Zprávy z bojiště: Rusko má poprvé příležitost využít mráz jako zbraň

Letecká válka nad Ukrajinou nabírá na významu. V polovině ledna totiž nastala situace, které se obránci obávali od začátku konfliktu: spojení extrémně nízkých teplot a intenzivních ruských útoků a k tomu ještě dlouhodobě se kumulující škody na energetické infrastruktuře.

Zatímco v předchozích letech byly zimy relativně mírné, současná vlna mrazů dosahující až k –20 °C vytvořila podmínky, v nichž ruská strategie využívání chladu jako zbraně získává na efektivitě. I když opravárenské čety dokázaly v minulosti řadu zařízení zprovoznit, systém je po měsících bombardování křehký a k výpadku stačí zásah jediného prvku, upozornil deník Financial Times.

Rozsah problémů ilustruje situace z 8. ledna, kdy ruské údery vyřadily z provozu elektřinu pro více než milion domácností v Záporožské a Dněpropetrovské oblasti. Podle šéfa záporožské vojenské správy Ivana Fedorova šlo o první totální blackout v regionu za poslední roky.

Těžiště útoků se následně přesunulo i na hlavní město. Během noci na 13. ledna zasáhlo pět balistických raket Iskander-M kyjevskou teplárnu číslo 5, což vedlo k přerušení dodávek teplé vody.

Dopady na civilní infrastrukturu v Kyjevě jsou značné: V důsledku mrazů a výpadků proudu dochází k zamrzání potrubí, omezování veřejné dopravy a logistickým problémům v zásobování potravinami. Aby se předešlo trvalému poškození potrubí zamrznutím, musely městské služby v některých čtvrtích přistoupit k vypouštění vody z topných systémů.

Schopnosti ukrajinské protivzdušné obrany jsou sice značné, ale velmi podobně jako v minulosti i tentokrát velmi často dochází k „zahlcení“ obrany v napadených oblastech. Při jednom z útoků se obráncům například podařilo zneškodnit pouze sedm z 25 střel.

Paradoxem situace je, že Ukrajina sice disponuje technologicky špičkovými prostředky – u Charkova byly identifikovány trosky nejnovějších střel PAC-3 MSE pro systém Patriot –, jejich počet však neodpovídá kvantitě přilétajících hrozeb.

Reakcí na kritický stav sítě bylo vyhlášení „stavu nouze“ v energetickém sektoru a zřízení koordinačního štábu, který má zajistit prioritní dovoz elektřiny a fungování takzvaných „bodů nezlomnosti“ (vyhřívaných útočišť pro civilisty).

Meteorologická předpověď na následujících deset dní přitom počítá s teplotami mezi –11 a –19 °C, a energetický deficit se bude tedy nejspíše prohlubovat. Škody se zatím střádají rychleji než opravy. Mráz je přitom pro lidské zdraví extrémně nebezpečný a výpadky dodávek energií si nepochybně vyžádají celou řadu životů hlavně mezi ukrajinskými seniory.

Kyjev na tuto eskalaci reaguje a po letech zdráhání provádí ve větší míře cílené údery na energetickou infrastrukturu v Rusku. V Bělgorodské oblasti to vedlo k výpadkům elektřiny a tepla, které zasáhly stovky tisíc lidí.

V reakci na kritickou situaci gubernátor Vjačeslav Gladkov poprvé od začátku konfliktu doporučil obyvatelům, aby zvážili dočasnou evakuaci do jiných regionů, pokud se nepodaří obnovit dodávky tepla. Tento bezprecedentní krok ukazuje, že i lokální poškození rozvodné sítě může v podmínkách extrémních mrazů vést k rychlému zhroucení základních služeb v ruském příhraničí.

Z pohledu energetické bezpečnosti jsou však možnosti ukrajinské odpovědi limitované a nelze očekávat, že by Kyjev dokázal způsobit protivníkovi systémové škody srovnatelné s těmi domácími. Ruská energetická soustava je vzhledem k rozloze země a robustnímu propojení mnohem odolnější a ukrajinský arzenál dálkových dronů se nemůže kvantitativně rovnat ruským zásobám balistických a plochodrážních střel.

