Ústavní soud do kauzy Slopné nezasáhne. Odmítl stížnost i druhého odsouzeného

Ústavní soud shodil i druhou stížnost vztahující se ke kauze vraždy ve Slopném. Stalo se tak po více než 11 letech, kdy zlínský krajský soud poslal za ubití seniora Miroslava Sedláře do vězení v té době dva mladíky – Maroše Straňáka a Davida Šimona. Od počátku vyšetřování oba muži tvrdí, že s vraždou nemají nic společného.

V roce 2023 publikovaly Seznam Zprávy podcastovou sérii Slopné: Kdo je vrah?, která poukazuje na rozsáhlé pochybnosti v celé kauze.

Reportérky upozornily například na to, že tehdejší dozorový žalobce případu před vrchním soudem zatajil informace o původci DNA z kukly z místa činu, která se neshodovala ani s jedním z odsouzených. Naopak ukazovala na slovenského recidivistu, kterého ovšem soudy dodnes ani nevyslechly.

Právě zmíněný muž patřil podle zjištění Seznam Zpráv do organizované skupiny, která obchodovala se zbraněmi se zavražděným Sedlářem. Zmíněná DNA je jediným validním biologickým důkazem v celém případu. Dva odsouzené muže poslaly soudy do vězení na základě pachových stop, které jsou v současnosti světovou, ale i českou vědeckou komunitou označeny za silně nevěrohodné.

K odsouzení dvojice, vyjma pachových stop, zásadně přispěly výpovědi korunních svědků – bratranců Rakašových. Ti před lety tvrdili, že se jim Straňák ve vazbě k umlácení seniora přiznal. V roce 2023 ovšem jeden z korunních svědků – Ludvík Rakaš (nyní Mencl) – reportérkám sdělil, že si své svědectví i s bratrancem vymysleli.

Na tomto svědectví odsouzení postavili žádost o obnovu procesu. Tou se loni zabýval zlínský krajský soud. Na jednání ovšem Mencl opět otočil – a tentokrát tvrdil, že lhal reportérkám, a to prý proto, aby se „jim pomstil, udělal si z nich srandu, naštval je, zamotal jim hlavu“. Kdyby se přiznal, že si svědectví proti Straňákovi vymyslel, hrozilo by mu až deset let vězení.

Předseda senátu Pavel Dvorský tehdy po půl roce jednání nový proces v kauze nepovolil s tím, že Menclovi věří a že jeho původní usvědčující svědectví proti Straňákovi platí. Podle něj sice Menclovy argumenty „budí z hlediska přirozeného lidského chování pochybnosti“, u „různých lidí se ale mohou různit myšlenkové pochody“.

Podle Ústavního soudu, který na začátku října odmítl Šimonovu stížnost a minulý měsíc i tu Straňákovu, argumenty zlínského soudu k zamítnutí žádosti o obnovu stačí.

„Krajský soud tuto nahrávku (rozhovor reportérek s Ludvíkem Menclem, pozn. red.) ve veřejném zasedání provedl, jakož provedl i další rozsáhlé dokazování, když vyslechl svědky M. Rakaše a L. Mencla, kteří však setrvali na svých usvědčujících výpovědích; (…) krajský soud takto dospěl k závěru, že tvrzení řečená reportérkám nenarušila věrohodnost těchto svědků a nejsou tak zpochybněny jejich výpovědi v nalézacím řízení. Odůvodnění usnesení krajského soudu je možno považovat za vyčerpávající,“ napsal v usnesení o odmítnutí stížnosti ústavní soudce Pavel Šámal, jehož argumentace spočívá ve čtyřech stručných bodech.

České soudy tak stále považují Mencla s Rakašem za věrohodné svědky.

„Úlohou Ústavního soudu jakožto orgánu ochrany ústavnosti není, aby závěry učiněné obecnými soudy přehodnocoval. Z pohledu požadavků ústavnosti je především podstatné, zda soudy svá rozhodnutí řádně a přesvědčivě odůvodnily, čemuž soudy zcela dostály,“ obhajoval své usnesení ústavní soudce.

