Zprávy z bojiště: Ukrajina provedla vzácný velký protiútok, detaily tají

Uprostřed prosince 2025, kdy se zdálo, že jediným směrem pohybu na ukrajinské frontě je pomalý, leč setrvalý ruský postup na západ, přišla zpráva, která působí jako z jiné fáze války: osvobození velké části města Kupjansk.

Pokud bychom se dívali na mapy bojiště pouze optikou ruských oficiálních prohlášení, mělo být toto důležité město v Charkovské oblasti již týdny plně pod kontrolou Moskvy.

Vladimir Putin i náčelník generálního štábu Valerij Gerasimov už 20. listopadu ohlásili „úplné osvobození“ tohoto strategického železničního uzlu, a dokonce zvali zahraniční novináře na prohlídku.

Realita dnešních dní je však zcela opačná. Dvanáctého prosince se barva na mapách renomovaných monitorovacích skupin, jako je DeepState, změnila z červené na modrou. Místo ruských vlajek se na okraji města objevil prezident Volodymyr Zelenskyj, aby natočil video na místech údajně ovládaných ruskou armádou.

To, co se u Kupjansku odehrálo, představuje jednu z mála jednoznačně pozitivních zpráv pro Kyjev v závěru jinak nesmírně obtížného roku. Ukrajinské armádě se zde podařil úspěšný, dlouho připravovaný a – což je v éře všudypřítomných dronů a satelitů téměř zázrak – utajený protiútok.

Abychom pochopili význam současného dění, musíme se vrátit o několik měsíců zpět. Situace v sektoru se začala prudce zhoršovat v polovině září. Ruské jednotky, konkrétně prvky 68. motostřelecké divize a 27. brigády, tehdy dokázaly překročit řeku Oskil, která tvoří přirozenou obrannou linii města.

Ruská taktika byla inovativní a nebezpečná. K infiltraci do města a obchvatu ukrajinských pozic využili útočníci husté lesní masivy severně od města, a především průmyslovou infrastrukturu. Klíčovým bodem se stala distribuční stanice plynu u vesnice Holubivka.

Ruské útočné skupiny se zde nořily do prázdného potrubí, které se táhne kilometry pod zemí, a vynořovaly se v týlu ukrajinských obránců přímo v městské zástavbě. Tímto způsobem se do města dostaly stovky ruských vojáků, kteří obsadili dominantní výšiny v severní části města včetně televizní věže, odkud kontrolovali okolí.

V říjnu a listopadu se zdálo, že pád města je otázkou času. Rusové vyvěšovali vlajky, jejich skupiny operovaly v centru a zásobování ukrajinských jednotek na levém břehu Oskilu bylo kriticky ohroženo.

Ukrajinské velení se ovšem rozhodlo, že situace není beznadějná. Podle Jurije Butusova, respektovaného novináře a nyní vojáka, začalo formování úderného uskupení na osvobození Kupjansku pod vedením 13. brigády Národní gardy „Chartija“ již v době největší krize. Do operace byly zapojeny i další zkušené jednotky, či spíše jejich části.

Plán spočíval v trpělivém odříznutí ruských předvojů. Ukrajinci nejprve ovládli lesní masivy u Kindrašivky a Radkivky severně od města, čímž přerušili ruské zásobovací trasy. Následně identifikovali východy z potrubí, které Rusové používali k infiltraci, a proměnili je v takzvané „kill-zóny“.

Ruské velení nadále posílalo potrubím další a další posily. „Každý den poslali četu. Četa denně, to je tisíc mužů měsíčně,“ popsal situaci pro reportéra The Economist Ihor Rajkov, velitel dronových sil brigády Chartija. Ukrajinské kulomety a drony údajně zlikvidovaly prakticky všechny může, které z potrubí vyšli.

Vyvrcholením operace byl protiútok v samotném městě, který začal v prosinci. Ukrajinské síly postupně vyčistily čtvrť Jubilejnyj a probily se zpět k řece Oskil, čímž fakticky uzavřely ruské jednotky ve městě do obklíčení.

