Článek
Jak úspěšně, nebo neúspěšně Evropa nahradila výpadek americké vojenské podpory Ukrajiny?
Otázka zůstává otevřená, protože celková výše pomoci napadené zemi za rok 2025 ještě není známa a předběžná čísla nejsou jednoznačná. Už teď jsou nicméně jisté dvě věci. Zaprvé je nezpochybnitelné, že z Evropy přišlo víc vojenské pomoci než kdy dřív a že část evropských spojenců sáhla ve snaze zacelit díru po americké pomoci hluboko do kapes.
Zároveň je ale zjevné, že kontinent se v tomto úsilí nedokázal spojit.
Evropa „přidala“, jenže ne celá
Místo aby všechny země dávaly kýžených zhruba 0,2 procenta HDP a břemeno se rozdělilo, vidíme na jedné straně skupinu států, která dává mnohem víc, a na straně druhé země, které dávají o hodně méně.
Tato disproporce trvá v podstatě už od začátku ruské invaze, nicméně nyní se ještě prohloubila.
Analytici z Kielského institutu na trend upozornili už v jejich prvním loňském reportu z jara, který ukazoval bezprecedentní nárůst v nových balících podpory zejména ze severských a pobaltských zemí, které dávaly na podporu Ukrajiny velké podíly HDP už před začátkem vlády Donalda Trumpa.
Podporu významně navýšilo také Německo, Velká Británie a Francie, což je extrémně důležité, protože vzhledem k velikosti jejich ekonomik jde o zásadní částky. Německo přitom podle čísel Kielského institutu aktuálních k říjnu své průměrné měsíční alokace téměř ztrojnásobilo, zatímco Francie a Spojené Království je víc než zdvojnásobily. Zbytek „velké pětky“, tedy Itálie a Španělsko, ale na novou realitu po změně v Bílém domě zvýšením podpory nezareagoval.
„Větší alokace z Francie, Německa a Velké Británie jsou významné. I tyto tři země nicméně v poměru k HDP zaostávají za severskými státy. Snížení podpory u Španělska a Itálie navíc znatelně zhoršuje situaci,“ okomentoval vývoj analytik německého think-tanku Taro Nishikawa.
Celkově za deset měsíců Ukrajina podle institutu dostala novou vojenskou pomoc v hodnotě 32,5 miliardy eur. Průměr celkové podpory z let 2022 až 2024 (tedy z doby, kdy pomoc posílaly i USA) je přitom 41,6 miliardy eur.
Graf od Kielského institutu ukazující vývoj výše vojenské pomoci od roku 2022 do října 2025.
Analytici ve zprávě vydané 10. prosince uvádí, že aby byl tento rozdíl dohnán, musely by být alokace za listopad a prosinec dvojnásobné oproti zbytku roku. Z jejich komentářů je přitom znát, že takový vývoj vzhledem k dění posledních měsíců a týdnů roku 2025 nepovažují za pravděpodobný.
„Kvůli nedávnému úpadku pomoci Evropa v letošním roce těžko plně vynahradí absenci americké vojenské pomoci. Když bude pokračovat toto pomalé tempo, rok 2025 se stane rokem s nejnižšími alokacemi pro Ukrajinu od začátku invaze v roce 2022,“ uvedl na sklonku roku 2025 šéf týmu Christoph Trebesch.
Pochybnosti do tohoto hodnocení ale vnesl samotný Kyjev. Ukrajinský ministr zahraničí Denys Šmyhal si totiž po jednání se spojenci Ukrajiny 16. prosince pochvaloval, že Ukrajina dostala i přes výpadek americké podpory naopak rekordní pomoc, která může dosáhnout výše 45 miliard dolarů, jestli „budou splněny všechny závazky“.
Těžko říct, jak rozpor mezi zprávou analytiků a poselstvím ministra vznikl.
