„Svůj stín nepřekročí.“ Pellegrini je rok ve funkci

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od naší spolupracovnice na Slovensku/

Dvanáct měsíců od nástupu Petera Pellegriniho do funkce slovenského prezidenta nepřineslo výraznější vzepření se vládní politice, která se čím dál víc odvrací od evropských hodnot, ani zásadní odklon od jeho dřívějšího politického působení.

„Stále naráží na svoji rozpolcenost a nedůslednost v politice. I když většina jeho kroků podporuje vládní koalici, sem tam dá za pravdu opozici. Například ve zprávě o stavu republiky zdůrazňoval naše zahraničněpolitické a civilizační zakotvení na Západě, za což si vysloužil potlesk i od opozice,“ popisuje dosavadní působení Petera Pellegriniho politoložka Darina Malová z Univerzity Komenského v Bratislavě.

„Ve většině případů jsou jeho projevy a vyjádření na veřejnosti dost všeobecné. Zdá se mi, že nechce nikoho urazit, paradoxně to ale vzbuzuje negativní reakce v obou táborech naší rozdělené stranické politiky a společnosti,“ pokračuje.

Z trojice nejvyšších ústavních činitelů se Pellegrini na první pohled jeví jako jediný ochránce geopolitické orientace Slovenska směrem na Západ, podle politoložky je to ale jen optický klam. „Je to jen rétorický příklon,“ míní.

Peter Pellegrini se na převzetí prezidentského úřadu připravoval v době, kdy se Slovensko vzpamatovávalo z atentátu na premiéra Roberta Fica. Den po střelbě na předsedu vládního Směru vystoupil Pellegrini s dosluhující prezidentkou Zuzanou Čaputovou se společným apelem na utlumení štvavé politiky.

„Slovensko si dnes musí zvolit cestu míru a uklidnění vášní. Na nenávist nesmíme odpovídat další nenávistí, jinak zlo nezastavíme,“ prohlásil Pellegrini ve svém prvním projevu z prezidentského paláce.

Právě tam se měl konat kulatý stůl všech politických představitelů, který měl pomoci situaci ve společnosti uklidnit. Součástí setkání mělo být i přihlášení se k dokumentu o odmítnutí agrese a násilí a o společných hodnotách, který prezidentské duo připravilo.

Už o tři dny později snaha o smír padla. „Jako by nechápali, že právě jejich dosavadní činy, výroky a nechutné útoky - nikoli na konkurenční politické myšlenky, ale na jejich nositele - zásadně přispěly k napětí v naší společnosti. Je mi to velmi líto, ale musím to říci zcela upřímně: na kulatý stůl se zástupci všech parlamentních stran zřejmě ještě nedozrál čas,“ reagoval Pellegrini.

Byly to však koaliční strany, které účast odmítly. Jako důvod zmiňovaly požadavek Igora Matoviče, aby odstoupil ministr vnitra Matúš Šutaj Eštok, pod něhož spadá ochrana ústavních činitelů.

Finální oznámení, že ke kulatému stolu nedojde, se rodilo několik dní. Například SNS Andreje Danka rozhodnutí o neúčasti odkládala i proto, že chtěla počkat, jaký má na setkání názor zotavující se Robert Fico.

Když byl premiér v nemocnici, komunikoval za něj místopředseda vlády a ministr obrany Robert Kaliňák. Jakmile se ale Fico vrátil k moci, bylo jasné, že smír ve společnosti se nekoná. A vyhrocenou situaci se už nesnažil tlumit ani prezident.

Bez podpory Směru byla jakákoliv Pellegriniho snaha odsouzena k neúspěchu. „Domnívám se, že si je velmi dobře vědom, že za svoji pozici vděčí především Robertu Ficovi, takže nečekám, že by se mu otevřeně postavil,“ vysvětluje politoložka Malová.

První den prezidentem:

Odvážněji se Peter Pellegrini staví k již zmíněné Slovenské národní straně. I jeho konflikt stál na začátku několikaměsíční koaliční krize, kvůli níž byl slovenský parlament takřka rok bez řádně zvoleného předsedy.

Začalo to pár hodin po druhém kole prezidentských voleb. Pellegrinimu zvolením prezidentem automaticky zanikl mandát poslance, a tudíž i funkce předsedy parlamentu.

Nejmenší koaliční partner to měl za příležitost k přerozdělení funkcí. V čele vlády stanul předseda Směru Robert Fico, do prezidentského paláce mířil zakladatel Hlasu Pellegrini a Andrej Danko se viděl jako budoucí šéf parlamentu.

V neděli, den po volbách, televize Markíza upozornila, že Pellegrinimu už mandát zanikl, byť sám vítěz tvrdil, že neví, kdy se ho vzdá. V pondělí se postavil před novináře a tvrdil, že už v sobotu vedením parlamentu dočasně pověřil svého stranického kolegu Petera Žigu.

