Léčivé účinky moře. Pohled na vodu pomáhá mozku a tlumí stres

„Pobyt u moře ve mně vyvolal hluboký pocit klidu a odevzdání. Vnímala jsem jeho obrovskou sílu, kterou není možné ovládnout ani jí vzdorovat – jen se uvolnit a nechat se nést. S tím se uvolnilo i celé moje tělo. Napadlo mě, jestli tento pocit bezpečí a spočinutí nesouvisí s dávnou tělesnou vzpomínkou na pobyt v matčině děloze,“ popisuje letošní zážitek z pobytu u Egejského moře architektka Lenka. Během pracovního roku trpí pravidelnými migrénami, ty ale letos u moře prostě nepřišly, přestože ji jinak v souvislosti s menstruačním cyklem trápí každý měsíc.

Odborníci už dnes dokážou vysvětlit, proč moře tohle umí – přispívá ke snížení hladiny stresových hormonů, přepíná nervový systém do pocitu bezpečí. Tělo dostává signály, že nemusí zůstávat v módu útěku, útoku ani zamrznutí a že je všechno v pořádku.

Psycholog a ekoterapeut Adam Táborský, který se profesně zaměřuje na léčivý vliv přírody, potvrzuje, že účinky pobytu u moře jsou vědecky změřené. „Můžeme je dokázat na dvou úrovních. Jednak objektivním měřením: ze studií vyplývá, že lidem, kteří pobývají u moře, klesá významně hladina stresového hormonu kortizolu. A máme také kvalitativní výzkumy, které udávají, že lidé, kteří pobývají u vodních ploch, se subjektivně cítí lépe, připadají si méně ve stresu. To samé platí o přírodě obecně,“ říká Táborský.

Popisuje přitom výzkum, v jehož rámci tři skupiny lidí dostávaly jemné elektrošoky. Jedné z nich u toho promítali obrázky betonových budov, druhé neutrální prostředí a třetí obrázky z přírody. „Ta třetí skupina na tom byla nejlépe, při pohledu na modrou hladinu nebo na stromy tihle lidé jednak sami říkali, že elektrošoky necítí, jednak se jim i méně aktivovala centra pro pocit bolesti v těle, jinými slovy už jen pohled na přírodu působí jako analgetikum,“ vysvětluje terapeut.

To, že pobyt u moře má na psychiku podpůrný vliv, potvrzuje s odkazem na mnohé studie také liberecká psychiatrička Michaela Krtičková. „Podobná svědectví o zlepšení psychického stavu u moře slyším každoročně od mnoha mých pacientů,“ říká.

Když se těchto lidí ptá, co konkrétně jim u moře nejvíc pomáhá, často podle ní zmiňují uklidňující zvukovou kulisu mořských vln nebo třeba pohled na širou vodní hladinu. „Moře nás svou velikostí dalece přesahuje a to může přinášet určitý pocit klidu či smíření. A možná je to s mořem podobně jako na horách, kdy se při kontaktu s něčím tak majestátním trochu zmenší vážnost našich běžných starostí a získáme od nich odstup,“ míní psychiatrička.

Za prospěšný považuje i pohyb, ať už je to plavání nebo třeba procházky podél moře. Pohyb sám o sobě je antidepresivní či snižuje hladinu psychického napětí. „Takže když se u toho ještě díváte na moře a nebo v něm přímo plavete, je přirozené, že to přináší zlepšení pocitu psychické pohody,“ míní Michaela Krtičková. Voda také v neposlední řadě symbolicky smývá i nánosy stresu, a můžeme se v ní proto podle psychiatričky dobře uvolnit.

Dnešní trend blue space therapy postavený na tom, že pobyt u moře a pohled na něj prospívá lidskému zdraví, má poměrně dlouhou historii. A nejde jen o modrou barvu a jen o moře.

