Patriot za miliony proti šáhidům za tisíce. NATO čelí nepříznivé matematice

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Velitel ukrajinských bezpilotních sil Vadim Sucharevskij má jasno: „Z toho, co vidím a slyším, můžu říct, že jediná země NATO není připravená odolat kaskádě (ruských) dronů.“ Upozorňuje na nepřipravenost západních států čelit velkému množství levně vyrobených dronů a jejich maket. „Je za tím jednoduchá matematika,“ vysvětluje. „Kolik stojí raketa, která sestřelí ruský Šáhid? A kolik stojí nasazení lodě, letadla a protivzdušného systému, který na něj může střílet?“

Sucharevskij tím naráží na známý problém. Protivzdušná obrana (PVO) západních zemí je postavena především na sofistikovaných systémech s drahou municí, která je určená hlavně proti raketám. A i když bývají útočné rakety samy o sobě drahé, mnohdy vyjdou výrazně levněji než střely používané v západních PVO systémech, často jsou za půlku. Jinými slovy: západní obranná střela může stát přibližně dvakrát víc než samotná raketa, proti které je vypálena.

V případě války dronů může být rozdíl v ceně až v řádu násobků s několika nulami. Cena Íránem a Ruskem vyráběného Šáhidu se pohybuje v desítkách tisíc dolarů, zatímco jedna raketa do protivzdušného systému Patriot může vyjít až na několik milionů dolarů.

O tomto finančním nepoměru se ví dlouho, ale teď se o něm mluví znovu – a s ještě větším důrazem – kvůli stále častějším a masovějším útokům levných dronů, které dokážou vyčerpat drahé zásoby munice protivzdušné obrany, a tím ohrozit její schopnost čelit i mnohem nebezpečnějším hrozbám.

Sucharevského výrok je z letošního března, kdy Rusko na Ukrajinu posílalo v některých dnech i téměř 200 dronů, jejich maket a raket. Na konci května přišel útok o 367 kusech různé munice, na začátku června už o 407 kusech, na konci června 537 a v červenci dokonce už 741 kusů.

Kde se rostoucí vlna útoků zastaví, nelze zatím ani odhadovat. Pravidelné přepisování toho, jak vypadá největší vzdušný útok na Ukrajinu od začátku války, každopádně trápí Ukrajinu, ale i její spojence na Západě.

Ti totiž vidí, že díky nízkým výrobním nákladům Šáhidů a podobných dronů by tyto zbraně mohly představovat velký problém i pro jejich vlastní obranu. Vysoký počet útočících strojů znamená nejen vysokou spotřebu drahé munice, ale přes její vysokou úspěšnost stále poměrně dost dronů projde skrz obranný štít a způsobí citelné ztráty. Sílí také názor, že takový způsob boje je finančně náročný a dlouhodobě neudržitelný. Zásoby obranných raket, „interceptorů“, jsou totiž omezené a jejich výroba náročná.

Jako extrémně nebezpečná se jeví kategorie ještě menších a ještě levnějších dronů. Experti tuto kategorii nazývají malými bezpilotními systémy (sUAS) a řadí tam veškeré stroje do 25 kilogramů, ať už jde o různé modifikace klasických kvadrokoptér, nebo stroje vzhledem připomínající tradiční letecké modely.

I o jejich účinnosti se, stejně jako u Šáhidů a jim podobným dronů, ví již delší dobu. Ale i u této kategorie se v roce 2025, zdá se, dostává moderní válka do bodu, kdy schopnost bránit se proti jejich útokům zaostává za jejich schopností ničit.

S pomocí docela obyčejných sUAS zničila minulý měsíc Ukrajina několik ruských strategických bombardérů, čímž zaskočila nejen Rusko, ale úplně každého na světě, kdo o bojové hodnotě malých levných dronů do té doby ještě mohl pochybovat.

Letos publikovaná zpráva uznávaného britského think tanku RUSI hodnotící třetí rok války na Ukrajině zdůraznila, že ukrajinské drony stojí asi za dvěma třetinami ruských ztrát, takže jsou „dvakrát tak efektivní než jakákoliv jiná zbraň“ v ukrajinském arzenálu.

„Ukolébané desetiletími dominance kombinovaného boje, západní ozbrojené síly dřímaly příliš dlouho. Při setkání s protivníky ozbrojenými masově nasazenými a na opotřebení optimalizovanými autonomními zbraněmi mohou skončit jako oběti německého Blitzkriegu za 2. světové války,“ popsal stav věcí bývalý hlavní velitel ukrajinských ozbrojených sil a v současnosti diplomat Valerij Zalužnyj.

