První dojem turistů z Prahy: špína a hluk. Změní se to, slibuje město

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

Teploty stoupají k třicítce, léto začíná a na pražském hlavním nádraží je rušno víc než obvykle. Hala je plná prázdninových výletníků s obřími kufry i krosnami na zádech a všeobecným šumem zní změť několika světových jazyků.

Na cestu do hlavního města Česka se vydala i Švédka Ann-Marie se svou kamarádkou. Dámy kolem padesátky ale zatím svůj krátký zážitek strávily nikoli obdivováním historické architektury stověžaté metropole, ale hloubavým zkoumáním mapy v mobilním telefonu. Vypadá to ale, že zatím nadělala více škody než užitku.

Dvojice stojí na trávě za nádražím u památníku Jana Svatopluka Presla a přemýšlivě se dívá na rušný provoz šestiproudové Severojižní magistrály, která se před nimi otevřela. „Náš hotel je někde tam,“ ukazuje Ann-Marie směrem k Vinohradům, které leží na druhé straně rušné silnice. „Ale moc nevíme, jak se k němu dostat,“ přiznává.

Přechody na dohled nejsou, mapy ukazují jedinou cestu – přes podchod. S těžkými kufry se tedy dvojice vydává do stísněné „myší díry“ pod magistrálou k betonovému průchodu u parkovacího domu. Tedy místa, kam by pravděpodobně nikoho z místních ani nenapadlo jít.

„Slyšely jsme, že Praha je opravdu krásná. Ale toto se nám moc nelíbí,“ shodují se.

Je to jen jeden z mnoha případů, které ukazují, že z příjezdu do měst Česka nemusí mít turisté vždy zcela pozitivní pocity. Právě na to se zaměřuje nový letní seriál Seznam Zpráv První dojem. Pro začátek se reportéři vydali právě do centra Prahy, kde pozorovali, že magistrála či zanedbané a nepřehledné okolí hlavního nádraží mohou překvapit leckterého turistu.

„Pro nás Němce to není moc dobré, protože některé nápisy jsou pouze v češtině. Je trochu složité se tady vyznat,“ shoduje se mladý pár Lennard a Elena z Berlína, pro které je Praha první zastávkou na jejich vlakové cestě po Evropě.

„Když jsem tady byl poprvé, vůbec jsem nevěděl, kam jít. Teď, podesáté, už nemám problém,“ dodává Fin Hannu, který jako každé léto zamířil do Česka na hudební festival Mighty Sounds.

Chystají se ale velké změny. Hlavní nádraží čeká velká rekonstrukce. Začít by měla v roce 2028, trvat bude zhruba pět let. Pro návštěvníky, kteří sem přijedou poprvé, by poté měl být příjezd do hlavního města o řád příjemnější, říká architekt z Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR) Jakub Hendrych.

Odhalení vizualizací vítězného projektu na rekonstrukci hlavního nádraží s názvem „Šťastný Hlavák“ od dánského studia Henning Larsen Architects vyvolalo předloni na podzim rozruch. A to zvláště kvůli nahrazení spodní části haly dřevěným zastřešením, které vyvolalo nesouhlas části veřejnosti.

Pojďme ale postupně. Co vidí turista bezprostředně poté, co poprvé v Praze vystoupí z vlaku, a jak se to v příštích letech změní? Problémových oblastí je dnes mnoho, samotná nástupiště mezi ně ale nepatří, míní Hendrych, který na architektonickou soutěž o rekonstrukci „Hlaváku“ dohlížel.

„Je tady bezbariérové propojení, nedávno byl prodloužen severní podchod na Žižkov, který je hojně využívaný,“ hodnotí. V budoucnu navíc propojení s městem a jeho okolím zlepší projekt železničních tunelů známý také jako Metro S.

Situace se zlepšuje také v dříve zanedbané historické Fantově budově Hlavního nádraží. Novou podobu už má fasáda, kavárna i reprezentační prostory, teď se řeší oprava jižních sálů. Secesní architektura nepochybně vzbuzuje pozornost turistů, z nichž si hned několik najednou fotí a natáčí zdobenou kupoli.

Podle Hendrycha by ale v budoucnu mohla budova sloužit i jinak než kavárna či reprezentativní prostory. „Může to fungovat tak, že tady budou čekat cestující, kteří mají zpožděný vlak, a dolní část bude pro lidi, co si chtějí jen koupit kávu a spěchají,“ vysvětluje Hendrych.

