Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Přehlídku nazvanou Obraz Plzně v uměleckých dílech 19. a 20. století lze vidět v síni Masné krámy, potrvá do 1. června. Vychází zejména ze sbírek galerie. Podle jejího ředitele Romana Musila se impulzem stalo letošní výročí deseti let od chvíle, kdy byla metropole Plzeňského kraje jmenována Evropským hlavním městem kultury, dále 100. výročí založení Sdružení západočeských výtvarných umělců, 730 let od založení města a také 80 let od konce druhé světové války.
Autoři vybrali díla tvůrců úzce spjatých s Plzní i těch, kteří zde pobývali díky práci, studiu nebo rodině. „Návštěvníci uvidí zobrazení historického jádra města, náměstí s kostelem, malebná zákoutí kolem řek, lochotínské lázně i dominantu regionu, hrad Radyně,“ avizují pořadatelé.
Neopomněli ani katastrofy, jež ovlivnily tvář města, například požár věže kostela svatého Bartoloměje v roce 1835 nebo zřícení kupole nádraží při náletech koncem druhé světové války.
Na počátku 19. století byla Plzeň starobylým městem se středověkým jádrem obehnaným hradbami, které purkmistr Martin Kopecký plánoval přeměnit v lázeňské sídlo obklopené zelení. Rozvoj železnice a průmyslu však osud města změnil.
Proces dokládají obrazy krajinářů Louisy Piepenhagenové či Julia Mařáka z 19. století, stejně jako díla Václava Jansy, Jana Konůpky, Josefa Hodka nebo Aloise Moravce už z následujícího století. Jejich tvorba dokládá i kontrasty mezi historickým jádrem a průmyslovou periferií.
Výstava je rozdělena do devíti oddílů. Úvodní část krajinářů a vedutistů 19. století zachycuje pohledy na Plzeň, její historické jádro i zákoutí řek. Další oddíl přibližuje umění určené k výzdobě architektury na přelomu 19. a 20. století.
Následující část sleduje výtvarníky spjaté s plzeňským Kroužkem přátel starožitností nebo malíře, kteří ve 20. a 30. letech minulého století reflektovali motivy „černé Plzně“ a průmyslových periferií, tedy třeba zdejší mlýny, pivovary, cukrovary, koželužny, sirkárny či papírny.
Později nechybějí díla z období druhé světové války nebo z 50. let. „Končíme rokem 1989, máme tady celkem 145 děl ze sbírek naší galerie, doplněných jednotlivými materiály zapůjčenými z Archivu města Plzně, Západočeského muzea i soukromých sbírek,“ shrnuje kurátorka výstavy Eva Skořepová.
Návštěvníky čekají také malby na skle od Jaroslava Votlučky z roku 1942, které kdysi zdobily kavárnu Ulrich, neonový nápis „exPlzeň“ z bývalého výstaviště, sousoší Klementa Gottwalda a Josifa Stalina nazvané Učitel a žák od Miloše Zeta z roku 1954 nebo fragment mozaiky Džungle od Jiřího Kovaříka z nedávno zbořené restaurace Bohemia.
„Výstava je i trošku holdem a připomínkou dobré práce naší instituce, která od svého vzniku v roce 1954 systematicky a programově sbírá umělecké předměty, jež se tematicky vztahují k městu,“ poznamenává ředitel galerie Roman Musil.
Podle kurátorky bylo jedním z cílů také vykročit do veřejného prostoru, aby si lidé mohli porovnat obraz se současným stavem. „Vznikla malá brožurka doplněná tištěnou i interaktivní mapou, kde jsme daná díla z naší sbírky lokalizovali do prostoru,“ doplňuje Eva Skořepová. Kromě toho pořadatelé vymysleli pexeso, kde dvojici tvoří historický obraz a současná fotografie.
