Článek
Ukrajinská obrana nejsou jen vojáci v první linii, dělostřelci, operátoři dronů nebo pěchota. V týlu pomáhá mnoho dobrovolníků, kteří se snaží vytvořit co nejlepší zázemí pro ty, kteří bojují se zbraní.
Do Chersonu, který z druhého břehu řeky Dněpr ostřelují Rusové, jezdí s pomocí pro vojáky Julija Zeidová. V helmě a neprůstřelné vestě po silnicích, nad kterými „číhají“ ruské drony.
„Často se zaměřují právě na dodávky s pomocí. Situace se ale zlepšila poté, co jsme začali budovat na silnicích protidronové sítě,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Spolupracuje s českou skupinou Czech Volunteer Hub, která pořádá sbírky na pomoc Ukrajině. Vypráví také o druhé zemi, ve které má kořeny a kde je shodou okolností také válka.
Jak byste popsala podmínky, ve kterých jsou obránci u Dněpru v Chersonské oblasti?
Ruské drony dopadají na Cherson denně. Někdy na ně upozorní varovné sirény, někdy ne. Když jedete do Chersonu, musíte se mít neustále na pozoru. To platí pro všechny.
Vojáci z první linie u řeky, se kterým často mluvím, žehrají na nedostatek munice. Většinou jsou kryti ve zničených a opuštěných domech a samozřejmě mají zákopy u řeky. Bohužel pro ostřelování a sledování nepřítele je na tom lépe opačný břeh, který je okupovaný Rusy. Naši se musejí pečlivě ukrývat a často se přesouvat, aby unikli ruské palbě.
Jsou už v ulicích Chersonu instalované protidronové sítě?
Ne všude, ale během uplynulých tří měsíců se objevily na mnoha místech. A pořád se na tom pracuje. Sítí je - kromě křižovatek - pokrytá silnice ze západu z Mykolajivu, která je vlastně jediným spojením Chersonu s okolním světem.
Tam, kde sítě jsou, je to mnohem bezpečnější. Člověk nemusí váhat, jestli jet, nebo ne, nebo kam, jestli je to bezpečné. Po cestě jsou vidět drony, které se zachytily do sítě. Nepřítel se při útocích často zaměřoval právě na automobily s pomocí.
Pozoruhodné je, že i za současné situace do Chersonu pořád jezdí vlaky…
Souhlasím, je to opravdu zvláštní a odpověď na otázku proč vlastně nevím. Pokud začne útok, vlak zastaví a někdy se čeká třeba i pět šest hodin. Vlakové spojení z Chersonu do Lvova trvá za normálních podmínek sedmnáct hodin. (V roce 2023 Rusové zasáhli raketami vlak přímo na chersonském nádraží, které zůstalo několik měsíců uzavřené - pozn. red.)
Jakou pomoc vojákům vozíte?
Skoro všechno kromě zbraní. Například generátory, baterie, laptopy, routery Starlinku, zdravotnické vybavení jako jsou turnikety na zastavení krvácení nebo obvazy. A také automobily.
Julija Zeidová.
Je od začátku války nějaký den, na který nikdy nezapomenete?
Je těžké vybrat jeden. Vzpomínám například, když jsem mámu vzala do Mykolajivu, aby tam se mnou strávila pár dní. A když přijela, začal nejhorší ruský útok na město za celou válku. Balistické rakety, hypersonické střely Kinžal, vlny dronů. Celou noc jsme musely zůstat v krytu.
V Chersonu jsme jednou vezli zdravotnické potřeby do nemocnice a zrovna když jsme chtěli odjet, dopadaly kolem nemocnice drony. Takže jsme museli čekat.
Nebo cesta do Sofijivky, malé vesnice pří ústí Dněpru do Černého moře, která je vystavená ruské palbě a málokdy se tam pomoc dostane. Při návratu dopadly granáty blízko naší dodávky. Jsme školení na to, co máme dělat - rychle vypadnout z auta a nebýt v otevřeném prostoru, pokud je to možné. Na takovou situaci se ale nejde úplně připravit.
Situace na východě Ukrajiny.
Pocházíte z Jemenu, teď žijete na Ukrajině. Můžete v krátkosti říci, jak se to seběhlo?
Můj otec je Jemenec, matka Ukrajinka. Já jsem se narodila ve Lvově, ale od dvou let jsem žila v Jemenu, protože tam otec měl práci a kariéru. V roce 2014, když mi bylo patnáct, se ale v Jemenu rozhořela občanská válka. Žila jsem v metropoli Saná, kde se tvrdě bojovalo v ulicích, létaly rakety a granáty. Přitom v Jemenu na rozdíl od Ukrajiny nejsou žádné varovné sirény, aby bylo možné se jít včas schovat. Jednu válečnou stranu v Jemenu podporoval Írán, druhou Saúdská Arábie. Časté výpadky elektřiny a vody, nedostatek benzínu.
S matkou jsme se dostaly do evakuačního letadla, které mířilo do Běloruska a vrátily se na Ukrajinu. Otec zůstal v Jemenu, je to tam pro něj snazší. Bohužel v roce 2014 i na Ukrajině začala válka.
Obě země, ve kterých máte kořeny, jsou vlastně ve válce…
Bohužel, je to smutné. Po těch letech, co žiji tady, se ale cítím být víc Ukrajinka než Jemenka.
