Článek
Zkušený politik ví, že se nemusí bát problémů, má-li v rukávu řešení. Někdy se i vyplatí problémy uměle vyrobit. Fázi obav pak v pravý čas vystřídá fáze úlevy, z minusu je plus, řešitel je za hrdinu.
Tvorba státního rozpočtu, který tu Fialův tým po sobě nechá na příští rok svým nástupcům, probíhala přesně podle toho scénáře. Dokument prošel finálním hlasováním půl dne před vypršením zákonné lhůty – teď už bez dřívějších rébusů a škrtů. Tři dny před volbami tu máme happyend.
Vláda, která se zaklíná poctivou politikou, si mohla toto divadlo odpustit. Nic zbytečně nenatahovat a současnou verzi zákona poslat do Sněmovny včas, jak bývalo vždy zvykem. To se letos bohužel nepovedlo.
Nemělo by to ale zatemnit skutečnost, která je přece jen o pár pater důležitější. V rámci finálního bilancování je třeba uznat, že ke správě svěřených peněz přistupoval končící kabinet po celé čtyři roky v zásadě zodpovědně a že to platí i u posledního rozpočtu. Státní kasu vláda předává ve stavu, na jaký budeme možná už brzy s vděkem vzpomínat.
Rozpočet nakonec dostane k schválení až nová Sněmovna vzešlá z víkendových voleb. Zda se pojede po Novém roce podle něj, ještě není úplně jisté, ale žádné velké úpravy nejsou vzhledem k časové tísni a historické praxi pravděpodobné. A nejsou ani moc žádoucí.
Zůstane-li v platnosti Fialův výkop, budou pokryté všechny položky, na nichž doopravdy záleží, při stravitelné míře zadlužení. Důchody porostou mírně nad inflací (v průměru o 3,1 procenta), výdaje na platy o osm procent (s příslibem zvláštního zacházení pro učitele a ozbrojené složky), rekordní porci peněz dostane obrana (2,35 procenta HDP, s lehkou rezervou nad dohodou v NATO, oproti 1,4 procenta v roce 2021), odejde první splátka na nové Dukovany (18 miliard).
Ani doprava nakonec přes počáteční drama nepřijde zkrátka. Podle prvního rozpočtového návrhu z konce srpna hrozil u dopravních staveb meziroční propad o výrazných 33 miliard, po měsíci je ale hrozba – aspoň na papíře – zažehnána. V duchu již zmíněné poučky o výrobě problému, který je vzápětí spásně vyřešen.
Ubere se nakonec pouze 11 miliard, což je v rozpočtu dopravy jen osm procent. Stavební činnost by to nemělo ohrozit díky finanční vatě, kterou má k dispozici v rámci svého interního rozpočtu Státní fond dopravní infrastruktury. Fakt, že je z 33 miliard po měsíci třetina, vysvětluje ministr financí Zbyněk Stanjura dvěma triky, na něž musel mít políčeno už v srpnu.
Půlka problému se podle něj vyřešila „podrobnou analýzou“, na co dalšího by v jednotlivých kapitolách ještě šlo nasadit unijní fondy. Druhá zohledněním zákona, zpřísňujícího od ledna evidenci a tím práci načerno, což by mělo vylepšit výběr sociálního pojištění. Zákon prošel Parlamentem až v září a Stanjura nijak nepopírá, že si rozpočtový dopad schoval jako trumf na poslední chvíli.
Může se samozřejmě stát, že kouzla vytažená z klobouku na poslední chvíli nebudou fungovat v plné míře. Je také možné, že končící vláda nadsadila v rámci obsáhlého a těžko prověřitelného rozpočtového plánu i jiné položky. Zdokladovány jsou také nejrůznější dílčí kličky a záměny jedněch výdajů za druhé (z peněz na povodně se platí solární dotace), aby vše uspokojivě vyšlo.
Nic z toho do poctivé politiky nepatří a už mnohokrát bylo řečeno, že vláda si mohla tyto laciné machinace odpustit. Co je ale hlavní: výsledky se dostavily, hospodaření státu po celé volební období vycházelo na konci roku vždy víceméně tak, jak mělo. A kdyby měl někde příští rok přece jen nastat mírný skluz, tak v hlavních číslech je slušná rezerva, aby šlo veřejné finance pořád považovat za stabilizované.
Nejsledovanější číslo – tedy rozpočtový schodek – má příští rok činit 286 miliard korun. Stát si tedy bude muset na svoje fungování půjčovat přes půl milionu za minutu. Zní to jako ohromující suma, ale v kontextu doby jde víceméně o maximum možného.
Po nástupu covidu v roce 2021 činil roční schodek 420 miliard. Zlepšení je tedy evidentní a probíhalo celé tři roky. Příští rok se sice trend otočí (viz graf) a schodek se meziročně prohloubí. Ale to má pádné vysvětlení v podobě dvou velkých položek, které v rozpočtu přibyly „navíc“ (navýšení armádního rozpočtu a zahájení splátek za Dukovany).
Tyto dva výdaje se nepočítají do unijní metodiky, která poměřuje schodky k výkonu ekonomiky a pro srovnání států navzájem je jediná použitelná. V ní má Česko vykázat letos i příští rok schodek kolem dvou procent HDP, což je v rámci EU nadstandardní výsledek. Pomáhá mu i to, že rozpočty obcí jsou dlouhodobě v plusu.
Solidní rozpočtová čísla nespadla z nebe. Projevuje se konsolidační balíček z roku 2023 a šetřivý přístup uplatňovaný po celé volební období, kdy vláda nenápadně využila dojezd vysoké inflace, nechala s její pomocí vystoupat daňové příjmy a na druhé straně tolik nezvedala výdaje. Navyšování platů si schovala až na předvolební dobu, což byl jeden z faktorů, který předtím pomohl – na rozdíl od jiných zemí – inflaci vrátit do normálu.
Je dost pravděpodobné, že ze všech možných témat nakonec volby rozhodne ekonomika a široce sdílený pocit, že dřív bylo lépe. A že současná vláda nakonec prohraje i proto, že tolik nerozhazovala. Ale mělo to smysl – i když to většina voličů nakonec možná neocení.
