„Omluva vše nespraví.“ Grónská pachuť vůči Dánsku

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od zvláštní zpravodajky v Dánsku/

Je to temné období dánské historie, které má dopady až do dneška. Zdravotnická střediska v 60. letech grónským ženám prováděla sterilizaci, a to aniž by k tomu získala jejich souhlas nebo jim k tomu sdělila předem nějaké podrobnosti. Zmapované případy se týkaly i dívek, kterým bylo teprve 12 let.

Některým zůstaly fyzické následky, od bolesti a krvácení až po závažné infekce. Pojí se s tím ale i silná zátěž pro mentální zdraví. Dánská vláda okolo případů dlouho kroužila a oficiální omluva přišla teprve nedávno.

Stíny minulosti se vracejí teď, když o získání Grónska s nebývalým důrazem projevil zájem americký prezident Donald Trump.

„Nesmí se o tom mlčet. Je to těžké, protože to mnoha lidem zničilo život a byl to i velký zásah pro celou naši společnost. Ale není správné, aby si někdo myslel, že to mají Gróňané s Dánskem nějak ideální a že jsme jedna velká rodina bez jakýchkoliv problémů. Ale omluva nespraví všechno,“ popisuje mi v kavárně na předměstí Kodaně Lisa.

Ona sama čelila kvůli svému původu i kritickým výrokům směrem k Dánsku nenávisti na sociálních sítích.

Nucená sterilizace žen a dívek přitom byla součástí staletí trvající dánské politiky, která upírala Gróňanům lidská práva.

V 50. letech úřady odebraly rodinám asi 20 inuitských dětí z různých grónských vesnic, aby je poslaly do dánských pěstounských rodin. Cílem bylo nejen naučit je jazyk mateřské země, ale také je vychovat v malou elitu schopnou spravovat svůj ostrov a vést ho k modernějšímu životnímu stylu.

To se ale u grónské komunity nesetkalo s úspěchem a dodnes se s tím pojí silné trauma. Stejně tak se objevily i kontroverzní testy rodičovských kompetencí, které nerespektovaly v mnohém odlišný životní styl Gróňanů.

Omluva přišla i za toto. Dánská premiérka Mette Frederiksenová v září minulého roku dnes už dospělým lidem, kterých se situace týkala, vzkázala: „To, čemu jste byli vystaveni, bylo hrozné; bylo to nelidské, bylo to nespravedlivé a bylo to bezcitné.“

Jak se ale Gróňané cítí v zemi, se kterou je pojí i taková minulost? Těžko. Téma je i po desítkách let stále živé.

„Nejde to všechno zapomenout. V nás to nadále nějakým způsobem zůstává. Je dobře, že přišla omluva a že se dnes Dánové snaží ukázat, že chápou i špatné věci, co se staly. Ale nějaká mezera mezi námi už kvůli tomu zkrátka je,“ dodává Lisa.

Ještě těžší je ale situace, ve které se ocitli dnes. Když se tak Gróňané ocitli v situaci, kdy Trump směrem k ostrovu vysílá jednu výhrůžku za druhou – přestože pak zase zvolnil –, dávají vláda v Nuuku i běžní lidé raději najevo, že budou nadále součástí Dánska.

Stejně tak se během protestů v Grónsku mluvilo o tom, že nikdo nestojí o to, aby se „jeden kolonizátor vyměnil za druhého“.

Nucené sterilizace jsou jedním z těch hlavních témat, která vztah formovala v minulosti. Ale těžkosti zažívají Gróňané, kteří se přestěhovali do Dánska, nadále i v každodenním životě. Šikana ve škole, diskriminace a také stereotypizující vtipy.

Kista Kalila Ikila Thirstrupová přišla do Dánska s rodinou, když jí bylo teprve devět let. Její matka se narodila s rozštěpem a kvůli zdravotním komplikacím se pak přestěhovali z ostrova, kde lékařská péče není na tak vysoké úrovni.

„V Grónsku se na mou mámu nikdo nedíval jinak. Když jsme přijeli do Dánska, děti se jí ve škole smály. Bylo to poprvé, kdy jsem si uvědomila, že je pro ně ‚jiná‘. Tohle se u nás doma v Grónsku nedělo,“ popisuje.

Ani jí se ale pak některé předsudky v každodenním životě nevyhýbaly. „Jsem unavená z toho, že se na mě někteří lidé dívají shora. Ne všichni Dánové jsou takoví, ale ti hlasití jsou slyšet. Člověk si pak klade otázku, kdo je tu vlastně „hloupý“. Tohle neustálé hodnocení strašně vyčerpává,“ popisuje své vyrůstání v Dánsku.

Stejně to vnímá i Josepha. „Já osobně mám spíš zkušenost s poznámkami a stereotypizujícími „vtipy“, ale moje kamarádka byla kvůli svému původu dokonce napadena. Hodně záleží na tom, v jakém prostředí se člověk pohybuje. Pro někoho je to jen nepříjemné, pro jiné nebezpečné,“ vysvětluje s tím, že například ve větších městech jsou lidé více otevření.

