Hlavní obsah

Zápisky z řeporyjské kroniky. „Vlasovci se zakopali u hřbitova, zajatci ve sklepě“

Foto: Archiv hlavního města Prahy

Řeporyjská kronika popisuje příchod vojsk generála Vlasova.

7. 12. 2019 11:32

Starosta Řeporyjí Pavel Novotný navrhl postavit pomník padlým vlasovcům, a rozvířil tak debatu o jejich úloze v druhé světové válce. Kronika Řeporyjí popisuje, jak vojáci generála Vlasova přišli Praze na pomoc, kde nocovali generálové a proč museli o dva dny později utíkat na Západ.

Článek

Ruská osvobozenecká armáda, takzvaní vlasovci, podle historiků významně pomohla koncem války Pražskému povstání. Více než 20 000 mužů bojovalo v několika čtvrtích hlavního města, asi 300 jich v Praze padlo.

Řeporyje sehrály ve dvoudenní epizodě důležitou roli, podle dobových dokumentů i výpovědí svědků tu sídlil štáb vlasovců.

Jedním z pramenů je i řeporyjská kronika, kterou začal psát vyučený strojní zámečník Rudolf Bruder. Narodil se v roce 1888, první světovou válku strávil na italské frontě jako rotmistr těžkého dělostřeleckého pluku č. 10 a z armády byl propuštěn až v roce 1919. Do Řeporyjí nastoupil jako obsluha parního stroje, v roce 1955 se stal prvním obecním kronikářem.

„Kronika založena byla až v roce 1955. Odůvodňuje se dřívějším nezájmem z řad občanstva i obecního zastupitelstva,“ píše se na první straně. V úvodu se ale Bruder vrací až do roku 1935, pokrývá také období druhé světové války a události z května 1945 popisuje den po dni, někdy i hodinu po hodině.

Dokument vznikal deset let po konci války, navíc v době silného stalinismu, což se na jeho obsahu mohlo podepsat. Kronikář referuje také o velkých událostech, jako je příjezd Rudé armády do Prahy, takže někdy není zřejmé, odkud čerpá informace nebo jak se na jejich popisu podepsala komunistická doktrína. V následujícím přepisu kroniky si můžete přečíst, co se dělo v Řeporyjích na konci druhé světové války.

Úterý 1. května 1945

Oznámeno rozhlasem, že skončil život největší zločinec všech dob Adolf Hitler, původce hrozné druhé světové války, která nemá v dějinách obdoby.

Pátek 4. května

Již od ranních hodin vládne nervozita mezi německou posádkou, ponejvíce z Rakouska, která po etapách opouští ubytovny u Žbánků a odjíždí směrem na České Budějovice. Dochází k prvním pokusům německých vojáků vyžádat si od občanů civilní oděv a dožadují se ochrany občanů tím, že nikdy nesouhlasili s režimem Hitlera. Byli to ponejvíce vojíni z řad inteligence.

Foto: Vojtěch Gavriněv

Restaurace u Žbánků.

Nervozita stále stoupá, což dokazují stálé návštěvy důstojníků v posádce, rychlé nakládání věcí a odjezdy dalších transportů. Část posádky přechází k doplnění posádky v cihelně a u Reiserů č. p. 100, kde se posádka o síle 240 mužů zajišťuje těžkými kulomety a plnou výzbrojí.

V odpoledních hodinách dochází k odstraňování německých názvů, silničních směrníků a k častému přerušení telefonickému.

Ve večerních hodinách konala se první schůzka na obecním úřadě za přítomnosti: Alois Vrba č. p. 104, MUDr. Kamil Ježek č. p. 447, tajemník obce Josef Kopal č. p. 403, Karel Čumpelík č. p. 284, Josef Vitera č. p. 284, František Bartiš č. p. 408, Lokajíček č. p. 120, Josef Procházka, členové četnické stanice vrchní četnický strážmistr Hoche a vrchní četnický strážmistr Linha ve výslužbě a řada jiných pozvaných, kde se projednávalo o počátku revoluce, o odzbrojení německé posádky a o zajištění nerušeného chodu života v obci.