Špičkám armád NATO nynější velvyslanec v Británii vzkázal, že „chce-li Západ přežít, musí rychle a naplno začít přijímat lekce z Ukrajiny“.

Konečně i evropský komisař pro obranu před pár týdny prohlásil, že Evropa se musí připravit na výrobu milionů kusů dronů ročně. „Rusko může mít okolo pěti milionů dronů, takže my potřebujeme ještě víc než to, abychom mohli zvítězit,“ řekl Andrius Kubilius, když mluvil o tom, co je potřeba udělat, aby státy EU mohly uspět v případě, že se ruský prezident Vladimir Putin v blízké budoucnosti skutečně rozhodne otestovat jednotu NATO útokem na jeho východní křídlo.

Tohle všechno je už dávno jasné vojenským plánovačům. Optimista by mohl namítnout, že moderní západní armády s tímto nebezpečí počítají a mají jasnou strategii, jak se se známou výzvou vypořádat. Ale jak to bývá, realita je mnohem komplikovanější.

Přesný stav kapacit v této oblasti státy NATO nezveřejňují. Je však zřejmé, že od schopnosti bojovat s drony způsobem, jaký vidíme na Ukrajině, jsou hodně daleko. O tom, že drony v masových počtech ještě nedorazily ani na výrobní linky, natož pak do vojenských doktrín a ke konkrétním jednotkám, které by věděly, jak s nimi pracovat, nemají vojenští analytici pochyb.

„Velmi málo zemí NATO, jestli vůbec nějaká, se blíží číslům zmíněným eurokomisařem Kubiliusem. Velikost zásob dronů (UAS) jsou sice typicky utajované, ale můžeme vidět, že spojenci, a dokonce ani ne všichni, v tuto chvíli teprve začínají investovat do škálovatelných platforem, které bude možné masově vyrábět,“ popsal Seznam Zprávám současný stav Federico Borsari, bezpečnostní expert specializující se na technologie ve vojenství z think tanku CEPA.

Velké mezery v obraně proti dronům existují i u nejsilnější armády Aliance.

Podle nedávné zprávy Guardianu, mají Spojené státy kvůli podpoře Ukrajiny a několika nedávným operacím na Blízkém východě k dispozici jen 25 % z potřebných zásob munice do systémů Patriot. Pentagon tuto zprávu popřel, oficiální číslo však není veřejně známé. O nedostatku munice do PVO se mluví už dlouho. Studie think tanku Stimson Center odhaduje, že Spojeným státům by v případě horkého konfliktu s Čínou došla munice k obranným systémům proti balistickým raketám za jeden den a u Patriotů během několika válečných dnů.

I kdyby byly tyto zprávy přehnané a nedostatek munice do PVO nebyl až tak kritický, jejich použití k odrážení masových vln levných útočících dronů se jeví jako nereálné. Přesto právě na drahých raketách americká protivzdušná obrana dál stojí.

Nad vnitrozemskými americkými základnami přitom již nyní - s mírnou nadsázkou napsáno - volně poletují neznámé drony.

Američtí vojenští představitelé veřejně přiznali 350 detekovaných dronů nad stovkou různých vojenských zařízení jen během loňského roku. Američtí senátoři si v otevřeném dopise stěžují, že USA uvnitř svého vzdušného prostoru „stěží“ zvládají sledovat pohyb jiných než komerčních letadel.

Část obrany proti těmto hrozbám by podle Borsariho z think tanku CEPA mělo zajistit něco, co experti označují zkratkou C-UAS (Counter-UAS), tedy zbraňový systém navržený přímo na ničení malých dronů.

Těchto systémů už existuje nepřeberné množství. Zbrojovky vědí, že o ně bude velký zájem, a předhánějí se, kdo nabídne lepší technologie. Americká armáda zrovna minulý měsíc v Německu testovala vesty pro vojáky, které obsahují senzory a rušičky od dánské firmy.

Existují už i na drony určené systémy PVO jako třeba systém s krátkým dostřelem od německé zbrojovky Rheinmetall. Velká Británie zase testuje laserové PVO.

Video Rheinmetallu představující její systém „Mission Master XT“:

Přímo proti Šahídům se osvědčil také systém Skynex od Rheinmetallu, který si chválí Ukrajinci.

Američtí vojáci cvičí na sestřelování dronů brokovnicemi a na zmiňovaném cvičení v Německu otestovali třeba i izraelský zaměřovací systém na útočné pušky, který má vojákům pomoct drony sestřelovat na větší vzdálenosti díky asistenci s mířením. V budoucnu by proti dronům měly dostat také speciální granátomety.

