Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Slovensko zálohuje od roku 2022. Letos v lednu se přidalo Rakousko. A zítra, 1. října začínají i Poláci nosit do obchodů skleněné lahve, ale také prázdné PET lahve a plechovky.
Na ostré zálohování si proto od zítřka začnou zvykat také desítky tisíc Čechů, kteří jezdí do polského pohraničí na nákupy potravin. Když teď koupí nápoje v Polsku, budou tam také petky a plechovky muset vracet, pokud nebudou chtít přijít o zálohu. Zda tyto „drobné“ oželí, je ale samozřejmě na nich.
Česko přitom letos povinný systém odmítlo. Podle kritiků tím zvítězila lobby odpadových firem.
Polský „system kaucyjny“ bude v mnoha ohledech dost podobný jiným systémům, byť má některé odlišnosti. Kromě „petek“ do 3 litrů a plechovek do objemu 1 litr zahrnuje také vratné sklo do 1,5 litru. Sklo bylo dosud v Polsku zálohované jen u piva. Nápoje si nyní zákazník zaplatí se zálohou, která je u skla stanovena na 1 zlotý (6 korun), zatímco PET a plech je zatížen 0,50 zlotými, tedy 3 korunami. Český systém navrhoval zálohu 4 Kč pro jakýkoliv typ obalu.
Povinnost přijímat prázdné a neporušené obaly mají v Polsku velké prodejny s rozlohou nad 200 metrů čtverečních, a to bez účtenky. Česká legislativa počítala s prodejnami nad 50 metrů čtverečních včetně čerpacích stanic.
Ještě nějakou dobu se ale budou zákazníci v prodejnách setkávat také s nápoji, neoznačenými symbolem zálohování, protože je umožněn doprodej zásob.
Systém v Polsku je na rozdíl od zamýšleného českého decentralizovaný. Polsko umožní existenci více společností, které zajišťují sběr, vypořádání záloh nebo logistiku. V Česku, ale třeba i na Slovensku má hlavní slovo jeden centrální operátor trhu. Decentralizovaný systém v Polsku má bránit monopolu jednoho hráče a v případě jeho selhání nabízí alternativy, je však složitější z pohledu smluv mezi operátory nebo účtování záloh. Vyšší centralizaci požadovali zástupci obchodu a potravináři.
České znovuzrození záloh?
Zmíněné země, tedy Rakousko, Slovensko a Polsko, považují zálohování za nutný nástroj k plnění požadavků evropské legislativy. Nařízení o obalech PPWR totiž stanovilo cíl na sběr PET lahví a plechovek v minimální míře 80 procent v roce 2026 a 90 procent v roce 2029.
Nařízení stanovuje pro rok 2026 prahovou hodnotu pro třídění na 80 procent. Pokud země dokáže klasickým způsobem tedy například přes kontejnery vytřídit větší množství, může požádat výjimku z povinného zavedení zálohového systému. Bez ohledu na to je platný také vzdálenější cíl na 90 procent v roce 2029.
V Rakousku a Polsku politici během legislativních diskusí upozorňovali, že stanovený cíl není možné splnit právě bez zavedení povinného systému zálohování. Tvrdil to i český ministr životního prostředí Petr Hladík, a také společnost EKO-KOM, správce současného kolektivního systému, přesto v Česku systém neprošel.
Tváří v tvář této realitě tak letošní krach s prosazováním zákona nebylo derniérou, ale jen přestávkou, která Česko připravila o čas a zavedení nás stejně nemine.
„Příští vláda se bude muset stoprocentně k otázce zálohování vrátit, bez toho požadavky EU prostě nesplní,“ říká náměstek ministra životního prostředí David Surý, který měl na starosti přípravu legislativy ve vládě Petra Fialy.
Bývalý ministr životního prostředí (ANO) Richard Brabec přesto trvá na tom, že se zálohovat nebude. Volební průzkumy přitom vykreslují ANO jako favorita nadcházejících voleb s ambicemi vládnout.
„Nejsme pro povinné zálohování v podobě, jak jej navrhla současná vláda. Je to velmi drahé, pro lidi nepohodlné, obce by přišly o peníze a navíc to řeší jen PET a nápojové plechovky. Jsme přesvědčeni, že velký prostor je v dalším rozšíření sběru, u plechovek možnost společného sběru do žlutých kontejnerů atd.“ napsal Brabec redakci SZ Byznys.