Německá posádka se ve večerních hodinách silně zajišťuje ve svých ubytovnách, a to ve škole a v cihelně Reiser.

Sobota 5. května

V ranních a dopoledních hodinách zajištění posádky trvá. V této době se schází znovu shora jmenovaní členové – představitelé všech vrstev obyvatelstva k nové poradě, kde definitivně dojednáno odzbrojení německé posádky a zahájení ozbrojené revoluce. Zástupci vedeni Aloisem Vrbou, MUDr. Kamilem Ježkem, Lokajíčkem a Čumpelíkem si vyžádali telefonicky rozmluvu s velitelem německé posádky, který tuto nabídku odřekl.

V pozdních odpoledních hodinách dojeli pro velitele do cihelny u Reiserů, který se pak dostavil na obecní úřad se svým štábem. Při jednání nebyl ochoten ke kapitulaci, až po dalším nátlaku a zamezení mu telefonického dotazu u štábu německé posádky v Praze, přistoupil na kapitulaci jen za podmínek, že kapitulaci může předati toliko do rukou důstojníka československé armády, jakožto jejímu představiteli, dále pak žádal zajištění bezpečnosti všech členů posádky, popřípadě nerušený odchod posádky z obce.

Přítomní na tyto požadavky přistoupili, kapitulaci německé posádky převzal do svých rukou Alois Vrba, který během jednání se dostavil ve stejnokroji nadporučíka v záloze. Po tomto odchází všichni společně s ostatními muži, kteří čekali před obecním úřadem, do cihelny u Reiserů, kde za přítomnosti velitele německé posádky a jeho štábu bylo provedeno odzbrojení posádky, zajištění všech zbraní, jakož i střeliva. Toto událo se v době mezi 19. a 20. hodinou za silného deště.

Po provedeném odzbrojení posádky provedena materiální zajištění a vojsko s osobními zavazadly přestěhováno do školy, kdež bylo internováno s omezením volného pohybu.

Foto: Vojtěch Gavriněv

Základní škola Řeporyje.

Zajištěné zbraně přiděleny přítomným mužům, ze kterých ihned utvořeny vojenské ozbrojené skupiny pod vedením poddůstojníků a záložních důstojníků, provedeno zajištění internované posádky a postaveny slabší stráže.

Provedeno telefonické navázání přes obecní úřad Slivenec na velitelství revoluce „Bartoš“ – Praha a „Alex“ – Smíchov. Toto spojení pečlivě po celou noc revoluce udržoval často i s vypětím svých sil s. Jiří Ebr, poštovní zaměstnanec č. p. 226, a s Prahou výpravčím vlaků panem Karlem Vejříkem č. p. 166.

Po řádném utvoření vojenských jednotek z řad občanů a po došlých zprávách o řádění jednotek SS byly stráže zesíleny a postaveny na všechny výpadové silnice v obvodu obce.

Vlastní jednotky v síle 117 mužů, ozbrojené 96 puškami, 4 těžkými kulomety, pistolemi, granáty a ostatní vojenskou výstrojí.

Velitelem revolučních jednotek byl nadporučík v záloze Alois Vrba, kterému jsou všichni účastníci vojensky podřízení.

Na volání vůkolních obcí o pomoc vyslány ihned čety do Stodůlek, Slivence, Holyně a Hlubočep. Jiní, na které se zbraně nedostaly, rozebírali koleje na trati a stavěli za deště v noci barikády z pražců, které byly připraveny na nádraží k výměně nových kolejnic z Řeporyj do Hlubočep.

Všechny domy v Praze byly ozbrojeny vlajkami a z mnoha budov vlály prapory našich spojenců: Sovětského svazu, Velké Británie a Spojených států severoamerických. Správy veřejných věcí se v zastoupení prezidenta Dr. Edvarda Beneše a československé vlády, která prozatím sídlila v Košicích, ujal český národní výbor.

