Skutečný vrah ze Slopného běhá po svobodě. Justice chrání systém, říká obhájce

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Advokát Josef Bartončík je známý obhajobou Jany Nagyové v mediálně sledované kauze Čapí hnízdo. Před dvěma lety se ale rozhodl bezplatně zastupovat Maroše Straňáka - muže, který je odsouzený na 25 let za brutální, donedávna zapomenutou vraždu seniora ve Slopném na Zlínsku. Straňák ve vězení sedí už čtrnáct let. A celou dobu tvrdí, stejně jako jeho údajný komplic a spoluodsouzený David Šimon, že je nevinný.

Bartončík začal Straňáka obhajovat poté, co si poslechl investigativní podcastovou sérii Seznam Zpráv Slopné: Kdo je vrah?, která odhaluje celou řadu nesrovnalostí, jež případ provázejí. „Ty vyviňující důkazy jsou černé na bílém, velmi dobře zpracované a je jich velké množství,“ vysvětluje Bartončík v obsáhlém rozhovoru.

Fakta shromážděná redakcí ale soudům nestačila - a letos na podzim Ústavní soud odmítl stížnosti obou odsouzených, čímž muži definitivně vyčerpali všechny možnosti českého justičního systému k otevření svého případu.

„Oba dva ti kluci sedí za něco, co neudělali. A to je strašné. Vražda ve Slopném je skutečně hnusný zločin a měl by za něj být někdo spravedlivě odsouzený. A nám tady zcela zjevně ten skutečný pachatel zvlášť závažného trestného činu běhá po svobodě a směje se,“ komentuje rozhodnutí soudů Bartončík.

Podle něj se justice a orgány činné v trestním řízení pouze snažily ochránit systém. „A to za každou cenu, i za cenu zamlčování faktů. A snažily se ukázat, že taková chyba by se v tom systému stát nemohla,“ říká obhájce.

Když jsme se spolu bavili naposledy o kauze Slopné, bylo to ještě před rozhodnutím Ústavního soudu (ÚS), kam si oba odsouzení podali stížnost poté, co jim zlínský krajský soud po půlročním jednání zamítl obnovu procesu. Tenkrát jste říkal, že nějakou šanci k zásahu Ústavního soudu vidíte. Tvrdil jste, že důvody tam jsou. Soud nicméně obě stížnosti odmítl. Co si o postoji Ústavního soudu myslíte?

Je naprosto zřejmé, že Ústavní soud v obou případech postupoval ryze formálně. Dokumentuje to zejména velmi strohé odůvodnění obou rozhodnutí, které navíc obsahuje v podstatě identické pasáže, byť rozhodovaly odlišné senáty.

Oba senáty ve svých odůvodněních například shodně uvedly, že jejich úlohou není, aby přehodnocovaly závěry obecného soudu, tedy toho zlínského, ale že je podstatné, zdali soud své rozhodnutí pečlivě a řádně vyhodnotil. Jak si to máme vysvětlit?

Ryze formální pohled, který laicky řečeno předpokládá jakékoli odůvodnění, pokud je hezky napsané, pak je dostačující.

Z toho vyplývá, že proces o možné obnově případu, který probíhal loni ve Zlíně, byl vzhledem k dalšímu posuzování soudů vyšších stupňů naprosto zásadní.

Přesně tak. Základem je verdikt Krajského soudu ve Zlíně, který své rozhodnutí skutečně velmi pečlivě odůvodňuje - nicméně pouze po formální stránce. Meritum sice neřešíme, ale slohově je to zpracováno na jedničku s hvězdičkou.

Já do té obnovy šel i přesto, že jsem věděl, že prakticky sto procent žádostí o obnovu se v Česku zamítá. Ale u Slopného jsem viděl, že ty vyviňující důkazy jsou černé na bílém, velmi dobře zpracované a je jich velké množství. Už na druhém líčení o obnově jsem si ale říkal, že soudce Pavel Dvorský si jen dláždí cestu, aby to celé zamítnul.

Než začneme do detailu řešit samotný proces - proč jste vzal případ, jako je Slopné?

