Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Americký prezident Donald Trump dal Rusku ultimátum: Do 8. srpna má ukončit válku na Ukrajině, jinak bude čelit tvrdým sankcím a clům.
Mezitím ale začali Američané a Rusové vyjednávat o osobním setkání prezidentů obou zemí. Představitelé Bílého domu v amerických médiích říkají, že sankce přesto pravděpodobně přijdou.
Jaké kroky můžeme očekávat, pokud Kreml nereaguje? A jak Rusko využívá čas k manipulaci s jednáními? O situaci, která může zásadně ovlivnit vývoj konfliktu, mluvily Seznam Zprávy s Pavlem Havlíčkem, analytikem Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).
Končí ultimátum, které prezident Trump dal Rusku ohledně ukončení války na Ukrajině. Jaké konkrétní kroky můžeme od Spojených států očekávat, pokud Rusko na ultimátum nereaguje?
Odhaduju, že dnes se stane spíš velmi málo až nic a že budeme znovu čekat – tentokrát na bilaterální schůzku Trumpa s Putinem, od které se budou odvíjet další kroky. Rusové si tím kupují čas a válčí dál a s Trumpem navíc manipulují.
Myslím si, že v této debatě jsou dvě zásadní linie. První je rovina toho, co je už přislíbené – někdy až zidealizované nebo mytizované. Týká se to různých opatření, ať už na bilaterální úrovni, nebo v oblasti sekundárních sankcí. Ví se, že tyto přislíbené kroky jdou velmi daleko.
Například v Kongresu už leží návrh na zavedení až 500% cel na bilaterální úrovni, tedy v rámci americko-ruských vztahů. Ten návrh je tam v podstatě „zaparkovaný“ a administrativa ho využívá jako „strašák“. Stejně tak existuje i konkrétní příslib rozsáhlých sekundárních sankcí proti partnerům Ruska.
Zmiňují se až stoprocentní cla na vybrané země – například Indii, Čínu, Brazílii, a možná i Slovensko a Maďarsko, které stále ve velkém odebírají ruskou ropu. Je z toho cítit silný tlak právě na oblast energetických surovin.
Zároveň je patrné, že by Spojené státy v určité chvíli chtěly tyhle nástroje využít i ve svůj prospěch – ať už přímo, nebo k tomu, aby přiměly zmíněné hráče zapojit se aktivněji do řešení války na Ukrajině.
Jak fungují sekundární cla?
- Sekundární cla jsou formou sankce, kdy stát uvalí cla na zboží z druhé země, protože tato druhá země obchoduje se třetí zemí.
- V americko-ruském kontextu to znamená, že by Spojené státy uvalily vysoké tarify na dovoz ze zemí, které nakupují (některé) produkty z Ruska. V této souvislosti se mluví zejména o nerostných surovinách (ropa a plyn), což by se v praxi dotklo hlavně Číny a Indie, kam Rusko suroviny exportuje nejvíc.
- Pokud by tedy nějaká firma přivezla do Spojených států například elektroniku z Číny, v případě uplatnění sekundárních cel by musela uhradit poplatek ve výši například 100 procent (o tomto čísle mluvil Trump) hodnoty této elektroniky.
- To by sice zdražilo zboží pro americké spotřebitele, ale ti by si ho zároveň pravděpodobně koupili jinde, což by vedlo ke snížení zisku pro Čínu. Ta by tak mohla získat motivaci přestat obchodovat s Ruskem nebo na něj vyvinout diplomatický tlak. Pokud by Rusko ztratilo výnosy z ropy a plynu, teoreticky bude mít méně peněz na válčení s Ukrajinou.
Co se tedy dá reálně očekávat?
Víme, že hned po schůzce Vladimira Putina s Trumpovým vyslancem Stevenem Witkoffem, která podle mě vůbec nebyla nějakým velkým průlomem, oznámil Washington pětadvacetiprocentní cla na Indii kvůli jejím odběrům ruské ropy. Vnímám to jako jasný zdvižený prst a příklad toho, co se dá udělat.
Trumpova administrativa to využívá velmi instrumentálně a bude hodně taktizovat. Protože pokud by znovu zavedla stoprocentní cla na Čínu, vztahy mezi oběma zeměmi by opět eskalovaly.