V rozhodnutí rovněž konstatuje, že soudy zcela vyloučily, že by Milan Rakaš, který po svém svědectví proti Straňákovi již nikdy nenastoupil trest, jenž mu byl postupně odkládán, až byl úplně odpuštěn, za své svědectví měl dostat „odměnu“ – tedy propuštění z vězení.

Žádný stupeň justičního systému se ovšem nevypořádal s tím, že tehdejší dozorový žalobce kauzy Leo Foltýn, jenž zamlčoval zmíněnou DNA, se za propuštění Rakaše z věznice aktivně přimlouval a v jeho prospěch prostřednictvím dopisů intervenoval u dalších justičních činitelů. Právě i na to poukazoval Šimonův obhájce Robert Cholenský.

„Usnesení Ústavního soudu trpí snahou vyhnout se meritu věci. Soud kupříkladu neuvádí, v čem mělo spočívat ono přesvědčivé odůvodnění věrohodnosti svědků Rakašových, odsouzených podvodníků, z nichž jeden získal v souvislosti se svým svědectvím výhodu v podobě intervence státního zástupce v jeho prospěch v jeho vlastním trestním stíhání a druhý podrobně popsal novinářkám, že si své svědectví, spolu s bratrancem, vymyslel, aby se vyhnul vězení,“ komentoval pro Seznam Zprávy Šámalovo usnesení Cholenský.

Podle advokáta se navíc soud vůbec nezabýval problematikou pachových stop. Ústavní soud v minulosti konstatoval, že v Česku nesmí být nikdo odsouzen pouze na základě tohoto důkazu. V případě Davida Šimona přitom tato zásada neplatí.

Proti Šimonovi totiž nevypovídal ani Rakaš, ani Mencl. Oba dva svědčili pouze proti Straňákovi. Na dobu vraždy má Šimon navíc alibi v podobě svědkyně i komunikace na facebooku.

„Velmi smutná je skutečnost, že Ústavní soud se odmítl zabývat tím, že metoda pachové identifikace, která vedla v tomto případě k odsouzení Davida Šimona, byla provedena v rozporu s poznatky moderní vědy i s judikaturou samotného Ústavního soudu,“ podotkl obhájce Cholenský.

„Je smutné sledovat, že v jednom případě Ústavní soud přihlíží odsouzení člověka k mnohaletému trestu vězení na základě vědecky vyvrácené metody pachové identifikace, ale v jiném případě Ústavní soud u zcela stejné metody pachové identifikace zasáhne. V čem se ty případy liší, nám Ústavní soud nevysvětlil, protože námitku nespolehlivosti metody pachové identifikace zcela vymlčel,“ doplnil advokát.

Cholenský se odkazuje na případ Zezula–Skalický. Tyto dva muže poslal zmíněný zlínský krajský soud v roce 2019 na mnoho let do vězení za ozbrojenou loupež. Jediným důkazem byly pachové stopy. Do kauzy zasáhl Ústavní soud, který důkazy skrze vědecká zjištění zpochybnil – a oba muži byli po měsících neoprávněného věznění propuštěni.

I Cholenský před lety pomohl odhalit justiční omyl – opět na zmíněném zlínském krajském soudu. Na základě falešných pachových stop a křivých svědectví tam v roce 2018 za únos odsoudili k desetiletému trestu vězení Michala Šnajdra. Šnajdr zločin nespáchal, ve vězení ale strávil 14 měsíců. Skutečné pachatele musel vypátrat až advokát Cholenský se svými spolupracovníky.

Soud poté případ obnovil a muže zprostil. Šnajdrovi se jako jedinému člověku v Česku, který byl odsouzen za závažný trestný čin a poslán do vězení na více než pět let, podařilo svůj případ otevřít. České soudy obnovu procesů v drtivé většině případů nepovolují.

Nic jiného než nový pokus o obnovu v českém justičním systému nezbývá ani Šimonovi se Straňákem. K tomu potřebují ale další, nové důkazy. O obnovu se pokoušeli už čtyřikrát.