Stalin v metru i popkultuře. Kreml mění odkaz diktátora ve svůj prospěch

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Postava muže s odhodlaným pohledem a kolem něj dělníci, kteří ho s obdivem sledují. A děti podávající květiny. Reliéf v moskevském metru, který zobrazuje sovětského diktátora Josifa Stalina, by ještě před dvaceti lety vzbudil rozporuplné reakce.

Dnes dílo, které vítá cestující ve frekventované části ruské metropole, zapadá do postupně se proměňující kulturní krajiny. Lidé se u něj fotí, nebo na místě nechávají květiny.

„Jsem velmi šťastná, že je socha našeho vůdce obnovená. Díky němu jsme vyhráli válku,“ řekla deníku The New York Times důchodkyně Lilija Medveděvová, která se přišla na nové dílo podívat. Dodala, že je vděčná Stalinovi, že jejího otce neposlal do gulagu, i když byl za druhé světové války zajat - což se tehdy rovnalo vlastizradě. „Ano, stalo se mnoho chyb, ale každý dělá chyby.“

Ne všichni jsou ale z reliéfu podobně nadšení. Den po jeho odhalení neznámí aktivisté instalaci polepili starými citáty prezidenta Vladimira Putina a jeho předchůdce Dmitrije Medveděva, ve kterých odsuzovali Stalinovy ​​represe.

Moskevská pobočka liberální politické strany Jabloko pak zahájila petici za odstranění reliéfu. Všechny plánované protestní akce ale úřady nechaly zrušit.

Další a další sochy sovětského diktátora se nyní objevují v různých koutech země a díla připomínající jeho odkaz se tyčí i v okupovaných oblastech.

Odhalování zločinů Stalinova režimu - masové popravy, síť pracovních táborů či rozsáhlý hladomor, který si vyžádal miliony mrtvých - je tedy alespoň ve veřejném diskurzu zapomenuto.

V učebnicích historie jde nepochybně o největšího muže ruských dějin, který ve 40. letech zachránil zemi před nacisty. O teroru, který za jeho vlády panoval, není v materiálech podle nezávislého serveru Meduza ani zmínka. Podobně tak vymizely i všechny kritické dokumenty, nebo knihy.

Memorial, nejznámější organizaci upozorňující na zločiny stalinismu, označily úřady za zahraničního agenta a její představitelé buď skončili před soudem, nebo kvůli sílícím represím utekli ze země.

Stalinovu vzrůstající popularitu v Putinově režimu nicméně dokazují i data. Nezávislá organizace Levada se počátkem 90. let začala Rusů ptát na jméno „největší osobnosti všech dob a národů“. Zatímco v roce 1994 získal sovětský diktátor v průzkumu asi 20 procent hlasů a v žebříčku obsadil čtvrté místo, v roce 2012 převzal první příčku a udržuje si ji dodnes.

„Stalinův obraz postupně proniká do každodenního života obyčejných Rusů. Jeho obraz se ‚očišťuje‘ tím, že se stává běžným. Je však velmi těžké přesně říct, jak lidé tento proces přijímají. Podle dostupných výzkumů, analýz diskuzních fór i online chování ale víme, že vnímání Stalina se celkově zlepšuje,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy historik Ian Garner, který se věnuje ruské propagandě.

„Nejskeptičtější bývají mladí Rusové – zejména vůči státem organizovaným projektům, jako jsou neforemné a málo atraktivní busty. Nemyslím si, že by mladé zaujala nějaká nová busta ve stanici metra. Pointa ale spočívá v tom, že jsou lidé oslovováni ze všech stran – přes hry, sociální sítě, sochy, memy i populární kulturu,“ dodává.

Při pravidelném sledování ruských státem kontrolovaných kanálů pak scénář silného vůdce, který zachrání zemi před nacismem, zní trochu povědomě.

Do podobné pozice se dnes staví i sám Putin - svou agresi proti sousední zemi prezentuje ve stejném světle jako druhou světovou válku a Ukrajinu jako nacistický stát. Ohýbání a selektivní vnímání historie ostatně hraje v jeho politice významnou roli.

A podle expertů slouží právě využívání Stalinova kultu osobnosti k obhájení současné války a myšlenky toho, že je třeba mít silný režim, který může být i represivní, pokud jsou okolnosti mimořádné.

„Používáním Stalina se snaží o naznačení, že silní vůdci mají v ruské historii tradici, což se hodí právě teď, kdy válka proti Ukrajině nejde podle plánu. Putin tak spoléhá na obraz Stalina v roce 1941, kdy se Sovětský svaz nacházel na pokraji zhroucení – a přesto se nakonec situace zázračně obrátila. Dnes se snaží vytvořit podobný narativ: že i když to vypadá zle, nakonec Ukrajinu a Západ přelstí nějakým velkým plánem,“ podotýká Garner.

Pozitivní zobrazování Stalina bylo přitom kdysi z veřejného diskurzu téměř úplně vymýceno. Nejdříve se o to pokoušel Nikita Chruščov, další snahy pak přišly znovu v 90. letech, kdy otevření archivů a zahájení veřejných diskuzí o minulosti plně odhalilo Stalinovu osobní roli ve zločinech sovětské éry.

Putin se pak po převzetí moci dlouhá léta snažil udržet jakousi rovnováhu - na jedné straně bral na vědomí Stalinovy represe, zároveň se ale stavěl proti liberální inteligenci, k jejímž hlavním ideologickým zásadám patřil antistalinismus.

V průběhu let pak Stalina opakovaně odsoudil a uznal, že za jeho vlády byly spáchány strašné zločiny. „Toto (Stalinovo) období se nevyznačovalo jen kultem osobnosti, ale i masovými zločiny proti lidu,“ řekl například v roce 2009.

Osobnost diktátora se ale později ve velkém nejdříve normalizovala a později dokonce idolizovala.

Nezávislá média odhadují, že během Putinovy už ​​25leté vlády bylo v Rusku postaveno 105 ze 120 Stalinových pomníků. Vedle toho se přitom bouraly památníky některých obětí a vznikala také oslavná centra. Nedávno pak ruský prezident oznámil, že přemýšlí nad přejmenováním Volgogradu zpět na Stalingrad.

„Putin předkládá lidem takový narativ, že stát je silnější a stojí nad jednotlivcem, ale člověk by na to měl být hrdý. Na svůj stát. Právě proto, že v čele Sovětského svazu v době druhé světové války stála silná osobnost, kterou byl Stalin, podle něj Sovětský svaz zvítězil v druhé světové válce. Kdyby tam nebyl, tak by to tak dobře nedopadlo,“ popsala v rozhovoru pro Seznam Zprávy už dříve ruská historička Irina Ščerbakovová, která je také spoluzakladatelkou Memorialu a nositelkou Nobelovy ceny míru.

Ostatně silný odkaz k vítězství ve druhé světové válce ukazují i pompézní oslavy, které jsou pro sebeprezentaci Putinova režim zásadní.

„V Rusku jde o nezbytný, i když svým způsobem už zastaralý kult. Pro lidi jsou tyto události nadále důležité, protože druhá světová válka je stále hlavní historickou referencí v Rusku a znamená i největší dosavadní katastrofu, která ještě zůstává v kolektivní paměti. Trauma z druhé světové války umí Putin využít nejlépe ze všech politiků k tomu, aby si zajistil podporu. Stejně tak se mu ale daří za pomoci této události mobilizovat lidi, aby chtěli bojovat ve válce na Ukrajině,“ řekl ruský novinář Leonid Ragozin, který v minulosti pracoval například pro BBC.