Zpátky do českých rukou. Češi skoupili energetické firmy, Novu i Slavii

Plynárenská infrastruktura, fotbalový klub Slavia, mediální skupina CME, hotel Hilton nebo například výrobce nábojů Sellier & Bellot. To jsou příklady velkých majetků, které se v posledních pěti letech po prodeji za hranice vrátily zpět do českých rukou.

Velkou roli v tom sehrál stát a energetická skupina ČEZ, kterou stát kontroluje. Důvodem totiž byla energetická krize, která začala v polovině roku 2021. Stát tak chtěl získat zpět kontrolu nad plynárenskými aktivy, které se prodávaly. „Klade se větší důraz na strategickou důležitost infrastruktury především v energetice a sektoru energií s ohledem na bezpečnost energie a geopolitiku,“ uvádí expert na fúze a akvizice poradenské společnosti KPMG Adam Páleníček.

Před dvěma lety tak státní investice do energetiky zahájil český státní podnik ČEPS, který získal od německé energetické skupiny RWE zásobníky plynu za 8,8 miliardy korun. A rovnou také přikoupil páteřní síť plynovodů – společnost Net4Gas – od společností Allianz Infrastructure a Borealis Novus Parent. ČEPS touto transakcí získal páteřní síť plynovodů o délce téměř čtyř tisíc kilometrů. Za skupinu Net4Gas zaplatil státní podnik celkem 7,9 miliardy korun.

Dalším velkým obchodem v plynárenství bylo získání podílu ve výši 55 procent ve skupině GasNet. Podíl koupila energetická skupina ČEZ od australské Macquarie. „Šlo o transakci ve výši přes 21,3 miliardy korun,“ dodává Marek Rehberger, generální ředitel Patria Corporate Finance. Letos pak ČEZ koupil od německé energetické skupiny E.ON společnost Gas Distribution.

Aktivní ale nebyl jen stát, činili se rovněž soukromí investoři. Hlavními oblastmi zájmu byli podle partnera poradenské firmy Deloitte Advisory Petra Dědečka energetika, reality, obnovitelné zdroje, zbrojařský průmysl a v poslední době oblast zdravotnictví. „Vedle energetiky české investiční a realitní fondy vykoupily od zahraničních vlastníků řadu kancelářských a obchodních center,“ upozorňuje partner poradenské společnosti Moore Czech Republic Petr Kymlička.

Soukromí hráči se však zaměřili především na oblasti mimo energetiku. „Můžeme zmínit společnost Smartwings, kdy čínská skupina Citic Group v roce 2024 prodala svůj téměř padesátiprocentní podíl společnosti Prague City Air,“ líčí Rehberger. Firmu Prague City Air ovládá Jiří Šimáně společně s Romanem a Lenkou Vikovými. Podle neoficiálních informací z trhu překročila cena dvě miliardy korun.

Prodejem podílu v aerolinkách ale rozprodej majetku Citic v Česku neskončil. Mediální pozornost přitáhla především transakce, při níž čínští investoři prodali fotbalový klub Slavia do rukou miliardáře a vládce skupiny Sev.en Pavla Tykače. „V roce 2023 došlo k převodu majoritního podílu na českého podnikatele Pavla Tykače. Odhadovaná cena transakce byla komunikována zhruba na dvě miliardy korun,“ doplňuje Jiří Hlaváč, partner TPA Valuation & Advisory.

Do českých rukou se pak vrátil tradiční tuzemský výrobce munice – společnost Sellier & Bellot. Tu získala od lucemburské skupiny CBC Europe zbrojařská skupina Colt CZ Group, kterou ovládá miliardář René Holeček. Za vlašimského producenta munice zaplatila skupina Colt kolem patnácti miliard korun v hotovosti a nově vydanými vlastními akciemi.

Aktivním investorem ale byla zejména největší tuzemská investiční skupina PPF. Velkým obchodem bylo opětovné převzetí české televizní jedničky TV Nova, kterou skupina PPF již v minulosti ovládala. V roce 2002 totiž došlo ze strany PPF k nepřátelskému vstupu do CET 21, která tehdy držela vysílací licenci na TV Nova.

O dva roky později PPF největší tuzemskou televizi za 642 milionů dolarů (tehdy necelých 15 miliard korun) prodala, a to současnému majiteli CME. Na celé investici tehdy skupina podle odhadů vydělala okolo osmi miliard korun.

