Česká cestička do globální politiky. Do Prahy dorazil Trumpův našeptávač

Alexander Stubb si během posledního roku získal pověst evropského našeptávače amerického prezidenta Donalda Trumpa.

Finský prezident se o tuto pozici dělil a dělí s dalšími politiky, ale tento okruh se postupně zužuje, například vztahy britského premiéra nebo šéfky italské vlády s Trumpem už nejsou, co bývaly. Stubb s šéfem Bílého domu zůstává v kontaktu a vypadá to, že s ním stále umí najít společnou řeč.

Mluvil s ním například na začátku dubna, když si Trump veřejně pohrával s myšlenkou vystoupení Spojených států z NATO.

Stubb reagoval na jeho výhrady vůči spojencům a připomněl mu, že „evropštější NATO“ už vzniká a státy „přebírají odpovědnost“ za svou bezpečnost. On sám je zároveň zastáncem posilování evropských zemí a mírní alarmistické předpovědi o rozchodu USA a Evropy, byť uznává, že zaměření Washingtonu se mění.

Čeští politici teď mají příležitost díky Stubbovi získat cestičku do Bílého domu. Finský prezident v pondělí dorazil na dvoudenní návštěvu Prahy, během které se kromě prezidenta Petra Pavla setká i s dalšími politiky, včetně premiéra Andreje Babiše z hnutí ANO.

Stubb navázal blízký vztah s americkým prezidentem Donaldem Trumpem a zkrátka si s ním osobnostně sedl. Loni se díky tomu prezident relativně malého Finska stal součástí skupiny evropských lídrů, která vyjednává o míru na Ukrajině.

Jeho um ovlivnit Trumpa se nejviditelněji ukázal loni v březnu během dnes už takřka legendární schůzky obou státníků na Floridě. Stubb s Trumpem tehdy strávili několik hodin na golfu, oblíbené kratochvíli šéfa Bílého domu. Ve Finsku tehdy jednání zprvu vnímali jako riskantní, ale nakonec se ukázalo, že to byl vynikající tah.

Právě po této schůzce se Stubbem, politikem, který si jasně uvědomuje ruskou hrozbu, se začal pomalu otáčet Trumpův názor na válku na Ukrajině.

Den poté Trump poprvé řekl, že ho ruský prezident zklamal. A už v květnu po jednom z telefonátů Vladimiru Putinovi se Trump rozhodl Stubba zařadit mezi vybrané evropské lídry, které požádal o následné konzultace.

Stubb má za sebou dlouhou kariéru ve finské politice, byl premiérem, ministrem zahraničí, financí, pro evropské záležitosti, i šéfem jedné z největších stran. Celou dobu - včetně kampaně před loňskými prezidentskými volbami - jsou s ním spojena tři slova. Zazněla od něj v OSN i při četných rozhovorech: „klidně, rozvážně, vyrovnaně“.

Prezidentovo životní heslo podle listu Helsingin Sanomat (HS) z jeho úst poprvé zaznělo už před sedmnácti lety - v roce 2008, když vedl finskou diplomacii.

Tento motiv se u něj ale objevuje pravidelně, v rozhovoru pro Financial Times z loňského dubna Stubb vyzval evropské lídry, aby se více inspirovali Finskem. „Finský zvyk je zachovat chladnou hlavu,“ poznamenal pak při nedávné návštěvě Kyjeva.

Rozvážnost Stubb projevil i při jednání v Bílém domě vloni v srpnu, kdy se evropští státníci setkali s Trumpem krátce po jeho aljašském summitu s ruským diktátorem Vladimirem Putinem. Kromě finského prezidenta byli v Oválné pracovně například prezidenti Ukrajiny a Francie, italská premiérka, německý kancléř, předsedkyně Evropské komise a šéf NATO.

Stubb podle dvou zdrojů z listu HS navrhl Zelenskému, aby Trumpovi ukázali územní ústupky požadované Ruskem vizuálně. Bylo díky tomu jasně vidět, že Putin požaduje i teritorium, které Rusko v současné době neokupuje. Stubb navíc údajně přišel s nápadem přirovnat situaci ke Spojeným státům - jako by ztratily území od Floridy až po Virginii.

Finský prezident má také pravděpodobně Trumpovo osobní telefonní číslo. Na jedné z fotografií, které zveřejnil, je vidět, jak si evropští lídři shromáždění v Oslu telefonují s Donaldem Trumpem. Telefon přitom drží právě Alexander Stubb.

