Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Americký prezident se zlobí. Nejen na své podřízené, ale i na soukromé firmy. „DRILL, BABY, DRILL!!! OKAMŽITĚ!!!,“ napsal na své sociální síti Truth Social.
Velkými písmeny a ověnčený velkým množstvím vykřičníků – tak opět do éteru vyslal svůj oblíbený slogan z volební kampaně. „Drill, baby, drill“, čili „vrtat, baby, vrtat“, má být výzvou, aby se Amerika pustila naplno do dolování svého ropného bohatství, a poslala tak celou ekonomiku do vyšších otáček.
Hlavní cíl zní: Navýšením těžby zajistit, že Američané ve výsledku na stojanech benzinových pump najdou nižší cenovky. „Za mé vlády snížíme ceny energií na polovinu,“ sliboval Trump v kampani. Za kýžený cíl přitom označil barel ropy za pouhých dvacet dolarů.
Není divu, že se po půl roce své vlády rozčiluje a varuje těžaře: „Udržujte nízké ceny! Dívám se!“
Objem vytěžené americké ropy totiž stagnuje. Její cena sice zůstává nízko, rozhodně se ovšem neblíží dvaceti dolarům za barel. A reaguje také na úplně jiné vlivy, než jsou proklamace na sociálních sítích. Ať už se americký prezident dívá, nebo ne.
Vzpoura průmyslu i geografie
Seznam Zprávy patřily k médiím, která už před Trumpovým nástupem předpovídala, že Trumpovy plány opatřené nadpisem „Drill, baby, drill“ selžou.
Hrály proti nim totiž větší síly, než jaké má k dispozici jakýkoliv smrtelník, včetně amerického prezidenta. Síly globálního energetického trhu a dokonce samotné geografie.
Ve zkratce: Každý barel ropy má kromě své výsledné ceny ještě jednu hodnotu. Ta vyjadřuje náklady na jeho vytěžení, které ve většině případů nejsou vůbec zanedbatelné.
Podstatnou část těžby v USA netvoří tzv. konvenční zdroje, ale břidličná ropa. Masivní rozšíření její těžby za pomoci tzv. frakování po roce 2005 znamenalo velký triumf amerického průmyslu a technologie – navíc triumf, který udělal z největšího dovozce suroviny na světě jejího čistého exportéra a odstřihl USA od okovů závislosti na Blízkém východě.
Jenže břidličná ropa má i své stinné stránky. Především tu, že je drahá. Podle studie Rystad energy se u nových projektů těžba vyplatí až od ceny 45 dolarů WTI ropy (West Texas Intermediate známá též pod pojmem americká lehká ropa - pozn. red.) za barel. Pokud by se naplnil původní Trumpův sen o ceně více než o polovinu nižší, znamenal by nejen stopku pro všechna nová ropná pole, ale také zánik většiny stávajících projektů.
Není divu, že těžařské firmy sice patří k Trumpovým štědrým sponzorům, zároveň se ale brání jeho pokynům navyšovat těžbu za cenu, že by na ní prodělávaly. „Těžaři nedělají rozhodnutí na základě novinových titulků nebo prezidentových postů,“ řekl pro portál Axios analytik Clay Seigle. „Rozhodují se na základě toho, zda se jim těžba vyplatí.“
Donald Trump sice skutečně ceny ropy dlouhodobě snížil, nikoliv však svou aktivitou na sociálních sítích. Dolů je ve skutečnosti poslala nejistota, kterou vyvolal svými celními válkami a vyvolanými obavami o udržitelnost financování amerického státního dluhu.
Podle společnosti S&P Global Commodity Insight se množství vytěžené americké ropy v příštím roce sníží. Společnost Diamondback Energy zase svým akcionářům v dopise sdělila, že americká produkce je v důsledku nízkých cen zřejmě už za vrcholem.
„Peak Oil“ jinak: Závislost světa na ropě končí
Na světovou scénu ale nenápadně vstupuje i překonání dalšího zenitu. Jen se mu ve stínu proklamací amerického prezidenta či okamžitých výkyvů v důsledku geopolitických otřesů věnuje méně pozornosti.
„Peak oil“, ropný vrchol. Ještě na přelomu tisíciletí tento termín dominoval dohadům budoucnosti ropné těžby. V zásadě šlo o sofistikovanou verzi apokalyptických prohlášení typu „ropa dojde“.
Nedojde, oponovala řada vědců. Jen už lidstvo dosáhlo maxima těžby cenově dostupné suroviny. Další ropná ložiska je sice možné objevit, ba dokonce je možné pustit se do jejich těžby. Ovšem náklady takových operací na stále hůře dostupných místech, jako je mořské dno nebo Arktida, astronomicky porostou. Výsledkem budou ceny chronicky kolísající mezi vysokými a velmi vysokými.
