Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Na summitu Trump–Putin na Aljašce se ukázalo, že průlom v jednáních mezi USA a Ruskem byl od začátku málo pravděpodobný, že Putin nechce mír a Trumpa zajímá jen Nobelova cena, říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy novinář amerického deníku The Washington Post a spisovatel David Herszenhorn.
„Trump si možná upřímně přál oznámit příměří a tvrdit, že zastavil zabíjení, ale realita je tvrdá: S Vladimirem Putinem ohledně Ukrajiny žádná kompromisní dohoda uzavřena být nemůže. Putin buď Ukrajinu ovládne, nebo ji zničí. Střední cesta neexistuje,“ vysvětluje.
Herszenhorn, který byl v roce 2018 na summitu v Helsinkách, kde se naposledy sešli oba světoví lídři, popisuje, že Trump se tentokrát po boku Putina choval umírněněji.
„Tehdy prakticky souhlasil s Putinem a veřejně nevěřil ani vlastním zpravodajským službám, čímž se ponížil. Tentokrát byl sice vůči Putinovi vstřícný, ale nepokoušel se před novináři zpochybňovat fakta,“ říká Herszenhorn s tím, že se to podle něj projevilo hlavně tehdy, když se Trumpa Putin zeptal, zda příště přijede do Moskvy, a ten projevil patrný nesouhlas.
Kredit by za to připsal Evropě. „Myslím, že dokázali, alespoň zatím, zabránit tomu, aby Trump bezvýhradně ustoupil Rusku a ohrozil ukrajinské zájmy,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy Herszenhorn.
Věřil Trump vážně, že na summitu dojde k průlomu?
Dohoda byla nevyhnutelně mimo hru. Pokud jde o Trumpa, ten upřímně touží získat Nobelovu cenu míru. Nezdá se ale, že by ho tolik zajímaly samotné detaily konfliktů, do jejichž řešení se zapojuje. Když se podíváte po světě, kde mohl hrát roli v urovnání nějakého sporu, není moc důkazů, že by byl opravdu nápomocný. Spíš jde o to, že propaguje sám sebe.
Takže - chtěl upřímně průlom? Myslím, že ano. Doufal, že se mu podaří oznámit příměří a říct, že zastavil zabíjení. Jenže to, co Trump nechápe, a co mnoho lidí stále nechápe, je, že s Vladimirem Putinem ohledně Ukrajiny žádná dohoda uzavřít nejde. Putin buď Ukrajinu dobude a podrobí si ji, nebo ji zničí. Střední cesta neexistuje.
Proč tedy Trump stále věří, že s Putinem může uzavřít dohodu?
To je jen arogance a ego. Putin by se rád vrátil k modelu velmocenské politiky, kde velké země rozhodují o osudu těch menších. A Trumpovi se ta představa líbí – protože stojí v čele velké země.
Trump má rád velké věci. Má rád zlaté věci. Má rád pocit, že je důležitý. A vůdci dvou největších jaderných mocností na světě samozřejmě věří, že mohou všem ostatním diktovat. Takže to vlastně není nijak překvapivé.
Jaký význam měl summit pro Putina z hlediska politického i symbolického?
Putin se vyhnul americkým sankcím, které Trump předem hrozil uvalit, pokud Rusko nepřistoupí na příměří a nepřestane bombardovat ukrajinská města, kde umírají nevinní civilisté. Ale žádné sankce oznámeny nebyly. Žádné příměří vyhlášeno nebylo. Putin tak jen získal více času pro válku, kterou stejně hodlal vést dál, dokud nedosáhne svých cílů. A každý, kdo tuto válku sleduje, ví, že ty cíle se nezměnily.
Souhlasil byste, že summit byl vítězstvím pro Putina?