V právní branži jsem už skoro třicet let a pořád ve mně hlodá nepříjemný pocit, že je lepší radši neuznat vinnými deset lidí, kteří možná něco spáchali, než uznat vinného trestným činem někoho, kdo nic nespáchal. Já jsem přesvědčený, že v případě Slopné jde o justiční omyl. Oba ti kluci sedí za něco, co neudělali. A to je strašné, obzvlášť při výši těch trestů.

A pak je tu druhá rovina - vražda ve Slopném je skutečně hnusný zločin a měl by za něj být někdo spravedlivě odsouzený. A nám tady zcela zjevně ten skutečný pachatel zvlášť závažného trestného činu běhá po svobodě a směje se.

Říkáte, že jste si jistý tím, že ve vězení sedí nevinní a skutečný vrah běhá někde venku. Na právníka, natož advokáta, je to silné vyjádření. Především vzhledem k tomu, že Krajský soud ve Zlíně loni v červenci už počtvrté odmítl proces otevřít, verdikt opět ztvrdil i Vrchní soud v Olomouci a Ústavní soud stížnosti odsouzených odmítl.

Já začnu prvním rozsudkem, který v této trestní věci padl. Zlínský krajský soud tehdy oba dva zprostil obžaloby. A já z praxe vím, že zejména tento zlínský senát má skutečně tu zásadu in dubio pro reo, tedy v případě pochybností zprostit, velmi úzkou. Velmi úzkou. Já toho soudce (Radomír Koudela, jenž vydal nepravomocný zprošťující a poté odsuzující rozsudek - pozn. red.) znám víc než dvacet let. Takže když už tento senát dojde ke zprošťujícímu rozsudku, ty pochybnosti tam musí být velmi silné. Ten senát věděl, že soudí zvlášť brutální vraždu a kdyby byl aspoň trochu přesvědčený, že má pachatele, poprvé je jednoznačně odsoudí. To, že je zprostil, znamená, že musel mít skutečně velmi důvodné pochybnosti.

Tehdy měl soud v ruce pouze jediný důkaz - pachové stopy.

Bohužel zrovna na Zlínsku měli opakovaně s tímto nepřímým důkazem problémy.

Nadužívaly se?

Řekněme, že ta metoda byla špatně prováděna, a tím pádem ty výsledky byly oslabené, mohly ukázat na nevinného člověka. To, že soudy musí brát tento důkaz s rezervou, už dvakrát konstatoval Ústavní soud v souvislosti s případem opět ze Zlínska.

Případ Zezula-Skalický, na němž jste s bratrem Michaelem pracovali - a vyhráli.

Přesně tak. Když se vrátím ke Slopnému, ten zprošťující rozsudek byl jednoduchý. Máte tady pachové stopy. Ano, my to uznáváme jako nepřímý důkaz, ale netvoří to žádný řetězec důkazů. Tím pádem nemůžeme vydat odsuzující rozsudek.

A celý ten další vývoj je pro mě těžký… Já na to nemám důkazy, nemůžu tvrdit, nemůžu nikoho obvinit, ale v situaci, kdy takhle neuspějete u soudu, tak mi svítí výstražná kontrolka, když se naráz zjeví nějaká náhoda. Tady přišli dva příbuzní a začali něco vykládat…

...bratranci Milan a Ludvík Rakašovi.

A prostě spadnou takhle z nebes a začnou něco vykládat (soudu sdělili, že se jim Straňák k vraždě ve vazbě přiznal, jeden z nich po deseti letech reportérkám sdělil, že si svědectví oba vymysleli - pozn. red.). Dobře. Postaví soud do situace, kdy už nemohl jinak, když už máte dva přímé důkazy a ty se vzájemně podporují. A tady už tu matematiku máte.

Navíc soud se konal po rozhodnutí vrchního soudu, byl nějakým způsobem vázán, tím, co mu nakázal - tedy případ po zprošťujícím rozsudku znovu projednat. Tak rozhodl tak, jak rozhodl. Bohužel. Nelze tomu soudci a tomu senátu nic vyčíst, protože důkazní matematiku bohužel měli jasnou. A tehdy ještě asi nebyl ani úplně takový důvod se zabývat důvěryhodností těch svědků, protože tehdy se ještě nevědělo, co všechno za tím je.

A co za tím je?