Němci zahájili proti Čechům boj. Němečtí SS-manni s připravenými puškami a kulomety projížděli Prahou v obrněných autech. V té chvíli volal český rozhlas: „Volá český rozhlas! Čeští četníci, policie a vládní vojsko přijeďte ihned na pomoc do rozhlasu.“ Výzva se několikrát opakovala.

Četníci a policie měli již čapky ozdobené trikolorami. Brzy pak jsme se dozvěděli, že svoboda Československa se vykupuje tvrdým bojem. Na několika místech Prahy duněla děla a štěkaly kulomety. Urputně se bojovalo na Starém Městě, v Karlíně a Pankráci o Janečkovu továrnu a pankráckou trestnici, kterou hájil poručík Václav Vinš z Řeporyj č. p. 329 a o kterou se rozpoutal dramatický zápas. Vězni byli osvobozeni.

Z telefonických zpráv jsme se dozvěděli, že od Benešova vyjely ku Praze německé tanky. V noci volal Československý rozhlas: „Praha bojuje! Pošlete zbraně, pancéře a letadla!“ Volání opakovalo se rusky, anglicky a francouzsky.

Neděle 6. května

Od 3. hodiny ranní pokračovalo se ve stavění barikád jak z pražců, kterých bylo dostatečné množství, tak i z hospodářských vozů a vozů železničních, dále z kamenů a železných stožárů připravených ku stavbě dálkového elektrického vedení.

Do Řeporyj přicházeli občané z Hlubočep, Braníka, Chuchle a Slivence, kteří prchali před vraždami, které prováděli SS-manni.

V časných ranních hodinách dochází k odsunu části internované posádky směrem na Třebonice.

Naše revoluční jednotky ihned nasazeny do prostorů Slivenec, Trunečkův mlýn a Ohrada k zamezení postupu německých jednotek směrem na západ. Zaznamenány byly první boje našich jednotek. S opravdovým elánem a zanícením pracuje mládež, z nich nutno uvésti skoro hrdinné počínání v bojích Františka Řezníčka č. p. 332, Miroslava Adama č. p. 203 a jiných. Dochází také k četným zraněním a ztrátám.

V prostoru Slivence je těžce raněn štábní četnický strážmistr Antonín Korf průstřelem úst, dále u Barrandova zastřelen František Pravda, příslušník řeporyjský bytem v Holyni, v Hlubočepích zastřelen Jan Pilař č. p. 138, který se zúčastnil obrany nádraží v Hlubočepích s malou skupinou našich občanů, dále Karel Charvát č. p. 276 průstřelem plic.

V odpoledních hodinách jest v okolí obce velmi rušno; kdo má zdravé ruce a dobrou vůli, každý pomáhá. Jsou i nadále zřizovány zátarasy, provedeno přerušení trati v 15 km směrem k Dušníkám (dnes část Rudné, pozn. red.) k zamezení průjezdu obrněného vlaku ku Praze. Toto provedeno na vyžádání velitele „Železo“ v Dušníkách (nadporučík Noha).

O 14. hodině na volání rozhlasu o pomoc přijeli vlasovci od Loun a Slaného, kde byli ubytováni. Generál Vlasov ubytoval se u MUDr. Kamila Ježka č. p. 447 a generál Buňačenko se ubytoval u Josefa Kouby, cukráře č. p. 258.

Foto: Vojtěch Gavriněv

Dům č. 258, kde se podle zápisu v kronice ubytoval generál Buňačenko.

O 16. hodině začalo se vojsko zakopávati u hřbitova a dále směrem na Stodůlky a část k obraně Slivence. Někteří převzali stráž u německých zajatců ve škole. Zajatci byli zahnáni do sklepů. Cyklisté, pěší, tanky a část dělostřelectva jelo ku Praze a druhá část jela do Stodůlek ke hřbitovu, odkud ostřelovalo ruzyňské letiště a 15cm německé baterie v Motole, které střílely na Prahu.

Pondělí 7. května

Velení jednotek místní obrany přejímá poručík František Krška po nervově vyčerpaném nadporučíku Aloisi Vrbovi.

