Zprávy z bojiště: Obklíčení vojáci jedí myši. Rusové si zatím kreslí úspěchy

Na záporožské frontě u obce Charivne drží osmičlenná skupina ukrajinských vojáků 108. brigády teritoriální obrany izolovanou pozici už zhruba půl roku – s vodou z kaluží a myšmi místo přídělů, jak koncem června popsaly rodiny vojáků stanici Radio Svoboda.

Nejde o ojedinělý jev, v oblasti podle pozorovatelů ruské jednotky pronikají do ukrajinské obrany opakovaně a některé ukrajinské pozice dlouhými průniky postupně izolují.

V některých případech pak proti dronům (například nočním dronům typu „Baba Jaga“), které odříznutým vozí zásoby, nasazují specializované „stíhací“ FPV drony. Jen v daném úseku jižní fronty se za poslední měsíc objevily záběry zhruba 15 takových sestřelů.

Kombinace obcházení pozic a jejich „vyhladovění“ ze vzduchu může být další ruskou taktickou inovací – a zároveň v malém zrcadlí to, co Ukrajina v mnohem větším měřítku provádí ruské logistice.

Ukrajinská kampaň proti ruskému týlu je totiž podle dostupných údajů úspěšnější a má větší tempo než kdy dříve. Jde ovšem o „pomalou“ zbraň: Přiškrtit zásobování protivníka tak, aby to omezilo jeho bojeschopnost, není záležitost dnů, ale spíše měsíců. Na frontě mezitím platí jiné, rychlejší tempo – a to určují ruská pěchota a klouzavé pumy.

Začněme tou pomalou válkou. O úderech do „střední hloubky“ 30 až 200 kilometrů za frontou jsme psali v obou minulých dílech a trend pokračuje.

Francouzský analytik Clément Molin od začátku května napočítal 784 zasažených ruských nákladních aut a dalších vozidel; denní průměr vzrostl ze sedmi v květnu na 19 v červnu a na 29 za posledních deset dní.

Všechny mosty vedoucí na Krym byly zasaženy, klíčová železnice z poloostrova přerušena a palivo chybí nejen na okupovaných územích, ale v některých případech podle ruských i ukrajinských zdrojů i frontovým jednotkám.

„Efekt ovšem zatím není tak velký, aby Rusy donutil ofenzivu přerušit,“ řekl agentuře Reuters finský analytik Emil Kastehelmi ze skupiny Black Bird.

Sám vrchní velitel Oleksandr Syrskyj v rozhovoru pro britský deník The Times popsal cíl ukrajinské strategie střízlivě: Ne osvobozování území, ale opotřebovávání – nepřítel má ztrácet přes tisíc mužů denně, víc, než dokáže nahradit. „Nemohu říci, že válka dosáhla bodu zlomu,“ dodal.

Zatímco údery v týlu tedy pomalu dusí ruské zásobování, na taktické úrovni zůstává situace „téměř na všech úsecích fronty nadále nejtěžší“, jak na svém kanálu napsal ukrajinský důstojník vystupující jako Stanislav Osman.

Popsal i mechanismus: Ruské letectvo a drony zatlačují operátory ukrajinských průzkumných a útočných dronů dál od linie dotyku, tím roste čas potřebný k odhalení nepřítele, klesá šance zasáhnout ruskou pěchotu – a ta se hromadí a proniká dál.

Klíčovou roli v tom hrají zbraně, proti kterým Ukrajina stále nemá obranu: klouzavé pumy. Rusko jich podle Molinových dat v červnu shodilo rekordních 8284 a hlavně se dramaticky zlepšila jejich přesnost.

Zatímco loni zasáhla „něco“ – tedy třeba jen remízek, stromořadí či budovu (místa, kde bývají obranné pozice) – jen desetina až třetina pum, dnes je to podle sektoru 40 až 90 procent. Rozdíly patrně souvisejí s možnostmi rušení signálu pum.

Rušiček pochopitelně není k dispozici neomezené množství a ukrajinské velení je bude nasazovat především na těch nejdůležitějších úsecích. Rušičky také musí stát v blízkosti možných cílů, ale na některých místech je plocha buď příliš velká, nebo není zařízení kde schovat: U Pokrovsku, kde lze antény umístit do městské zástavby, zůstává přesnost nejnižší, v lesích u Izjumu či Slovjansku pumy dopadají téměř bez odchylek.