S budovou souvisí jeden z hlavních problémů dnešního nádraží. Někteří turisté mají za to, že se po východu z historické budovy dostanou na místo, odkud bude jasné, kudy do centra. Jenže je uvítá rušná Severojižní magistrála, někdy přezdívaná „dálnice uprostřed města“, a za ní rozsáhlé parkoviště. Přechod pro chodce chybí.

„Obdobná situace nastává pro lidi, kteří sem směřují z Václavského náměstí. Zdálky vidí honosnou Fantovu budovu, tak směřují k ní. Dostanou se na úroveň magistrály a pak si nevědí rady, jak dojít k nádraží. Protože nevědí, že vstup je o úroveň níže,“ popisuje expert každodenní peripetie turistů.

Rekonstrukce ale slibuje zlepšení. Úplně zmizí velké parkoviště, které dnes stojí na střeše vstupní haly. Díky schodům z prostoru pod dřevěným zastřešením a přechodům bude o poznání snadnější bariéru magistrály překonat.

Přecházíme do hlavní haly nádraží, kde téměř nepřetržitě desítky i stovky lidí čekají, až se na tabulích ukáže číslo nástupiště, odkud odjíždí jejich vlak. A jsou zde značně natlačení. Do rekonstrukce v roce 2009 zde bylo o poznání prostorněji, jenže tehdejší úpravy místo zmenšily na úkor obchodů. Plánovaná rekonstrukce by měla prostor opět otevřít.

Kromě čekajících zde také lze spatřit skupinky zmatených turistů, kteří na mapách v mobilu hledají, kudy se dostat ven z budovy. Mezi ty patří i Lennard s Elenou, kteří se marně snaží zjistit, kudy na tramvaj číslo 9.

Podle odborníků orientaci ztěžuje přehršel svítících reklam na obchodech. Mezi nimi zanikají ukazatele, které turista potřebuje. „Člověk vystoupí z vlaku a dostane se sem. A vlastně vůbec neví, kam má jít. Doleva, doprava, jestli má spoléhat na nějaké cedule, nebo ne. Je tady spousta nápisů, ale stejně musím hledat na internetu,“ říká Hendrych.

I to by měla změnit plánovaná rekonstrukce. „Mělo by to být intuitivnější. Už z této úrovně uvidíme, že část spodní haly bude nově otevřená, zastřešená, daleko více prosvětlená. Uvidíme park, domy, tramvaj,“ popisuje budoucnost Hendrych.

IPR by chtěl také nechat vypracovat manuál, který by měl regulovat styl ukazatelů, nápisů i reklam na nádraží. „Aby bylo jasnější, čeho si má člověk všímat,“ vysvětluje expert.

Míříme ven. Park Vrchlického sady je mezi Pražany známý spíše pod nechvalnou přezdívkou Sherwood – a to podle lesa, ve kterém se dle anglických lidových příběhů ukrývala družina zbojníka Robina Hooda. Ten pražský je ale dlouhodobě vnímán jako místo, které obývají lidé bez domova, drogově závislí a další sociálně slabé skupiny.

Hendrych upozorňuje, že přítomnost těchto jevů v blízkosti důležitých nádraží nebo autobusových stanic je obvyklá i v dalších velkých městech Evropy. To potvrzují i turisté. „Jsme z Berlína, takže nás něco takového nepřekvapí,“ shodují se Lennard s Elenou. Doplňují také, že se jim poloha parku hned u nádraží líbí. „Je příjemné vyjít z nádraží a mít možnost se rozhlédnout kolem,“ vyzdvihuje Lennard.

S Vrchlického sady se počítá i do budoucna. Musí ale projít výraznou proměnou. „Park dlouhodobě nefunguje. Jsou tu jen dva druhy vegetace. Trávník, který je nyní v létě úplně suchý, a stromy, které nejsou všechny v dobrém stavu. Neplní tedy biologickou funkci zeleného ostrova ve městě, motýla tady nepotkáte. Současně nenabízí žádné možnosti aktivit pro obyvatele,“ vysvětluje Hendrych.

Podle plánů by tak zde měly přibýt vodní plochy či květinové záhony. A značně ubyde zanedbaných a špinavých potemnělých zákoutí – to by mělo pomoct snížit počet sociálně slabších lidí v oblasti. Přímo před budovu pak povede skrze park tramvaj z Václavského náměstí.

Počítá se i s tím, že časem z okolí nádraží zmizí i podchody, které postupně nahradí přechody pro chodce. Takže turisté už nebudou muset zažívat šlamastyky, jakými si začátek pobytu v Praze okořenila dvojice švédských turistek. „Pracujeme s tím, že nejlepší je jít vždycky po povrchu,“ říká Hendrych.