Podle ukrajinských oficiálních údajů (které pochopitelně není možné brát jako ryze objektivní) v rámci této operace mezi zářím a 12. prosincem přišlo o život přes tisíc ruských vojáků a obranná linie na řece byla obnovena.

Jak přesně úder probíhal, není jasné. A Kyjev si dává velký pozor, aby to tak zůstalo. „Je to tajemství. Existují válečné hry a různé postupy, ale to jsou věci, které nepřítel nesmí vědět,“ uvedl pro týdeník The Economist Ihor Obolenskyj, velitel sboru Chartija, který plán připravoval.

Podle něj nešlo o žádnou novou zázračnou technologii. Hovoří poněkud neurčitě o „kreativním myšlení“, „citu pro nepřítele“ a schopnosti vnímat jeho „rytmus“.

V praxi to může znamenat mnohé. S velkou pravděpodobností šlo o měsíce mravenčí práce, kdy ukrajinské štáby dokázaly identifikovat slepá místa v ruském dohledu a využít je k postupné infiltraci a přípravě úderu.

Již citovaný Jurij Butusov hovoří o „asymetrické akci“ v chaotickém prostředí. Ukrajincům se podařilo prolomit prostor pokrytý ruskou palbou (tedy i drony) hned na dvou místech současně, což nepřítele zmátlo a znemožnilo mu efektivně reagovat.

Je však nutné varovat před předčasným optimismem. Ačkoliv se barva na mapě změnila, realita na zemi zůstává brutální a nepřehledná. Ve městě, konkrétně ve sklepích a ruinách výškových budov, zůstávají odříznuté skupiny ruských vojáků. Odhady hovoří o zhruba nižších stovkách mužů, kteří jsou sice bez spojení a zásob, ale stále kladou odpor.

Jak upozorňuje analytik Michael Kofman, v této fázi války je mapování kontroly nad územím ošemetné. „Přítomnost 150 ruských vojáků ve sklepích neznamená kontrolu nad městem, ale vytváří to ‚šedou zónu‘. Pěchota se soustředí na to, aby nebyla vidět a přežila. Pokud se ukážou, zasáhne je kolotoč dronů a dělostřelectva,“ vysvětluje.

Vyčištění města je nepochybně náročný úkol. Obloha nad Kupjanskem je podle svědectví z místa „jedním velkým rojem“ ruských i ukrajinských FPV dronů, což komplikuje jakýkoliv pohyb. Rusové se navíc stále snaží obklíčené skupiny vyprostit útoky zvenčí a znovu prorazit cestu k potrubí, ačkoliv to je nyní pod ukrajinskou palbou.

Nejnovější zprávy ze 17. prosince nicméně naznačují, že ukrajinský postup pokračuje. Podle dostupných informací ukrajinské síly v posledních dnech po těžkých bojích plně ovládly centrum města a budovu městské rady, přičemž zajatců bylo minimum.

Úspěch u Kupjansku má pro Ukrajinu zásadní strategický význam. Udržení města chrání týl ukrajinských vojsk na řece Oskil a brání Rusům v postupu na západ k Charkovu. Zároveň však tato operace otevírá nepříjemné otázky ohledně alokace zdrojů.

Někteří analytici upozorňují, že úspěch byl vykoupen stažením elitních jednotek a zdrojů z jiných úseků fronty, což mohlo přispět ke kolapsu obrany u Siversku, o kterém jsme psali v minulém díle.

„Na několika místech nebyly obsazeny rozsáhlé obranné linie. Znovu se ukazuje, že stahování jednotek z jednoho sektoru do druhého se Ukrajincům vymstilo,“ varuje například Artur Micek.