Představení izraelského Smart Shooteru:

O podobných systémech by bylo možné psát dlouho. Nic by to však nezměnilo na faktu, že armády NATO zatím do praxe v plném rozměru žádný obranný systém C-UAS nezavedly a učinit tak, to nevyhnutelně ještě nějakou dobu potrvá.

„C-UAS je ze své podstaty velmi složitá věc,“ říká k tomu analytik Borsari. „Zahrnuje PVO i ochranu sil, takže musí mít hybridní funkci, která je závislá na mixu velmi různých kapacit fungujících v několika vrstvách. Jmenovitě jsou to mimo jiné pasivní senzory, aktivní senzory, digitalizované systémy velení,“ dodává analytik. Tohle všechno si podle něj vyžádá velké investice, změny v organizační struktuře a zavádění postupů, díky nimž bude ochráněna rozsáhlá paleta kritické infrastruktury. Náročný je i s tím spojený výcvik, který musí prostoupit všemi úrovněmi personálu od velení až po řadové vojáky.

Podobně tomu ostatně je i se zapojováním dronů do útočných operací. I v této oblasti se v armádách NATO už nějakou dobu něco děje. Ve srovnání s Ukrajinou nebo Ruskem jsou ale dronové schopnosti většiny NATO pořád v plenkách.

Nejdál se zdají být Spojené státy, jejichž ozbrojené síly a ministr obrany Pete Hegseth přišli s novou „iniciativou na transformaci armády“. Ta má přinést rozsáhlé změny v nákupech techniky směrem k většímu zapojení levnějších autonomních zbraní.

Hegseth slibuje, že američtí vojáci začnou drony vyrobené v USA „spotřebovávat jako munici“ a budou je mít k dispozici ve velkých počtech, což naznačuje přechod přesně k tomu typu použití, jaký vidíme na Ukrajině.

Nedávno USA částečně představily médiím zcela nové lovce dronů, „hunter-killer“ průzkumné čety. Ty jsou vyzbrojené drony, rušičkami a možná překvapivě také vozidly bez jakéhokoliv pancíře, dokonce bez dveří, z čehož se zdá, že důraz je na maximální mobilitu a rychlost.

Už od roku 2023 běží program Pentagonu Replicator, jehož úkolem je dostat do výzbroje velké množství levných autonomních zbraní.

Zajímavá je i nedávná zpráva o hlášení amerického generála Michaela Erika Kurilly, podle kterého americké stíhačky při letošní březnové operaci v Jemenu dokázaly sestřelit 40 % hútijských dronů malými raketkami naváděnými laserem. Ty mají nižší výrobní cenu, než jaká je připisována použitým dronům íránské výroby (rakety mají údajně hodnotu 25 tisíc dolarů).

Celkově ale zatím ještě těžko soudit, jestli skutečně sledujeme začátek revoluce, jak naznačuje Hegseth, podle kterého USA směřuje k „dominanci“ ve světě dronů. Nové priority představil americký ministr na videu, kde mu dokument k podpisu demonstrativně doručil dron. Dokument podepsal teprve před pár dny a zatím se neví, kolik peněz iniciativa nakonec spolkne, jak velká reálně bude a jak se povede její zavedení.

Kromě USA pak stojí určitě za zmínku třeba i Velká Británie, jejíž vláda na drony, umělou inteligenci a další nastupující technologie klade velký důraz v novém dokumentu, v němž přehodnocuje hlavní cíle obranné strategie. Začátek masového pořizování dronů naznačuje také britský slib z letošního dubna dodat Ukrajině 100 tisíc dronů do konce roku, ač dodejme, že Ukrajina jich má prý sama v plánu letos vyrobit dokonce pět milionů kusů.

NATO také letos na jaře otevřelo v Polsku výcvikové centrum, jehož úkolem má být předávat členským zemím zkušenosti přímo od Ukrajinců a například Dánsko plánuje v létě zahájit dronové kurzy vlastních neozbrojených vojáků přímo na Ukrajině.

Švédsko letos odhalilo plán vyzbrojit své pozemní i letecké jednotky tzv. roji dronů, kdy i díky použití umělé inteligence má být jeden voják schopný ovládat až 100 dronů najednou. Technologii chce začít testovat na společných cvičeních NATO.