Za to si vysloužil kritiku. „Pokud by v sobotu 6. dubna 2024 podepsal pověření Petera Žigy, jež by podepsal právě proto, že zvolením prezidentem končí jako poslanec a předseda Národní rady SR, zřejmě by na to do neděle 7. dubna 2024 nezapomněl a nebyl by tím v pondělí 8. dubna 2024 překvapený,“ rýpnul si do něj v televizi Markíza poslanec opoziční strany Svoboda a Solidarita (SaS) Ondrej Dostál.

Zatímco opozice měla pochybnosti, jestli zvolený prezident dokument s pověřením neantedatoval, v koalici se rodil konflikt, který později přerostl v koaliční krizi, jež vedla k výměně dvou ministrů.

Spory mezi bývalými koaličními partnery neutichly ani po výměně předsedy Hlasu. Peter Pellegrini se na stranickém sněmu stal čestným předsedou strany. Funkce zakladatele mu nadále umožňuje mluvit do složení kandidátky pro další volby, může se účastnit i sněmů.

I když prezident hlásá, že stranickou politiku opustil, podle předsedy SNS Danka byl na počátku koaliční krize právě Pellegrini a měl směřovat „k jediné věci - abychom měli úřednickou vládu“. Odstartovala slovní přestřelka.

„Máme na práci dost jiných věcí, než organizovat ve vládní koalici nějaký puč,“ prohlásil Pellegrini v prosinci.

„Je nám líto, že se prezident svými výroky dostal na úroveň mluvčího Hlasu. Je pro nás překvapením, jak urazil a osobně zaútočil na předsedu SNS Andreje Danka,“ reagovala SNS.

„Mám vážnou obavu, že pokud znovu nabere sílu jako prezident, naši koalici zradí,“ uvedl pak Danko v lednu.

Vzkazy přes média si dvojice posílá dodnes. Když prezident minulý týden odmítl vypsat referendum o odmítnutí proruských sankcí, obvinili ho z poklonkování NATO.

Andrej Danko není jediný, kdo naznačoval, že Peter Pellegrini stále ovlivňuje chod Hlasu. „Nejsem přesvědčený o tom, že je to nadstranický prezident, protože dosud prostřednictvím (ministra školství) Tomáše Druckera ovládá Hlas. Říkám to velmi otevřeně a s plnou vážností,“ řekl v lednu Denníku N Pellegriniho bývalý spolustraník Samuel Migaľ, pro něhož bylo aktuální volební období prvním, kdy ho lidé zvolili do parlamentu.

Během rebelie, která se v Hlasu odehrála během koaliční krize, Migaľa ze strany vyloučili. Robert Fico ho - ve snaze krizi vyřešit - společně s dalším rebelujícím poslancem Radomírem Šalitrošem poslal na ministerstvo informatizace a investic. Migaľ se stal ministrem, Šalitroš státním tajemníkem. A do parlamentu místo nich zamířili dva poslanečtí náhradníci.

Při jmenování Pellegrini neopomněl Migaľovi tuto raketovou kariéru vyčíst. „Do své funkce nastupujete proto, že jste získal silný mandát a důvěru přímo od lidí ve volbách, ani proto, že byste se tématem využívání fondů EU intenzivně zabýval ve svém profesním životě nebo při své dosavadní poslanecké práci,“ řekl mu.

„Členem vlády budete jen na základě politických dohod, které jste jako podmínku vaší další podpory vládní koalice uzavřel s předsedou vlády a nejsilnější koaliční stranou, která podle koaliční smlouvy převzala za váš resort politickou odpovědnost. Lidé podrobnosti této dohody neznají, a proto nemůžou posoudit, do jaké míry vám tato dohoda umožní prosazovat vámi tak často zmiňované hodnoty, ani přesně které hodnoty to budou. Pro mě jako prezidenta je to ale důležité.“

Migaľ není jediným ministrem, kterého stihl Pellegrini jmenovat. V prosinci, kdy vláda začala hledat cesty ke konsolidaci, odešla z ministerstva zdravotnictví Zuzana Dolinková. Ministryně Hlasu si stěžovala, že necítí dostatečnou podporu premiéra.

Když Pellegrini její rezignaci přijímal, uvedl, že předpokládal rezignaci jiné ministryně současné vlády. Jedinou další ministryní je Martina Šimkovičová. Ta patří dlouhodobě k nejkritizovanějším členům vlády, podle dubnového průzkumu agentury AKO jí nedůvěřuje 66 procent obyvatel. Podporuje ji však Fico, takže na kritiku z prezidentského paláce nereagovala.

Postaví se někdy Pellegrini Ficovi? Jeho bývalý koaliční partner a expředseda maďarské strany Most-Híd Béla Bugár při nástupu nového prezidenta do funkce uvedl, že Pellegrini s předsedou Směru dokázal za zavřenými dveřmi i nesouhlasit.