Po silně zajištěné noci je klid. Provedena kontrola všech obsazených úseků a mužstvo pohotovosti připraveno k boji. Kontrola provedena ve 23 hodin, ve 2 a ve 4 hodiny.

S počátkem rána znovu vzplály tuhé boje u Slivence. Jednotky SS vytlačují obránce Slivence z obce a chtějí se stůj co stůj probít bez ohledu na ztráty na západ. Současně ve Slivenci likvidují vlastní revoluční odboj a místní posádka přichází do naší obce. Společnými silami jsou naše jednotky spolu se sliveneckými zasazeny znovu do prostoru Slivence a společnou zuřivou palbou znemožňují postup jednotek SS směrem na Ořech a Dušníky.

Současně v obci vzniká potíž s ubytováním a stravováním uprchlíků. Kromě toho přijíždí do obce oddíl jezdecké policie, která je bez zbraní – nebojuje – jen s počtem 60 koní uniká německým jednotkám a tím zachraňuje koně. Nastává svízel s jejich ubytováním, ustájením a krmením. Později oddíl odjíždí směrem na Chaby bez jakéhokoliv zajištění.

Jednotky SS jsou podporovány tanky a hlavně zbytkem turbínových letadel z letiště ruzyňského, která odstřelovala každý pohyb v terénu a i občany. Jsou však stále ničena pozemní palbou jednotek v Dušníkách a Zbuzanech (oddíl „Železo“). Četnický strážmistr Svačina zajímá dva letce, kteří pěšky prchají na Kopaninu. V odpoledních hodinách se situace zhoršuje, hlavně v prostoru Slivence, a hlášeny silné jednotky od Jinonic. Dochází k přerušení telefonního spojení, které s námahou se udržuje přes železniční stanici – je však zdlouhavé.

Přichází první kontrola bojové činnosti, a to důstojníky velitelství „Bartoš“ ze Smíchova a předána situační zpráva. Na základě této znovu výzva k občanům o pomoc, dokončeny zátarasy, připraven plán pro případný odsun žen a dětí směrem na Dušníky.

Po této výzvě řada revolucionářů odchází ke svým rodinám a přestává se zúčastňovati boje. Jednotka se zmenšuje na 82 lidí.

Provedeno další zesílení stráží tak, že v obci nezůstává z bojovníků žádný muž, neb vše je v bojových pozicích. V nočních hodinách odchází několik činitelů místní posádky do lesa na Kopaninu, přebytečné zbraně uschovány do skladiště železniční stanice.

Začalo se proslýchati, že vojsko „Wehrmacht“ složilo zbraně. Praha je odstřelována německými děly a bombardována letadly. Mezinárodní Červený kříž několikrát vyzývá německé dělostřelectvo, by zastavilo palbu na pražskou nemocnici Bulovku. Po 17. hodině jsme se dozvěděli z rozhlasu, že Německo podepsalo úplnou kapitulaci. Stalo se v noci ve 2 hodiny 41 minut v hlavním stanu maršála Eisenhaura v malé škole u Remeše.

V Praze ale duní děla a ničí životy i majetky.

Úterý 8. května

Vracela se vojska generála Vlasova směrem k Mořině, neb přibližovala se vítězná Rudá armáda, před kterou museli uprchnouti, poněvadž generál Vlasov, jako ruský vlastizrádce, propustil na úseku jím hájeném německé vojsko směrem k Moskvě. Jeli (vlasovci, pozn. red.) k Američanům do zajetí, kteří byli již 3. května v Plzni a Rokycanech.

Z 8. na 9. května držel strážní službu ke Stodůlkám František Krejčí č. p. 441, který slyšel nepřetržité stejnoměrné hučení, jakoby poměrně blízko jelo nepřetržitě mnoho motorových vozidel. Když hučení neustávalo, šel na Národní výbor a žádal konajícího službu u telefonu s. Františka Kršku, aby se na příčinu hučení dotázal směrem k Berounu, zda se neodsunují německé jednotky z Prahy.