Ukrajinci letos zveřejnili video ukazující sestřely dronů pomocí vlastního dronu s brokovnicí:

Dalších příkladů snah o zařazování dronů do výzbroje existuje ještě víc a dá se říct, že přibývá zemí NATO, které se rozhoupaly a vykročily směrem ke schopnosti obstát i v éře dronů. Na druhou stranu je ale opět jasné, že cesta to bude ještě dlouhá.

„Domnívám se, že vojenské špičky a plánovači zemí NATO se shodnou, že drony jsou zásadní, zároveň si ale jsou vědomi výzev, které jsou spojené s jejich zařazením do výzbroje a používání a vyvarují se tomu, aby se soustředili jen na jediný typ schopností,“ popsal současný stav analytik Borsari a dodal, že pokud budou chtít státy NATO mít miliony vlastních dronů, čeká je mimo jiné i obří výzva v podobě nastartování produkce, v níž momentálně dominuje Čína.

Video z čínské dronové vizuální show je působivé. V lidech, kteří mají zkušenost se smrtícím potenciálem dronů, by ale sledování koordinovaného desetitisícového roje vyvolal spíš úzkost:

Ve slovech analytika se skrývá i část odpovědi, proč západním armádám trvá přijetí nové reality tak dlouho.

Drony samy o sobě žádnou válku vyhrát nemůžou. I na Ukrajině jsou účinné díky zapojení dalších vojenských prostředků. Válka na Ukrajině neukázala jen důležitost dronu, ale zároveň potvrdila i to, že ani v 21. století se nedá bojovat bez municí dobře živené artilerie, obrněných vozidel a početné pěchoty.

Svým způsobem proto není divu, že se armády rozhodly do dronů investovat pomalu a opatrně, když musí často řešit nedostatky i v dalších odvětvích. Spolehnout se na novou a pořád ještě nejistou kartu by totiž bylo riskantní.

Problém spočívá i v tom, že není vůbec snadné vybrat si, do jakých přesně systémů investovat a jaké taktiky zvolit, když se technologie tak rychle vyvíjejí. Na ukrajinském bojišti vidíme, že během tří let obě strany už vystřídaly několik způsobů využívání dronů a jde v podstatě o nekonečnou soutěž v inovacích a opatřeních proti novým taktikám.

Zrovna před několika dny ukrajinský prezident Volodomyr Zelenskyj naznačil, že by Ukrajina mohla proti ruským dronům namísto klasických PVO, nebo některé z výše diskutovaných experimentální C-UAS, nasadit vlastní masově vyráběné drony designované přímo na ničení dronů nepřátelských. Zcela nově také Kyjev začal proti ruským dronům používat i československá letadla SharkU1 sloužící jako okřídlené rušičky. Co když zrovna toto bude nakonec efektivnější než třeba laserová zbraň nebo pojízdný automatický kanón zasypávající oblohu olovem?

Tyto otázky si vojenští plánovači v mnohem větším detailu musí pokládat neustále.

Další překážkou nepochybně jsou i generálem Zálužným zmiňovaná „desetiletí dominance kombinovaného boje“.

Jinými slovy - ozbrojené síly zemí NATO jsou postavené určitým způsobem, který je v mnoha faktorech v kontrastu se spoléháním se na velkou masu levných a nenáročných systémů. Starý systém navíc dosud dobře fungoval, je na něj nastavený i obranný průmysl. Je zřejmé, že není úplně snadné během dvou až tří let překopat výrobu a část produkce zlikvidovat.

„Myslím si, že existuje i jeden kulturní důvod, proč se do této oblasti tolik neinvestuje - prostě si myslíme, že můžeme bojovat dost dobře s armádou a námořnictvem, které máme, a že nepotřebujeme žádné zásadní změny,“ pojmenoval další z méně viditelných důvodů americký bezpečnostní analytik Zack Cooper z think tanku American Enterprise Institute v podcastu Net Assesment.

Ve vojenském plánování plném byrokracie nejsou dva, tři roky až tak dlouhý čas. Rusko a Ukrajina byly donuceny inovovat za pochodu, protože jim jde o přežití, ale z historie víme, že ani v takových podmínkách nemusí jít změny rychle a hladce.

Například pro britské vojáky něco jako kulomet během první světové války v podstatě neexistovalo (byly k dispozici jen dva na celý prapor), přestože první typy automatických zbraní začaly vznikat už desítky let před rokem 1914.

Státy NATO nedělají málo, aby se vyhnuly podobnému scénáři. Je ale jasně, že západní armády čeká v oblasti přípravy na dronové války ještě hodně těžkých rozhodnutí.