Já vím, že „obchody“ mezi policií, státním zastupitelstvím a některými odsouzenými probíhají. Dostanou výhodu, když můžou někoho usvědčit. Tohle je do jisté míry pokračování. Ten vztah byl podle mě těžce nestandardní.

Jaký vztah?

Orgány činné v trestním řízení a Milan Rakaš. To prostě bylo nestandardní. Už jsem se setkal s přerušením výkonu trestu, s odklady výkonu trestu - a to je strašně složitá činnost. A soudy na to nejdou. Téměř umírajícího člověka ve vazbě v Brně vám nepustí, protože máme v Brně vězeňskou nemocnici. Takže to se neřeší. Nashle. A tady se to kupodivu povedlo. Ta ingerence státního zastupitelství.

Mluvíte o dopisech tehdy dozorového žalobce Lea Foltýna ve prospěch korunního svědka Rakaše? Milan Rakaš skutečně po své klíčové výpovědi proti Straňákovi už nikdy trest nenastoupil, údajně kvůli zdravotním komplikacím po prodělané bandáži žaludku.

Ano. A teď vám to řeknu naprosto otevřeně a vím, o čem mluvím. Když tu kartu obrátíte. Představte si, že by takovéto prebendy pro svědka za účelné svědectví udělala obhajoba. Já vám garantuju, že ten obhájce bude stíhaný za maření spravedlnosti, že ovlivňoval svědka. To vám už u toho soudu nikdo neuvěří. A tady se to prostě přešlo. A navíc, já sice nejsem lékař, nejsem znalec, ale na mě pan Rakaš působil naprosto zdravě (Rakaš po prominutí trestu například jezdil na zahraniční dovolené - pozn. red.).

Což je další kamínek do toho, že to tady je špatně.

A navíc tu je Ludvík Rakaš (dnes se jmenuje Mencl), který nám řekl, že si i s bratrancem své svědectví proti Straňákovi vymysleli, aby se dostali po dohodě se žalobcem z vězení dřív domů. Přijde vám, že se s jeho vysvětlením, tedy, že nám lhal, soud vypořádal dobře?

Vy jste Ludvíka Mencla překvapili. Nebyl na to připravený. Nevěděl, že ho nahráváte. Na základě toho momentu překvapení se domnívám, že vám vysypal to, co vám ani vysypat nechtěl. Potom se mu to samozřejmě rozleželo, teď před tím soudem byla nějaká mediální kampaň. Uvědomte si jedno: Kdyby přišel k soudu a zopakoval to, co řekl vám, tak je v sazbě, která nepřipouští podmínku za křivé obvinění, respektive křivou výpověď. A v podstatě to, co tam řekl, že si z vás udělal srandu, tak to bylo jediné, co mohl říct, co je netrestné.

Ale má to vnitřní logiku?

Nemá to žádnou vnitřní logiku. Našel si tu nejjednodušší cestu ven.

Sám říkáte, že to nemá vnitřní logiku, tak proč na to soudce přistoupil?

Pro mě do jisté míry nestandardní byl celý průběh řízení o obnově. Už do jisté míry hraničil s hlavním líčením. Během řízení o obnově procesu provádíte důkazy jenom pro to řízení, potom jsou nepoužitelné v rámci hlavního líčení. V okamžiku, kdy soud nazná, že tam má nějaké pochybnosti a že je potřeba důkazy procesně relevantním způsobem vyhodnotit v průběhu hlavního líčení, tak by měl povolit obnovu a v rámci hlavního líčení už korektně všechno vyřešit.

My jsme ten rozsah strašně nafoukli, do jisté míry už to suplovalo to hlavní líčení a prostě přiklonil se na jednu stranu, nějakým způsobem si to odůvodnil. A odůvodnil to velmi pečlivě - opravdu těch v uvozovkách důkazů bylo hodně. To je celé. Prostě stojí to a padá na tom, že svědky bere jako věrohodné.

Nebyla to ale jediná pochybnost. Stejně je ale soudce nesečetl, zkoumal je jednotlivě.

Bohužel.

Jak si to pojmenováváte? Je to šlendrián? Velké spiknutí? Nebo něco mezi tím?

