Obránce Mrtka vyrostl. Dnes bude mít velký den v NHL

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Před draftem si stačí vzít do ruky telefon a projíždět žebříčky. Vezme Radima Mrtku už na osmém místě Seattle? Nebo se dostane až na Detroit, který volí jako třináctý? Těžko. Tak dlouho na seznamu osmnáctiletý obránce nejspíš nezůstane. „Kdepak, nic nepročítám,“ usměje se bek. „Snažím si spíš tuhle dobu užívat a jen se těším, co přijde,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

V noci z pátku na sobotu přichází pro mladé hokejisty den D, den kdy se draftuje. Kluby NHL si v sedmi kolech vybírají hráče, ve kterých vidí největší potenciál do příštích let. Hlavní pravidlo říká: nevolíte primárně hokejistu, který je nejlepší teď. Ale každý touží získat toho, který bude nejlepší třeba za pět let.

Právě proto je Radim Mrtka ve všech odhadech tak vysoko. V žebříčcích letí od zimy výš a výš, hodně zámořských expertů ho vidí jako druhého nejlepšího obránce draftu. Sám s očekáváním umí pracovat docela dobře: „Beru ho jako motivaci, abych byl lepší. Kritika k tomu taky patří, někdy je zasloužená. Vždycky jsem ji bral tak, abych se prostě posouval.“

Typ hokejisty, jakým je Radim Mrtka, českému hokeji vyloženě chybí. Trend NHL teď je, že boduje síla v kombinaci s dobrým pohybem a dovednostmi. Obránce, který sezonu začínal v extraligovém Třinci, měří 197 cm a váží metrák, přesně do téhle kategorie pasuje.

Český hokej nemá velké obránce s dobrým pohybem. Poslední dobou do Ameriky odešli spíš čistě ofenzivní borci jako Adam Jiříček, David Jiříček a Stanislav Svozil. První dva jsou na hraně NHL, třetí se blíží k šanci. Jednička mezi reprezentačními beky za mořem Filip Hronek je taky spíš ofenzivní zadák s dobrou střelou.

Hráč se dvěma metry, který má opravdu potenciál hrát NHL, Česku schází od éry, kdy za mořem váleli Marek Malík nebo Pavel Kubina.

Mrtka jednou může být jako oni, třeba i lepší. Baví, jak v různých přirovnáních zaznívá, že by mohl být českým Victorem Hedmanem (198 cm), což je jeden z nejlepších beků světa a lídr Švédska při každé reprezentační akci, kam dorazí. „To by byla nádhera. On je jedním z mých největších vzorů. Kdyby mě s ním porovnávali i dál, znamenalo by to, že na sobě dál dobře pracuju,“ lichotí Mrtkovi srovnání s hvězdou.

Na zmíněné mety jen pořád vede ještě dlouhá cesta, kterou sám chápe. Vyrostl, má výhodu v dobrých genech. Teď se postupně učí svoje tělo používat.

S velkou figurou třeba vůbec nemá pověst bijce. „Vždycky jsem byl větší, no a jak jsem začal hrát do těla, chodil jsem většinou na trestnou. Jakmile jsem přitvrdil, letěl ten druhý hned hlavou na manťák. Takže jsem do těla tolik nehrál,“ vysvětluje, proč v sobě nemá návyky k hokeji na hraně pravidel. „A taky je fakt, že povahově nejsem úplně takový, abych někoho řezal,“ usměje se.

Jen talentovaný bek z Havlíčkova Brodu hned přidá: „Ale uvědomil jsem si, že to potřebuju. Takže tohle jde nahoru, snad je to i už trochu vidět.“

Jednoznačně je.

Když nedostával minuty v extraligovém Třinci, během sezony odešel do kanadské juniorky. Vytížení měl v Seattlu velké, klidně v zápase odehrál 30 minut. Zaujal, jak se neustále zlepšoval. Nepoužívá tělo jako zbraň, ale velké rozměry a rozsah paží chytře zvládá zapojit do defenzivní činnosti, sebrat puk a založit akci.