Nemyslím si, že to bylo tak velké vítězství, jak ho vykreslují média. Trump už dříve jednal s Putinem způsoby, které překračovaly snahu Západu držet ho v izolaci. Je zřejmé, že nemá skutečný zájem trestat Rusko za tuto válku, ale naopak hledá cestu, jak normalizovat a dokonce přijmout změnu hranic, kterou se Putin snaží vynutit silou.
Ale na diplomatické úrovni, z pohledu novinářů, to samozřejmě do jisté míry vypadá jako Putinovo vítězství. Viděli jsme scénu, kterou Trump připravil, a Trump je, koneckonců, prezident reality show. Na pódiu stál Putin po boku amerického prezidenta, oba jako světoví lídři, za nimi nápis „Aljaška 2025 – Cesta k míru“. Jenže to je absurdní. Putin neusiluje o mír. Usiluje o válku, o smrt a zabíjení.
Jaký to vysílá signál veřejnosti?
Situace působí surrealisticky. Na první pohled to pro Putina vypadá jako výhra, protože lidé, kteří válku na Ukrajině nesledují detailně, mohou mít pocit: „Podívejte, Putin se snaží dojednat mír.“ Ve skutečnosti však jen získává čas, manipuluje Trumpem a formuje svůj obraz před světovou veřejností.
V tomto ohledu je to pro něj symbolické vítězství. Ale každý den pokračující války je naopak prohrou pro Rusko a ruský národ: Tisíce ruských vojáků umírají, stát vede zločinnou válku proti sousedovi a žádné Putinovy historické výmluvy to neospravedlňují. Nikdy mu nehrozilo žádné bezpečnostní riziko, ani ze strany Ukrajiny, ani NATO. Šíření těchto lží vůči vlastnímu obyvatelstvu nakonec povede k odpovědnosti.
Odhady říkají, že počet mrtvých a zraněných ruských vojáků přesáhne do konce léta jeden milion. Ukrajinci se nevzdají, nebudou žít jako vazalský stát pod diktátorem Putinem. Opakovaně to dokázali, oranžovou revolucí, Majdanem, ve jménu svobody a demokracie. Vidí svou budoucnost v Evropské unii, ne jako podřízený klientský stát Ruska.
Co podle vás znamená pro mezinárodní právo a politiku, že byl Putin pozván na americkou půdu, a to i navzdory tomu, že je na něj vydán mezinárodní zatykač?
Šokující je především to, že Spojené státy nejsou členem Mezinárodního trestního soudu. Země, která se často prezentuje jako „světový policista“, se tak ve skutečnosti nepodílí na prosazování mezinárodního práva, pokud jde o trestní odpovědnost. To samozřejmě vyvolává otázky, jakou váhu mají mezinárodní instituce, když i státy s velkou politickou silou mohou tento rámec obcházet.
Zaznamenal summit konec izolace Putina na světové scéně?
Je ještě příliš brzy na definitivní závěry, jsme teprve pár hodin po summitu, takže je potřeba být opatrní. Setkání s Trumpem jeho izolaci neskončilo a evropská hlavní města ho pravděpodobně ani v nejbližší době plně nepřivítají. Izolace tedy nezmizela, jen se stala složitější a méně jednoznačnou.
Ptám se, protože už od včerejší noci, dokonce i v americké televizi, se často zmiňuje, že bylo poměrně zvláštní, jak moc byl Trump vůči Putinovi vstřícný. Co si o tom myslíte?
Ano, ten dojem je oprávněný. Na první pohled působilo celé setkání téměř jako přehnaná inscenace – Trump tleskal, když Putin vystupoval z letadla, američtí vojáci klekali, aby upravili červený koberec.
Ale není to o moc jiné než když Steve Witkoff opakovaně jezdil do Moskvy a vždy se vrátil s prázdnou. V určitém bodě to začíná působit spíše trapně. Ano, pozvání Putina do USA a umožnění Rusku pořádat takzvaný summit na Aljašce, kde byla silná symbolika – že to bylo kdysi ruské území – přinášelo Rusku výhodu. A ano, Trump se do toho zapojil v takovém trochu trapném, až servilním divadelním stylu.