I kvůli tomu je reálných kroků výrazně méně než hrozeb. Většina z nich slouží spíš jako psychologický nátlak, kterým chtějí Spojené státy přimět Rusko k zamyšlení a k návratu k jednacímu stolu.
Kolem bilaterálního jednání Putina s Trumpem probíhá přetahovaná. Myslím, že se Američané nechali tímhle manévrem docela zmást. Rusové vůbec nechtějí slyšet o tom, že by se setkání účastnil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, kdežto Američané by podle mě byli rádi, aby se jí také účastnil.
Dynamika je opravdu zajímavá. Rusové podle mě hrají velice opatrně a takticky s Američany, zejména s Witkoffem, který je docela nemotorný a podléhá ruským praktikám, jak si prosadit své zájmy na úkor Američanů.
Změnilo Trumpovo ultimátum něco v postojích Kremlu, nebo naopak spíš potvrdilo jeho neústupnost, případně mu dalo prostor k vypočítavosti, což už jste naznačil?
Dávat Rusům ultimáta je obecně správná strategie, protože oni nemají rádi, když mají nůž u krku. Zkrácení lhůty z 50 na 10 dní je podle mě krok správným směrem. V tu chvíli určitě nevěděli, co to bude znamenat. Postupovat takhle a sankcionovat i ruské partnery – viz Indie – je správné, protože to ještě víc zužuje prostor pro manévrování, který Rusové mají.
Na druhou stranu v tom Rusové umí velmi dobře chodit, a i když mají zúžené možnosti, vždycky dokážou vyboxovat něco navíc nebo zmanipulovat to, co se jim nabízí. Jsou v tom opravdu zkušení.
Ještě donedávna se jim velmi dobře dařilo manipulovat i s Trumpem, ovšem ten pohár trpělivosti je omezený a nejde to donekonečna.
Zároveň se situace Ruska nijak nelepší a není v pozici síly. Pokud by se teď ještě zúžil okruh podporovatelů – například kvůli Indii – a zpřísnily se sankce, jako to udělali Evropané robustním 18. balíčkem sankcí, Rusko by to bolelo.
Míč je teď jednoznačně na straně Američanů. Myslím, že Američané s tím počítají takhle: Buď Rusové něco nabídnou, nějaké příměří – třeba jen částečné, ve vzduchu nebo v některých oblastech –, aby trochu ustoupili, ale když nic neudělají, tak na ně dopadne ten americký tlak – ať už přes sankce na jejich partnery, nebo přímo přes bilaterální opatření. Už například zrušili některá omezení, jako zákaz prodeje amerických zbraní Ukrajině, i když jsou placené evropskými penězi. Americká pozice se tak postupně mění.
Jak Rusové jako veřejnost americké ultimátum vnímají? Dostalo se to k nim vůbec? Popuzuje je to?
V komunikaci tohoto tématu se to buď snaží úplně přehlížet, nebo to co nejvíc zjemňovat. Předstírají, že jednání bylo konstruktivní, i když realita je jiná. Do domácího prostředí se tedy snaží propustit co nejméně těch tvrdých zpráv.
Například teď, když Trump kritizuje Indii, že ignoruje zabíjení lidí na Ukrajině, snaží se v Rusku tyhle informace co nejvíc zahladit a co nejméně o nich mluvit. Je z toho cítit jistá nervozita. Ta trajektorie, o které jsem mluvil, jim vůbec nesedí, a snaží se co nejdéle odkládat moment, kdy se ty dopady opravdu projeví. A hlavně o tom moc nemluvit.
Od lidí z ekonomické sféry je ale slyšet úplně jiný tón – třeba od šéfky ruské centrální banky Elviry Nabiullinové a dalších ekonomických hráčů. Ti otevřeně říkají, že problém je veliký: Ekonomika se přehřívá, zdroje se tenčí, zásoby, které budovali dlouhé roky, mohou vydržet třeba jen do konce roku 2025. Takže ekonomická smyčka se jim postupně utahuje.
Snaží se to před obyčejnými lidmi tajit, ale nervozita tam panuje. Navíc nikdo přesně neví, jak daleko Trump s tlakem půjde, což jenom zvyšuje nejistotu.