Když hučení se zesilovalo ke 3 hodině ranní, šel opět se dotázati, odkud hučení pochází. S. František Krška volal několik obcí, až se ozvala Dubá u České Lípy, která odpověděla, že jejich obcí projíždí nepřetržitý řetěz tanků směrem ku Praze, ale nelze rozeznati, zda jsou to tanky německé neb jiné. K 5. hodině ranní dostal František Krška telefonické spojení s Líbeznicemi, které sdělily, že jejich obcí projíždí sovětské tanky směrem ku Praze.

Na poštovním úřadě konal službu poštovní úředník Jiří Gril, který od 2. hodiny noční dostal spojení s Roudnicí a ty potvrdily, že se ku Praze blíží Rudá armáda.

Středa 9. května

Krásné slunné a teplé ráno. Jednotky na strážích v bojových pozicích vystřídány.

V ranních hodinách vjela Rudá armáda do Prahy, konajíc tak cestu z Drážďan za 30 hodin za stálých bojů. Byla to 1. Běloruská armáda pod velením maršála Žukova a za součinnosti s vojsky 1. Ukrajinské armády maršála Koněva, která vyčistila Prahu od německých okupantů.

Oficiální uvítání zástupců v Praze konalo se o 3. hodině odpoledne u Trojského mostu v Praze VIII. Obrněná vozba dala se na pochod ku Praze na přímý rozkaz maršála Stalina. Velitelem pancéřové armády 1. Ukrajinské fronty, která se objevila v Praze, byl generál Rybalko s dalšími veliteli generálem Petrovem, generálem Puchavem a generálem Ziberovem.

Kolem 8. hodiny ranní přichází po silnici od Ořecha civilista ozbrojený samopalem a žádá předvedení k sovětskému veliteli. Po zjištění jeho totožnosti, že jest velitelem partyzánů z Křivoklátských lesů – sovětský velitel jménem Vasil. Předveden byl k veliteli Kalrodovi, který s ním rozmlouval v uzavřené místnosti bez přítomnosti místních velitelů. Po krátké rozmluvě a rozloučení odchází Vasil směrem na Ořech.

Foto: Vojtěch Gavriněv

Cesta k Ořechu vede před kostelem doprava přes železniční trať.

Velitel major Kalrodov (bylo zjištěno, že jest to jeho krycí jméno), žádá velitele místní jednotky s. Kršku o podání situační zprávy a po této dává rozkazy důstojníkům posádky, aby společně s našimi jednotkami likvidovali nepřátelské odpory.

Jednotky naposledy zasáhly do bojů o Slivenec, kam se již vrátili všichni, kteří z obce odešli, dále u Ruzyně a Stodůlek.

Naše jednotky z příkazu velitele Kalroda, konající strážní a doprovodnou službu u transportu zajatých Němců, a to jak civilistů, tak i bývalého wehrmachtu.

Během odpoledních hodin a i večerních prochází obcí několik tisíc osob německé národnosti v transportech směrem jednak na Stodůlky, jednak na Ořech.

V Řeporyjích byly první tanky, dělostřelectvo a vozatajstvo kolem 9. hodiny.

Ve večerních hodinách ustanoven Revoluční národní výbor v čele s předsedou s. Karlem Čumpelíkem.

Čtvrtek 10. května

Naše jednotky hlídkují v okolí obce, zajišťují a zneškodňují členy německé armády, kteří ve skupinkách 2 až 3 hledají úkryty v obilí a snaží se dostat na západ. Toto hlídkování trvá i v noci. Zbytek jednotek ošetřuje zbraně, provádí soupis majetku a materiálu po odešlé německé posádce.

V odpoledních hodinách konal se pohřeb Jana Pilaře s vojenskou poctou, který byl zastřelen v Hlubočepích.

Noc probíhá klidně, jen stráže střídají se u objektů a místního národního výboru.

Pátek 11. května

Jednotky dosud hlídkují a převáží materiál z dílen německé posádky. Provedena demobilizace, až na malý zbytek potřebný ke strážní službě a k transportům.

Středa 16. května

Definitivní ukončení revolučních bojů a provedena úplná demobilizace místní posádky.

Reklama

Doporučené