Drtivý úder Izraele je nezničil. Hizballáh se brání odzbrojení

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Loňské září by libanonské hnutí Hizballáh nejradši zapomnělo. Nejdřív jeho členy zaskočil 17. září izraelský útok pomocí vybuchujících pagerů, další den se k nim přidaly i vysílačky. O týden později přišlo masivní izraelské bombardování, při němž zemřelo na pět stovek lidí - nejsmrtelnější den od konce libanonské občanské války. 27. září pak Izrael zabil vůdce hnutí Hassana Nasralláha, o další týden později (to už byl říjen) i jeho nástupce Hášima Safiaddína.

Třetím vůdcem v krátkém sledu se stal Naím Kásim, který po svém jmenování slíbil, že bude pokračovat ve válečném plánu, který stanovil Nasralláh.

Minulý týden ale Izrael bombardoval řadu míst v jižním Libanonu s tím, že jde o útoky na infrastrukturu Hizballáhu, kterou se snaží jeho bojovníci obnovit. Ze strany Hizballáhu žádná odveta nepřišla - nabízí se tak otázka, v jakém stavu šíitské hnutí je a zda vůbec ještě představuje pro Izrael hrozbu.

„Vraťme se do roku 2024 a naší kampani na severu. Hizballáh utrpěl obrovský zásah ve svém vedení, velitelském řízení a komunikaci, stejně tak jako ve svém arsenálu raket, střel a dalších zbraní, jako jsou protitankové střely. Izraelské obranné síly také vyčistily - většinou musely zničit - první dvě řady vesnic u izraelsko-libanonských hranic,“ shrnuje pro Seznam Zprávy izraelský vojenský analytik Eran Ortal z Beginova a Sadatova centra pro strategická studia.

„Je ale třeba říci, že mnoho jednotek Hizballáhu včetně speciálních se do boje nezapojilo. Brigády a prapory Hizballáhu tak zasaženy nebyly, jako vojenská síla Hizballáh zničen nebyl,“ dodal expert, který působí také v think tanku American Foreign Policy Council.

Analytik upozorňuje, že Hizballáh stále disponuje rezervisty, kteří jsou doma, případně se přesunuli na sever země. Někteří z nich jsou připravení bojovat, jiní budou spíše váhaví.

„Fakt, že vojenská síla je pod útokem, který neopětuje, a nebojuje, poukazuje na to, že je politicky zahnaná do rohu, a také na problémy s morálkou uvnitř organizace,“ myslí si Ortal. Nepovažuje nicméně za zásadní otázku, o kolik mužů ve zbrani libanonské hnutí přišlo.

Podle Jana Daniela, experta na Libanon z Ústavu mezinárodních vztahů, je Hizballáh nejvíce oslabený za celou svou historii. Připomeňme, že v době před izraelskou intervencí bylo hnutí často označované za vojensky nejsilnějšího nestátního aktéra na světě.

„Hizballáh byl výrazně vojensky oslabený izraelskými vojenskými údery a nejspíše je stále schopný v extrémním případě mobilizovat tisíce bojovníků s lehkými zbraněmi v případě libanonského konfliktu, ale jeho rozhodovací struktury byly výrazně zasaženy,“ vysvětluje Daniel.

Zároveň poukazuje na to, že hnutí se v minulosti mohlo opřít nejen o své bojovníky, ale také o své syrské a íránské spojence. „Všechny tyto pilíře jeho síly se za poslední rok zásadně otřásly,“ připomíná.

Efekt změny syrského režimu vyzdvihuje i Eran Ortal: „Něco se ještě možná ze Sýrie k Hizballáhu dostává, už to ale není ta dálnice na převoz zbraní z Teheránu do Bejrútu jako za časů Asada,“ říká s tím, že nezná poslední informace tajných služeb.

Pád diktatury Bašára Asada je ale pro Hizballáh zásadním faktorem: „Když se mě zeptáte na dvě dramatické změny z roku 2024, nejsem si jistý, zda bych před účinky změny režimu v Sýrii jmenoval dopady války s Izraelem. Změna režimu v Sýrii je strategickým prvkem, který Hizballáhu skutečně brání v zotavení se z války.“

Do budoucna by se podle něj mohl Hizballáh více soustředit na výrobu dronů, které jsou levnější než rakety a hnutí si je může vyrábět samo.

Podobně mluví o Sýrii i libanonský analytik Džamál Vakím: „Ta největší rána pro Hizballáh byl kolaps syrského režimu, což byl hlavní spojenec a pouto mezi Hizballáhem a Íránem.“

Analytik z univerzity v Bejrútu je přesvědčen, že vojenské síly hnutí obnovuje. Sýrie byla jedním z hlavních kanálů pro dovoz zbraní, nebyla ale jediným. Jsou i jiné. Hizballáh si také zbraně sám vyrábí na skrytých místech, proto si myslím, že mohou být opět připravení na budoucí střety s Izraelem,” odhaduje.

Šíitské hnutí by se nicméně mělo do konce roku zcela odzbrojit, oznámila v srpnu libanonská vláda. Složení zbraní a podřízení se libanonské armádě ale příliš reálně nevypadá.

„Osobně se domnívám, že silový postup armády proti Hizballáhu by stále znamenal ozbrojený konflikt blížící se občanské válce. Dovedu si představit určitý typ kompromisu, že se Hizballáh vzdá veřejně nějakých typů zbraní, případně některých pozic, tak jako to udělal již na jihu země,“ myslí si Jan Daniel s tím, že kompletní odzbrojení by bylo obtížné politicky i logisticky.

Izraelský analytik Eran Ortal připomíná, že Hizballáh je - stejně jako před loňskou válkou - stále nejsilnější ozbrojenou silou v zemi, nikoliv libanonská armáda. „Hizballáh už oznámil, že nebude spolupracovat, bude se spíše bránit. Byl bych překvapený, kdyby Libanonci začali proti Hizballáhu bojovat, jeho lidé jsou i ve vládě, hnutí je součástí společnosti.“

Džamál Vakím upozorňuje na dilema, které vzniká z toho, že libanonská armáda není schopna bránit území státu. „To ospravedlňuje kohokoliv, aby si vzal zbraně a bojoval ve jménu ochrany obyvatelstva nebo odporu (proti okupaci). Nemyslím, že by měl stát schopnosti donutit Hizballáh, aby složil všechny zbraně. Z toho samozřejmě plyne velká politická krize, která v Libanonu panuje,“ dodává.