Částka 45 miliard dolarů je i po přepočtu na eura o miliardy vyšší než analytiky spočítaných 32,5 miliardy a není jasné, odkud by se tyto dodatečné peníze měly vzít, protože o žádné nové podpoře ve významné výši z listopadu a prosince (při jednání 16. prosince se oznamovaly hlavně závazky na další rok) nejsou žádné zprávy.
„Možná za tím můžou být rozdíly v definici pomoci. Náš dataset například většinou nesleduje výdaje na výcvik. Tyto věci můžou hrát roli,“ řekl k tomu Nishikawa Seznam Zprávám.
I když ale toto vezmeme v potaz, pořád to nevysvětluje, jak je možné, že Šmyhal mluví o rekordní podpoře. Číslo 45 miliard dolarů navíc zopakoval přinejmenším ještě jednou – 2. ledna 2026, kdy si na telegramu liboval, že celková podpora Ukrajiny v roce 2025 byla dokonce o 30 procent vyšší než v roce 2024.
Na definitivní verdikt si budeme muset pravděpodobně počkat, až analytici přepočítají veškerá data za listopad a prosinec a srovnají je se svými čísly z posledních let. Jisté každopádně v tuto chvíli je, že Evropa zacelila výpadek americké pomoci minimálně zčásti a pomohla Ukrajině přežít další rok obrany, byť v její podpoře určitě měla rezervy, a to zejména kvůli nadále chladnému postoji Itálie se Španělskem a některých dalších zemí.
Co bude dál?
Výpadek americké pomoci nepochybně pomáhá kompenzovat i samotná Ukrajina, která neustále významně navyšuje kapacitu domácího obranného průmyslu v mnoha dílčích oblastech.
Pokračování tohoto trendu zajistil výsledek jednání členských států EU 18. prosince v Bruselu, kde se země shodly na půjčce z unijních peněz ve výši 90 miliard eur na roky 2026 až 2027, která má zaplnit většinu chybějících zdrojů na dané období.
Podle analytika Ondřeje Ditrycha z Evropského institutu pro bezpečnostní studia (EUISS) by sice pro Ukrajinu bylo lepší, kdyby se na klíčovém jednání schválila varianta použít k tomuto účelu zmrazená ruská aktiva, protože v rámci této verze plánu se dopředu jasně počítalo s využitím peněz nejen na zalepení děr v ukrajinském státním rozpočtu, ale i přímo na obranu. Konečná kompromisní varianta toto nicméně přinejmenším nevylučuje a podle analytika „naznačuje, že nějaká část na obranu půjde“.
Vedle toho některé státy už v prosinci oznámily na příští rok i další balíky bilaterální vojenské podpory Ukrajiny, takže vyhlídky Kyjeva na pomoc v dalším roce celkově přinejmenším nejsou nijak katastrofální.
Americké zbraně chybí, i když část jich ještě proudí
Stále samozřejmě platí, že Evropa je ve vojenské podpoře limitována nejen ochotou a financemi, ale i dostupností, která v některých oblastech dál závisí na USA, což asi nejvíc platí o munici do systémů protivzdušné obrany Patriot. Zároveň ale – a v tom je pohled na graf vývoje pomoci v letošním roce trochu zkreslující – nadále platí i to, že alespoň nějaké americké zbraně na Ukrajinu proudí a měly by proudit dál.
Prezident Trump sice svolil americké zbraně Ukrajině maximálně prodávat a žádný nový balík podpory Ukrajině neschválil, Ukrajina nicméně pořád může těžit z pokračujících dodávek zbraní, které schválil už Trumpův předchůdce Joe Biden. Ne všechny zbraně totiž na Ukrajinu putovaly rychle po oznámení pomoci, protože část podpory měla formu kontraktu pro americké firmy, které zbraně v momentě schválení pomoci teprve začaly vyrábět.
Přesný harmonogram dodávek těchto zbraní není veřejný, ale podle odhadů analytiků z think-tanku Centrum pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) potrvají dodávky nově vyrobených zbraní až do začátku roku 2028. Nejde přitom o zanedbatelné množství. Analýza CSIS z léta 2025 odhadovala, že v té době ještě Ukrajině nebyly dodány zbraně v hodnotě 29 miliard dolarů.