Nejprve ale tuto tezi popřela už zmiňovaná revoluce v těžbě břidličné ropy a poté ji položil na lopatky nástup elektromobility. Najednou je řeč nikoliv o „Peak oil“, ale o „Peak oil demand“, tedy o „vrcholu ropné poptávky“. Vědci i velké ropné společnosti se totiž logicky ptají: Dosáhla poptávka lidstva po ropě maxima? A jaký svět se za tímto horizontem rozkládá?
S myšlenkou, že tento bod je na dohled, přišel v roce 2023 šéf Mezinárodní energetické agentury Fatih Birol, označený webem Politico za „nejvlivnějšího člověka světové energetické politiky“. Svým prohlášením tehdy silně a zcela pochopitelně popudil část ropných producentů. Tvrdé kritiky se mu dostalo především od jeho někdejšího zaměstnavatele, kartelu OPEC, podle kterého globální žízeň po fosilním bohatství dál poroste ještě celá desetiletí. Nebo by si to tak jeho členové alespoň přáli.
Birol se ale nenechal odradit. Před několika dny Mezinárodní energetická agentura jeho předpověď znovu potvrdila – a ještě vyostřila její rysy. Zaprvé, světová spotřeba ropy podle ní poroste maximálně do konce desetiletí. Zadruhé, tento růst bude v podstatě zanedbatelný. Po roce 2026 se dá očekávat de facto stagnace, po roce 2030 už mírný pokles, zní prognóza.
Čína mění dějiny
Hlavní příčiny tohoto trendu se dají shrnout jedním slovem: Čína. Právě ta země, která byla zodpovědná za sílící světový apetit v minulých desetiletích. Podle IAE je zodpovědná za plných 60 procent nárůstu spotřeby mezi lety 2014 až 2025.
Další léta ale mají vypadat úplně jinak. Masivní čínské investice do obnovitelných zdrojů, jaderné energetiky a především elektromobility mnohé mění. Vrcholu emisí skleníkových plynů už největší ekonomika světa pravděpodobně dosáhla. Vrcholu spotřeby ropy patrně dosáhne už v roce 2027, a to kvůli „mimořádnému nárůstu prodejů elektromobilů, pokračujícímu používání nákladních aut na LNG, stejně jako díky rozvoji vysokorychlostních železnic a strukturálním posunům v ekonomice“.
Na první pohled se nic tak zásadního neděje. Planetu nečeká po roce 2030 kolaps poptávky po ropě, spíše jen lehký pokles blízký stagnaci. Čína se sice mimořádným tempem posouvá do postfosilní éry, další miliardové regiony světa ale teprve vstupují do fáze přechodu k masovému automobilismu a jejich poptávka po ropě poroste, předpovídá IAE.
Jenže i tak budou celosvětové dopady tohoto trendu zásadní. Znamená především dlouhodobý tlak na nízké ceny ropy, třebaže trhem čas od času mohou otřást geopolitické zvraty.
Po bok Fatiha Birola se postavil nepravděpodobný spojenec, šéf firmy Rosněfť a bývalý ruský vicepremiér Igor Sečin. Jeden z nejbližších Putinových mužů minulý týden na ekonomickém fóru v Petěrburgu vystoupil s projevem prošpikovaným antickými citáty. Za nimi se ale skrývalo zásadní sdělení: Čína se mění a Rusko čekají velké problémy. „Když vezmeme v potaz profesionalitu a vytrvalost našich čínských soudruhů, je nepochybné, že v dohledné budoucnosti dosáhnou svého cíle: změnit Čínu z dovozce ve vývozce energií,“ řekl Sečin.
To také znamená, že Čína bude potřebovat méně ruské ropy. Přitom je v tuto chvíli jejím největším odběratelem a dováží pětinu až třetinu ruského vývozu.
Problém ovšem není jen v objemu, ale také v ceně. Ruský státní rozpočet na rok 2024 počítal s cenou zhruba 70 dolarů za barel. Realita se pohybovala mezi 55 až 63 dolary. Pokud by se s takovým propadem ruský stát – životně závislý na exportu ropy – musel vyrovnávat každý rok, znamenalo by to chronické podfinancování sociálních výdajů, školství a zdravotnictví a také, i když zřejmě až v poslední řadě, nedostatek prostředků na zbrojení.
Průmyslová politika Číny tak může ve výsledku mít na jejího ruského spojence horší dopad než pokusy Západu zastropovat cenu ruské ropy.
Dlouhodobě nízké ceny by samozřejmě dopadly i na tradiční producenty v Perském zálivu. A v neposlední řadě na Spojené státy. Magazín Fortune psal na jaře letošního roku o „nervydrásajícím“ propadu cen na úroveň 60 dolarů za barel. Pokud se plány prezidenta Trumpa naplní a cena dlouhodobě klesne pod tuto hladinu, odpovědí na jeho pokyn „drill, baby, drill“ mu bude místo navýšení těžby vlna ropných bankrotů – stejně jako při podobném poklesu v roce 2020.