„Zažil jsem ho jako premiéra. A ne se vším, co chtěl Robert Fico, souhlasil… Pellegrini je schopný se postavit na zadní, ale nebude tancovat tak, jak chce opozice,“ vzpomínal Bugár loni v dubnu pro Hospodárske noviny.

Část společnosti vyjádřila Pellegrinimu podporu ve volební kampani jen jako protikandidátovi Ivana Korčoka. „Je lepší volit pragmatického, byť menší zlo, než nechat příštího prezidenta progresivistům,“ hlásala v kampani například krajně pravicová strana Republika. Dnes ho kritizují za prozápadní postoje.

Rozdíl v postoji prezidentského paláce je kromě geopolitiky patrný také v úsilí vlády zavést covidové amnestie na pokuty, které lidé dostali po vypuknutí pandemie za nedodržování protipandemických opatření. Prezident zákon vetoval a část jeho bývalých stranických kolegů připouští, že s přehlasováním veta nepomůžou, byť ještě před pár týdny návrh podpořili.

Stejně prezident vetoval i návrh, aby generální prokurátor po odpracování čtyř let ze sedmiletého mandátu získal doživotní rentu. I zde ho podpořil klub Hlasu, který deklaruje, že pro přehlasování veta může chybět většina.

Naopak při podpisu zákona Lex atentát, který - jako jedinému z předsedů vlády - přiznává Robertu Ficovi doživotní rentu, Pellegrini problém neměl. Stejně postupoval i při kontroverzním návrhu na zrušení veřejnoprávní RTVS.

Přesto se Peter Pellegrini občas slovně ohradí vůči politice vlády. „Doporučil bych premiérovi, aby opět soustředil pozornost víc na řešení reálných problémů, kterým tato země, ale i Evropa čelí. Možná poté, až budeme mít méně těchto problémů, se začít zabývat nějakým zvýšením kvóra pro politické strany do parlamentu,“ řekl například v listopadu. Do ostrého konfliktu se Směrem se zatím nedostal.

Ve zprávě o stavu republiky vyčítal vládě, aby ve své deklarované zahraniční politice na všechny čtyři strany nezapomínala na existenci Západu. Rovněž nepřímo kritizoval několik ministrů, že přinášejí více kontroverzí než respektu od odborné veřejnosti.

„Myslím, že kdo chtěl, jasně tam slyšel pochvalu Ráže a Taraby či kritiku Kotlára a Šimkovičové, ale být osobní znamená zvyšovat konfrontaci, a tomu se chtěla hlava státu vyhnout,“ hodnotil Eduard Chmelár, bývalý poradce Roberta Fica.

Důvodem, proč Pellegrini nevystupuje proti Ficovi výrazněji, je podle Chmelára to, že si uvědomuje, že ho do prezidentského paláce dostali i voliči Směru. „Pokud se chce Peter Pellegrini stát podruhé prezidentem, a on velmi chce, byl by určitě rád i tvrdší, ale nemůže si to dovolit,“ doplnil Chmelár v rozhovoru pro projekt 360tka.

Dodal, že premiér by svou bývalou stranickou dvojku dokázal připravit o šanci na pokračování mandátu i ve druhém volebním období. „Stačí, aby Robert Fico postavil svého kandidáta. Ne silného, ale bude to kandidát, díky kterému nebude prezidentem.“

Malová prezidentovi vyčítá, že se nesnaží vystoupit ze svého stínu. „Pravdou je, že podle mě neumí dělat takovou politiku, protože i když byl premiérem, raději se soustředil na formu svých vystoupení a komunikaci, než na rozhodné politické kroky, které by případně vyvolaly politické neshody,“ říká.

„Vystupování na veřejnosti, dobrá politická komunikace a relativně efektivní management, na to má Peter Pellegrini rozhodně talent. Ten se však dá uplatnit v dobrých časech. Otevřenému řešení krizí to asi nepomáhá. Myslím, že je to škoda. Možná právě jeho nekonfliktnost a umírněnost by mohly pomoci obrousit hrany politiky na Slovensku. Objektivně však nemá dostatečné pravomoci, aby se to podařilo.“

Politoložka neočekává, že by se prezident Pellegrini v příštích letech z této role vymanil. V politice dosud postupoval především díky Směru. Začínal jako poslanecký asistent Ľubomíra Vážného, pozdějšího ministra dopravy za Směr. Byl místopředsedou vlády pro informatizaci za Směr. Strana ho jmenovala dočasným ministrem zdravotnictví a také školství.

Po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové a následném odstoupení Roberta Fica po masivních občanských protestech se stal volební jedničkou Směru. Teprve když preference Směru po vítězství Igora Matoviče klesaly, odešel Pellegrini s desítkou poslanců a založil vlastní stranu Hlas.