Přesně tuto pomoc mimochodem Trumpova administrativa na krátkou dobu zastavila a pak zase nastartovala v březnu a v červenci 2025.
Jak pomohlo Česko?
A jak na tom nakonec bylo s podporou Ukrajiny Česko?
Podrobně jsme se touto otázkou sice už zabývali loni v září, kdy se z ní stalo velké předvolební téma, od té doby nicméně došlo k dílčímu posunu, který sice odpověď zásadně nemění, ale stále stojí za detailnější pohled.
Z dat dostupných po létě loňského roku vyplývalo, že Česko k největším spojencům Ukrajiny nepatří. Nedalo se mu sice upřít, že dokázalo zazářit v některých dílčích aspektech, jako bylo například časné zaslání těžké techniky, brzká cesta premiéra Petra Fialy do Kyjeva nebo později celá muniční iniciativa. Zároveň ale Česku v žebříčku Kielského institutu podle celkové výše vojenské, finanční a humanitární podpory patřila nelichotivá pozice hodně blízko chvostu.
Když byl premiér konfrontován s názory, že hmotná výše pomoci neodpovídá jeho silným výrokům o neochvějné podpoře, bránil se zejména argumentem, že Česko značnou část pomoci nezveřejňuje, a proto je v žebříčku složeném na základě veřejných dat níž, než by si reálně zasloužilo.
Jak moc toho Česko nezveřejnilo, však Fiala neprozradil a zdálo se, že ve skutečnosti tento faktor nejspíš až tak zásadní roli nehraje. Posun ovšem přišel v říjnu, kdy vláda zveřejnila údajně plnou výši vojenské podpory.
„Ve veřejném prostoru v poslední době koluje řada nepřesných a zavádějících informací o vojenské pomoci České republiky Ukrajině, představitelé formující se koalice používají nesmyslná čísla, aby si odůvodnili svůj záměr zastavit naši pomoc napadené zemi. Konec funkčního období vlády je příležitostí k bilanci, a proto jsme se rozhodli shrnout a vyčíslit vše, co jsme ve vojenské podpoře Ukrajiny učinili,“ řekla k tomu tehdy ministryně obrany Jana Černochová, podle které zveřejnění už nebránila žádná bezpečnostní rizika.
Nejnovější balík dat Kielského institutu tuto změnu už reflektuje a na jednu stranu je nutno uznat, že česká pomoc nakonec skutečně je poměrně výrazně vyšší, než se zdálo před zveřejněním kompletních údajů. Ve vojenské pomoci totiž přibylo přes 200 milionů eur a výše pomoci v poměru k HDP se zvýšila z 0,16 na 0,255 procenta – čímž se mimochodem Česko dostalo přes hranici, kterou po svých spojencích žádá samotná Ukrajina.
Na druhou stranu ale ani tento nárůst Česko výrazně neposunul v žebříčku vedle ostatních zemí. Celkově je Česko podle podílu pomoci na HDP na 22. místě, takže mezi evropské lídry pořád určitě nepatří. A to dodejme, že nyní jsou to navíc naopak ostatní země, které ve srovnání s Českem mohou ze žebříčku vycházet hůř kvůli neúplnosti zveřejněných dat.
„Změny po odhalení většího množství dodaného materiálu jsou spíše kosmetické a neznamenají žádný skokový posun,“ okomentoval to analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Pavel Havlíček.
Celkové hodnocení české role v podpoře Ukrajiny tedy i přes nárůst zůstává stejné – mělo své zářné momenty, ale celkově se ve srovnání s ostatními státy zase tak úplně nepředalo.
„Ve srovnání s dalšími aktéry v Evropě, ale i mimo ni Česko významně zaostává a vyniklo spíše v rovině nefinanční pomoci, koordinace asistence (včetně v rámci muniční iniciativy) nebo v rámci rychlého poskytnutí věcí v okamžiku, kdy k tomu jinde chyběla politická vůle,“ dodal Havlíček.