„Má potenciál hrát NHL, protože není moc velkých obránců, kteří umí dobře bruslit i ovládat puk. Ve svých nejlepších střídáních má Mrtka na tým velký vliv tím, jak dokáže zastavit soupeře a zapojit se do útoku,“ rozebírá jeho hru Corey Pronman, což je novinář serveru The Athletic, který se zaměřuje na sledování mladých hráčů.

Během půlroku se skvěle přizpůsobil stylu kanadské juniorky. Okamžitě uměl být dominantní. Jak asi bude vypadat, když s ním bude jeho organizace pracovat dlouhodobě, nabere svaly na nějakých 105-110 kilo, začne svoje tělo používat ještě lépe? Klidně by z něj mohl být stabilní hráč do druhého obranného páru klubu NHL.

Cesta Radima Mrtky nahoru je zajímavá, že se s rodinou museli umět dobře rozhodovat. Poprvé, když kývli na odchod do Třince.

„Ve čtrnácti letech jsem neměl žádného agenta, do té doby jsem hrál v Havlíčkově Brodě. Ale rozhodl jsem se pro Třinec. Když se o mě začal zajímat takový klub, bral mě k nim na tréninky? Dělali hodně, abych šel k nim. Ve výsledku to nějaké složité přemýšlení nebylo,“ popisuje dnešní optikou. Nutno dodat, že Třinec měl taky hodně dobré oko.

Důležitý verdikt musel obránce udělat i v posledním ročníku.

Začal hrát za Třinec extraligu, Oceláři měli na startu sezony zraněné obránce. Jenže úřadující mistr nezačal ročník dobře, nevypálil tabulkou nahoru. Většinou se čas na ledě pro mladého beka držel pod deseti minutami.

V říjnu jeho extraligová práce skončila a on se nakonec přesunul do juniorské extraligy. Takže zvolil předem připravený plán, že kdyby se neprosadil do sestavy A týmu, odejde za moře. Pro jeho rozvoj v tu chvíli nemohlo být nic lepšího.

„Takhle nějak jsem si říkal, že by to mohlo vypadat,“ není kyselý, že ho Třinec nenechal hrát víc. „Lákalo mě nabrat zkušenosti s dospělým hokejem, v Třinci je tým plný skvělých hráčů. Pak jsem si řekl, že je čas jít ven a vyhrát se. Myslím, že jsem se rozhodl dobře,“ říká.

Dál ho celou dobu posouvá, že je veliký, ale nikdy postavu nezneužíval. Tím pádem, že soupeře „neřezal“, ale rozvíjel hlavně dovednosti, je dnes výhoda. „Vždycky jsem byl hodně soutěživý, tak jsem se snažil být ve všem nejlepší. Platí to pořád. Pro mě nebylo problém slyšet, že musím na něčem makat, pořád se snažím zlepšovat,“ rychle vypočítává.

Poprvé výrazněji upoutal na konci sezony 2022/23, kdy vrcholil jeho první ročník v Třinci. Bylo mu patnáct, hrál finále dorostenecké extraligy proti Plzni. V jeho týmu měli v obraně hlavní role Aleš Zielinski, Vladimír Dravecký a David Holub (všichni tři mají pořád potenciál být minimálně skvělými evropskými hráči, Draveckého čeká draft za rok, Holub na něj jde teď). Mrtka hned přitáhl pozornost postavou. Vysokánský hubený kluk, mladší než většina hráčů kolem něj, se snažil hlavně bránit.

„Od té doby se určitě mohlo dost věcí pokazit,“ přikývne Mrtka. „Ale zase k hokeji přistupuju tak, že z toho mám jen samé bonusy. Nevím, proč bych se neměl zlepšovat, když do toho dávám úplně všechno,“ přidává.

Do Los Angeles vyrazil s rodinou a bráchou. Draftem pro něj začne další etapa, kdy bude pracovat na cestě, která míří do NHL. Není hráčem, který tam skočí hned. Ale do nějakých dvou až tří let by mohl místo získat, a pak v ní vydržet na hodně dlouho. Potenciál v sobě nese extrémní.