Ale na druhou stranu je třeba si uvědomit, že Trump je prezident, který má rád scénu a dramatické momenty více než konkrétní výsledky. Historicky jsou schůzky amerických a ruských prezidentů velmi pečlivě organizované a vyjednané, s jasnými cíli a očekávanými dohodami. Tady jsme ale žádné konkrétní výsledky neviděli – ani tiskové dotazy nepřijali, protože nebylo co oznámit.
Bylo zajímavé sledovat rozdíly v jejich přístupu. Trump říkal „žádná dohoda znamená žádná dohoda“, zatímco Putin mluvil spíše o „porozumění“ a o tom, jak se vzájemně pochopili. Navíc porušil protokol tím, že na tiskové konferenci mluvil první…
K tomu není co dodat. Putin dokonce řekl, že Trump má pravdu, že válka by se nikdy nestala, kdyby byl prezidentem USA. To je naprosto absurdní, válka by se nikdy nestala, kdyby Putin nebyl prezidentem. Je to bývalý důstojník KGB, mistr manipulace, ví, jak se dostat lidem do hlavy, a dělá to už mnoho let.
Vy jste byl na summitu v Helsinkách, kde se Putin s Trumpem sešli naposledy. Jak se proměnilo jejich vystupování bok po boku?
Když jsem byl na summitu v Helsinkách, bylo to opravdu napjaté. Trump tam tehdy prakticky souhlasil s Putinem a veřejně nevěřil ani vlastním zpravodajským službám, ani těm evropským, prakticky se tím veřejně ponížil.
Teď, při tomto setkání, to bylo jiné. Trump sice byl vůči Putinovi hodně vstřícný, skoro až servilní, viděli jsme pózování a určité divadlo, ale naštěstí to nedosáhlo extrému z Helsinek. Nepokoušel se otevřeně zpochybňovat fakta, hloupě s Putinem nesouhlasil, a když se ho zeptal, jestli příště přijede do Moskvy, viditelně projevil nesouhlas.
Proč? Může v tom hrát roli určitá míra uvědomění? Přeci jen Trump už několikrát z Putina projevil jakousi frustraci…
Za to bych připsal kredit Evropě. Myslím, že dokázali, alespoň zatím, zabránit tomu, aby Trump bezvýhradně ustoupil Rusku a ohrozil ukrajinské zájmy.
Evropané zorganizovali hovor mezi Trumpem a Zelenským ve středu, což nebylo jednoduché. Trump je těžko poslouchal, a ještě těžší bylo ho přesvědčit ke spolupráci. V minulosti ani neinformoval evropské spojence například o plánech bombardování íránských jaderných cílů. Tentokrát se však podařilo Britům, Francouzům a dalším evropským lídrům přesvědčit ho, aby spolupracoval, a zároveň udržet jasnou hranici, že výchozím bodem pro jednání má být linie kontaktu, nikoli extrémní požadavky Ruska na úplné odstoupení Donbasu jako podmínku příměří.
Dá se tedy říct, že situace mohla být mnohem horší a alespoň tentokrát se Trumpovi podařilo udržet určitou hranici a nevypadalo to, že mu jde úplně na ruku. Ale celkově je to spíše uklidnění scénáře. Důležité jsou výsledky, a ty jsou prakticky žádné.
Je podle vás Trump zklamaný?
Těžko říct. Trump se může ráno probudit ve Washingtonu a oznámit nové sankce, a to by úplně změnilo pohled na celou situaci. Ale dokud nepodnikne žádnou konkrétní akci a nepřijme fakt, že Vladimir Putin tuto válku nezastaví, dokud nedosáhne svých cílů – tedy ukrást pět ukrajinských regionů, včetně Krymu, který už vzal v roce 2014, a dalších čtyř regionů, o které teď bojuje a ničí, nepohneme se.
