Smrtící drony se dostaly do rukou zločinců a teroristů. Svět není připravený

Bílý dům nedávno překvapilo uzavření vzdušného prostoru v okolí texaského města El Paso. Původně byly za důvod označeny drony mexických kartelů, ale pak se ukázalo, že skutečnou příčinou byl test americké laserové zbraně k jejich sestřelování.

Test měl být sice dopředu plánovaný Pentagonem, ale Federální úřad pro letectví se zalekl bezpečnostních rizik a narychlo přikázal uzavřít vzdušný prostor i místní letiště na celých 10 dní. Po několika hodinách úřad nařízení zrušil a Pentagon teď tvrdí, že žádné reálné riziko pro civilní lety nehrozilo.

Z chaotického incidentu se na několik dní stal celostátně propíraný skandál, protože poukázal na velkou mezeru v komunikaci mezi úřady a vládními institucemi. Kromě toho ale upozornil i na jeden globální problém - rostoucí dronovou hrozbu představovanou nestátními aktéry a hlavně nepřipravenost států jí čelit.

Podle dostupných informací to vypadá, že americká laserová zbraň nakonec ani nesestřelovala přímo drony, ale balóny. Mexické kartely nicméně drony ve své kriminální činnosti skutečně používají prakticky denně a rozhodně nejsou samy.

Přestože v Evropě debatě o obraně proti dronům dominují hrozby od státních aktérů a hlavně ze strany Ruska, které drony hojně využívá ve válce na Ukrajině i v hybridní válce proti Západu, dronové operace teroristů a zločinců byly realitou už před rokem 2022.

Takhle vypadá přehled jejich počtu podle studie z roku 2024.

Analýza přitom řešila jen útoky, což nepokrývá veškerou kriminální činnost. Nepočítá se tam například pašeráctví, které kromě Mexika ve velkém probíhá například i na pákistánsko-indické hranici či ve Velké Británii, kde loni vězeňská inspekce popsala rozměry pašování kontrabandu do věznice Garth přirovnáním věznice k letišti.

Ještě horší trend se ukáže, když se podíváme na počty nestátních skupin, které si dronové útoky osvojují. Tam totiž uvidíme ještě dramatičtější nárůst:

Drtivá většina útoků se odehrává na Blízkém východě ve státech s obecně horší bezpečnostní situací.

Loni a předloni se k zemím s vysokým počtem útoků dronů přidala i Kolumbie, kde je ve velkém začala používat levicová guerillová skupina Národní osvobozenecká armáda k útokům na kolumbijskou armádu a policii.

Drony pro teroristy, polovojenské skupiny i zločince představují zásadní rozšíření možností. Lze s nimi podnikat vzdušný průzkum, zaměřování cílů nebo rovnou útoky na tvrdé i měkké cíle. S malou nadsázkou se tak dá říct, že i nevojenské organizace s menším rozpočtem a specializací díky dronům v podstatě získávají vlastní vzdušné síly.

Využití nacházejí drony jak při útocích na vojenské cíle soupeřů s cílem způsobit nepříteli především fyzické škody, tak při útocích na civilní cíle v rámci psychologické války. Ve většině případů jde o lehce modifikované komerčně dostupné drony, byť je pravda, že v některých případech dochází i k útokům většími stroji získanými od spřátelených režimů. I ty jsou nicméně ve srovnání s letadly či vrtulníky podstatně levnější a méně náročné na obsluhu.

Evropa se už několikrát přesvědčila o efektivitě malých a komerčně dostupných dronů například při ohrožování kritické infrastruktury (konkrétně třeba přelety dronů na letišti v Kodani, ze kterého je podezřívána Moskva) a ve světě už došlo i k několika útokům na rezidence politiků či přímo pokusům o atentát.

„Osvojení dronů nestátními skupinami v posledních letech přineslo revoluci v moderním vojenství a oblast bezpečnostních hrozeb rozšířilo o zcela novou dimenzi, když umožnilo skupinám, jako je Islámský stát, Hamás nebo Húthíové, použít sílu ve vzduchu,“ shrnulo trend poslední doby Centrum pro boj s terorismem (CTC) při americkém West Pointu a dodalo, že většinou k tomu stačí drony, které lze objednat na Amazonu nebo eBay a stojí řádově stovky dolarů za kus.

Bezpečnostní experti z CTC i mnozí další navíc varují, že už tak poměrně špatná stávající situace má ještě obrovský potenciál pro zhoršení. Nejde přitom jen o to, že je otázkou času, než si výhod dronů všimnou a začnou je využívat i další skupiny či jednotlivci. Problém představuje i samotná dynamika technologického pokroku dronů v kombinaci se složitostí obrany proti nim.

Analytici z CTC to dokládají mimo jiné vlastní analýzou vývoje tří základních technických parametrů 22 modelů komerčně dostupných dronů od značky DJI, které vstoupily do prodeje mezi lety 2013 až 2024. Čínskou značku vybrali jako nejreprezentativnější, protože pokrývá 70 % světového trhu a její výrobky jsou i prokazatelně často používány nestátními skupinami k útokům.

Nepřekvapivě se ukázalo, že ve všech třech parametrech drony za 10 let výrazně pokročily.