Už v osmdesátých letech minulého století začal americký výzkumník Roger Ulrich zkoumat, jaký vliv má příroda na regeneraci lidského organismu a přišel na zajímavou věc: lidé po operaci se zotavovali mnohem rychleji a lépe, když z okna nemocnice viděli do korun stromů. Potřebovali méně léků na tlumení bolesti a z nemocnice odcházeli dřív než ti, kteří „na přírodu“ z okna své postele neviděli. Položil tím základy evidence based přístupu a dokázal, že nejde o žádnou ezoteriku.

Další zásadní poznatek do výzkumu pozitivních účinků pobytu v přírodě na psychické zdraví přinesli manželé Stephen a Rachel Kaplanovi, profesoři psychologie a environmentálních studií na University of Michigan. Právě oni vytvořili takzvanou Attention Restoration Theory (ART) – jednu z nejvlivnějších teorií vysvětlujících, proč pobyt v přírodě obnovuje schopnost soustředění.

Zjednodušeně: Kaplanovi rozlišují mezi dvěma druhy pozornosti - řízenou a automatickou. Zatímco ta řízená, kterou denně používáme hlavně v práci, mysl vyčerpává a vede k únavě a chybovosti, ta, kterou pocítíme v přírodě, u vody nebo v lese přepíná do stavu, který popsali jako „jemnou fascinaci“. A v tomhle módu se pozornost obnovuje.

Jak to moře dělá? Ovlivňuje naše smysly – zejména zrak, hmat, čich a sluch.

Takzvanou thalassoterapií, tedy léčivým vlivem moře na člověka, se dlouhodobě zabývá Milan Vančura, trenér, fitness historik a folklorista, který v praxi propojuje pohyb a vědu. Kombinace pláže, slaného vzduchu, slunce i nekonečné hladiny moře, jak Vančura připomíná, ovlivňuje biochemické pochody v těle i vylučování hormonů, a to všechno má vliv i na nervový systém člověka.

„Jde o souběh několika faktorů, které na tělo a mysl působí. Jedním z nich je naše fotocitlivost – oko vnímá vlnovou délku světla víc než samotný obraz. Moře je nenapodobitelné v tom, jaký vliv má už jen na lidské oko a mozek,“ vysvětluje. V kanceláři, v domě nebo ve městě oko neustále ostří na to, co je ve vzdálenosti do dvou metrů, a z evolučního hlediska takový obraz vyhodnocuje, neustále přemýšlí, zda nejde o nebezpečí. Toto vyhodnocování udržuje nervový systém ve střehu. „Jenomže u moře oko ostřit nemusí. Kolem dokola v úhlu sto osmdesáti stupňů je velká plocha, horizont, žádné nebezpečí, jen uvolnění a klid, oko se přepne do panoramatického vidění,“ vysvětluje Vančura.

Člověk, který hledí na oceán, lépe regeneruje, odpočívá, svaly se uvolní. V tuzemsku tohle umí pohled na horizont z rozhledny – pokud nemáte moře, jeďte na kopec.

Pobyt u moře je spojený také s aktivitami, které si možná ani neuvědomujete, ale přitom působí přirozeně uklidňujícím způsobem. „K moři musíte obvykle dojít, po pláži se pohybujete po svých, chodíte, písek nebo oblázky obvykle cítíte bosýma nohama. Už jen to samo o sobě vede k vyplavování hormonů štěstí,“ dodává ekoterapeut Táborský.

Jen obyčejná chůze po písku spaluje kalorie, každý pohyb musíte vybalancovat, protože nohy se boří, což zapojuje práci desítek svalů. Polosuchý písek, který se chová jako mokrý beton, je taky blahodárný, pruží a je pokaždé trochu „nakřivo“ směrem k moři, které ho omývá a zvlhčuje, takže třeba běh nebo chůze po něm výborně vyrovnává tělo ztuhlé ze sezení na kancelářské židli.

A pokud jedete třeba do Chorvatska na oblázkovou pláž, můžete počítat s tím, že kamínky budou vaše chodidla masírovat a stimulovat jejich reflexní body. Terapie, za kterou se přes rok v tuzemsku platí, tady je dostupná v přirozené podobě a zdarma.

