Hlavní obsah

Komentář: Dotace ano, pravidla ne. Protest zemědělců se nepovedl

Martin Čaban
Komentátor

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Na každý nový článek vám budeme posílat upozornění do emailu.

Foto: Michal Turek, Seznam Zprávy

Traktory v Praze.

Reklama

„Nelze přehlížet, že přinejmenším velkým hráčům v zemědělství se v posledních letech opravdu velmi dařilo, takže když titíž hráči vykreslují obrazy zemědělské apokalypsy, je těžké je brát vážně,“ píše v komentáři Martin Čaban.

Článek

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Společná zemědělská politika je dlouhodobě největší a současně nejbolavější kapitolou evropského rozpočtu. Zemědělské dotace, kvóty a regulace se stávají předmětem vášnivých debat a protestů v různých zemích s železnou pravidelností.

Nicméně desítky traktorů přece jenom neparkují na pražské magistrále každý den, takže pondělní akce pořádaná agrobaronem Zdeňkem Jandejskem a radikálním „samostatným“ odborářem Bohumírem Dufkem na sebe strhla vcelku zaslouženou pozornost.

Zajímavá je z mnoha důvodů. Věcně se například zdá, že se s radikálními hesly na rtech dobývá do dveří, které, nejsou-li přímo otevřené, se přinejmenším nadějně pootevírají. Nesmyslný požadavek „odstoupení od Green Dealu“ je zjevně zjednodušujícím heslem, které se vejde na traktor. Ale při podrobnějším dotazování organizátoři uvádějí, že chtějí změny zelené dohody „v některých oblastech“.

V některých oblastech, a to zrovna v těch, o nichž protestující nejvíc mluví, už ovšem k posunům dochází. Minulý týden Evropská komise oznámila, že rozšíří výjimky z povinnosti nechat část půdy v zájmu biodiverzity ležet ladem a že zpřísní podmínky importu zemědělských komodit z Ukrajiny.

Přímo šéfka komise Ursula von der Leyenová například stáhla návrh, který měl o polovinu omezit používání pesticidů. Současně zemědělci získali přinejmenším dočasný pardon v plnění evropských emisních cílů, přestože zhruba každé sedmé kilo skleníkových plynů vypuštěných v EU pochází ze zemědělské výroby.

Velmi pozoruhodná je také chaotičnost celého protestu. Zatímco do Prahy nepochybně dorazila řada skutečně rozhořčených zemědělců, jimž byrokracie a posuny ve vnímání zemědělství komplikují podnikání, postupně se akce chopily síly, jejichž ambice zemědělství dalece přesahují.

Pro nikoho, kdo trochu sleduje politické inklinace pánů Jandejska a Dufka, to není zvlášť překvapivé. Nicméně odpolední demonstrace na Malostranském náměstí, která vedla k fyzickým potyčkám a posílání odpůrců „do plynu“ a kde pódium s řečnícím Jandejskem střežila „Národní domobrana“, byla zjevně i pro část protestujících příliš silné kafe. Takže kolem 200 traktorů opustilo Prahu předčasně.

Jisté rozčarování bylo patrné už i ráno u Ministerstva zemědělství, kde se část demonstrujících viditelně odtahovala od nejhlasitěji a nejvulgárněji křičících účastníků.

S tím souvisí i postoj, který k pondělní akci zaujaly organizace od Agrární komory zastupující zájmy velkých agropodniků až po Asociaci soukromých zemědělců sdružující menší farmáře. Jejich otevřený distanc od aktivit Jandejska, Dufka a přidružených antisystémových politických sil byl dost výmluvný. Podporují naopak plánovanou čtvrteční jízdu traktorů na hranice, která je součástí koordinovaných evropských protestů.

České zemědělství není v lehké situaci. Sektoru jako celku se daří, velkovýrobci a zpracovatelé včetně pana Jandejska mohutně vydělali na inflační vlně, kterou nechali i s bonusem zaplatit koncové české spotřebitele. K dobrým výsledkům jim pomohly i miliardové dotační programy. Zemědělství je prosáknuté desítkami miliard veřejné podpory z národních i evropských zdrojů jako žádný jiný obor podnikání. Malí podnikatelé tu mají k dispozici v rámci redukce byrokracie velkorysý 80procentní výdajový paušál.

Jinými slovy – na každý traktor na magistrále pravděpodobně nějakým tím haléřem přispěl každý český daňový poplatník a také miliony daňových poplatníků v bohatých evropských zemích.

Bylo by snadné sklouznout k jakešovské argumentaci „milion, dva miliony berou – a protestují“. Dotace a veřejná podpora mají své hlubší, obhajitelné důvody. Na druhé straně nelze přehlížet, že přinejmenším velkým hráčům v zemědělství se v posledních letech opravdu velmi dařilo, takže když titíž hráči vykreslují obrazy zemědělské apokalypsy, je těžké je brát vážně. Asi jako když Andrej Babiš vypráví o děsivém mafiánském prostředí za vlády „polistopadového kartelu“, během níž se shodou okolností sám stal dolarovým miliardářem.

Evropský pohled na zemědělství se mění, přicházejí nové konkurenční hrozby, objevují se nové, hlavně klimatické cíle, a obor jako takový se vyvíjí. I česká zemědělská politika se mění (i když zdaleka ne tak dramaticky, jak vládní strany slibovaly před volbami). Zemědělci to nemají snadné. Jen těžko ale najdou pochopení, když budou na jedné straně ochotně pobírat české i evropské dotace a na straně druhé volat pod ochranou „Národní domobrany“ a protisystémových politiků po zrušení evropských pravidel.

Reklama

Doporučované