Článek
Po týdnech nejasností a rostoucí frustrace z ruského prezidenta Vladimira Putina, kterého obvinil z planých řečí o míru, americký prezident Donald Trump výrazně obrátil kormidlem zahraniční politiky – byť zatím tedy jen slovem, ne činem. I to je ovšem poměrně výrazná změna.
Zavedení sekundárních cel ve výši až sto procent, kterým Trump hrozí, by nemířilo přímo na Rusko, ale na země, které s ním nadále obchodují a umožňují mu tak financovat válku.
Opatření by mohlo citelně zasáhnout především Čínu a Indii, klíčové odběratele ruských surovin. A v případě Číny také dodavatele klíčových technologií, především součástek pro drony.
Trump poprvé od svého nástupu do úřadu přislíbil aktivní účast na dodávkách zbraní pro Kyjev. Souhlasil s (již dříve debatovaným) mechanismem, v jehož rámci americké zbrojovky prodají novou techniku evropským spojencům. Řeč je o kriticky důležité munici, jako jsou rakety pro systémy HIMARS, ale potenciálně i o střelách s plochou dráhou letu JASSM, které mohou nést letouny F-16.
Americký prezident dokonce zmínil přípravu dodávky sedmnácti systémů protivzdušné obrany Patriot. Ačkoliv je toto číslo zřejmě nadsazené a skutečným úzkým hrdlem není počet odpalovacích zařízení, ale chronický nedostatek samotných drahých raket, jedná se o zásadní politický obrat.
Co Trump řekl na adresu Ruska a Putina?
- Nejdůležitější je Trumpova hrozba uvalení sekundárních cel na Rusko ve výši 100 procent, pokud nebude dohoda o ukončení války na Ukrajině do 50 dní. To by v praxi v konečném důsledku mohlo výrazně zasáhnout ruský export.
- Trump poprvé také slíbil dodávky zbraní Ukrajině. Spojené státy prodají své nejmodernější zbraně dalším zemím Aliance, které zbraněmi podporují Ukrajinu. Tyto země za dodané zbraně USA zaplatí a samy dodají zbraně Ukrajině.
- Trump během setkání s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem také znovu řekl, že ho ruský prezident Vladimir Putin velmi „zklamal" a že je kvůli Rusku „velmi nešťastný". Už předtím kritizoval Rusko za pokračující krvavé útoky proti Ukrajině.
Současně s děním ve Washingtonu se v informačním prostoru objevily zprávy, že ruští generálové údajně navrhli Putinovi novou, rozsáhlou ofenzivu. Tyto zprávy, šířené především prostřednictvím ruských proválečných blogerů, je však třeba vnímat s velkou opatrností.
Často jsou součástí informačních operací s cílem vyvolat na Západě a na Ukrajině nejistotu. Realita na bojišti je taková, že ruská armáda je v ofenzivě prakticky nepřetržitě už od zimních měsíců a o údajných velkých strategických zálohách se mluvilo v minulosti mnohokrát, aniž by se jejich existence na frontě potvrdila.
Na druhou stranu Rusko teoreticky může skutečně v zázemí připravovat nové jednotky či posilovat stávající. Ztráty na frontě nábor zatím zřejmě dokáže pokrývat, velká část nové či renovované ozbrojené techniky také zjevně nemíří na frontu.
A přestože mužů i zbraní bude podle dostupných informací jen těžko dost na zásadní změnu poměru sil, je možné, že ruský tlak výhledově ještě může zesílit.
Morální a taktická vzpruha pro Ukrajinu
Zatímco se roztáčejí kola vysoké politiky, situace na zemi zůstává pro ukrajinské obránce mimořádně napjatá. Ruské síly udržují tlak podél velké části celé tisícikilometrové frontové linie.
Ovšem na jejím severním úseku, v Sumské oblasti, se v posledních dnech podařil ukrajinským silám dílčí úspěch. Jednotkám 425. samostatného útočného praporu „Skala“ se podle dostupných zpráv snad podařilo osvobodit obec Kindrativka.
Jde sice o lokální vítězství, ale v oblasti, kde se Rusko v minulých týdnech snažilo o ofenzivní operace, představuje pro obránce důležitou morální i taktickou vzpruhu.
Sumská oblast.
Dále na jih, ve směru na Kupjansk v Charkovské oblasti, boje pokračují s podobnou intenzitou jako v předchozích měsících. Rusko zde pravidelně ohlašuje úspěchy, které jsou často zveličené, nicméně jeho jednotky zde skutečně pozvolna postupují.