Stubb se zajímá o mezinárodní aspekt politiky a politické kultury, což souvisí i s jeho akademickou kariérou.

„Kromě jeho jazykových znalostí oceňuji také jeho schopnost působit a navazovat kontakty na mezinárodních fórech,“ uvedl pro Seznam Zprávy finský politolog Pekka Väisänen. Být kosmopolitou, jak prezidenta popisuje, je podle Väisänena v dnešním světě výhoda, protože to umožňuje vidět věci z širší perspektivy.

Teivo Teivanen, profesor světové politiky a předseda finské národní komise pro UNESCO, k prezidentovým silným stránkám přidává také schopnost plynulého projevu. I on zmiňuje rozsáhlé jazykové znalosti a dobré kontakty.

Stubb studoval ve Spojených státech, což mu podle expertů posloužilo i jako odrazový můstek pro budování vztahů s Trumpovou administrativou.

„Rozumí kultuře a ví, jak jednat s Američany, tedy ví, za jaké nitky tahat a jak. Skutečná výzva a problém však mohou nastat v příštích letech, pokud/když se domácí politika USA bude ubírat stále autoritářštějším směrem,“ vysvětluje Väisänen. Jak Stubb zareaguje a jaké stanovisko zaujme k těmto událostem v USA, je podle politologa velkou neznámou.

„Trump má také rád Stubbovu otevřenost. To se netýká pouze hraní golfu,“ dodává Väisänen. Teivanen pak mluví o Stubbově schopnosti „potěšit své partnery v konverzaci“, což může zvlášť rezonovat u amerického prezidenta, který je vyhlášený svou zálibou v laskavostech a komplimentech.

Stubb byl dříve známý jako pravicový politik v oblasti hospodářské politiky, pro kterého byla důležitá liberální práva, například sexuálních menšin.

Jako prezident ale zastává podle Teivanena názory, které nejsou pro pravici typické. Například v otázce uznání nezávislosti Palestiny se zdá být spíše na straně finské levicové opozice než pravicové vlády. Tím, že zdůrazňuje nedostatečné zastoupení globálního Jihu v mezinárodních institucích, si Stubb získal sympatie také levicového křídla politického spektra.

I přes pověst talentovaného politika se Stubbovi během kariéry nevyhnuly neúspěchy. Po létech v ministerských křeslech se v roce 2014 vcelku přirozeně ujal úřadu premiéra. Ve stejné době ale podle Teivanena selhal v některých svých krocích a v komunikaci. Čelil opozici ve vlastní straně a nakonec oznámil odchod z politiky.

Ale s blížícími se prezidentskými volbami v roce 2024 jeho strana marně hledala vhodného prezidentského kandidáta a nakonec předseda strany Petteri Orpo - a současný premiér - přesvědčil Stubba, aby kandidoval.

Ačkoli v průzkumech veřejného mínění nebyl jasným favoritem, brzy po zahájení kampaně se dostal na první místo. Jedním z hlavních důvodů jeho úspěchu se stala jeho schopnost zacházet se svými konkurenty s respektem, jak říká Teivanen.

„Já sám jsem to nazval „ofenzivou šarmu“. Zatímco u dříve oznámených kandidátů se objevily známky negativní kampaně, v níž zdůrazňovali, že ostatní kandidáti jsou horší než oni sami, Stubbův zvyk chválit ostatní kandidáty zvýšil jeho popularitu,“ vysvětluje analytik.

„Pozoruhodné je, že nebyl nijak zvlášť dobrým předsedou strany ani dobrým ministrem financí, dokonce ani premiérem. Měl však silnou podporu voličů a ve všech volbách, kterých se zúčastnil, získal velký počet hlasů – a to je zajímavý rozpor,“ poukazuje zase Väisänen.

Klíčovým faktorem na cestě Stubba k prezidentskému úřadu bylo podle něj to, že předtím na čas opustil politiku a odešel do Florencie. „Všechny jeho předchozí neúspěchy ve zmíněných funkcích tak byly zapomenuty. Řekl bych, že Stubbova osobnost, nebo spíše jeho image, se během let strávených v Itálii změnila a stala se vhodnější pro roli prezidenta,“ uzavírá Väisänen.

Článek původně vydaný v říjnu 2025 u příležitosti Stubbovy cesty do Spojených států jsme upravili a znovu publikovali v den jeho návštěvy České republiky.