Výsledkem této nerovnováhy dvou temp je, že Rusko v červnu znovu postupovalo – i když ne o mnoho. O kolik přesně, záleží na tom, koho se zeptáte.

Podle ukrajinského projektu DeepState Rusko obsadilo 84 kilometrů čtverečních, zhruba šestkrát víc než v květnu. Proruský mapovací kanál Creamy Caprice naproti tomu napočítal 112 kilometrů čtverečních, což je u něj naopak pokles téměř na polovinu.

Analytik s přezdívkou Thorkill ovšem upozorňuje, že podobnost obou čísel je náhodná a obě je třeba brát s rezervou: Mapa DeepState je na řadě úseků o týdny opožděná, proruský projekt zase započítává jako „kontrolu“ jakoukoli přítomnost vojáků. Odtud i jeho kuriózní červnový záznam, podle nějž Ukrajinci u Stepnohirsku „získali“ 48 kilometrů čtverečních – ve skutečnosti šlo o opravu území, které Rusové nikdy nedrželi.

Pro Rusko byly za měsíc nejdůležitější dva úspěchy: Faktické dobytí Kosťantynivky (jejíž pád byl tématem minulého dílu) a pak méně viditelný úspěch severně od tohoto města, kde se od východu přiblížili na devět až 11 kilometrů k okrajům Kramatorsku a Slovjansku, tedy k posledním dvěma velkým neokupovaným městům v Doněcké oblasti.

V posledních dnech někteří, pochopitelně hlavně proukrajinští pozorovatelé hovoří o zatím nespecifikovaných ukrajinských úspěších. Zřejmě má jít o výsledky zatím „utajené protiofenzivy“ na hranicích Doněcké, Dněpropetrovské a Záporožské oblasti.

Rozsah těchto operací zatím není známý, dokud se neobjeví ověřitelné informace, je rozumnější počítat s menší lokální akcí – a možná s tím, že příběh o přísném utajení pomáhá Kyjevu překrýt špatné zprávy od Kosťantynivky.

Jestliže ukrajinská čísla zkresluje opatrnost a zpoždění, ruská deformuje něco horšího: Systém, který trestá špatné zprávy. Jak v obsáhlé analýze popsal analytik projektu Fronts Phil Cowin, ukázkovým případem je Kupjansk. Náčelník generálního štábu Valerij Gerasimov ohlásil dobytí města už 20. listopadu 2025 a velitel moskevského okruhu to Putinovi na kameru potvrdil. Jenže město nebylo dobyto nikdy – a pod ukrajinskou kontrolou je dodnes, byť ruská pěchota do jeho východní části nadále proniká.

Následky lži byly předvídatelné. Aby se fikce udržela, přestaly zdola proudit žádosti o letecké údery, dělostřeleckou podporu i posily – dobyté město je přece nepotřebuje. Ukrajinci toho využili, infiltrátory odřízli a v prosinci si prezident Volodymyr Zelenskyj natočil video přímo ve městě.

Stejný mechanismus podle Cowina funguje plošně: Ztracené pozice se nehlásí, protože jediným výsledkem by byl rozkaz dobýt je zpět; ztráty při těchto marných útocích se pak nehlásí také a padlí se vedou jako nezvěstní.

Novinkou letošního roku jsou flagrantně nemožná „vlajková“ videa generovaná umělou inteligencí – jejich publikem zřejmě nejsou Ukrajinci ani ruská veřejnost, ale vlastní nadřízení.

Že nejde o teorii, ukázal i uplynulý týden. Ruské ministerstvo obrany ohlásilo dobytí vesnic Pysanci a Novoskeljuvate u dálnice Doněck–Záporoží; podle analytiků týmu CIT nestačí předložené záběry ani k závěru, že obce vstoupily do šedé zóny.

Tvrzení o dobytí Novoselivky u Huljajpole zase přímo vyvrátila ukrajinská 92. brigáda záběry zajatého ruského vojáka. A Putinovo prohlášení, že u „řeky Staryj Oskol“ je téměř obklíčeno pět tisíc ukrajinských vojáků, hodnotí CIT jako zmatené – žádná taková řeka neexistuje a žádné obklíčení není z dostupných dat patrné.

Kde tedy fronta skutečně stojí? Zaměřme se jen na východní a jižní části. U Kupjansku ruská aktivita v poslední době roste. Malé ruské oddíly se dostávají občas do samotného města, ale zatím se nezdá, že by se v něm dokázaly stabilně uchytit.