Tento úsek fronty však pro ruské velení zůstává sekundárním bojištěm. Jeho hlavním smyslem není strategický průlom, ale vytrvalé vázání ukrajinských záloh, které pak chybí na jižnějších, pro vývoj války důležitějších úsecích.
V okolí města Toreck na severu Doněcké oblasti probíhají mimořádně tvrdé a opotřebovávací boje, často o jednotlivé ulice či domy, s relativně malými územními posuny. Právě zdejší situace ale dobře ilustruje jeden z největších problémů ukrajinské armády.
Příklad z nedávných dní z vesnice Oleksandro-Kalynove ukazuje, jak malá skupina, čítající zhruba šest ruských vojáků, dokázala po neúspěšném útoku obsadit úkryt v jedné z budov. I když ukrajinští operátoři dronů údajně útočníky postupně eliminují, fakt, že takto malá jednotka dokázala na celé hodiny vázat pozornost a zdroje, ukazuje na kritický nedostatek ukrajinské pěchoty, která by mohla podobné malé průniky rychle a efektivně zlikvidovat.
Nebezpečný ruský průlom u Pokrovsku
Nejdramatičtější vývoj posledního týdne se odehrál u Pokrovsku. Toto strategické město, klíčový dopravní a logistický uzel pro ukrajinskou obranu v Doněcké oblasti, čelí hrozbě částečného obklíčení.
Ruským jednotkám, především z 9. motostřelecké brigády a 20. motostřelecké divize, se podařil nebezpečný průlom severovýchodně od města. Po obsazení vesnice Razine postoupily podél řeky Kazennyj Torec a v posledních dnech se přiblížily na zhruba pět kilometrů k městečku Rodynske.
Ruský postup probíhal specifickým terénem, který je pro tuto průmyslovou oblast typický. Jednotky se posouvaly otevřenou krajinou mezi dvěma obřími důlními výsypkami. Tyto umělé vyvýšeniny, pozůstatky po těžbě uhlí, běžně slouží jako klíčové obranné pozice, z nichž lze kontrolovat okolí (byť rozmach dronů důležitost takových vyvýšenin snižuje).
Ruský úspěch naznačuje, že se útočníkům podařilo efektivně potlačit ukrajinská palebná postavení na těchto vyvýšeninách. Přiblížením k Rodynske nyní ruské síly přímo ohrožují klíčovou severní zásobovací trasu pro celou pokrovskou aglomeraci.
Tento úspěch není dán jen ruskou taktikou, ale především odráží hluboké problémy na ukrajinské straně.
Lidé s přímým vhledem do armády (dobrým příkladem je rozhovor s Tarasem Čmutem z nadace „Come Back Alive“) dlouhodobě upozorňují na kritický nedostatek personálu. Podle některých neoficiálních zdrojů ukrajinská armáda v současnosti ztrácí více vojáků, ať už padlých, zraněných či propuštěných ze zdravotních důvodů, než kolik se jí daří mobilizovat. Obrana je tak napnutá k prasknutí a chybí zálohy, které by mohly rychle reagovat na podobné průlomy.
Je však třeba dodat, že fronta v této válce není souvislá a pevná, jak si můžeme představovat například na základě zkušeností z první světové války. Linie je velmi propustná a porézní. Hrozící obklíčení tedy nemusí nutně znamenat past.
Jak ukázal případ pádu města Velyka Novosilka na začátku letošního roku, i tehdy se ukrajinským jednotkám zřejmě podařilo z hrozící kapsy včas stáhnout, aniž by utrpěly zdrcující ztráty na lidech či technice (i když se o nich tehdy spekulovalo).
Situace u Pokrovsku je přesto vážná a v tuto chvíli se jeho ztráta ve velmi dohledné době jeví dosti pravděpodobná. Bude ale záviset na faktorech, které nelze předem odhadnout.
Na jihu cítí ruské posily
I na nejjižnějším úseku fronty, v Záporožské oblasti, která byla dlouhou dobu relativně klidná, v posledních měsících roste aktivita ruských sil. Těm se podařilo dosáhnout dílčího úspěchu u obce Kamjanske, kde se snaží rozšiřovat průlom v obraně ukrajinské 128. horské útočné brigády.
Celkově je na jihu patrná zvýšená intenzita bojů a nasazení dalších ruských sil, byť zatím bez výraznějších územních zisků.
I tak má ofenziva pochopitelně z ruského pohledu svůj smysl: tak jako jsme zmiňovali v případě Kupjansku, brání ukrajinskému velení převelet tamní jednotky na jiná místa fronty. A ruský přístup je dlouhodobě také založen na snaze tlačit na různých místech linie, hledat slabá místa, ta poté využít k útoku a obsazení dalšího území.
Válka na Ukrajině.