Cílem ukrajinských úderů tak pravděpodobně není celkový kolaps ruské energetiky, který je nereálný, ale spíše vytváření lokálních krizí. Ty mají nejen psychologický dopad, ale především nutí ruské velení stahovat systémy protivzdušné obrany z fronty k ochraně zázemí, což může sekundárně ulehčit situaci ukrajinským jednotkám na linii dotyku.

Než se podíváme přímo do zákopů na frontové linii, věnujme pozornost zásadním změnám v nejvyšších patrech ukrajinského velení, které budou mít na dění na bojišti přímý dopad.

Do čela ministerstva obrany se totiž po turbulencích v kyjevské politice postavil teprve čtyřiatřicetiletý Mychajlo Fedorov, dosavadní vicepremiér pro digitalizaci. Jeho nástup symbolizuje snahu o technologický skok, ale především nutnost vyřešit kritický nedostatek vojáků.

Fedorov ve svém prvním projevu k parlamentu nešetřil kritikou do vlastních řad a označil současný systém za „papírovou armádu“ zatíženou sovětskou byrokracií.

Otevřeně pojmenoval i rozsah personální krize: Ukrajina eviduje přibližně 200 tisíc případů dezercí či svévolného opuštění jednotky a zhruba dva miliony mužů se aktivně vyhýbají mobilizaci. Stabilizace stavů v brigádách je přitom podle analytiků klíčovou podmínkou pro udržení fronty v roce 2026.

Jedním z Fedorovových cílů je snížení ztrát. Ty sice podle hlavního velitele Oleksandra Syrského v roce 2025 klesly o 13 procent (číslo je pochopitelně nepotvrzené a dá se čekat, že je zkreslené, byť nevíme, do jaké míry), přesto jsou nepochybně značné a naprosto logicky zůstávají pro ukrajinskou společnost citlivým tématem.

Nový ministr prosazuje doktrínu „více robotů, méně obětí“. Že nejde jen o futuristickou vizi, ukazují již delší dobu příklady z fronty. Právě taková technologická řešení mají částečně kompenzovat chybějící pěchotu na nejexponovanějších úsecích. Je ovšem nepochybně přehnané předpokládat, že by jen takové technologické řešení stačilo – a Fedorov to také netvrdí –, a pokud se má ukrajinská armáda s problémem vypořádat, nutně ji čekají organizační i jiné změny.

Na frontě stále ruská armáda drží iniciativu, byť její územní zisky jsou stále malé. Polský vojenský analytik Jaroslaw Wolski upozorňuje, že postup ruských vojsk je územně menší než posuny císařského Německa na západní frontě během první světové války, a to při obrovských ztrátách přesahujících milion mužů.

Obě strany se však potýkají s vyčerpáním. Zatímco Rusko ztrácí muže v boji, ukrajinské stavy na podzim 2025 decimovaly masové dezerce (zřejmě hlavně ke konci roku), což vedlo k tomu, že počet vojáků reálně nasazených v první linii je na obou stranách relativně nízký. A Moskvě to dává šanci, aby zlomila ukrajinskou defenzivu trvalým tlakem na vyčerpané brigády.

Popis fronty začneme v oblasti Kupjansku, kde se situace po prosincovém ukrajinském protiútoku stabilizovala. Zdá se, že ukrajinské síly většinu města ovládají poměrně pevně, byť v jeho centru se stále skrývá „zakopaná“ skupina ruských vojáků, která může mít snad kolem stovky mužů (odhady jsou opravdu hodně nejisté). Ruské sliby o zničení ukrajinského uskupení v této oblasti během ledna a února se nyní jeví jako nereálné, a to i přes přesun posil z 1. gardové tankové armády.

Invazní síly se přesto nevzdávají osvědčených, byť riskantních taktik. Jižně od Kupjansku, u obce Borova, se ruské jednotky znovu pokusily o infiltraci pomocí potrubí plynovodu Sojuz. Tentokrát však byli vojáci vycházející z potrubí včas detekováni drony a zlikvidováni dělostřelectvem. Ukrajinská strana hlásí přibližně 40 mrtvých útočníků.

Mnohem složitější situace pro Ukrajinu panuje o několik desítek kilometrů jižněji, v lymanském směru. Zde se ukazuje, jak počasí ovlivňuje moderní válku.