Rychlost se průměrně zvyšuje o něco přes dva kilometry za hodinu za rok:

Přenosová vzdálenost se zvyšuje tempem o asi 1,4 km ročně:

Výdrž ve vzduchu se zvyšuje průměrnou rychlostí 1,36 minut za rok:

Na první pohled se tyto zprůměrované údaje nemusí zdát zásadní, ale z pohledu na křivky grafů je vidět, že drony jsou v zásadních parametrech po deseti letech někdy i násobně lepší.

Studie think tanku RAND Corporation už v roce 2020 uváděla, že 23 % ze všech analyzovaných dostupných komerčních druhů dronů se hodí na výzvědné mise (celkem šlo o 332 vhodných modelů), 4 % (53 modelů) je dostatečně výkonných pro přepravu a shazování výbušnin a 5 % (72 modelů) může být použito ke „kamikadze“ útokům.

Analytici z CTC k tomu dodávají, že studie navíc byla poměrně přísná v parametru rychlosti, která pro některé způsoby použití nemusí být rozhodující. Když bychom se podívali čistě na nosnost a nehleděli na rychlost, bylo by množství vhodných modelů jistě vyšší. Například z 22 modelů zkoumaných analýzou CTC jich mělo více jak 90 % nosnost nad 225 gramů, což je váha hojně používaného 40mm granátu – přičemž polovina modelů by unesla tyto granáty rovnou dva.

Ve zkratce řečeno jsme tedy ve stavu, kdy je dostupnost k útokům použitelných dronů vysoká a nezdá se, že by něco bránilo pokračování tohoto trendu. Nejde přitom jen o výkon dronů. Přibývá i nových funkcí a vychytávek, které prohlubují problém s efektivní obranou proti těmto improvizovaným zbraním.

V současnosti sice existuje celá řada systémů navržených pro ničení malých dronů (C-UAS) a neustále jich přibývá, ale všechny mají svá omezení a nezdá se, že by někdo našel nějaké jednoduché a rychlé řešení problému. Jediným receptem na funkční obranu se prozatím zdá být robustní mix několika systémů senzorů i typů zbraní, které jsou schopné drony sestřelovat, což je ale velmi nákladné a složité na implementaci, i když vezmeme v potaz jen armádní složku a případně i ochranu kritické civilní infrastruktury. Když k tomu přidáme ještě ochranu obyvatel před potenciálním teroristickým útokem, výzva je rázem ještě větší.

Mezi konkrétní příklady technologických vylepšení komerčně dostupných dronů, které proces navržení obrany proti nim komplikují, můžeme zmínit například funkce navádění dronů pomocí předem nastavených GPS souřadnic, což může pomoci obejít tradiční rušičky radiových vln, nebo drony s pevnými křídly připomínajícími malá letadélka, které zase mají o řád lepší rychlost a dolet než klasické kvadrokoptéry.

Asi největším strašákem je ale schopnost ovládat mnoho dronů letících najednou v tzv. roji, což už teď zvládají díky předprogramování například týmy pořádající dronové vizuální show. Obzvlášť nebezpečná by tato technologie nicméně byla v kombinaci s umělou inteligencí.

Tato technologie se zatím hojně nevyužívá ani v armádách, ale CTC varuje, že dostane-li se v budoucnu v nějaké formě i na volný trh, budou „vzdušné síly“ nestátních skupin povýšeny na novou úroveň a obrana proti nim bude ještě o hodně těžší než dnes.

Video z velké dronové show v Číně:

Experti v souvislosti s dronovou hrozbou doporučují několik strategií, jak zranitelnost přinejmenším omezit. Je podle nich potřeba rozšířit možnosti protidronové obrany z vojenských i do civilních bezpečnostních složek, a to jak po silové, tak legislativní stránce. Další možností jsou různé podoby zpřísnění regulace, či alespoň transparentnosti prodeje, nebo povinností výrobců vybavovat drony softwarem neumožňujícím strojům vletět do konkrétních zakázaných zón.

Další oblastí jsou pak zásahy proti šíření manuálů na modifikace dronů nebo proti distribuci zneužitelných dílů a zavedení přísnější evidence výrobků z 3D tiskáren.

Technologii proti dronům má ve svých rukou i česká policie, která může nepovolené lety trestat vysokými pokutami. Momentálně policie podle vrchní komisařky Ireny Brodské považuje tuto problematiku za „vysoce prioritní“, věnuje jí „odpovídající personální, odborné i finanční zdroje“ a s rozvojem antidronové ochrany počítá i do budoucna.

V materiálech, které mají varovat nezodpovědné operátory dronů, policie zmiňuje hlavně monitorovací systém, který dokáže vystopovat pozici operátora. Brodská Seznam Zprávám potvrdila, že identifikace a zásah proti operátorovi je pro polici prioritou, ale v případě, že dron ohrožuje život, zdraví nebo bezpečnost, jsou podle ní policisté připraveni zasáhnout i přímo proti dronu. Jaké konkrétní systémy má policie k dispozici, ale z bezpečnostních důvodů nechce veřejně specifikovat.

Protidronovou obranou kritické infrastruktury – včetně civilní – se zabývá i armáda, která má vedle klasických systémů protivzdušné obrany i systémy elektronického boje (rušičky). Když například loni na Letišti Václava Havla anonym hlásil pozorování dronů, zasahovala policie i armáda a na místo byl vyslán mimo jiné protidronový tým s vrtulníkem.

Výše zmiňované těžkosti s protidronovou obranou se nicméně Česku určitě nevyhýbají a vybudování efektivní obrany bude velkou výzvou na dlouhé roky.