Po šestnácti letech – v roce 2020 – ovšem skupina PPF dotáhla do konce převzetí celé skupiny CME, jejíž součástí v té době byla nejen TV Nova, ale také televizní stanice v Bulharsku, Rumunsku, na Slovensku či ve Slovinsku. „Mediální skupinu CME koupila skupina PPF od investorů v čele s AT&T za zhruba 2,1 miliardy dolarů (tehdy přibližně 48,4 miliardy korun),“ říká Hlaváč.

Převzetím CME ale akviziční apetit skupiny PPF rozhodně neskončil. Letos realizovala rovnou tři nákupy velkých pražských hotelů, když získala největší tuzemský hotel Hilton, nejluxusnější hotel Four Seasons a dejvický Diplomat. Celkem ji investice vyšla na téměř jedenáct miliard korun. Hotel Four Seasons ale koupila společně se zbrojařským magnátem Michalem Strnadem, který získal v hotelu třicetiprocentní podíl.

Za větší angažovaností tuzemských investorů na českém trhu je řada faktorů. „Významným důvodem je snaha o strategickou kontrolu nad klíčovou energetickou infrastrukturou. Domácí investoři také za poslední dekády nastřádali dostatečný kapitál a sebevědomí k realizaci těchto transakcí,“ uvádí Rehberger s tím, že jde i o projev důvěry v české investiční prostředí.

Podobně se vyjadřují i další odborníci. „Čeští strategičtí i finanční investoři dnes disponují mnohem větším kapitálem než před deseti či patnácti lety, a mohou tak aktivně kupovat firmy, které mají zahraniční vlastníky,“ popisuje Kymlička a pokračuje: „Nejedná se přitom vždy jen o společnosti, které kdysi byly koupeny nebo kompletně vybudovány zahraničním kapitálem, ale stále častěji také o výkup podílů zahraničních partnerů ve společně vlastněných firmách.“

Podle Hlaváče k tomu přispěla i geopolitická situace, kdy čínští investoři prodávají investice uskutečněné na tuzemském trhu. „Mezi důvody patří růst apetitu důvěry v sebe sama domácích investorů, dobré podmínky pro financování aspoň v některých letech, slabší zájem o Českou republiku z řad zahraničních investorů, určitá míra flexibility na straně domácích investorů a politická či celospolečenská poptávka v případě energetických aktiv,“ vypočítává Dědeček. Stát totiž považoval ovládnutí plynárenských aktiv za strategický zájem.

Pokles atraktivity Česka pro zahraniční investory není ovšem podle Kymličky příliš pozitivním faktorem. Firmy z Německa a zemí Beneluxu podle něj přesouvají pozornost na rychleji rostoucí trhy nebo zpět do vlastních zemí, kde „se často potýkají i s existenciálními problémy“. To ostatně stojí za řadou prodejů realit.

Do rukou českých investorů v posledních pěti letech se tak vrátil obří majetek. „Deset největších transakcí za posledních pět let představuje celkem zhruba 7,5 miliardy eur (okolo 182 miliard korun),“ vypočítává Dědeček. Za celý trh pak bude suma ještě vyšší.

Skupování původně českých firem a realit od zahraničních investorů bude přitom dál pokračovat. „V souvislosti s nestabilitou ve světě a celkovou geopolitickou situací lze očekávat, že se část českých investorů bude dále soustředit na domácí trh,“ uvádí Hlaváč. Pokračující „re-nacionalizaci“ české ekonomiky a posilování domácího kapitálu očekává i Kymlička.

V hledáčku budou mít podle Páleníčka firmy z energetiky a infrastruktury. Podobný vývoj očekává i Rehberger: „Stát i soukromí investoři budou i nadále skupovat strategické firmy, když k tomu bude příležitost. Aktivní ale budou podle něj rovněž fondy soukromého kapitálu, jako jsou Genesis Capital, Jet Investment a další.

„Soukromý český kapitál bude rozšiřovat své investice do realit, průmyslu a technologických firem na úkor zahraničních investorů. Současně bude usilovat i o spojování menších firem a o vytváření silných ‚českých šampionů‘ schopných konkurovat minimálně v regionu střední Evropy,“ odhaduje Kymlička.