U Lymanu se naproti tomu situace týdny nemění – což nebrání mapařům na obou stranách vymýšlet si ukrajinské protiútoky, aby zakryli vlastní dřívější omyly při přebírání ruských tvrzení o pádu města.

Nejvážněji se situace vyvíjí u Slovjansku. Ruské síly po obsazení výšin mezi Kryvou Lukou a Zakitným kontrolují okolí na velkou vzdálenost a pronikají k Raj-Oleksandrivce – klíčové obci pro obranu jižní části slovjansko-kramatorské aglomerace.

Právě tímto směrem Rusové podle Molina od ledna postoupili o více než 12 kilometrů, nejvíc na celé frontě. Cílem je získat výšiny, odkud lze ostřelovat aglomeraci a přerušit zásobovací trasy; na město Mykolajivka se slovjanskou elektrárnou přitom denně dopadají desítky klouzavých pum.

Novinář Bohdan Myrošnykov popisuje, že místní posádky dostávají místo rozkazu ke konsolidaci obrany příkazy držet částečně obklíčené pozice a dobývat ztracené pozice zpět. Což vede pochopitelně ke ztrátám, někdy i zbytečným – na druhou stranu bez protiútoku by se fronta pohybovala západním směrem výrazně rychleji.

Samotný Kramatorsk je nyní podle CIT asi 12 kilometrů od fronty, tedy v dosahu FPV dronů. V ulicích se objevují protidronové sítě a zátarasy – město se připravuje na boj.

V Kosťantynivce se situace zbylých ukrajinských jednotek dál horší; ve městě zřejmě zůstávají obklíčené pozice, které už nepůjde evakuovat, a ruská pěchota proniká prakticky do všech čtvrtí. Část severovýchodu města ukrajinská pěchota nejspíše stále drží trvale neobsazenou, geolokací je ale málo a průběh boje ve městě zůstává nejasný – na výsledku to ostatně mnoho nemění, zpátky Ukrajina město v dohledné době nedobude.

Ukrajinská odpověď se do velké míry neodehrává na frontě – na velké protiútoky Kyjev nemá síly –, ale v týlu, ve vzdušné válce. Tam pokračovaly obě linie tažení, o kterých píšeme od června.

Tou první je ropný průmysl: Putin 28. června poprvé veřejně přiznal „určitý deficit“ paliv, omezení prodeje platí nejméně v 56 ruských regionech a podle zdrojů agentury Reuters z odvětví byla koncem června mimo provoz zhruba třetina ruských rafinérských kapacit. Údery přitom míří i na uzly v distribuci – zásah čerpací stanice ropovodu Vtorovo ve Vladimirské oblasti podle CIT dále prohloubí nedostatek paliv v Moskvě a okolí.

Druhou, novější linií je snaha narušit ruské schopnosti útočit na Ukrajinu. V posledních dnech tak proběhlo například několik útoků na výrobní řetězec balistických střel.

Během deseti dní byly zasaženy tři podniky spojené s produkcí systému Iskander-M: 22. června voroněžský výrobce polovodičů VZPP-S, 27. června volgogradský závod Titan-Barrikady, který vyrábí odpalovací zařízení, a 1. července ústav NIIFI, dodavatel senzorů a akcelerometrů.

Útok na Barrikady střelami Flamingo patřil k dosud nejúspěšnějším: Podle satelitní analýzy ukrajinského kanálu Dnipro Osint zasáhly cíl tři z pěti vypuštěných střel. Dodejme ale dvojí korekci: z 39 dosud vypuštěných střel Flamingo zasáhlo cíl jen šest a například CIT pochybuje, že úder na výrobce odpalovacích zařízení sníží počet ruských balistických útoků – nedostatkem odpalovacích ramp Rusko netrpí.

Přesto jde pochopitelně o velmi cenné cíle: Balistické střely jsou hlavním nevyřešeným problémem ukrajinské protivzdušné obrany. V červnu Ukrajina podle statistik sestřelila 90 procent z 5749 ruských dálkových dronů, ale jen 104 ze 180 raket. Velké kombinované útoky dokážou obranu i po letech války spolehlivě zahltit – a právě balistické střely pak prolétají s vysokou úspěšností.

V noci na 2. července to Rusko předvedlo znovu: Na Kyjev a další města vypustilo během 11 hodin 74 raket a 496 dronů. Předběžná bilance mluví nejméně o 30 mrtvých a téměř 90 zraněných, zasaženy byly obytné domy v několika kyjevských čtvrtích.