Obě také popisují, že často čelily nevhodným poznámkám zabaleným do vtipu. Nejčastěji se to týkalo toho, že jsou Gróňané alkoholici.

„Když se mluví o rasismu vůči Gróňanům, lidé často říkají: „Přestaňte si stěžovat, to není rasismus.“ Naše zkušenosti se tím shazují a nejsou brány vážně. Jako by někdo jiný rozhodoval, co ještě bolí a co už ne,“ doplňuje Josepha.

Na tyto problémy upozornil v roce 2023 i zvláštní zpravodaj OSN pro práva domorodého obyvatelstva José Francisco Calí Tzay.

Podle něj se Dánsko a Grónsko musí zabývat negativním dopadem koloniálního dědictví, které vedlo ke strukturální a systémové rasové diskriminaci domorodé komunity Inuitů. Zpravodaj se domnívá, že Gróňané stále čelí překážkám ve využívání svých lidských práv.

V posledních letech ale podle Josephy alespoň zčásti diskriminace ustala, a to i díky omluvě, která přišla z oficiálních míst. „Dříve se naše zkušenosti moc nebraly vážně. Když jsme mluvili o předsudcích, lidé to shazovali a říkali, že přeháníme. Letos ale cítím mnohem víc solidarity a podpory. Je znát, že se něco pomalu mění k lepšímu,“ říká.

Situace se zlepšila i díky tomu, že se o minulosti, kdy se Kodaň nechovala ke Gróňanům správně, více mluví.

„Je pro nás důležité o tom mluvit. Jsou to příběhy, které sice nehází jen dobré světlo na Dánsko, kterého si pro nějaké věci vážím, ale staly se. A nikdo je už nezmění,“ vysvětlila mi Naja, se kterou se potkávám nedaleko Grónského centra v Kodani. Také ona čelila během dětství šikaně kvůli svému původu.

„Bylo to těžké. Cítila jsem, že je to špatně. Ale stejně jsem si nějakým způsobem myslela, že je to normální. Dnes už vnímám mnohem větší respekt, i když ani to není všude,“ dodala.

Gróňanů není příliš, a to navzdory velikosti jejich území. Přímo v Grónsku jich žije 57 tisíc, zatímco ostrov je rozlohou čtyřikrát větší než Španělsko. Více než 16 tisíc Gróňanů pak žije v Dánsku. Velká část ekonomiky je propletená s Dánskem a ostrov nemá ani vlastní armádu.

Většina Gróňanů si přeje nezávislost, částečně kvůli křivdám, které v průběhu let utrpěli. Jen velmi málo z nich si však přeje nezávislost nyní, protože Dánsko každoročně posílá přibližně 600 milionů eur (asi 15 miliard korun) na podporu velké části sociálního systému ostrova, včetně lékařské péče.

„Grónsko zatím bez Dánska nemůže fungovat samostatně. Potřebuje podporu ve zdravotnictví, ve vzdělávání i v obraně. Dokud je na Dánsku v těchto věcech závislé, je skutečná nezávislost velmi vzdálená,“ vysvětluje Kista.

Všichni Gróňané, se kterými mluvím, se odkazují na svou kulturu. Popisují svůj hluboký vztah k ní a z jejich vyprávění je zřejmé, že je to věc, která proplétá všechny generace obyvatel ostrova.

Právě i to byl ale před 60 lety problém. Zatímco se Kodaň snažila o prosazení větší modernizace ostrova, došlo k dalšímu kontroverznímu rozhodnutí. Přesun obyvatel z malých rybářských vesnic v Grónsku měl jejich životy odklonit od lovu a rybolovu pro vlastní potřebu k industrializovanému rybolovu. Často šlo ale o nucené přesídlení, což způsobilo značné sociální, kulturní a osobní trauma.

„Dánsko zavedlo v 60. letech sérii rychlých „modernizačních“ reforem, které měly nakonec špatné dopady na grónskou společnost,“ popsala antropoložka a novinářka Anne Kirstine Hermannová, autorka knihy „Děti impéria: Když Dánsko oklamalo OSN a Grónsko, aby si udrželo svou poslední kolonii“.

„Dánský plán spočíval v tom, že se obyvatelstvo soustředí do největších měst na ostrově, aby zde stavěli silnice, školy a továrny. To jednak bylo proti jejich životnímu stylu, ale ve stejnou chvíli sem Dánové dováželi i svou vlastní pracovní sílu. A tak míra nezaměstnanosti mezi místními obyvateli byla vysoká, zatímco lidé museli odcházet i od svých rodin,“ popsala Hermannová.

Mnoho Gróňanů se nadále proti modernizaci své kultury vymezuje. „Jsme Inuité a máme vlastní způsob života. Žijeme v souladu s přírodou a nikomu neubližujeme. Jsme pohostinní a otevření lidem zvenčí. Svět by se od nás mohl učit větší lidskosti,“ uzavírá Kista.