Článek
Švarcsystém není českou specialitou ani morálním selháním jednotlivců. Je to jen logická reakce na špatně nastavené zdanění práce. A dokud to vlády nepochopí, budou s ním bojovat pořád dokola a také bez výsledku.
Když má totiž zaměstnanec výrazně vyšší odvody než osoby samostatně výdělečně činné, tedy OSVČ, stát tím dává jasný signál: vyplatí se nebýt zaměstnancem. Firmy i lidé se podle toho jen prostě chovají racionálně. Ne proto, že by chtěli podvádět, ale proto, že tento systém je k tomu přímo motivuje.
Švarcsystém
Švarcsystém je nelegální forma práce, kdy firma využívá OSVČ (živnostníka) na činnosti, které mají znaky klasického zaměstnání (podřízenost, pevná pracovní doba, místo, používání firemních prostředků), ačkoli navenek vystupuje jako obchodní spolupráce na fakturu. Cílem je obejít placení sociálního a zdravotního pojištění za zaměstnance, což je zakázané a postihované vysokými pokutami, protože se jedná o nelegální zaměstnávání.
Název „švarcsystém“ vznikl podle jména podnikatele Miroslava Švarce, který tento způsob neformálního zaměstnávání v 90. letech 20. století v Česku poprvé systematicky zavedl v oboru stavebnictví.
Kdy má nižší zdanění smysl – a kdy už ne?
Pokud jste skutečný podnikatel, má smysl, abyste měli nižší zdanění než zaměstnanec.
Ale jen ze tří důvodů.
Za prvé: nesete totiž velké riziko – váš příjem kolísá, zakázky můžou skončit, nikdo vám nic negarantuje. Za druhé: máte od státu menší ochranu – horší podporu při výpadku příjmů, nižší jistotu do budoucna. A za třetí: jako podnikatel investujete – do inovací, vybavení, rozvoje a řady dalších položek.
To jsou legitimní důvody, proč může mít podnikání jiné, často nižší zdanění než zaměstnání. Jenže tohle neplatí pro švarcsystém.
Pokud ale pracujete na švarcsystému, téměř žádné podnikatelské riziko nenesete. Máte jednoho „klienta“, pravidelný příjem, často pevnou pracovní dobu a zadání. Od státu máte jen o něco menší ochranu než zaměstnanec, ale rozhodně ne úměrnou tomu, jak výrazně nižší odvody platíte. A do inovací neinvestujete víc než běžný zaměstnanec v kanceláři.
Přesto dnešní systém tyto rozdíly nerozlišuje. Stát zachází stejně se skutečným podnikatelem a s kancelářským švarcsystémem – a oba daňově výrazně zvýhodňuje oproti zaměstnanci.
Rozdíly v odvodech přitom mohou být extrémní. Vysokopříjmový kancelářský švarcsystém odvádí na odvodech jen zhruba čtvrtinu toho, co zaměstnanec se stejnými celkovými náklady práce. Čtyřnásobný rozdíl, podle analýzy PAQ Research. Za práci, která je přitom fakticky velmi podobná. To už není podpora podnikání. To je dotace převlečeného zaměstnání. Dotace, jejíž účet platí ostatní daňoví poplatníci.
Dotace, o kterou se ve výsledku nejspíše dělí jak pracovník, tak firma zapojená do švarcsystému. Právě velikost této dotace a možnost se o ni rozdělit může vysvětlovat relativní popularitu švarcsystému u pracovníků i firem. Konkrétní statistiky na švarcsystém neexistují, ale počet osob samostatně výdělečně činných roste a švarcsystém se na tom nejspíše podílí.
Změňme zdanění a nespoléhejme na represi
Odcházející i nastupující vlády by mohly mít tendenci švarcsystém „potírat“ hlavně přes kontroly a sankce. Tím sice vysílá signál, že problém bere vážně, ale řeší tak jen důsledky, ne samotnou příčinu.
Pokud totiž zůstane rozdíl ve zdanění práce tak velký, jak je v současné době, švarcsystém prostě nezmizí. Jen se přesune, poněkud ztiší nebo lépe skryje. A to není jen domněnka – to je zkušenost z Česka i ze zahraničí. Nejde o to zakazovat OSVČ a nejde ani o to rezignovat na kontroly.
Jde o to postupně sbližovat zdanění práce, aby pouhá právní forma nebyla hlavním daňovým rozhodnutím. Jde o to odlišit skutečné podnikání od švarcsystému, ne jen papírově, ale i v odvodech. A jde o to přestat dotovat vztahy, které se jen tváří jako podnikání.
Snížit tyto rozdíly je očividné doporučení. Bohužel nastupující vláda Andreje Babiše se alespoň prozatím takovými doporučeními příliš neřídí. V předběžném vládním prohlášení naopak vidím plán na zastropování sociálních odvodů OSVČ na 35 % průměrné mzdy. To by přitom šlo opačným směrem, než po kterém volám. Ale nastupující vláda má nejspíše na mysli zastropování růstu minim, které ovlivní spíše nízkopříjmové OSVČ než ty vysokopříjmové podnikatele a mezi nimi i kancelářské švarcsystémy.
Britští ekonomové z Institute for Fiscal Studies to shrnují jednoduše: rozdílné zdanění má smysl jen tehdy, pokud odráží skutečné rozdíly v riziku, ochraně a roli v ekonomice. Pokud jen motivuje ke změně právní formy, je neefektivní a nespravedlivé.
A bohužel přesně tam dnes Česko je.