Je to případ, který nedotáhli do konce a on se jim zhroutil. Tak si tam přinesete novou věc. Já na to nemám žádný přímý důkaz, jestli byl Milan Rakaš nasazený účelově. To se běžně dělá. Nebo to byla náhoda. Já si myslím, že nasazený účelově byl. Je protřelý, zkušený a vyhodnotil si, že svědectví mu pomůže z vězení, což se i ve výsledku stalo (Milan Rakaš je dnes odsouzený za podvod a nucení ke křivé výpovědi - pozn. red.).

To znamená, že stačí nasadit jednu chybnou součástku do systému a soudce už to není schopen rozlišit?

Ten případ tím můžete dramaticky ovlivnit. A svědci ve prospěch obžaloby jsou apriori důvěryhodní - a tím to končí.

Co si myslíte, že by se muselo stát, aby se obnova povedla?

Upřímně, já nevím. Pro mě to bylo naprosto nepochopitelné. Byla tam veřejnost, nebyla tam jen laická veřejnost, byli tam kolegové advokáti, studenti práv. Měl jsem možnost se s nimi bavit. A řeknu vám, že nikdy jsem nezažil, aby ten závěr té veřejnosti zčásti laické a zčásti odborné, byl naprosto jednoznačný. Tedy povolit obnovu. Ale naprosto jednoznačné.

Proč ten senát rozhodl tak, jak rozhodl? Těžko říct.

Kdyby obnovu povolili, museli by podle vás Straňáka se Šimonem pod tíhou nových důkazů pustit?

Podle mého názoru ano. Výpovědi dvou klíčových svědků nejsou kontinuální. Jsou tam rozpory mezi nimi, jsou tam rozpory mezi tím, co vypověděli tehdy u soudu, potom u obnovy a tak dál a tak dál. To znamená, že to asi nebudou výpovědi úplně podle pravdy. A zas by se to projevilo v tom hlavním líčení. A další kamínek: Proč zrovna dva příbuzní? Můj klient seděl s osmi, devíti lidmi, kteří mu povahově byli podstatně blíž. Nikomu nic podobného nikdy neřekl. Proč by to řekl zrovna jim? Proč to neřekl svým kamarádům, se kterýma seděl? To jsou takové střípky, které máte jeden za druhým a jenom dosvědčují to, že to prostě bylo jinak.

Máte nějakou vlastní teorii, co bylo za tím rozhodnutím soudu? Byli pod tlakem, třeba od svých kolegů?

To si nemyslím, byli pod tlakem samozřejmě mediálním. Je to jejich rozhodnutí, nevím, co je k tomu vedlo. A to odůvodnění je relativně precizní, důkladné.

Dobře. Pořád je tam ta kukla s DNA - s jediným validním biologickým důkazem celé kauzy. Stopa navíc podle našich zjištění ukazuje na slovenskou zbrojní mafii, se kterou zavražděný obchodoval. To ale nikdo nechce vidět. Nebo se mýlíme?

To se vůbec nikdy neřešilo. Přitom je to důkaz o tom, že tam musel být minimálně ještě někdo jiný. Je to jasný důkaz vedoucí k odhalení toho pachatele.

Věnovala se policie, potažmo státní zástupce dostatečně tomuto směru, který naznačujete?

To si rozhodně nemyslím. Hlavně je to směr, kterým se měli vydat základně. Už od nějaké kriminalistické teorie, jestliže tam mám DNA někoho, kdo může být propojený s tou obětí, tak je potřeba to prověřit. Zabývat se tady touto cestou, která má logiku asi podstatně větší než účast těch dvou odsouzených. Proč to neudělali, to je záhada.

Tu DNA ztotožnili ve chvíli, kdy ti dva už prošli jedním nepravomocným odsouzením. Hrálo to podle vás roli? Žalobce navíc před odvolacím soudem zamlčel identitu tohoto člověka - a soud poté v rozsudku spekuloval, že se muselo jednat o nějakého známého Straňáka se Šimonem, což jsme ale vyloučili.

V této chvíli evidentně nikdo nechtěl přijít a říct: Možná to bylo celé úplně jinak.

Jako že by si vyšetřující orgány nedokázaly přiznat chybu?

Asi tak.

Zaznamenal jste nějakou „falešnou“ solidaritu v tomto případě - například mezi policisty, žalobci, soudci?

