Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Co je větší výzva? Metro postavit, anebo mu vybrat jméno? Dlouho to vypadalo, že v Praze vede stavební úkol. Ale vzhledem k tomu, že se první nové stanici po x letech zatím říká „Olbrachtova“, vystoupil raketově do popředí problém s názvem.
Zasloužila se o to radnice Prahy 4, která zjistila, že Ivan Olbracht (1882-1952) byl proslulý, ale také celkem komunistický spisovatel. A proto žádá, aby se stanice metra na jejím území jmenovala lépe. Záležitost posoudí ctihodná místopisná komise magistrátu. Bude referendum? Veřejná polemika už rozkvetla.
Patří do ní i dvě technické poznámky. Za prvé stanice metra se nějak nazývat musí dávno před tím, než se otevřou provozu. Takže pracovní název Olbrachtova je k nalezení už v dokumentu „Komplexní studie městské hromadné dopravy - síť metra“ z roku 1987. Možná i v ještě starších pramenech. Místní autority mají právo na to, aby jim začal vadit v roce 2025, ale námitka, že se mohly rozmyslet i o něco dřív, se velmi připouští.
A za druhé přese všechno nás čas tolik netlačí. První díl metra D má být hotov v roce 2029, asi u toho padne i nějaká ta slavnostní páska. Ale jezdit na „Olbrachtovu“ nepůjde, dokud se nepostaví další úsek, který se zatím propracoval do fáze zrušení výběrového řízení antimonopolním úřadem.
Mezitím se cestující veřejnost může v klidu věnovat Olbrachtovi. Vlastním jménem Kamilu Zemanovi. Tušíte vůbec, Mistře, jakých horentních trablů jste nás a naše metro ušetřil tím, že jste si zvolil pseudonym? Díky!
Název Olbrachtova nespadl z nebe, tak jako za komunistů propagandistické stanice Moskevská nebo Budovatelů. Olbrachtova ulice u budoucí stanice metra, i když ne přesně nad ní, leží. Stejně jako ulice jeho otce Antala Staška. Jsou to zavedené místní názvy, Antala Staška ještě trochu víc, protože se po něm jmenuje celé sídliště. Jestli radnice usoudila, že si Olbracht nezaslouží stanici metra, tak proč jí nevadí hlavní ulice? Protože ta „kontroverzního“ spisovatele ještě unese, ale na metro už je Olbracht „kontroverzní“ moc? Ale no tak. V tom případě se radní těžko mohou tvářit, že jim jde o princip.
Potíž není v tom, že by Ivan Olbracht, mimochodem laureát Státní ceny za literaturu 1933 za Nikolu Šuhaje loupežníka, byl zas tolik „závadný“. Potíž je v tom, že někdo propadá dojmu, že vymodlená stanice metra je moc vzácná na to, abychom si ho skrze ní připomínali. Najednou jako by se z názvu Olbrachtovy ulice, na který si lidé zvykli jako na nic proti ničemu, Olbracht propracovával na piedestal, který mu prý nenáleží. Chudák spisovatel.
Olbrachtových ulic je po republice víc, v Brně má Olbracht rovnou náměstí a v rodných Semilech a podkarpatské Koločavě sochu. Tam ani jinde na rozdíl od Prahy ale nestavějí novou linku podzemní dráhy, takže se těžko může stát, že by Olbracht díky tomu v místopisu najednou povýšil… Opravdu povýšil? Ano, tak to berou ti, kdo ulice typu Jiráskova nebo Gorkého (a to se raději nepouštíme za hranice literatury) pořád vnímají jako hold dotyčným, jako uznání jejich slávy, jako svého druhu pomník.
Jenže honorifikační urbanonyma, jak zní odborný termín, svou uctívací funkci obvykle časem pozbývají. Mladší a mladší obyvatelé měst je vstřebávají bez emocí, čistě jako adresy a orientační body. Neříkají si v té ulici pokaždé: ó, velikáne!
Tenhle proces se týká i metra. Mohlo by se zdát dost zvláštní, že klíčový dopravní uzel Prahy se jmenuje zrovna I. P. Pavlova (podle blízkého škaredého náměstí). Takovou honorifikaci metrem si přece ruský fyziolog nezaslouží, ne? Ale takhle to bere málokdo, Pavlov se neřeší, ípák je prostě ípák a svět se točí dál. Zkoumat, kdo má a nemá ulici podle toho, jak moc nebo málo to odpovídá jeho nebo jejímu přínosu zemi, kultuře, lidstvu? To bychom se, speciálně v Česku, uzoufali.
Samozřejmě, že to není úplně historicky spravedlivé. Ale když se názvosloví po roce 1989 zbavilo toho nejhoršího (ačkoli ulice Antonína Zápotockého a Valentiny Těreškovové existují pořád!), začala se zdůrazňovat stabilita. A ti, kteří mají svou ulici dodnes, o ni až na výjimky (maršál Koněv v Praze 3) nepřicházejí. Lidí, kteří by si ji zasloužili, přibývá. Ale volných důstojných míst se nedostává.
Když skoro jistě vydrží ulice Olbrachtova, může se podle ní klidně jmenovat i metro. Asi není zapotřebí pořádat kvůli tomu sympozia, která změří Olbrachtovu zasloužilost nebo kontroverznost. Vstřebáme to.
Ale lepší by bylo dávat stanicím původní místní jména. V tomhle případě nejspíš Ryšánka, protože tak se říká území kolem křižovatky, pod kterou metro povede a kam do roku 1970 vedla tramvaj. Je to i název zastávky autobusů MHD a samozřejmě usedlosti Ryšánka, která nedaleko odtud stála jako první. Takže její zakladatelé nemohli být v KSČ a všichni věříme, že to byli úctyhodní lidé, co si takovou poctu zaslouží.
Nejdůležitější je rozhodnout se jednou a definitivně, aby budoucí generaci radních nenapadlo v roce 2125 stanici přejmenovávat. Tedy v případě, bude-li nějaká budoucí generace ještě mít naše starosti s velkým S.