Další „léčba“ mořem souvisí se zvukem, který vydává. Nejde přitom o bílý šum, ale o takzvaný růžový šum, který evolučně funguje podobně jako šumění lesa nebo praskání ohně. Je uklidňující, lidský mozek ho vyhodnocuje jako stoprocentně bezpečný. „Navozuje vlastně stav bdělé meditace,“ vysvětluje Vančura. Už jenom poslechem zvuků moře je možné se dostat do hlubokého uvolnění.

Dalším plusem pobytu u moře je zvyšování hodnot vitamínu D. Už během prvních dvaceti minut, kdy je kůže vystavená slunečnímu svitu, se u moře uvolní přes dva tisíce jednotek přirozeného vitamínu D3, což je hladina, kterou tělu dodá jedna lepší tableta denně – a u moře je k dispozici v přirozené formě. Vliv déčka je jasný – zvyšování imunity, regenerace svalů a v neposlední řadě i psychická pohoda a odolnost. Na druhou stranu je ale třeba myslet na ochranu kůže před spálením.

A další benefit – mořský vzduch. „I biologie mořského vzduchu se radikálně liší od vnitrozemského, městského a indoorového – z tohoto pohledu je město a nevětraný dům vlastně jedovatý,“ shrnuje fyzioterapeut Vančura s tím, že něco podobného umí český les, jen na rozdíl od mořského vzduchu nemá salinitu, tedy slanost.

Nejde o žádné ezo, ale opět o čistou vědu: Když se mořské vlny tříští o pobřeží, mechanickým rozpadem kapek vznikají záporné ionty (jde o takzvaný Lenardův efekt) a do vzduchu se uvolňuje jemný mořský aerosol. Záporné ionty pomáhají shlukovat prachové částice a alergeny, které pak rychleji klesají k zemi. Inhalace slaného vzduchu navíc přirozeně zvlhčuje sliznice, čistí dutiny a usnadňuje dýchání astmatikům.

Výzkumy, které by dokládaly vliv slaného vzduchu plného záporných iontů na psychiku, jsou opatrnější a zatím nezní úplně jednoznačně, některé ale naznačují, že mohou zmírňovat zejména sezónní deprese.

Terapií, které jsou postavené na vztahu člověka k přírodě, je mnoho, desítky směrů, které využívají vodu, hlínu, stromy, pohled na rozvlněnou louku, horizont. Od Lesní mysli po japonský směr shinrin yoku. „V Japonsku jsem mluvil s profesorem shinrin yoku Yoshifumi Miyazakim, kterého jsem se ptal, jestli při svém pracovním vytížení v Tokiu má vůbec čas chodit do přírody. Řekl mi, že ne, ale že má přírodu doma – stará se o bonsaje, přinesl si svým způsobem les domů. I to do jisté míry stačí. U nás to ostatně známe také, lidé, kteří se starají o záplavu pokojových rostlin u sebe v bytě, jsou při téhle činnosti zklidnění a necítí tolik stresu,“ dodává ekoterapeut Táborský.

Není přitom nutné ani spojovat pobyt venku s odborně vedenou terapií, i když i to je dnes v kurzu: mnoho terapeutů a terapeutek bere své klienty z terapeutické pohovky v místnosti ven, prochází se s nimi, terapie probíhá za chůze, s pohledem před sebe a do zeleně. „Záleží na záměru klienta. Pokud řešíte nějakou životní změnu nebo problém, je dobré jít na terapii a klidně s terapeutem vyjít ven do přírody. Pobyt v přírodě ale působí blahodárně i bez samotné terapie. Pokud je vaším záměrem „jen“ zklidnění nebo načerpání sil, nepotřebujete terapeuta, příroda se postará,“ uzavírá Táborský.

S tím souzní i psychiatrička Michaela Krtičková. Podle ní podobně jako dovolená u moře může pro mnoho lidí fungovat i pobyt u větších rybníků, přehrad či řek klidně i v Česku. Jde především o to, nakolik nám dané prostředí pomáhá se uvolnit - a někomu stačí i krásné vodní hladiny u nás - a odpadá pak i stres spojený s delším cestováním.