„Pan Brabec zjevně nezná podobu nařízení PPWR,“ reaguje Surý. Není totiž možné, aby se členský stát vyhnul zavedení zálohového systému, pokud nesplní cíl 80 procent na separátní sběr PET a plechovek do konce roku 2026. Konkrétně to vyplývá z článku 50. nařízení PPWR. Zatímco u „petek“ je teoreticky možné cíl splnit, u plechovek je to sci-fi. Podle ministerstva životního prostředí se aktuálně vytřídí 74 procent PET lahví a pouze 30 procent plechovek.
Přestřelka argumentů
Kolem záloh se roky vedla divoká argumentační přestřelka. Odpůrci v Česku například tvrdili, že zálohový systém bude extrémně drahý, že obce přijdou o peníze, že spotřebitelé zaplatí ve vyšší ceně nápojů investice do systému, anebo že zálohování neřeší ostatní typy komunálních obalů. A také to, že se jedná o lobbistický počin nápojářských firem. Ty by si zálohováním pojistily, že budou mít dost materiálu, který musejí draze shánět.
Kritici poukazovali na to, že některé obce přijdou o peníze. Dnes totiž mají příjmy z prodeje cenného PET materiálu, o který by přišly. Podle zastánců by se však výpadek vykompenzoval.
Obhájci kritické argumenty odráželi. EKO-KOM uváděl, že by dopady na rozpočty obcí byly v konečném důsledku neutrální, protože by upravil platby obcím a třídičkám. Navíc systém počítal s tím, že by obce získaly část peněz z nevrácených záloh – ne všechny nápojové obaly se totiž vrátí do systému, a malá část prostě „zmizí“. To například znamená, že se zničí, použijí na jiné účely v domácnostech apod.
Studie Centra ekonomiky a tržních analýz (CETA) z roku 2023 vyčíslila jednorázové náklady na zavedení systému na 5,2 miliardy korun a roční provozní náklady na 1,3 miliardy korun. Objednatelem studie byl Svaz obchodu a cestovního ruchu, který se zpočátku k „zálohám“ stavěl velmi kriticky. Později velké řetězce nátlak zmírnily, výhrady však trvaly ze strany tradičních obchodníků, kam patří třeba družstevní Skupina Coop.
Hlavní analytik CETA Michael Fanta připomíná, že náklady nezahrnují investice na vznik a provoz operátora, ale také náklady na svoz odpadů. „Co je také důležité, že po zavedení systému došlo na Slovensku k několikanásobnému zvýšení poplatku za každý uvedený obal na trh. Z těchto poplatků se totiž z největší části systém financuje. Logicky se pak takové navýšení musí promítnout do ceny produktů,“ uvádí analytik s tím, že je třeba si tyto náklady férově přiznat.
Další studie společností Eunomia, Institutu cirkulární ekonomiky a Vysoké školy chemicko-technologické pro iniciativu Zálohujme z roku 2020 vyčíslila investiční náklady na 2,45 miliardy korun a provozní náklady na 1,42 miliardy Kč na rok.
Z letmého srovnání nákladů se nezdá, že by systémy v zahraničí byly markantně levnější. Společnost Deloitte odhadla celkové náklady na systém v Polsku během prvních deseti let na 44 miliard zlotých (250 miliard Kč). Z toho 11,5 miliard zlotých na investice a 32,4 miliardy zlotých na provoz. Polsko je několikrát větší rozlohou i počtem obyvatel, nicméně česká sběrná síť měla být hustší.
Zmíněné náklady, resp. jejich část, se však neměly automaticky přenášet na lidi, kteří nakupují v obchodech. Nápojáři v ČR i na Slovensku tvrdili, že zdražovat nebudou, protože naopak budou odvádět méně peněz do tradičního kolektivního sběrného systému.
Český i slovenský operátor zálohového systému také prohlašoval, že ke zdražení nápojů kvůli povinnému zálohování nedojde. Kritici ale oponovali, že zdražení je prostě logické. Někteří nápojáři připouštěli možné zdražení, ale jen v řádu desítek haléřů na jeden nápoj, což by bylo při současné inflaci zanedbatelné. Změřit dopad do inflace je extrémně obtížné, ne-li nemožné, a to i vzhledem k tomu, pod jakým vnějším tlakem různých okolností byly ceny v posledních letech.
Všechny zálohové systémy mají jedno společné. Nejsou vůbec financovány ze státního rozpočtu, ale ze tří zdrojů: z příspěvků výrobců, výnosů z materiálu a nevyzvednutých záloh.