Zaznamenal jsem tam jednu věc: Ta činnost státního zástupce ohledně zamlčování té DNA byla předmětem prověřování NCOZ. Bylo to pod dozorem státního zastupitelství. Přijde mi zvláštní, že se to prověřilo velmi rychle. A před veřejným zasedáním už máte rozhodnutí, že se vlastně nic nestalo. A když si kolega Robert Cholenský, advokát Šimona, podá stížnost, tak na dalším veřejném zasedání za tři týdny pak státní zástupkyně stihne to rozhodnutí přezkoumat a vydat další usnesení, že zamítá stížnost a ještě to odůvodnit. Už dlouho jsem neviděl takovou rychlost. To taky budí nějaký dojem.

Jenom připomenu, že zkoumali mimo jiné tvrzení jednoho ze slovenských mafiánů, že jsme ho podplatili. My máme ale nahrávku, která ukazuje, že žádnou nabídku nedostal. Zvláštní byl i způsob, jak rychle ho vypátrali. Vzhledem k tomu, že člověka, kterému DNA nalezené poblíž místa činu patří, soud ani nikdy nevyslechl s konstatováním, že ho stejně nenajde…

Když se chce, tak to jde.

Když vydali první usnesení o tom, že vyšetřování ze strany žalobce bylo v pořádku, napsali tam, že nenašli vůbec žádný důkaz, že by Foltýn jakkoliv intervenoval ve prospěch Rakaše. Když podal advokát Cholenský stížnost, tak se tam objevil jeden dopis, kdy Foltýn psal v Rakašův prospěch do věznice. A když Cholenský po soudu požadoval, ať předloží celý žalobcův spis, že už je divné, že je tam jeden dopis, jestli jich tam není víc, tak najednou se jich tam objevilo dalších několik. Jak to vypadá?

Jako snaha ochránit a očistit systém. Za každou cenu, i za cenu zamlčování faktů. Ukázat, že taková chyba by se v tom systému stát nemohla. A udělat to rychle, udělat to veřejně, podřídit tomu všechno. Je to můj subjektivní dojem, ale vychází z praxe rozhodování. Ta rychlost, urputnost - to nebývá zvykem, opravdu nebývá.

Mimo tohle, jak hodnotíte vyšetřování Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ), co se týká práce se svědky? O tom, že například Ludvík Rakaš nám svou původní klíčovou výpověď popřel, orgány činné v trestním řízení od nás věděly s více než měsíčním předstihem před publikací. Přesto jej detektivové vyslechli až poté, co jsme případ medializovali.

Přijde mi to zvláštní.

Podcenili to policisté, nebo se na to prostě vykašlali? Udělali to schválně?

Já bych ten úkol na jejich místě udělal rychle. Je to úkol, který uděláte okamžitě. Pro ně má podstatně větší význam. Takový přístup mi přijde extrémně špatně.

Co kdyby požádali o podmínečné propuštění a přiznali se? Je to podle vás řešení?

Je tady jakási nepsaná praxe, kterou soudy odůvodňují jako změna postoje k trestné činnosti. Jinými slovy, přiznej se a my tě pustíme. Podle mého názoru vůbec popírá smysl toho podmínečného propuštění, protože za ten trestný čin, ať byl, jaký byl, tak za to je ten trest. V rámci podmínečného propuštění je potřeba zkoumat, co bylo od právní moci, ne, co bylo předtím. Za to už ten pachatel má ten trest. V případě Maroše 25 let.

Ale jak se choval, jak se vyvíjí, jestli je to dál raubíř. Bohužel ty soudy to mnohdy zjednodušují opravdu tady na úroveň změny postoje k trestné činnosti. Přiznejte se, litujte se, že už to nikdy neuděláte a my vás pustíme. Což u lidí, kteří tam, řekl bych, nesedí za to, co spáchali, je problém.

Takže se jinými slovy může stát, že si odsedí celý trest?

Znám soudce, kteří řeknou: Už se sem dostal, tak ať si ho odsedí, proč já ho mám pouštět. A 99 procent prostě zamítají úplně.

Váš klient je srozuměný s tím, že si to možná odsedí celé?

Můj klient má k tomu stanovisko, že se prostě nepřizná k něčemu, co neudělal. To je jeho postoj, který má už 14 let a já ho nezměním, ani nechci. Přiznat se k vraždě, kterou nespáchal, je nesmysl.