21 smrtících serpentin, holandské peklo i nezapomenutelné příběhy. Cyklisté pokoří na Tour vrchol Alpe d’Huez

„Žádné jiné místo nenabízí takové drama. Se svými 21 zatáčkami, stoupáním a počtem diváků je to kopec ve stylu Hollywoodu,” píše známý reportér Jacques Augendre, který projel více než padesát Tour.

Vrchol Alpe d’Huez je zrozený pro diváky a kamery. Do poloviny sedmdesátých let ale Tour nedokázala využít jeho potenciál. Na kopci nebylo dostatečné zázemí a fanoušky při premiéře v roce 1952 zvlášť neoslovil.

Stoupání dlouhé 1850 metrů přitom hned první rok vidělo památnou bitvu. Jean Robic s typickou koženou helmou na hlavě zaútočil hned na hraně Alpe d’Huez. Setřásl všechny jezdce až na „Šampiona šampionů” Fausta Coppiho. Elegantní Ital domácího jezdce dojel a v páté serpentině zaútočil. Na vrcholu jako první jezdec v historii zvedl ruce k obloze, oblékl se do žlutého a v Paříži slavil celkové vítězství.

Kolona Tour de France se na Alpe d’Huez vrátila až v roce 1976 a opomínanou cyklistickou dominantu anektovalo Nizozemsko. Cyklisté ze země tulipánů dominovali v šesti z osmi úvodních etap a snad v tom sehrál roli i zásah shůry. Vítězství Joopa Zoetemelka, Hennieho Kupiera nebo Petera Winnina doprovodilo bití zvonů z místního kostela. Za úspěch „oranjes” tu orodoval u všemohoucího kněz původem z Nizozemska Jaap Reuten a klikatící se silnici obsypali jeho krajané.

„Je to jako projíždět nějakou velkou vesnickou slavností, na které jsou všichni opilí,” popsal oranžové šílenství bývalý skotský profesionál David Millar.

Sedmé serpentině se proto přezdívá „holandský kout”. Celý vrchol už ale oranžový nátěr ztrácí a přechází pozvolna do francouzské trikolóry. Zatímco Holanďané čekají na dalšího vítěze od roku 1989, francouzští jezdci slavili ve třech posledních dojezdech. Pierre Rolland kraloval v roce 2011, o dva roky později se stoupalo na Alpe d’Huez dvakrát a v cíli se radoval Christophe Riblon. Francouzský hattrick pak v roce 2015 uzavřel Thibaut Pinot.

Letos se Alpe d’Huez do itineráře Tour znovu vrací. Než jezdci najedou do první z jedenadvaceti serpentin, budou mít už v nohách 159 kilometrů a hlavně dvě stoupání nejvyšší kategorie. Fanoušci očekávají útok, který možná rozhodne celý závod. Třeba jako v roce 2001 a příběh známý jako „The Look”, tedy ohlédnutí.

Démon Tour Lance Armstrong, který kvůli dopingu přišel o všechny tituly, se po celou etapu očividně trápil. Byla to ale jen hra s jeho úhlavním rivalem Janem Ullrichem. Na začátku stoupání si Američan vyjel před skupinu favoritů, dlouze se zadíval na Ullricha a zaútočil. Na vrchol Alpe d’Huez si přivezl dvouminutový náskok a na Champs-Élysées slavil třetí titul.

Na památném vrcholu se bude bojovat o žlutý dres. Zaútočit může Chris Froome nebo jeho stájový kolega a aktuální lídr celkového pořadí Geraint Thomas. Dvanáctá etapa tak napoví, jestli se bude v týmu Sky opakovat scénář z roku 2012. Tehdy byl Froome v opačné pozici - z role superdomestika ohrožoval jedničku týmu Bradleyho Wigginse.

Sedmá oranžová serpentina požene nizozemskou dvojici Tom Dumoulin, Steven Kruijswijk, Francouzi budou zase doufat v prodloužení vítězné vlny. Jednoznačně to ale bude nezapomentuelná podívaná. Jak totiž píše novinář Tim Moore, „když se Tour vydá na Alpe d’Huez, je to nechutný, šílený a někdy smrtící masakr, ale takhle to lidé milují. Je to festival Glastonbury pro cyklistické fanoušky.”