Otázkou také zůstává, zda je tento model obrany – tedy nasazení vysoce kvalitních útočných brigád k „hašení“ průlomů a čištění měst – dlouhodobě udržitelný v situaci, kdy Kyjevu chybí masová pěchota pro držení linií. Kupjansk ukázal, že Ukrajina stále dokáže provádět komplexní a vítězné operace. Zda šlo o systémový obrat, nebo jen o lokální vítězství vykoupené ztrátami jinde, ukáží až další týdny.

Jedno je však jisté: proklamované ruské vítězství se nekoná a bitva o toto klíčové město, ačkoliv nyní s ukrajinskou převahou, zdaleka neskončila. Jak varují sami vojáci z místa: obklíčení v moderní válce neznamená konec bojů a stabilizace situace může trvat relativně dlouho, možná celé týdny. Ruské velení přitom těžko bude sedět s rukama v klíně.

Pohled na zbytek linie dotyku zůstává pro ukrajinské obránce pochmurný. Na klíčových úsecích Donbasu a Záporoží pokračuje ruský postup, který sice není bleskový, ale je metodický a drtivý.

Pokud jsme v minulém týdnu psali o hroutící se obraně Siversku, zprávy z poloviny prosince naznačují, že bitva o toto město se fakticky chýlí ke konci. K 16. prosinci ruské síly údajně ovládly většinu města a uchytily se na břehu řeky Bachmutka. Ukrajinské jednotky, včetně cenných posádek dronů, se stáhly na výšiny západně od města.

Právě ztráta terénu za městem je pro obránce nejvíce znepokojující. Ruským jednotkám se podařilo prolomit ukrajinskou záložní linii severně od obce Svjato-Pokrovske a obsadit dominantní výšiny s příkopy vybudovanými už v roce 2015. Pokud se zde útočník udrží, získá kontrolu nad širokým okolím a znemožní Ukrajincům efektivní využití dronů, což by znamenalo definitivní konec organizovaného odporu v sektoru.

Ačkoliv situace je nepřehledná, trend je zřejmý: Siversk jako předsunutá pevnost padl. Boj se nyní vede o to, zda se podaří stabilizovat frontu na vyvýšeninách za ním, nebo zda se ruský postup přelije dál na západ.

Co se týče centrálního Donbasu, situace v aglomeraci Pokrovsk–Myrnohrad zůstala do značné míry zakonzervována. V troskách Myrnohradu nadále bojuje v taktickém obklíčení skupina ukrajinských vojáků, jejíž síla je odhadována na několik set mužů. Jde o směsici jednotek z výsadkových brigád a námořní pěchoty, které stále svádí boje přímo ve městě.

Poté, co Rusové obsadili klíčovou osadu Soplyve, ztratili obránci poslední pozemní spojení s týlem. Zásobování municí tak závisí na dronech a občasných úspěšných průnicích skrze řídké ruské linie.

Válečná korespondentka Julia Kirilenko uvádí, že ruské drony v oblasti „paralyzují logistiku ještě více než u Kupjansku“ a přesun zásobovací skupiny může trvat i tři dny.

Ruské velení si je svou pozicí v sektoru patrně jisté. Podle ukrajinských zdrojů začali Rusové přesouvat svá velitelská stanoviště přímo do Pokrovsku, což signalizuje, že se neobávají ukrajinského protiútoku a chystají se na dlouhodobou konsolidaci zisků.

Na jižní frontě v Záporoží se nadále zhoršuje situace kolem Huljajpole. Boje se přesunuly přímo do centra města, kde se ukrajinští obránci (především 225. útočný pluk) snaží udržet čtvrť „Spartak“. Původní obránci z 102. brigády teritoriální obrany byli po těžkých ztrátách a demoralizaci z města staženi.

Rusové se nesnaží město dobýt jen čelním útokem, ale aktivovali postup na křídlech, zejména v oblasti Dorožňanka, čímž hrozí odříznutím města. Geolokované záběry potvrzují, že se jim daří zachytávat na přístupových cestách, byť ve městě samotném je situace stále dynamická a „šedá zóna“ se mění každým dnem.