropské lidové strany (EPP) a Progresivní aliance socialistů a demokratů (S&D) neboli socialistů, třetí nejpočetnější frakcí.
Patrioty tvoří mimo jiné europoslanci z tábora francouzské nacionalistické političky Marine Le Penové, ze Svobodné strany Rakouska (FPÖ) nebo z Fideszu maďarského premiéra Viktora Orbána.
Umírněnější než tyto dvě frakce je ECR, k níž patří strana italské premiérky Giorgie Meloniové nebo polská strana Právo a spravedlnost.
Snaha využít sílu hlasování o nedůvěře k možnosti zkritizovat von der Leyenovou před očima celého Evropského parlamentu by ale mohla přijít i z druhé strany politického spektra, upozorňuje expertka.
Jako první na mysl přichází skupina Zelených, kteří komisní návrhy běžně podporují a na podzim byli také jednou z frakcí, které pomohly nový „evropský kabinet“ etablovat. Jejich hlasovací lístky minulý čtvrtek sice převážně šéfku Komise podpořily, za kulisami se ale odehrává jiný příběh.
Zelení se už delší dobu netají tím, že cítí velikou křivdu, protože von der Leyenová podle nich postupně upouští od klíčových bodů zelené politiky Bruselu. A to by pro ně mohla být motivace podrobit ji zkoušce důvěry.
Hrozba ze strany spojenců
Pokud by krok pocházel z této strany europoslaneckého spektra, situace by mohla být pro šéfku Komise podstatně nepříjemnější než minulý týden.
Von der Leyenová totiž čtvrteční hlasování hravě ustála mimo jiné kvůli tomu, že mainstreamové frakce se odmítly zapojit do partie, kterou rozehrálo euroskeptické a národovecké křídlo v Evropském parlamentu.
Pokud by ale návrh přišel z některé z mainstreamových frakcí, von der Leyenová by jej patrně nemohla smést ze stolu se slovy, že se jedná o „další pokus, jak vrazit klín mezi […] zdejší prodemokratické síly“, jako to učinila tentokrát.
Chtěl jen „otevřít Pandořinu skříňku,“ přiznal europoslanec Gheorge Piperea v debatách k hlasování o nedůvěře von der Leyenové, které vyvolal.
Zelení ale nejsou jediní, kdo jsou s politikou von der Leyenové výrazně nespokojení. Své důvody k naštvání mají i její tradiční spojenci – socialisté a liberálové. Ti tvoří spolu s frakcí Evropské lidové strany (EPP), ze které šéfka Komise pochází, polooficiální středovou koalici.
Mezi socialisty a liberály na jedné straně a unijní lídryní na druhé to v posledních týdnech skřípe. Důvodem je přesvědčení obou frakcí, že se von der Leyenová začíná více zodpovídat pravicovému spektru, tedy konzervativním ECR (kam patří česká ODS) a s nimi i Patriotům pro Evropu (kam spadá i české ANO) než svým středovým spojencům.
Socialisté i liberálové šéfku Komise sice minulý čtvrtek podpořili, jejich vzájemný svár to ale neutišilo. Zatímco šéf EPP Manfred Weber si pochvaluje svoji skupinu jako „faktor stability v projektu EU“, z tábora socialistů se ozývají jiná prohlášení.
Socialisté jí dali „poslední šanci“
Místopředsedkyně Evropského parlamentu z řad socialistů Katarina Barleyová obratem po vyhlášení výsledků hlasování uvedla, že „toto je (pro von der Leyenovou) úplně poslední šance“, čímž shrnuje pocity svých kolegů z frakce, kterým s šéfkou Komise již několik týdnů dochází trpělivost.
Socialisté nicméně dokázali zranitelnost von der Leyenové využít ve svůj prospěch. Svoji podporu totiž podmínili zachováním Evropského sociálního fondu v návrhu rozpočtu pro roky 2028-2035, který Komise představí ve středu.
Fond, který si klade za cíl bojovat proti chudobě a pomáhat zranitelným skupinám, je jednou ze zásadních priorit socialistů, nebylo ale jasné, jestli s ním šéfka Komise počítá. Jasný slib dala až pod výhružkou, že se frakce zdrží hlasování. Komise by sice nepadla, navenek by ale bylo jasné, že si von der Leyenová neumí zařídit plnou podporu ani u vlastních spojenců.
Byť je situace mezi von der Leyenovou a spojenci v současné chvíli velice vyhrocená, ani jedna z frakcí ve skutečnosti nestojí o to, aby stávající Komise padla, upozorňuje expertka Kazlauskas.
„Cílem většiny, která ji podržela, bylo ukázat, že i když vůči ní mají výhrady, tak přesto ji podpořili, protože vlastně není žádná jiná alternativa,“ myslí si.