V oblasti Národního parku Svaté Hory (Svjati Hory) využily ruské diverzní skupiny zamrznutí mokřadů v deltě řeky Nitrus. Terén, který byl dříve neprostupný, nyní dovolil ruským jednotkám obejít ukrajinská postavení u obce Jarove a přiblížit se k městu Svjatohirsk.

Ruské velení zde evidentně usiluje o odříznutí ukrajinského předmostí na levém břehu Severního Doňce. Logistické trasy do Lymanu jsou pod neustálým dohledem ruských dronů, a ačkoliv zásobování stále funguje, je pod enormním tlakem. Někteří analytici navíc očekávají, že vzhledem k příhodné situaci pro ruské síly do oblasti zamíří část ruské obávané dronové jednotky Rubikon, což může situaci obránců dále zkomplikovat.

V centrálním Donbasu pokračuje ruská taktika „malých vln“. U města Kosťantynivka posílá ruské velení malé pěchotní skupiny o síle doslova jednoho až dvou mužů směrem k chatové oblasti na okraji města. Většina je zlikvidována dříve, než dosáhne cíle, ale tento neustálý tlak vyčerpává munici i pozornost obránců z 36. a 28. mechanizované brigády. Vážnější se zdá být situace u vesnice Illinivka jižně od města, kde se Rusům daří postupně konsolidovat pozice, což by mohlo v budoucnu vést k obklíčení města z jihu.

Dále na západ, v sektoru Pokrovsk–Myrnohrad, se těžiště bojů přesunulo k městu Rodynske. Jeho udržení je klíčové pro bezpečný ústup ukrajinských sil z předpolí velkých měst. Boje zde probíhají dům od domu a kontrola nad částmi města se mění každým dnem.

V oblasti se také rozhořela „válka vlajek“ – obě strany shazují z dronů své státní symboly na budovy v šedé zóně, aby demonstrovaly kontrolu, což často slouží jen jako návnada pro nepřátelské drony.

Na jižní frontě, která byla do loňského roku považována za statickou, dál pokračují pro Ukrajinu nepříznivé změny. U Huljajpole se ruským silám podařilo vytvořit předmostí na západním břehu řeky Hajčur u obce Pryluky. Obrana zde selhala pravděpodobně v důsledku chyb v koordinaci mezi jednotlivými ukrajinskými jednotkami. Analýzy zpráv z terénu hovoří o tom, že v oblasti panuje velitelský chaos a promíchání jednotek v hluboké šedé zóně.

Zajímavým a zároveň znepokojivým úkazem je nasazení 108. brigády teritoriální obrany do protiútoku. Jednotky teritoriální obrany jsou primárně určeny k držení pozic, nikoliv k útočným operacím. Jejich využití v této roli naznačuje, že ukrajinskému velení v sektoru chybí specializované zálohy, které podobné operace obvykle mají provádět (jednotky teritoriální obrany jsou určeny v podstatě výhradně k obraně, alespoň podle ukrajinské doktríny).

Významnou roli v dalším vývoji by mohly sehrát boje o městečko Stepnohirsk v Záporožské oblasti, které se v posledních týdnech zintenzivnily. Ačkoliv se nejedná o velké sídlo, jeho význam je dán geografií. Jde o jediné místo s výškovou betonovou zástavbou v okruhu 50 kilometrů jižně od Záporoží.

Obsazením Stepnohirsku (který už zčásti určitě ovládají) by získali Rusové důležitý opěrný bod v jinak otevřené stepi. Výškové budovy jim umožňují umístit antény pro ovládání dronů a pozorovatelny, zatímco sklepy slouží jako bezpečné logistické uzly blízko fronty. To jim dovoluje zkrátit zásobovací trasy a zvýšit tempo operací.

První ukrajinská obranná linie nyní může být napadána z boku a ruské dělostřelectvo se posouvá blíže k městu Záporoží, hlavnímu městu celé oblasti.

Pokud se ruským silám podaří využít zamrznutí delty řeky Konka, mohou obejít ukrajinské pozice 128. horské brigády a ohrozit logistiku půlmilionového města. Pád Stepnohirsku by tak mohl představovat ztrátu klíčového bodu, což v poziční válce často znamená více než ztrátu kilometrů čtverečních otevřeného terénu.